ECLI:CZ:NS:2006:21.CDO.2589.2005.1
sp. zn. 21 Cdo 2589/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce M. F., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému L. K., zastoupenému advokátem, za účasti K., p., a.s., jako vedlejšího účastníka na straně žalované, o odškodnění pracovního úrazu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp.zn. 5 C 98/2000, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. dubna 2004, č.j. 39 Co 391/2003-158, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalobce proti výroku rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7.4.2004, č.j. 39 Co 391/2003-158, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 15.5.2003, č.j. 5 C 98/2000-136, ve věci samé, není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. (soud prvního stupně i ve svém předchozím zrušeném rozsudku rozhodl stejně – žalobu zamítl) a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce - s ohledem na to, že v dovolání byl uplatněn, jak vyplývá z jeho obsahu, dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. [žalobce podrobuje kritice skutková zjištění odvolacího soudu (a soudu prvního stupně), z nichž napadený rozsudek vychází, nesouhlasí s tím, jak soudy hodnotily provedené důkazy, a předkládá vlastní skutkový závěr, na kterém pak buduje i své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci – že „bylo možno rozhodnout toliko o částečném zproštění odpovědnosti zaměstnavatele za způsobenou škodu (§191 odst. 2 zákoníku práce)“] - zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. [srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.6.2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, podle něhož k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst.3 o.s.ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto].
Protože dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první, neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovanému ani vedlejšímu účastníkovi v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. března 2006
JUDr. Mojmír Putna, v.r.
předseda senátu