ECLI:CZ:NS:2006:21.CDO.2617.2005.1
sp. zn. 21 Cdo 2617/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného ve věci žalobce P. I., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) České republice – Ministerstvu financí se sídlem v Praze 1, Letenská č. 15, zastoupené advokátem a 2) České republice – Hasičskému záchrannému sboru Středočeského kraje se sídlem v Kladně, Jana Palacha č. 1970, o 513.539,- Kč s úroky z prodlení, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp.zn. 3 C 284/2000, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. prosince 2004, č.j. 23 Co 492/2004-282, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 9.12.2004, č.j. 23 Co 492/2004-282, k odvolání žalovaných změnil rozsudek Okresního soudu Praha-východ ze dne 25.3.2004, č.j. 284/2000-256, ve výroku, jímž byla (oběma) žalovaným uložena povinnost zaplatit žalobci 513.539,- Kč s 10% úrokem z prodlení „z celkové částky“ od 15.9.1999 do zaplacení, tak, že se žaloba o zaplacení 513.539,- Kč s příslušenstvím proti žalované 1) zcela a proti žalované 2) v rozsahu 353.609,- Kč s 10% úrokem z 513.539,- Kč od 15.9.1999 do zaplacení zamítá; v rozsahu 159.930,- Kč rozsudek soudu prvního stupně [ve vztahu k žalované 2)] potvrdil a zároveň rozhodl, že žalované 1) se náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů nepřiznává, že ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 2) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, že žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu Praha – východ na nákladech řízení 6.500,- Kč a že České republice se nepřiznává náhrada nákladů řízení v rozsahu dalších 930,- Kč. Odvolací soud při rozhodování o věci samé vycházel ze zjištění soudu prvního stupně, že žalobce utrpěl dne 22.5.1998 zranění, když na něj (jako člena Sdružení dobrovolných hasičů) při organizované akci – hašení požáru usedlosti v katastru obce K. spadl strop hašeného objektu, v důsledku něhož byl až do 31.1.1999 v pracovní neschopnosti, které učinili účastníci nesporným, stejně jako základní bodové ohodnocení bolestného a ztížení společenského uplatnění provedené posudky znalců MUDr. J. B. a MUDr. E.V., CSc. Zamítnutí žaloby ve vztahu k žalované 1) odůvodnil chybným procesním postupem soudu prvního stupně, který po zániku původně žalovaného 1) Okresního úřadu P. nesprávně pokračoval v řízení jako s jeho procesní nástupkyní s Českou republikou - Ministerstvem financí, ačkoliv měl správně pokračovat jen s „Hasičským záchranným sborem Středočeského kraje jako organizační složkou státu“ (§2 odst. 7 zákona č. 238/2000 Sb., o Hasičském záchranném sboru České republiky a změně některých zákonů), povolanou ve smyslu ustanovení §80 odst. 2 zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění zákona č. 237/2000 Sb. účinného od 1.1.2001, poskytovat v zastoupení státu odškodnění poškození na zdraví. Námitku žalované 2) o nedostatku její pasivní legitimace – poté, co přihlédl „k nejednoznačnosti výkladu“ vztahu mezi ustanovením §29 odst. 1 nařízení vlády č. 108/1994 Sb. a ustanovením §80 zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, a k tomu, že „Okresní úřad P. se ke své odpovědnosti za škodu na zdraví žalobce před svým zánikem přihlásil a byl připraven v základním rozsahu plnit“ odmítl s odůvodněním, že „ustanovení §29 odstavec 1 vládního nařízení jako předpisu nižší právní síly by zbavovalo stát zastupovaný hasičským záchranným sborem kraje odpovědnosti vyplývající z ustanovení §80 PO za škodu na zdraví vzniklou členu sboru dobrovolných hasičů při zdolávání požáru“. Nároky žalobce ve vztahu k žalované 2) posoudil shodně se soudem prvního stupně a v souladu s ustanovením §80 zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, jako náhradu škody z pracovního úrazu podle ustanovení §190 a násl. zákoníku práce a přiznal žalobci na náhradě za ztížení společenského uplatnění – stejně jako soud prvního stupně 131.130,- Kč a na náhradě bolestného – na rozdíl od soudu prvního stupně – za 960 bodů jen „27.900,- Kč“ (správně 28.800,- Kč), celkem 159.930,- Kč; ohledně žalobcem uplatněných nároků na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti (od 22.5.1998 do 31.1.1999 ve výši 122.307,- Kč) a po skončení pracovní neschopnosti (od 1.2.1999 do 31.12.2002 ve výši 229.352,- Kč) odvolací soud dovodil - na rozdíl od soudu prvního stupně, který je žalobci přiznal - že žalobci nevznikly, neboť u něj ke ztrátě na výdělku v žalovaných obdobích nedošlo.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu, „pokud jde o zamítavý výrok v rozsahu 353.609,- Kč s 10% úrokem z částky 513.539,- Kč od 15.9.1999 a pokud jde o náklady řízení“, tj. ve vztahu k žalované 2), kterou označil jako „Hasičský záchranný sbor Středočeského kraje se sídlem v Kladně, Jana Palacha č. 1970 “, podal žalobce dovolání. V dovolání sepsaném dne 5.4.2005 žalobce uvedl, že je „podává z dále uvedených nebo neuvedených důvodů, a to s prosbou o prodloužení obecné lhůty o 10 dní s tím, že vzhledem k potřebě prokázání vyššího příjmu (než nalezl krajský soud) je vázán profesí k souvislým výjezdům do zahraničí jako řidič mezinárodního kamionu“. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení „s přiznáním nákladů řízení“.
Podáním sepsaným dne 28.4.2005, které bylo doručeno Okresnímu soudu Praha-východ dne 29.4.2005 a téhož dne i Nejvyššímu soudu České republiky, žalobce učinil „zdůvodnění dovolání“; v něm mimo jiné uvedl, že jeho přípustnost „opírá o ustanovení §237 odst. 1“ a že je podává podle „ustanovení §241 odst. 2 písm. b)“, neboť „rozhodnutí odvolacího soudu nevychází z hodnocení celého obsahu původního nároku a současně z nesprávného právního názoru“.
Žalovaná 1) navrhla, aby dovolací soud dovolání žalobce odmítl s ohledem na opožděnost, formální a obsahové nedostatky, případně, dospěje-li k jiným závěrům, aby dovolání zamítl, neboť odvolací soud ve vztahu k ní rozhodl správně. Upozorňuje, že „žalobce žádným způsobem neodůvodnil, v čem spočívá nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem ve vztahu k první žalované, ve vztahu ke které byla žaloba zamítnuta“, a že „z dovolání není zcela zřejmé, do kterých výroků rozhodnutí odvolacího soudu ho žalobce podává (tj. v jakém rozsahu rozhodnutí žalobce napadá)“.
Žalovaná 2) uvedla, že „rozsudek odvolacího soudu respektuje“.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání trpí vadou, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Podle ustanovení §240 odst. 1 věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Podle ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o.s.ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle ustanovení §241b odst. 3 o.s.ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání; nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v ustanovení §241 o.s.ř., běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§30 o.s.ř.), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.
Dovolání lze podat z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nebo že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst.2 o.s.ř.). Je-li dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm.a) a b) o.s.ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§238 a §238a o.s.ř.), lze dovolání podat také z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování (§241a odst.3 o.s.ř.).
K uplatnění dovolacího důvodu ve smyslu ustanovení §241a odst.1 o.s.ř. nepostačuje, jestliže dovolatel v dovolání pouze označí některý z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení §241a odst. 2 a 3 o.s.ř. (například tím, že odkáže na ustanovení zákona nebo že odcituje jeho zákonnou skutkovou podstatu). V dovolání je uvedeno, z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, jen tehdy, jestliže dovolatel popíše (konkretizuje) okolnosti, z nichž usuzuje, že určitý dovolací důvod je dán, tedy - řečeno jinak - jestliže vylíčí okolnosti, v nichž spatřuje nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu a které tak naplňují alespoň některý z dovolacích důvodů taxativně uvedených v ustanovení §241a odst.2 a 3 o.s.ř. Chybí-li v dovolání vylíčení okolností, v nichž dovolatel spatřuje naplnění dovolacího důvodu, není v takovém případě (vzhledem k vázanosti dovolacího soudu uplatněným dovolacím důvodem) vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní a napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak není možné z hlediska jeho správnosti přezkoumat (srov. §242 odst. 3 větu první o.s.ř.).
Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vadným (neúplným) podáním. Dovolatel tuto vadu dovolání může odstranit a své dovolání doplnit o uvedení dovolacích důvodů - jak vyplývá z ustanovení §241b odst.3 o.s.ř. - jen do uplynutí dovolací lhůty, tj. do uplynutí lhůty určené k podání dovolání v ustanovení §240 o.s.ř. V případě, že dovolání podal dovolatel, u něhož platí povinné zastoupení (tj. nemá-li sám nebo osoba, která za něj jedná, právnické vzdělání - srov. §241 o.s.ř.) a který z tohoto důvodu byl ve smyslu ustanovení §104 odst.2 o.s.ř. soudem řádně vyzván (srov. §241b odst.2 o.s.ř.) k odstranění uvedeného nedostatku podmínky řízení, prodlužuje se běh této lhůty až do dne, kterým uplyne lhůta, která mu byla určena k odstranění nedostatku povinného zastoupení. Požádá-li však dovolatel, u něhož platí povinné zastoupení, ještě před uplynutím lhůty k podání dovolání, popř. před uplynutím prodloužené lhůty, soud o ustanovení zástupce pro podání dovolání, běží lhůta dvou měsíců k doplnění dovolání znovu ode dne právní moci usnesení, kterým bylo o jeho žádosti rozhodnuto.
Marným uplynutím lhůty podle ustanovení §241b odst. 3 o.s.ř. se původně odstranitelná vada (neúplnost) dovolání, spočívající v tom, že v dovolání nebyl uveden dovolací důvod, stává neodstranitelnou. Znamená to mimo jiné, že po uplynutí této lhůty není možné dovolatele postupem podle ustanovení §241b odst.1, §209 a §43 o.s.ř. vyzvat k doplnění dovolání o uvedení dovolacího důvodu a že dovolací soud k případnému opožděnému doplnění dovolání o tuto náležitost nemůže přihlédnout. Protože v dovolacím řízení, v němž nebyl vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní, nelze pokračovat, musí být dovolání, které neobsahuje dovolací důvod a které o tuto náležitost nebylo do uplynutí lhůty uvedené v ustanovení §241b odst.3 o.s.ř. doplněno, podle ustanovení §243c odst.1 a §43 odst.2 o.s.ř. odmítnuto (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18.6.2003 sp. zn. 29 Odo 108/2002, které bylo uveřejněno pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2004, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.1.2005, sp. zn. 29 Odo 1060/2003, uveřejněné pod č. 31 v časopise Soudní judikatura, ročník 2005).
V posuzovaném případě z obsahu spisu vyplývá, že žalobci (jeho zástupci advokátovi JUDr. J. K.) byl rozsudek odvolacího soudu doručen dne 7.2.2005, že žalobce podal dovolání proti rozsudku odvolacího soudu včas a že již při podání dovolání byla splněna podmínka dovolacího řízení uvedená v ustanovení §241 o.s.ř. (žalobce byl při podání dovolání zastoupen advokátem JUDr. J. K.).
Dovolání žalobce sepsané dne 5.4.2005 však neobsahuje údaje o tom, z jakých důvodů rozsudek odvolacího soudu – jeho „zamítavý výrok v rozsahu 353.609,- Kč s 10% úrokem z částky 513.539,- Kč od 15.9.1999“ a „náklady řízení“ - napadá; o dovolacích důvodech se v něm uvádí pouze to, že „své dovolání podává z dále uvedených nebo neuvedených důvodů, a to s prosbou o prodloužení obecné lhůty o 10 dní s tím, že vzhledem k potřebě prokázání vyššího příjmu (než nalezl krajský soud) je vázán profesí k souvislým výjezdům do zahraničí jako řidič mezinárodního kamionu“. Protože žalobce v dovolání nevylíčil okolnosti, v nichž spatřuje nesprávnost rozsudku odvolacího soudu v napadené části a které by mohly naplnit alespoň některý z dovolacích důvodů taxativně uvedených v ustanovení §241a odst. 2 a 3 o.s.ř., mohl dovolání o tuto náležitost účinně doplnit jen po dobu trvání lhůty k dovolání, která v projednávané věci uplynula (srov. §57 odst. 2 o.s.ř.) dnem 7.4.2005. Žalobce však - jak uvedeno již výše - dovolání proti rozsudku odvolacího soudu doplnil až podáním ze dne 28.4.2005, které bylo doručeno soudu prvního stupně a rovněž Nejvyššímu soudu ČR dne 29.4.2005. Protože k opožděně provedenému doplnění dovolání o údaj, z jakých důvodů se rozsudek odvolacího soudu napadá, nelze přihlédnout, žalobce tak dovolacímu soudu, který je vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 věta první o.s.ř.), zabránil, aby mohl napadený rozsudek odvolacího soudu po stránce kvalitativní (z hlediska jeho správnosti) přezkoumat.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce - aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi - podle ustanovení §243c odst. 1 a §43 odst. 2 věty první o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 1) a ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 2) bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, na náhradu svých nákladů nemá právo a žalované 1) ani žalované 2) v dovolacím řízení žádné náklady, které by byly účelně vynaloženy k uplatňování nebo bránění jejich práva, nevznikly. Náklady spojené s vyjádřením žalované 1) k dovolání žalobce, jež bylo sepsáno advokátem, nelze v posuzovaném případě považovat za náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva ve smyslu ustanovení §142 odst.1 o.s.ř., neboť účinek dovolání podaného žalobcem nedopadal na rozsudek odvolacího soudu v té části, v níž jím bylo rozhodnuto o žalobě vůči žalované 1). Vzhledem k tomu, že obě žalované měly v této věci navzájem postavení účastníků, kteří jednají sami za sebe (tj. postavení samostatných společníků na straně žalované ve smyslu ustanovení §91 odst.1 o.s.ř.), a že mezi žalovanými nešlo o takový vztah, v němž by z právního předpisu vyplýval určitý způsob jeho vypořádání, mohl dovolatel dovoláním napadnout rozsudek odvolacího soudu také jen ve vztahu k některé ze žalovaných; takovým dovoláním je rozhodnutí odvolacího soudu napadeno jen v takovém rozsahu, který dovolatel v dovolání vymezil. Dovolání žalobce ze dne 5.4.2005 postrádá sice označení dovolacích důvodů, včetně jejich obsahového vymezení, avšak nepostrádá rozsah, v jakém rozsudek odvolacího soudu napadá; žalobce napadl rozsudek odvolacího soudu – jak v dovolání výslovně uvádí – „pokud jde o zamítavý výrok v rozsahu 353.609,- Kč s 10% úrokem z částky 513.539,- Kč od 15.9.1999 a pokud jde o náklady řízení“, tj. ve výroku, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že se zamítá žaloba o zaplacení 353.609,- Kč s 10% úrokem z částky 513.539,- Kč od 15.9.1999 do zaplacení proti žalované 2), a ve výroku o nákladech řízení proti žalované 2), případně proti státu [žalované 1) nebyla ve vztahu k žalobci náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů s poukazem na ustanovení §150 o.s.ř. přiznána].
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. července 2006
JUDr. Mojmír Putna, v. r.
předseda senátu