ECLI:CZ:NS:2006:21.CDO.291.2005.1
sp. zn. 21 Cdo 291/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce J. M., zastoupeného advokátem, proti žalovanému A., zastoupenému advokátkou, o neplatnost veřejné dobrovolné dražby, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 7 C 267/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. května 2004 č.j. 15 Co 204/2004-111, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že je neplatná veřejná dobrovolná \"dražba č. 128/2002 konaná dne 9.4.2002 od 11.00 hod. v aukční síni v P.\", organizovaná žalovaným. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že se jako zájemce o předmět dražby dostavil dne 9.4.2002 \"v cca 10.35 hod\" za účelem složení dražební jistoty před budovu v sídle žalovaného, které bylo v dražební vyhlášce označeno jako \"jediné místo pro složení dražební jistoty v hotovosti\", avšak kancelář v té době \"nebyla přístupná a v provozu\"; žalobce se proto \"přemístil\" do místa konání dražby v P., kde nejpozději v 10,50 hod. složil jistotu, podepsal \"formulář čestného prohlášení, že není osobou vyloučenou z dražby dle §23 zák. č. 26/2000 Sb. o veřejných dražbách\", byl zapsán do seznamu účastníků dražby \"s uvedeným časem zápisu 10.53 hod\" a bylo mu \"vydáno dražební číslo 2\". Ještě před zahájením dražby mu však žalovaný \"po domluvě s účastníkem dražby č. 1\" oznámil, že ho \"vylučuje z účasti na dražbě z důvodu jeho pozdního příchodu k dražbě, neboť se nedostavil 15 min před započetím dražby jak ukládá jeho dražební vyhláška\", a předmět dražby vydražil účastník dražby č. 1 \"fy F., s.r.o.\" za nejnižší podání. Žalobce poté požádal Ministerstvo pro místní rozvoj o kontrolu provedené dražby, při níž žalovaný sdělil, že vyloučil žalobce z účasti na dražbě z důvodu nepředložení \"čestného prohlášení, že není osobou vyloučenou z dražby (dle §23 zák. č. 26/2002 Sb.)\". Žalobce má za to, že žalovaný ho vyloučil z účasti na dražbě \"bez zákonného opodstatnění\", neboť mu v rozporu s dražební vyhláškou neumožnil na určeném místě složení dražební jistoty a dražba \"je spojena s dalšími zvláštními okolnostmi, které mohou posílit dojem o úmyslném protiprávním jednání žalovaného\".
Okresní soud v Klatovech rozsudkem ze dne 11.2.2004 č.j. 7 C 267/2002-90 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 4.800,- Kč k rukám advokátky JUDr. V. F. Poté, co dovodil, že žalobce je k žalobě na určení neplatnosti dražby ve smyslu ustanovení §24 odst.3 zákona č. 26/2000 Sb. věcně legitimován, dospěl z provedených důkazů k závěru, že žalobci \"se nezdařil důkaz v tom směru, že by prokázal předložení čestného prohlášení (o tom, že není osobou vyloučenou z dražby) včas, tedy před zahájením dražby\", a že nebylo prokázáno ani tvrzení žalobce \"o dalších zvláštních okolnostech\", které by mohly ovlivnit výsledek dražby. Žaloba proto nemůže být důvodná.
K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 19.5.2004 č.j. 15 Co 204/2004-111 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 4.650,- Kč k rukám advokátky JUDr. V. F. Odvolací soud dovodil, že za pasivně věcně legitimovaného účastníka řízení o neplatnost veřejné dražby je třeba považovat kromě dražebníka (kterým byl v projednávané věci žalovaný) také navrhovatele dražby (tj. správce konkursní podstaty úpadce Zemědělského obchodního družstva H.) a vydražitele (obchodní společnost F., s.r.o.), neboť jde o osoby, které jsou \"rozhodnutím v tomto řízení přímo dotčeny ve svém právním postavení\". Protože žalobce podal žalobu pouze vůči dražebníkovi a protože přistoupení dalších žalovaných do řízení je v průběhu odvolacího řízení ve smyslu ustanovení §216 odst.1 o.s.ř. vyloučeno (vůči nim již ostatně uplynula tříměsíční propadná lhůta k podání žaloby podle ustanovení §24 odst.2 zákona č. 26/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů), je žaloba již z tohoto důvodu - aniž by bylo třeba zabývat se dalšími okolnostmi - neopodstatněná.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce včas dovolání. Namítá, že odvolací soud rozhodl o odvolání pro něj \"překvapivě\", neboť potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, ačkoliv při právním posouzení věci vycházel z jiného názoru, než k jakému dospěl soud prvního stupně; zatímco soud prvního stupně žalobu zamítl proto, že se žalobci nepodařilo prokázat důvody neplatnosti dražby podle ustanovení §24 odst.3 zákona č. 26/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů, odvolací soud svůj rozsudek založil \"na ryze procesní otázce, a to absenci pasivní legitimace žalovaného v řízení\". Podle názoru žalobce měl odvolací soud správně rozsudek soudu prvního stupně zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení, neboť \"pouze v takovém případě by žalobce dostal možnost vyjádřit se k právnímu názoru odvolacího soudu, resp. předložit nové důkazy, které kupříkladu s dosavadního pohledu nebyly relevantní\"; protože tímto způsobem odvolací soud nepostupoval, je řízení postiženo vadou ve smyslu ustanovení §241a odst.2 písm.a) o.s.ř., neboť odňal žalobci \"reálnou a efektivní možnost jednat před soudem\". Přípustnost dovolání žalobce dovozuje z ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. a navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení §237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst.1 písm.a) o.s.ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst.1 písm.c) o.s.ř.]; to neplatí ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč, přičemž se nepřihlíží k příslušenství pohledávky [§237 odst.2 písm.a) o.s.ř.], a ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení [§237 odst.2 písm.b) o.s.ř.].
Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci samé nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [§237 odst.3 o.s.ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst.3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst.3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst.3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Dovolání může být podle ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. - jak uvedeno již výše - přípustné, jen jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé zásadní význam po právní stránce. Dovolání v tomto případě (má-li rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam) lze podat jen z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [srov. §241a odst.2 písm.a) o.s.ř.], nebo z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [srov. §241a odst.2 písm.b) o.s.ř.]. Z důvodu, že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, lze rozhodnutí odvolacího soudu napadnout, jen je-li dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm.a) a b) o.s.ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení ve smyslu ustanovení §238 a §238a o.s.ř. (srov. §241a odst.3 o.s.ř.). Z výše uvedeného současně vyplývá, že na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností, uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst.2 písm.b) o.s.ř., a že k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst.2 písm.a) nebo ustanovení §241a odst.3 o.s.ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.6.2004 sp. zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004).
Odvolací soud své rozhodnutí založil - jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku - na závěru o nedostatku pasivní věcné legitimace, tedy na zjištění, že žalobce se vyslovení neplatnosti dražby nedomáhal vůči těm, kdo jsou podle hmotného práva k takovému určení legitimováni. Žalobce posouzení této hmotněprávní otázky odvolacím soudem nezpochybňuje; v dovolání - jak je nepochybné z jeho obsahu - napadá postup odvolacího soudu a dovozuje, že řízení před odvolacím soudem je postiženo vadou ve smyslu ustanovení §241a odst.2 písm.a) o.s.ř. Vzhledem k tomu, že kritika rozsudku odvolacího soudu z pohledu dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst.2 písm.a) o.s.ř. nemůže být - jak uvedeno výše - způsobilým podkladem pro závěr o zásadním významu napadeného rozsudku odvolacího soudu po právní stránce, je nepochybné, že dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné ani podle ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Žalobce v dovolání mimo jiné uvádí, že mu odvolací soud odňal \"reálnou a efektivní možnost jednat před soudem\", tedy že - posuzováno podle obsahu této námitky - rozsudek odvolacího soudu je postižen zmatečností ve smyslu ustanovení §229 odst.3 o.s.ř.
Zmatečnosti (včetně zmatečnosti podle ustanovení §229 odst.3 o.s.ř.) nejsou podle právní úpravy účinné od 1.1.2001 - jak vyplývá z ustanovení §241a odst.2 a 3 o.s.ř. - způsobilým dovolacím důvodem. Dovolací soud sice smí ke zmatečnostem podle ustanovení §229 odst.1, §229 odst.2 písm.a) a b) a §229 odst.3 o.s.ř. přihlédnout (a to i když nebyly v dovolání uplatněny), avšak - jak vyplývá z ustanovení §242 odst.3 věty druhé o.s.ř. - jen tehdy, je-li dovolání přípustné; uvedený předpoklad v projednávané věci naplněn není, neboť - jak uvedeno výše - dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné ani podle ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. Má-li žalobce opravdu za to, že mu nesprávným postupem odvolacího soudu byla odňata možnost jednání před soudem, může svou námitku uplatnit (samozřejmě za předpokladu, že mu dosud neuplynula lhůta) prostřednictvím žaloby pro zmatečnost.
Protože dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné ani podle ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř., Nejvyšší soud ČR je podle §243b odst.5 věty první a §218 písm.c) odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. února 2006
JUDr. Ljubomír Drápal,v.r.
předseda senátu