ECLI:CZ:NS:2006:21.CDO.366.2006.1
sp. zn. 21 Cdo 366/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce V. R., proti žalovanému O., a.s., o odškodnění pracovního úrazu, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 25 C 66/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. dubna 2005 č.j. 16 Co 60/2005-85, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal, aby mu žalovaný O., a.s., člen koncernu K. I., a.s., zaplatil na odškodnění ztížení společenského uplatnění z pracovního úrazu ze dne 2.2.1957 částku 27.000,- Kč s 16% úrokem od 1.1.2003 do zaplacení. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že jeho zdravotní stav se pro následky pracovního úrazu stále zhoršuje a že ošetřující lékař MUDr. M. K. dne 6.3.2000 \"konstatoval mj. těžké postižení až prakticky nefunkčnost pro n.ulnaris vpravo\"; žalobce proto požaduje zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění na dvojnásobek základního počtu bodů.
Okresní soud v Karviné rozsudkem ze dne 1.12.2004 č.j. 25 C 66/2002-73 žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a že České republice se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. Dospěl k závěru, že žalobci, u něhož došlo při pracovním úrazu ze dne 2.2.1957 k poranění pravé horní končetiny, se nepodařilo prokázat, že by nastalo \"další ztížení společenského uplatnění\". Ze znaleckého posudku MUDr. Z. N. totiž vyplynulo, že žalobcův zdravotní stav je po pracovním úrazu ustálen již nejméně od roku 1961.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 26.4.2005 č.j. 16 Co 60/2005-85 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně v tom, že žalobci nevznikl nárok na další náhradu za ztížení společenského uplatnění. Žalobcovy námitky proti správnosti znaleckého posudku MUDr. Z. N. odmítl s odůvodněním, že závěry znalkyně jsou jednoznačné a přesvědčivé, logickým způsobem odůvodněné a podloženy obsahem nálezu.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Uvedl v něm, že \"bližší odůvodnění dovolání bude soudu postoupeno dodatečně\", neboť \"právní zástupce žalobce měl od 20.6.2005 do 31.7.2005 pracovní neschopnost a nebylo možné řádně připravit odůvodnění dovolání\".
Poté, co podáními ze dne 31.8.2005 a ze dne 19.10.2005 požádal \"o prodloužení lhůty k odůvodnění dovolání\", žalobce v podání ze dne 29.11.2005, které odevzdal k poštovní přepravě dne 30.11.2005, uvedl, že \"dovolací soud by měl posoudit, zda soud postupoval správně, když nepřipustil jako důkaz vypracování revizního znaleckého posudku\", že \"setrvává na svém přesvědčení, že dle lékařského posudku odborného lékaře MUDr. K. mu náleží další odškodnění za ztížené společenské uplatnění\", a že žalobce má \"naléhavý právní zájem na vyřešení otázky posouzení náhrady nákladů řízení\", a navrhl, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Po rozsudku odvolacího soudu dosavadní žalovaný O., a.s., člen koncernu K. I., a.s., nejprve změnil obchodní firmu na O., a.s. (změna obchodní firmy byla zapsána do obchodního rejstříku dnem 22.8.2005) a dnem 31.5.2006 zanikl a pravomocným usnesením Nejvyššího soudu ze dne 18.10.2006 č.j. 21 Cdo 366/2006-112 bylo rozhodnuto, že v řízení bude na jeho místě pokračováno s O., a.s. Dovolací soud proto s touto právnickou osobou pokračoval v dovolacím řízení na místě žalovaného.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání trpí vadou, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Podle ustanovení §240 odst. 1 věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Podle ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o.s.ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle ustanovení §241b odst. 3 o.s.ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání; nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v ustanovení §241 o.s.ř., běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§30 o.s.ř.), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.
Dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden (srov. §242 odst.1 o.s.ř.); rozsahem dovolacích návrhů není vázán jen v případech uvedených v ustanovení §242 odst.2 o.s.ř. Není-li v dovolání uvedeno, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, nebyl v takovém případě (vzhledem k vázanosti dovolacího soudu zvoleným rozsahem dovolacích návrhů) vymezen obsah přezkumné činnosti odvolacího soudu po stránce kvantitativní, a napadené rozhodnutí odvolacího soudu proto není možné přezkoumat.
Dovolání lze podat z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nebo že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst.2 o.s.ř.). Je-li dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm.a) a b) o.s.ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§238 a §238a o.s.ř.), lze dovolání podat také z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování (§241a odst.3 o.s.ř.). K uplatnění dovolacího důvodu ve smyslu ustanovení §241a odst.1 o.s.ř. nepostačuje, jestliže dovolatel v dovolání pouze označí některý z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení §241a odst. 2 a 3 o.s.ř. (například tím, že odkáže na ustanovení zákona nebo že odcituje jeho zákonnou skutkovou podstatu). V dovolání je uvedeno, z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, jen tehdy, jestliže dovolatel popíše (konkretizuje) okolnosti, z nichž usuzuje, že určitý dovolací důvod je dán, tedy - řečeno jinak - jestliže vylíčí okolnosti, v nichž spatřuje nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu a které tak naplňují alespoň některý z dovolacích důvodů taxativně uvedených v ustanovení §241a odst.2 a 3 o.s.ř. Chybí-li v dovolání vylíčení okolností, v nichž dovolatel spatřuje naplnění dovolacího důvodu, není v takovém případě (vzhledem k vázanosti dovolacího soudu uplatněným dovolacím důvodem) vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní a napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak není možné z hlediska jeho správnosti přezkoumat (srov. §242 odst. 3 větu první o.s.ř.).
Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vadným (neúplným) podáním. Dovolatel tuto vadu dovolání může odstranit a své dovolání doplnit o uvedení dovolacích důvodů - jak vyplývá z ustanovení §241b odst.3 o.s.ř. - jen do uplynutí dovolací lhůty, tj. do uplynutí lhůty určené k podání dovolání v ustanovení §240 o.s.ř. V případě, že dovolání podal dovolatel, u něhož platí povinné zastoupení (tj. nemá-li sám nebo osoba, která za něj jedná, právnické vzdělání - srov. §241 o.s.ř.) a který z tohoto důvodu byl ve smyslu ustanovení §104 odst.2 o.s.ř. soudem řádně vyzván (srov. §241b odst.2 o.s.ř.) k odstranění uvedeného nedostatku podmínky řízení, prodlužuje se běh této lhůty až do dne, jímž uplyne lhůta, která mu byla určena k odstranění nedostatku povinného zastoupení. Požádá-li však dovolatel, u něhož platí povinné zastoupení, ještě před uplynutím lhůty k podání dovolání, popř. před uplynutím prodloužené lhůty, soud o ustanovení zástupce pro podání dovolání, běží lhůta dvou měsíců k doplnění dovolání znovu ode dne právní moci usnesení, kterým bylo o jeho žádosti rozhodnuto.
Marným uplynutím lhůty podle ustanovení §241b odst. 3 o.s.ř. se původně odstranitelná vada (neúplnost) dovolání, spočívající v tom, že v dovolání nebyl uveden dovolací důvod, stává neodstranitelnou. Znamená to mimo jiné, že po uplynutí této lhůty není možné dovolatele postupem podle ustanovení §241b odst.1, §209 a §43 o.s.ř. vyzvat k doplnění dovolání o uvedení dovolacího důvodu a že dovolací soud k případnému opožděnému doplnění dovolání o tuto náležitost nemůže přihlédnout. Protože v dovolacím řízení, v němž nebyl vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní, nelze pokračovat, musí být dovolání, které neobsahuje dovolací důvod a které o tuto náležitost nebylo do uplynutí lhůty uvedené v ustanovení §241b odst.3 o.s.ř. doplněno, podle ustanovení §243c odst.1 a §43 odst.2 o.s.ř. odmítnuto (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18.6.2003 sp. zn. 29 Odo 108/2002, které bylo uveřejněno pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2004).
V posuzovaném případě z obsahu spisu vyplývá, že žalobci (jeho zástupkyni advokátce Mgr. H. Š.) byl rozsudek odvolacího soudu doručen dne 9.6.2005, že žalobce podal dovolání proti rozsudku odvolacího soudu včas a že již při podání dovolání byla splněna podmínka dovolacího řízení uvedená v ustanovení §241 o.s.ř. (žalobce byl při podání dovolání zastoupen advokátkou Mgr. H. Š.).
Dovolání žalobce však neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu a z jakých důvodů rozsudek odvolacího soudu napadá; uvádí se v něm pouze to, že \"bližší odůvodnění dovolání bude soudu postoupeno dodatečně\", neboť \"právní zástupce žalobce měl od 20.6.2005 do 31.7.2005 pracovní neschopnost a nebylo možné řádně připravit odůvodnění dovolání\". Protože žalobce v dovolání neuvedl rozsah, v jakém rozsudek odvolacího soudu napadá, a ani nevylíčil okolnosti, v nichž spatřuje nesprávnost napadeného rozsudku odvolacího soudu a které by mohly naplnit alespoň některý z dovolacích důvodů taxativně uvedených v ustanovení §241a odst. 2 a 3 o.s.ř., mohl dovolání o tuto náležitost účinně doplnit jen po dobu trvání lhůty k dovolání, která v projednávané věci uplynula (srov. též §57 odst.2 větu první o.s.ř.) dnem 9.8.2005. Žalobce však - jak uvedeno již výše - dovolání proti rozsudku odvolacího soudu doplnil po dvou žádostech \"o prodloužení lhůty k odůvodnění dovolání\" teprve podáním ze dne 29.11.2005, které odevzdal k poštovní přepravě dne 30.11.2005. Protože k opožděně provedenému doplnění dovolání o údaj, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se rozsudek odvolacího soudu napadá, nelze přihlédnout, žalobce tak dovolacímu soudu, který je - jak již výše uvedeno - vázán rozsahem dovolání a uplatněnými dovolacími důvody, zabránil, aby mohl napadený rozsudek odvolacího soudu po stránce kvalitativní (z hlediska jeho správnosti) přezkoumat.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce - aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi - podle ustanovení §243c odst. 1 a §43 odst. 2 věty první o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 části věty před středníkem a §146 odst. 3 o.s.ř., neboť žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, na náhradu nákladů řízení nemá právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. listopadu 2006
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu