ECLI:CZ:NS:2006:21.CDO.464.2006.1
sp. zn. 21 Cdo 464/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce M. B., zastoupeného advokátem, proti žalované O., B., a.s., za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované Č. p., a.s., o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp.zn. 26 C 160/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. listopadu 2004, č.j. 16 Co 235/2004-162, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 2. 11. 2004, č.j. 16 Co 235/2004-162, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 5. 4. 2004, č.j. 26 C 160/2003-148, kterým byla zamítnuta žaloba na zaplacení 165.588,- Kč s příslušenstvím; zároveň rozhodl, že žádný z účastníků a vedlejší účastník nemají právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že při cestě žalobce dne 5. 1. 1998 z Pusté Polomi do sídla žalované (při níž došlo k dopravní nehodě a zranění žalobce, jehož odškodnění se žalobce v tomto řízení domáhá) nešlo o plnění pracovních úkolů ani o přímou souvislost s ním. Vyšel z toho, že z hlediska věcného, místního i časového nešlo objektivně o činnost konanou pro zaměstnavatele - žalovanou.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež neobsahovalo žádné dovolací důvody (tzv. blanketní dovolání).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání trpí vadou, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Podle ustanovení §240 odst. 1 věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Podle ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o.s.ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle ustanovení §241b odst. 3 o.s.ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání; nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v ustanovení §241 o.s.ř., běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§30 o.s.ř.), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.
V dovolání je uvedeno, z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá jen tehdy, jestliže dovolatel popíše (konkretizuje) okolnosti, z nichž usuzuje, že určitý dovolací důvod je dán, tedy - řečeno jinak - jestliže vylíčí okolnosti, v nichž spatřuje nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu a které tak naplňují alespoň některý z dovolacích důvodů taxativně uvedených v ustanovení §241a odst. 2 a 3 o.s.ř. Chybí-li v dovolání vylíčení okolností, v nichž dovolatel spatřuje naplnění dovolacího důvodu, není v takovém případě (vzhledem k vázanosti dovolacího soudu uplatněným dovolacím důvodem) vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní a napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak není možné z hlediska jeho správnosti přezkoumat (srov. §242 odst. 3 větu první o.s.ř.).
Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vadným (neúplným) podáním. Dovolatel tuto vadu dovolání může odstranit a své dovolání doplnit o uvedení dovolacích důvodů - jak vyplývá z ustanovení §241b odst. 3 o.s.ř. - jen do uplynutí dovolací lhůty. V případě, že dovolání podal dovolatel, u něhož platí povinné zastoupení (tj. nemá–li sám nebo osoba, která za něj jedná, právnické vzdělání – srov. §241 o.s.ř.) a který z tohoto důvodu byl ve smyslu ustanovení §104 odst. 2 o.s.ř. soudem řádně vyzván (srov. §241b odst. 2 o.s.ř.) k odstranění uvedeného nedostatku podmínky řízení, prodlužuje se běh této lhůty až do dne, kterým uplyne lhůta, jež mu byla určena k odstranění nedostatku povinného zastoupení. Marným uplynutím lhůty podle ustanovení §241b odst. 3 o.s.ř. se původně odstranitelná vada (neúplnost) dovolání spočívající v tom, že v dovolání nebyl uveden dovolací důvod, stává neodstranitelnou. Znamená to mimo jiné, že po uplynutí této lhůty není možné dovolatele postupem podle ustanovení §241b odst. 1, §209 a §43 o.s.ř. vyzvat k doplnění dovolání o uvedení dovolacího důvodu a že dovolací soud k případnému opožděnému doplnění dovolání o tuto náležitost nemůže přihlížet. Protože v dovolacím řízení, v němž nebyl vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní, nelze pokračovat, musí být dovolání, které neobsahuje dovolací důvod a které o tuto náležitost nebylo do uplynutí lhůty uvedené v ustanovení §241b odst. 3 o.s.ř. doplněno, podle ustanovení §243c odst. 1 a §43 odst. 2 o.s.ř. odmítnuto.
V projednávané věci byl rozsudek odvolacího soudu žalobci doručen dne 10. 12. 2004. Žalobce podal dovolání sepsané a téhož dne odevzdané k doručení na poštu (u držitele poštovní licence) dne 10. 2. 2005. Protože dovolání neobsahovalo důvody ani další náležitosti dovolání a nebylo uvedeno, zda je žalobce zastoupen, Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 21. 2. 2005, č.j. 26 C 160/2003-169, žalobce vyzval k odstranění těchto vad a k řádnému doplnění dovolání. V usnesení stanovil žalobci lhůtu pro odstranění nedostatku zastoupení 10 dnů od doručení výzvy a poučil jej, že nebude-li výzvě ve stanovené lhůtě vyhověno, může být „řízení zastaveno či odmítnuto“; žalobce výzvu převzal dne 17. 3. 2005. Podáním ze dne 29. 3. 2005 (doručeným soudu prvního stupně dne 31. 3. 2005) žalobce požádal o prodloužení lhůty uvedené v usnesení ze dne 21. 2. 2005, neboť „s advokátem, který jej zastupoval do pravomocného skončení předmětného sporu, se zatím nedohodl na dalším postupu“. Dalším podáním ze dne 1. 4. 2005 (doručeným soudu prvního stupně dne 5. 4. 2005) požádal, aby mu v souladu s ustanovením §30 o.s.ř. byl ustanoven zástupcem Mgr. L. H., advokát, který „je již se spisem seznámen“. Usnesením ze dne 10. 8. 2005, č.j. 26 C 160/2003-175 (jež nabylo právní moci dne 6. 9. 2005), Okresní soud v Ostravě ustanovil žalobci pro řízení o dovolání zástupce, advokáta. Jeho prostřednictvím, podáním ze dne 20. 9. 2005 (doručeným soudu prvního stupně dne 29. 9. 2005), „vady dovolání odstranil“.
Odhlédaje od toho, že v dovolacím řízení byl žalobce od počátku zastoupen Mgr. L. H., neboť jej dne 5. 4. 2004 zmocnil mimo jiné i k tomu, aby „podával opravné prostředky“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 680/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek roč. 2000, pod pořadovým číslem 37), a proto nebylo třeba mu zástupce ustanovovat, došlo k „odstranění vad dovolání“ po marném uplynutí lhůty podle ustanovení §241b odst. 3 o.s.ř.
Lhůta podle ustanovení §241b odst. 3 o.s.ř. (dva měsíce) začala běžet dne 10. 12. 2004 (doručen rozsudek odvolacího soudu). Neuběhla však po dvou měsících, ale vzhledem k tomu, že dovolatel (žalobce) byl vyzván k odstranění nedostatku podmínky uvedené v §241 o.s.ř. (nedostatek zastoupení), běžela až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli - žalobci určena ke splnění této podmínky. Vzhledem k tomu, že výzva byla žalobci doručena dne 17. 3. 2005 a lhůta činila 10 dní od doručení výzvy, uplynula dne 27. 3. 2005. Po tomto dni se – jak výše uvedeno - původně odstranitelná vada (neúplnost) dovolání spočívající v tom, že v dovolání nebyl uveden dovolací důvod, stala neodstranitelnou.
Na uvedeném závěru ničeho nemění ani skutečnost, že soud prvního stupně jím stanovenou (soudcovskou) lhůtu dne 10. 8. 2005 prodloužil o 14 dnů od právní moci usnesení o ustanovení zástupce (ode dne 6. 9. 2005). Dovolatel totiž o prodloužení lhůty požádal (dne 31. 3. 2005) až poté, co zákonná lhůta uvedená v ustanovení §241b odst. 3 o.s.ř. uběhla (dne 27. 3. 2005), čímž zanikla možnost důvody dovolání doplnit, a o ustanovení zástupce požádal teprve dne 5. 4. 2005; prodloužit lze navíc toliko lhůtu soudcovskou nikoli lhůtu zákonnou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 7. 2004, sp. zn. 30 Cdo 493/2004, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek roč. 2005, pod pořadovým číslem 85, a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 3. 2005, sp. zn. 29 Odo 25/2005, uveřejněné v časopise Soudní judikatura ročník 2005, pod pořadovým číslem 91).
Dovolacímu soudu, který je – jak již výše uvedeno – vázán uplatněnými dovolacími důvody, tím žalobce zabránil, aby mohl napadený rozsudek odvolacího soudu po stránce kvalitativní (z hlediska jeho správnosti) přezkoumat. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce – aniž by se mohl zabývat dalšími okolnosti - podle ustanovení §243c odst. 1 a §43 odst. 2 věty první o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, na náhradu nákladů řízení nemá právo a žalované v dovolacím řízení žádném náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. prosince 2006
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu