ECLI:CZ:NS:2006:22.CDO.218.2006.1
sp. zn. 22 Cdo 218/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně M. C., zastoupené advokátkou, proti žalovanému E. A., zastoupenému advokátem, o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 12 C 188/95, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 1. prosince 2004, č. j. 26 Co 314/2004-242, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 1. prosince 2004, č. j. 26 Co 314/2004-242, a rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 6. února 2004, č. j. 12 C 188/95-199, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Kladně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Kladně (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 6. února 2004, č. j. 12 C 188/95-199, vypořádal zaniklé bezpodílové spoluvlastnictví účastníků tak, že pod bodem I. výroku do vlastnictví žalobkyně přikázal blíže označené věci movité a vklad na vkladní knížce na jméno žalobkyně u Č. s., a. s., pobočky v K. ve výši 20, 20 Kč, vše v celkové ceně 12 420,20 Kč (v rozsudku nesprávně uvedena částka 124.202,- Kč). Pod bodem II. do vlastnictví žalovaného přikázal „členská práva ve Stavebním bytovém družstvu O., spojená s nájmem bytu o velikosti 3+1 s příslušenstvím ve 2. poschodí domu č. p. 509, ulice S., K.,“ v ceně 1 170 000,- Kč, osobní automobil Škoda 120 GLS, v ceně 8 800,- Kč a dále blíže označené věci movité, vše v celkové ceně 1 207 100,- Kč. Pod bodem III. uložil žalovanému, aby žalobkyni zaplatil na vyrovnání podílů částku 657 322, 80 Kč. Pod bodem IV. uložil žalovanému, aby zaplatil Č. s., a. s., pobočce v T. zůstatek půjčky ve výši 3 661,60 Kč a pobočce v K. ve výši 12 994,93 Kč. Dále rozhodl o nákladech řízení a soudním poplatku.
Soud prvního stupně vyšel mimo jiné ze zjištění, že bezpodílové spoluvlastnictví účastníků zaniklo rozvodem jejich manželství 19. 4. 1994 a že k dohodě o vypořádání jejich bezpodílového spoluvlastnictví nedošlo. Rozsudkem Okresního soudu v Kladně z 26. 11. 1997, č. j. 7 C 161/96-19, potvrzeným rozsudkem Krajského soudu v Praze z 23. 9. 1998, č. j. 24 Co 316/98-42, bylo zrušeno právo společného nájmu účastníků k předmětnému družstevnímu bytu, výlučným nájemcem a členem družstva byl určen žalovaný a žalobkyni byli uloženo, aby byt vyklidila. Podle znaleckého posudku Č. z., s. r. o. se sídlem v H. K., U S. 388, z 12. 6. 2000 činila tržní cena členských práv k předmětnému bytu k 19. 4. 1994 částku 300 000,- až 350 000,- Kč. Dodatkem č. 1 k tomuto znaleckému posudku z 27. 10. 2003 byla obecná cena těchto členských práv stanovena částku 1 170 000,- Kč, z níž pak soud prvního stupně vycházel při vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví účastníků.
Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 1. prosince 2004, č. j. 26 Co 314/2004-242, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud neshledal pochybení, pokud jde o cenu členských práv a povinností k předmětnému družstevnímu bytu, která vychází z metody srovnávací, neboť jinak než posouzením cenové nabídky a poptávky nelze reálnou hodnotu bytu určit. Rozhodnutí soudu prvního stupně podle odvolacího soudu je v souladu se zásadou, že hodnota věcí při vypořádání má být stanovena ke dni zániku manželství, ale podle cenových poměrů v době rozhodování soudu. Není právně významné, že společné členství účastníků v bytovém družstvu zaniklo v roce 1998. Přisvědčil žalovanému, že v ocenění členských práv a povinností podle znaleckého posudku a jeho dodatku značný rozdíl, který však lze vysvětlit změnou vztahu mezi nabídkou a poptávkou, která je v bytové oblasti běžná.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu žalovaný spatřuje v tom, že odvolací soud právní otázku, týkající se ceny členských práv a povinností k předmětnému bytu, řešil jinak, než je řešena v konstantní judikatuře vyšších soudů. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 22. 2. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2244/99, podle kterého „pro vypořádání práv a povinností spojených s užíváním družstevního bytu rozvedených manželů je určující obvyklá cena těchto práv ke dni, kdy nabude právní moci rozhodnutí soudu o zrušení práva společného nájmu družstevního bytu manželů, jakož i o tom, kdo z nich jako člen družstva bude dále nájemcem bytu“, namítl, že tržní cena členských a práv a povinností v daném případě měla být určena k 10. 11. 1998, kdy nabyl právní moci rozsudek Krajského soudu v Praze z 23. 9. 1998, č. j. 24 Co 316/98-42, jímž bylo rozhodnuto o zrušení práva společného nájmu účastníků k předmětnému bytu. Pokud oba soudy vycházely z ceny v době rozhodování, rozhodly v rozporu s právním názorem Nejvyššího soudu ČR, vysloveným
v uvedeném rozsudku. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou včas, nejprve zkoumal, zda jde o dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále „OSŘ“) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je přípustné za splnění předpokladů stanovených v ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c), odst. 3 OSŘ. Protože předpoklad stanovený v §237 odst. 1 písm. b) OSŘ nebyl naplněn, přicházela v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 OSŘ, podle nichž je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, neboť právní otázku ocenění členského podílu v bytovém družstvu v rámci řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů soudy obou stupňů řešily odlišně od stávající judikatury dovolacího soudu.
Nejvyšší soud České republiky v rozsudku z 30. 11. 2004, sp. zn. 22 Cdo 900/2004, dovodil, že „při oceňování členského podílu v bytovém družstvu v rámci vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů – bývalých společných nájemců družstevního bytu a společných členů bytového družstva – se vychází ze stavu tohoto podílu v době zániku společného členství rozvedených manželů v družstvu, avšak z ceny odpovídající době, kdy se vypořádává“ (viz C 2945 Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck Praha, sešit 31). Na tomto právním názoru dovolací soud nemá důvod nic měnit. Pokud soudy obou stupňů při vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví účastníků vycházely z ceny podílu v předmětném bytovém družstvu odpovídající cenovým poměrům v době rozhodování soudu, avšak ze stavu tohoto podílu ke dni zániku bezpodílového spoluvlastnictví, tj. k 19. 4. 1994, a nikoli ze stavu k 10. 11. 1998, kdy nabyl právní moci rozsudek Krajského soudu v Praze z 23. 9. 1998, č. j. 24 Co 316/98-42, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Kladně z 26. 11. 1997, č. j. 7 C 161/96-19, kterým bylo zrušeno právo společného nájmu účastníků k předmětnému bytu, výlučným nájemcem a členem družstva byl určen žalovaný a žalobkyni bylo uloženo, aby byt vyklidila, pak rozhodnutí obou soudů spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolacímu soudu proto nezbylo než napadený rozsudek odvolacího soudu zrušit a protože důvody tohoto zrušení platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušit i toto rozhodnutí a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 2 a 3 OSŘ).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. října 2006
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu