ECLI:CZ:NS:2006:22.CDO.2742.2005.1
sp. zn. 22 Cdo 2742/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobce R. P., zastoupeného advokátkou, proti žalovaným: 1) R. P., 2) D. H., o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 8 C 63/94, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka Olomouc ze dne 1. 2. 2005, č. j. 40 Co 1070/2004-342, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Šumperku (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 8. 2. 2000, č. j. 8 C 63/94-161, výrokem pod bodem I. zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k domu čp. 79, parc. č. st. 93/2 a k parc. č. 33/27-zahradě zapsaným v katastru nemovitostí Katastrálního úřadu v Š. pro obec B., katastrální území B. n. M. na LV 66. Výrokem pod bodem II. přikázal dům čp. 79 a parc. č. st. 93/2 do podílového spoluvlastnictví žalovaných, každému z nich jednou polovinou. Výrokem pod bodem III. rozdělil pozemek parc. č. 33/27- zahradu tak, že do vlastnictví žalobce přikázal její část označenou na geometrickém plánu č. 126-250/94 vyhotoveném geodetem Ing. T. K. dne 9. 3. 1994 jako parcela 33/28 o výměře 73 m2, zatímco zbývající část parcely 33/27 přikázal do podílového spoluvlastnictví žalovaných, každému z nich jednou polovinou. Výrokem pod bodem IV. zavázal oba žalované zaplatit žalobci na vyrovnání podílu, každého z nich částku 28 235,-Kč. Výrokem pod bodem V. zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem zapsaným v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu v Š. pro obec a k. ú. D. na LV č. 433 označeným jako pozemky vedené ve zjednodušené evidenci – původní pozemkový katastr – a to parcela č. 1732 a k nemovitostem zapsaným v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu v Š. pro obec B., k. ú. B. n. M. na LV 170 označeným jako pozemky ve zjednodušené evidenci – původní pozemkový katastr – a to parcely č. 333 a č. 334. Výrokem pod bodem VI. výše uvedené pozemky přikázal do výlučného vlastnictví žalobce. Výrokem pod bodem VII. žalobce zavázal zaplatit žalovaným každému z nich vypořádací podíl 6 117,-Kč. Výrokem pod bodem VIII. zamítl návrh žalobce, aby bylo zřízeno časově neomezené věcné břemeno spojené s vlastnictvím dílu „a“ odděleného z parcely č. 33/27-zahrady geometrickým plánem č. 113/87-92/9 ze dne 10. 3. 1992, spočívající v oprávnění vlastníka dílu „a“ odebírat vodu ze studny, nacházející se na parc. č. 33/27-zahrada za náhradu 200,-Kč ročně. Výroky pod body IX. a X. rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Ostravě – pobočka Olomouc jako odvolací soud usnesením ze dne 8. 7. 2002, č. j. 40 Co 525/2000-224, zrušil rozsudek soudu prvního stupně vyjma odvoláním nenapadeným výroků pod body V., VI. a VII. a věc v tomto rozsahu vrátil zpět soudu prvního stupně. Vytkl soudu prvního stupně, že se při vypořádání nemovitostí označených ve výroku pod bodem II. nezabýval přednostním způsobem, jakým je reálné rozdělení věci a že nevyšetřil, zda je rozdělení domu čp. 79 s pozemkem parc. č. st. 93/2 mezi spoluvlastníky dobře možné. Dále vytkl soudu prvního stupně, že rozhodnutí o reálném rozdělení pozemku parc. č. 33/27-zahrady v k. ú. B. n. M. založil na geometrickém plánu, který vychází z neplatného katastrálního operátu a který nemůže být podkladem pro provedení změn v souboru geodetických a v souboru popisných informací katastru nemovitostí. Jeho rozsudek tak není materiálně vykonatelný. Nakonec vytkl soudu prvního stupně i to, že nezabýval přiměřeností náhrady, jež mají žalovaní poskytnout žalobci za nemovitosti, které byly přikázány do jejich spoluvlastnictví.
Soud prvního stupně rozsudkem z 4. 11. 2003, č. j. 8 C 63/94-295, výrokem pod bodem I. zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k domu čp. 79 a k pozemkům parc. č. st. 93/2- zastavěná plocha a parc. 33/27- zahrada v k. ú. B. n. M. Výrokem pod bodem II. přikázal dům čp. 79 a parc. č. st. 93/2 do podílového spoluvlastnictví žalovaných, každému z nich jednou polovinou. Výrokem pod bodem III. přikázal část pozemku parc. č. 33/27-zahrady označenou geometrickým plánem č. 220-289/2002, vyhotoveným ing. K. B. dne 3. 7. 2003, jako parc. č. 33/32 o výměře 73 m2 do vlastnictví žalobce a zbývající část označenou tímtéž geometrickým plánem jako parc. č. 33/27 o výměře 183 m2 do podílového spoluvlastnictví žalovaných, každému z nich jednou polovinou. Výrokem pod bodem IV. zavázal žalované zaplatit žalobci vypořádací podíl, každého z nich částkou 39 066,50Kč. Výroky pod body V. a VI. rozhodl o nákladech řízení.
Soud prvního stupně zjistil, že žalobce a žalovaní, kteří jsou sourozenci, nabyli podle rozhodnutí státního notářství Š. ze dne 10. 7. 1991, sp. zn. 4D 139/91, vydaném v řízení o dědictví po L. P., zemřelé dne 1.1. 1991, dům čp. 79, stojící na parcele č. st. 93/2, parcelu č. st. 93/2-zast. plocha a parcelu č. 33/27-zahrada v k. ú. B. n. M. do podílového spoluvlastnictví, každý z nich stejným dílem ve výši jedné třetiny. Mezi nimi nedošlo k dohodě o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Proto soud prvního stupně provedl vypořádání. Shledal, že dům čp. 79 s pozemkem parc. č. st. 93/2 není dobře možné rozdělit a přikázal je podle shodného požadavku účastníků do podílového spoluvlastnictví žalovaných. Naproti tomu pozemek parc. č. 33/27-zahradu rozdělil na dvě části, z nichž část označenou dle geometrického plánu ing. K. B. jako parc. č. 33/32, kterou fakticky užívá žalobce; přikázal žalobci; a zbývající část přikázal do podílového spoluvlastnictví žalovaných každému z nich jednou polovinou. Současně zavázal žalované, kterým se dostalo při vypořádání více, než jak odpovídá velikosti jejich podílů, poskytnout žalobci přiměřenou náhradu.
Odvolací soud k odvolání žalobce rozsudek soudu prvního stupně vyjma výroku pod bodem V. (o nákladech řízení vzniklých státu), potvrdil s tím, že výroky pod body I. a II. rozsudku soudu prvního stupně nahradil správným zněním tak, že „Podílové spoluvlastnictví žalobce a žalovaných 1) a 2) k nemovitostem zapsaných v katastru nemovitostí Katastrálního úřadu pro O. kraj, Katastrální pracoviště Š., na listu vlastnictví č. 66, pro obec B. n. M., a tam označených jako parcela p. č. st. 93/2 zastavěná plocha a nádvoří, dům č. p. 79 na p. č. st. 93/2-objekt bydlení a pozemek p. č. 33/27 zahrada, se zrušuje. Dům č. p. 79 na p. č. st. 93/2, p. č. st. 93/2 zastavěná plocha a nádvoří, zapsané na listu vlastnictví č. 66 v katastrálním území B. n. M., obec B., u Katastrálního úřadu pro O. kraj, Katastrální pracoviště Š., se přikazují do rovnodílného podílového spoluvlastnictví žalovaného 1) a žalované 2).“ Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud zcela převzal skutkové a právní závěry soudu prvního stupně. Tím, že soud prvního stupně při rozhodování nezaložil pro žalobce právo na odběr vody ze studny na pozemku žalovaných ve výroku svého rozsudku, je zřejmé, že nemínil návrhu žalobce na zřízení věcného břemene v souvislosti se zrušením a vypořádáním podílového spoluvlastnictví vyhovět. Vytkl však soudu prvního stupně, že v odůvodnění svého rozsudku nevysvětlil důvody svého rozhodnutí. Nicméně ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že v dané věci nebylo namístě zřídit věcné břemeno k nově vzniklé nemovitosti. Žalobce je spolu se svojí manželkou vlastníkem domu čp. 121 a parcel č.st. 93/1 a č. 33/8 zahrady, k nimž je nově vzniklá parcela č. 33/32 připlocena. Jeho nemovitosti jsou napojeny na obecní vodovod. Není tedy zapotřebí, aby byla zřizována služebnost ke studni (v níž je jen užitková voda), která zůstala na pozemku žalovaných 33/27.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. V dovolání uvedl, že nesouhlasí s geometrickým plánem č. 220-289/2002 vypracovaným ing. K. B., který byl podkladem pro reálné rozdělení pozemku parc. č. 33/27. Znalec ing. K. B. měl dodatečně po vypracování geometrického plánu zjistit, že došlo k manipulaci vytýčení hranic předmětného pozemku. Tvrdil, že obstará vyjádření znalce ing. K. B., které se mu však nepodařilo zajistit. Vedle toho v dovolání uplatnil jiné nároky, které nebyly předmětem přezkoumávaného řízení. Navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná 2) ve vyjádření k dovolání navrhla, aby bylo dovolání odmítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou včas, nejprve zkoumal, zda jde o dovolání přípustné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu byla podáno oprávněnou osobou včas, nejprve zkoumal, zda jde o dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále „OSŘ“) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanoveními §237 odst. 1 písm. b) a c) OSŘ.
Podle §237 odst. 1 písm. b) OSŘ není dovolání v dané věci přípustné proto, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené napadeným rozsudkem, je vyjma výroku o výši vypořádacího podílu shodné, jako jeho první rozhodnutí ve věci a odlišnost výroku o výši vypořádacího podílu není důsledkem jiného právního názoru. Z hlediska ustanovení §237 odst. 1 písm. b) OSŘ nejsou právním názorem odvolacího soudu pokyny k doplnění důkazního řízení.
Podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přitom podle §237 odst. 3 OSŘ rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
O rozhodnutí po právní stránce zásadního významu jde tedy tehdy, je–li v něm řešena právní otázka, významná nejen pro rozhodnutí v dané konkrétní věci, pokud tato otázka není řešena jednotně v rozhodovací praxi vyšších soudů nebo ve stanovisku Nejvyššího soudu České republiky anebo v rozhodnutí nižšího soudu, které bylo za účelem sjednocení judikatury publikováno ve sbírce soudních rozhodnutí. Naopak za otázku zásadního právního významu nelze považovat takovou otázku, která byla v napadeném rozhodnutí řešena v souladu s ustálenou soudní praxí (viz rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9. 1. 2001, sp. zn. 29 Cdo 821/2000, publikovaný pod C 23, ve svazku 1, ročník 2001, Souboru rozhodnutí).
Na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností, uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) OSŘ. K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) nebo ustanovení §241a odst. 3) OSŘ nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) OSŘ přihlédnuto. Přitom při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 OSŘ ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2004, pod číslem 132).
V dané věci dovolatel v dovolání žádnou právní otázku nevymezil. V dovolání jen tvrdil, že za pomoci nových důkazů, které nepředložil, zpochybní dosavadní důkaz, a to geometrický plán sloužící k rozdělení parcely č. 33/27. Podle §241a odst. 4 OSŘ však v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy ve věci samé. Uplatněný dovolací důvod je zjevně nezpůsobilý založit přípustnost dovolání. To samé lze vztáhnout i na zbývající část dovolacích námitek, jimiž se žalovaný domáhá přezkoumání nároků [ze zatajených vkladních knížek po matce L. P., z jeho závazku poskytnout vypořádací podíl k jiným pozemkům, za nájem z pozemku užívaného žalovaným 1)], o nichž odvolací soud napadeným rozhodnutím vůbec nerozhodoval.
Vzhledem k výše uvedenému dovolací soud dovolání žalobce podle §243b odst. 5 a §218 písm c) OSŘ jako nepřípustné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovaným žádné náklady nevznikly (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 OSŘ).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. června 2006
JUDr. Jiří Spáčil ,CSc., v.r.
předseda senátu