ECLI:CZ:NS:2006:22.CDO.2906.2005.1
sp. zn. 22 Cdo 2906/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobkyně J. D., zastoupené advokátem, proti žalovanému Ing. A. D., zastoupenému advokátkou, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 3 C 24/2002, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 12. října 2005, č. j. 15 Co 356/2005-148, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala, aby soud vypořádal majetek ve společném jmění manželů (dále „SJM“), zaniklý rozvodem účastníků. Okresní soud v Domažlicích (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 26. dubna 2005, č. j. 3 C 24/2002-111, výrokem pod bodem I. přikázal ze SJM „do výlučného vlastnictví žalovaného ing. A. D. nedokončenou stavbu rodinného domu na p. č. st. 4066 včetně vedlejších staveb, studny a venkovních úprav na pozemku p. č. st. 4066 a 2780/4, vše zapsáno na LV č. 3960 pro obec a k. ú. D.“. Výrokem pod bodem II. uložil žalovanému povinnost „uhradit nezaplacený zůstatek půjčky u Č. s. s. a. s. z 15. 4. 1999 v počáteční výši 100.000,-Kč“. Výrokem pod bodem III uložil žalovanému povinnost „zaplatit žalobkyni na úhradě rozdílu podílů 944.665,30 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku“. Výroky pod body IV. a V. rozhodl o nákladech řízení.
Stavbu rodinného domku zahrnul soud prvního stupně do SJM účastníků a přikázal ji žalovanému; soud mimo jiné uvedl, že žalovaný ke stavu domu k okamžiku zániku SJM ve lhůtě stanovené soudem žádné důkazy neoznačil. Po zjištění, že cena staveb na pozemku žalovaného ke dni rozvodu manželství činila 2 104 330,69, soud stanovil vyrovnávací podíl ve prospěch žalobkyně částkou 944 665,30 Kč.
Krajský soud v Plzni jako soud odvolací k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 12. října 2005, č. j. 15 Co 356/2005-148, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že výrokem pod bodem I. přikázal ze SJM „do výlučného vlastnictví žalovaného Ing. A. D., stavbu rodinného domu na p. č. st. 4066 včetně vedlejších staveb, studny a venkovních úprav na pozemku p. č. st. 4066 a 2780/4, vše zapsáno na LV č. 3960 pro obec a k. ú. D. vedené Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, katastrální pracoviště D.“. Výrokem pod bodem II. uložil žalovanému povinnost „uhradit zůstatek půjčky č. 2101270703 u Č. s. s., a. s. z 26. 8. 1999 ve výši zůstatku ke dni 9. 12. 2000“. Výrokem pod bodem III uložil žalovanému povinnost „zaplatit žalobkyni na vyrovnání jejího podílu částku 786.027,91 Kč do tří měsíců od právní moci rozsudku“. Výroky pod body IV., V. a VI. rozhodl o nákladech řízení.
Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v otázce vymezení rozsahu SJM. Neuznal námitku žalovaného, že stavba rodinného domu je v jeho výlučném vlastnictví. Se stavbou bylo započato za trvání manželství, přičemž není rozhodující, že jako stavebník byl ve stavebním povolení uveden žalovaný a že veškeré faktury zněly na jeho jméno. Odvolací soud však snížil cenu stavby a zjistil, že soud prvního stupně nezhodnotil, že žalovaný použil částku 390 000,- Kč ze svých výlučných prostředků na výstavbu rodinného domu; proto snížil výši vypořádacího podílu v neprospěch žalobkyně.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. a) OSŘ a uplatňuje dovolací důvody uvedené v §241a odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 OSŘ. Neztotožňuje se s názorem soudů obou stupňů, že stavba rodinného domu, kterou vybudoval sám ze svých prostředků patří do SJM. Namítá, že do rozvodu manželství stavba měla pouze základové, nikoliv obvodové zdi, krov nebo střechu, dokonce ani základovou desku. Vedlejší stavby byly postaveny z demoličního materiálu pořízeného za symbolickou l,- Kč. S výstavbou bylo započato za trvání manželství, ale smlouva o dílo byla uzavřena několik dnů po vyhlášení rozsudku o rozvodu manželství (30. 10. 2000) s tím, že práce na stavbě budou zahájeny v březnu 2001. Dále namítá, že znalecký posudek nebyl proveden v souladu se skutečností. Znalec dům ocenil až 3 roky po kolaudaci a vycházel pouze z informací žalobkyně a z jí poskytnuté fotodokumentace. Tu žalobkyně soudu předložila až po uplynutí lhůty stanovené §118c odst. 1 OSŘ; k tomuto důkazu soud neměl přihlédnout. Usnesení soudu prvního stupně o koncentraci řízení z 23. 7. 2002 právní zástupce žalobkyně obdržel 28. 7. 2002 a důkazy žalobkyně navrhla až 13. 8. 2002. Soud sice může provést podle své úvahy i jiné důkazy, než jsou navrhovány účastníky řízení, ale pokud soud prvního stupně vydal zmíněné usnesení, měl je respektovat nejen žalovaný, ale i žalobkyně. Soud proto neměl zadat znalci ocenění nemovitosti žalovaného až za tři roky po kolaudaci a již vůbec ne na základě fotodokumentace, jež byla jako důkaz navržena až po lhůtě stanovené usnesením o koncentraci řízení. Soud naopak nepřihlédl k důkazu, že žalovaný měl při stavbě domu k dispozici 1 000 000,- Kč, které získal ještě před uzavřením manželství, přičemž celý obnos byl použit na stavbu domu. Dovolatel připomíná, že rodinný dům postavil na pozemku, který koupil ze svých prostředků a tento pozemek nebyl do SJM zahrnut; bylo pak by nelogické, aby na pozemku, jehož je výlučným vlastníkem, stavěl rodinný dům, který by patřil do SJM. Soud nezohlednil ani hodnotu vlastní práce žalovaného na stavbě po rozvodu manželství. Upozorňuje na to, že zatímco soud prvního stupně v rozsudku předmětnou nemovitost označuje jako „nedokončenou stavbu rodinného domu“, odvolací soud již jako „stavbu rodinného domu“. Odvolací soud nepostupoval správně ani tehdy, souhlasil-li s přikázáním nemovitosti žalovaného do jeho vlastnictví, ač jako vlastník nemovitosti byl v katastru nemovitostí zapsán již od počátku. Soud tedy nemohl přikazovat do výlučného vlastnictví žalovaného to, co od počátku jeho vlastnictvím bylo. Takový výrok je nevykonatelný. Žalovaný navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněnou osobou, řádně zastoupenou, nejprve zkoumal, zda jde o dovolání přípustné.
Podle §237 odst. 1 písm. a) OSŘ je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Přípustnost dovolání proti měnícímu rozsudku odvolacího soudu podle citovaného ustanovení je založena na nesouhlasnosti rozsudku odvolacího soudu s rozsudkem soudu prvního stupně. O nesouhlasný rozsudek jde tehdy, jestliže okolnosti významné pro rozhodnutí věci byly posouzeny oběma soudy rozdílně, takže práva a povinnosti stanovená účastníkům jsou podle závěrů těchto rozsudků odlišná. Rozhodující je obsahový vztah rozsudků soudů obou stupňů v tom, jak rozdílně posoudily práva a povinnosti v právních vztazích účastníků řízení (viz R 9/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Protože dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ může být připuštěno jen pro řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž dovolací soud připustil dovolání podle tohoto ustanovení, jen z dovolacích důvodů uvedených v 241a odst. 2 OSŘ; v dovolání proto nelze uplatnit tvrzení, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 3 OSŘ); proto ke skutkovým námitkám dovolatele nebylo možno při zvažování přípustnosti dovolání podle tohoto ustanovení přihlížet. Také k případným vadám řízení by bylo možno přihlédnout jen v případě přípustného dovolání.
Dovolání může podat jen ten účastník, kterému rozhodnutím odvolacího soudu byla způsobena určitá újma na jeho právech, jestliže ji lze odstranit zrušením napadeného rozhodnutí (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2001, sp. zn. 33 Odo 258/2001, publikovaný pod č. C 637 ve svazku 8 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu).
S ohledem na výše uvedené neshledal dovolací soud dovolání přípustným, pokud žalobce jeho přípustnost výhradně opíral o §237 odst. 1 písm. a) OSŘ. Z porovnání rozsudku odvolacího soudu s rozsudkem soudu prvního stupně totiž vyplývá, že oba soudy posoudily věc shodně. Změna rozsudku soudu prvního stupně rozsudkem odvolacího soudu se týká pouze rozdílu mezi částkou 944. 665,30 Kč, určenou soudem prvního stupně a částkou 786 027,91 Kč stanovenou rozsudkem odvolacího soudu jako vyrovnávací podíl, který má žalovaný vyplatit žalobkyni v rámci vypořádání společného jmění účastníků, jakož i formulace výroku ohledně půjčky u Č. s. s., a.s., kterou má žalovaný uhradit. Skutečnost, že odvolací soud označil dům jako „nedokončenou stavbu rodinného domu“ je pro posouzení práv a povinností účastníku zcela nevýznamná. Ve vztahu k žalovanému tak částečně není napadený rozsudek měnící, zčásti jde o změnu, která byla pro něj příznivá a nemohla mu tak způsobit újmu na právech.
V úvahu by tak připadala jen přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ, podle kterého dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm. b) OSŘ a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. V dané věci dovolatel neuvádí nic, co by z daného rozsudku činilo rozhodnutí zásadní; je tu jen otázka, zda ke dni zániku manželství byla stavba již samostatnou věcí v právním smyslu. Dovolatel to sice popírá, ovšem ze znaleckého posudku znalce tato skutečnost vyplývá (č. l. 70).
Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud jej podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) OSŘ odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 OSŘ, neboť dovolatel s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalované v dovolacím řízení takové náklady, jejichž náhradu by mohla požadovat, nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. dubna 2006
JUDr. Jiří Spáčil,CSc., v. r.
předseda senátu