ECLI:CZ:NS:2006:22.CDO.3214.2006.1
22 Cdo 3214/2006,
sp. zn. 22 Cdo 3215/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce R. P. zastoupeného advokátkou, proti žalovaným: 1) R. P. a 2) D. H., o zřízení věcného břemene, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 8 C 266/2003, o dovoláních žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 27. února 2006, č. j. 40 Co 127/2006-63, ve znění opravného usnesení ze dne 11. listopadu 2006, č. j. 40 Co 127/2006-95, a proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 27. února 2006, č. j. 40 Co 128/2006-67, ve znění opravného usnesení ze dne 11. listopadu 2006, č. j. 40 Co 128/2006-95, takto:
I. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 27. února 2006, č. j. 40 Co 127/2006-63, ve znění opravného usnesení ze dne 11. listopadu 2006, č. j. 40 Co 127/2006-95, se odmítá.
II. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 27. února 2006, č. j. 40 Co 128/2006-67, ve znění opravného usnesení ze dne 11. listopadu 2006, č. j. 40 Co 128/2006-95, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V řízení vedeném u Okresního soudu v Šumperku (dále „soud prvního stupně“) pod sp. zn. 8 C 63/94 se žalobce domáhal zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem zapsaným na LV č. 66, pro obec B., k. ú. B. u Katastrálního úřadu pro O. kraj, Katastrální pracoviště Š., tam označeným jako st. parc. č. 93/2 zastavěná plocha a nádvoří, dům č. p. 79 na st. parc. č. 93/2 - objekt k bydlení a pozemek parc. č. 33/27 zahrada. Navrhoval, aby soud podílové spoluvlastnictví účastníků k výše uvedeným nemovitostem zrušil a pozemek st. parc. č. 33/27 mezi účastníky reálně rozdělil tak, že do výlučného vlastnictví žalobce přikáže díl „a“ o výměře 73 m2 oddělený z parc. č. 33/27 zahrada geometrickým plánem č. 113/87-92/9 ze dne 10. 3. 1992, a zbývající část tohoto pozemku a další vypořádávané nemovitosti přikáže do podílového spoluvlastnictví žalovaných rovným dílem. Žalobce rovněž navrhl, aby bylo zřízeno věcné břemeno spočívající v právu vlastníka výše specifikovaného dílu „a“ pozemku st. parc. č. 33/27 odebírat vodu ze studny nacházející se na zbývající části tohoto pozemku, a to za náhradu 200,- Kč ročně.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 4. listopadu 2003, č. j. 8 C 63/94-291, vyloučil návrh žalobce o zřízení věcného břemene k samostatnému řízení, které bylo nadále vedeno pod sp. zn. 8 C 266/2003. Následně soud prvního stupně usnesením ze dne 17. září 2004, č. j. 8 C 266/2003-30, ve znění opravného usnesení ze dne 20. 9. 2006, č. j. 8 C 266/2003-91[jímž bylo opraveno příjmení žalované 2)] řízení s odkazem na §109 odst. 2 písm. c) občanského soudního řádu (dále „OSŘ“) přerušil, až do pravomocného rozhodnutí ve věci sp. zn. 8 C 63/94.
Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 4. listopadu 2003, č. j. 8 C 63/94-295, podílové spoluvlastnictví účastníků k předmětným nemovitostem zrušil, „dům čp. 79 a pozemek parc. č. 93/2“ v k. ú. B. přikázal do podílového spoluvlastnictví žalovaných každému z jedné ideální poloviny, pozemek parc. č. 33/27 v k. ú. B. rozdělil tak, že do výlučného vlastnictví žalobce přikázal jeho část označenou geometrickým plánem č. 220-289/202, o němž uvedl, že je součástí rozsudku, a který vypracoval Ing. K. B. ze dne 3. 7. 2003, jako parc. č. 33/32 o výměře 73 m2, a žalovaným přikázal do podílového spoluvlastnictví každému z jedné ideální poloviny označené jako parc. č. 33/27 o výměře 183 m2. K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 1. 2. 2005, č. j. 40 Co 1070/2004-342, rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil ve znění, jímž správně označil nemovitosti (dům čp. 79 na p. č. st. 93/2 a p. č. st. 93/2 v k. ú. B.). Odvolací soud také uvedl, že §142 občanského zákoníku (dále „ObčZ“), týkající se zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, je kogentním ustanovením, které upravuje způsob vypořádání vztahu mezi účastníky ve smyslu §153 odst. 2 OSŘ, a proto není soud návrhy účastníků o způsobu vypořádání podílového spoluvlastnictví vázán. V případě vypořádání pozemku parc. č. 33/27 se odvolací soud ztotožnil s jeho reálným rozdělením mezi účastníky, jak bylo provedeno soudem prvního stupně. Zabýval se také otázkou zřízení věcného břemene, původně žalobcem navrhovaného, a jeho zřízení neshledal opodstatněným. K tomu, že se soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku s otázkou zřízení věcného břemene nevypořádal, ačkoli bylo žalobcem navrhováno, odvolací soud konstatoval, že uvedený postup nebyl správný, avšak právě tím, že soud prvního stupně věcné břemeno nezřídil, vyjádřil, že důvod k jeho zřízení rovněž neshledal.
Soud prvního stupně s poukazem na shora uvedený rozsudek odvolacího soudu usnesením ze dne 14. března 2005, č. j. 8 C 266/2003-43, řízení o zřízení věcného břemene podle §104 odst. l OSŘ zastavil a rozhodl o nákladech řízení.
Žalobce napadl odvoláním jak usnesení soudu prvního stupně o přerušení řízení, tak usnesení o jeho zastavení.
Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci usnesením ze dne 27. února 2006, č. j. 40 Co 127/206 - 63, ve znění opravného usnesení ze dne 11. listopadu 2006, č. j. 40 Co 127/2006-95, jímž bylo opraveno příjmení žalované 2), odvolání žalobce proti rozhodnutí soudu prvního stupně ze dne 17. září 2004, č. j. 8 C 266/2003-30, kterým bylo řízení přerušeno, odmítl jako bezpředmětné podle §218 písm. c) OSŘ. Odvolací soud konstatoval, že přezkoumávané rozhodnutí ztratilo svou účinnost, neboť o otázce věcného břemene již bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 4. listopadu 2003, č. j. 8 C 63/94-295, potvrzeného rozsudkem Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 2. února 2005, č. j. 40 Co 1070/2009-342, ve správném znění v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků.
Dále odvolací soud usnesením ze dne 27. února 2006, č. j. 40 Co 128/206-67, ve znění opravného usnesení ze dne 11. listopadu 2006, č. j. 40 Co 128/2006-95, jímž bylo opraveno příjmení žalované 2), potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil s právním závěrem soudu prvního stupně, vyplývajícím z obsahu jeho rozhodnutí, že pokračování řízení brání ve smyslu §104 odst. l OSŘ neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, a to překážka věci pravomocně rozhodnuté (§159a odst. 5 OSŘ). Odvolací soud odkázal na odůvodnění rozsudku téhož soudu z 2. února 2005, č. j. 40 Co 1070/2004-342, z něhož vyplývá, že otázka zřízení věcného břemene byla již řešena s účinky právní moci rozsudku ve věci zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k pozemku parc. č. 33/27 k. ú. B.
Proti oběma usnesením odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jejichž přípustnost opírá o „§237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 a §239 odst. 2 písm. a) a odst. 3 OSŘ“, a uplatňuje dovolací důvody podle §241a odst. 1 písm. a) a b) OSŘ. Jejich naplnění spatřuje v tom, že „bylo porušeno ust. §103 OSŘ, dle kterého soud přihlíží kdykoli za řízení k tomu, zda jsou splněny podmínky řízení, za nichž může rozhodnout ve věci samé a ust. §83 OSŘ, když ve stejné věci vede soud dvojí řízení. Soud prvního stupně rozhodoval ve věci samé pod sp. zn. 8 C 631994, kde nevzal v potaz jím předložené důkazy, odvolací soud je poté odmítl.“ Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaní se k dovoláním nevyjádřili.
Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti usnesením odvolacího soudu byla podána oprávněnou osobou včas, nejprve zkoumal, zda jde o dovolání přípustná.
Podle §236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále „OSŘ“) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odmítnuto odvolání proti usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo řízení přerušeno, z občanského soudního řádu nevyplývá. Nejde totiž o usnesení ve věci samé podle §237 odst. l písm. c) OSŘ [k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. března 2001 sp. zn. 22 Cdo 272/2001, publikované pod C 287/svazek 3 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu vydaného nakladatelstvím C. H. Beck – dále „Soubor rozhodnutí“], nebo o usnesení vyjmenovaná v §238, §238a a §239 OSŘ. Jako nepřípustné bylo proto dovolání proti tomuto usnesení odvolacího soudu odmítnuto [§243b odst. 5 a §218 písm. c) OSŘ].
Dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle §104 odst. 1 OSŘ, je přípustné podle §239 odst. 2 písm. a) OSŘ.
Podle §159a odst. 5 OSŘ jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu.
Překážka věci pravomocně rozhodnuté (res iudicata) patří mezi podmínky řízení, k nimž soud přihlíží kdykoliv za řízení (§103 OSŘ), a představuje neodstranitelný nedostatek procesní podmínky, který je důvodem k zastavení řízení (§104 odst. 1 OSŘ). Předpokladem ovšem je, že jde skutečně o totožnou pravomocně rozhodnutou věc. O stejnou věc se jedná tehdy, jde-li v novém řízení o tentýž nárok, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto, opírá-li se o tentýž právní důvod a týká-li se totožných osob. Tentýž předmět řízení je dán tehdy, jestliže stejný nárok nebo stav vymezený žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn (ze stejného skutku – viz rozsudek ze dne 5. dubna 2001, sp. zn. 21 Cdo 906/2000, publikovaný v Souboru rozhodnutí pod č. C 401 ve svazku 4).
V daném případě jde o posouzení otázky, zda pravomocný rozsudek o zrušení podílového spoluvlastnictví k pozemku a jeho reálném rozdělení mezi účastníky, aniž je ve výroku rozhodnuto o zřízení věcného břemene k pozemkům nově tímto rozdělením vzniklým, zakládá překážku věci rozsouzené pro řízení o návrhu na zřízení věcného břemene, který účastník učinil v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k tomuto pozemku a který byl vyloučen k samostatnému řízení. Dovolací soud v této souvislosti ještě uvádí, že rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 14. června 2006, č. j. 22 Cdo 2742/2005-377, bylo odmítnuto dovolání, které žalobce podal proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 2. února 2005, č. j. 40 Co 1070/2004-342, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ze dne 4. listopadu 2003, č. j. 8 C 63/94-295, jímž bylo rozhodnuto také o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků k pozemku parc. č. 33/27 v k. ú. B.
Odvolací soud správně poukázal na to, že ustanovení §142 ObčZ o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví je kogentním právním předpisem, z něhož vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky. V řízení o tomto nároku není soud podle §159 odst. 2 OSŘ návrhy účastníků vázán. K výkladu tohoto ustanovení uvádí B. J., D. L., K. Z. a kol. Občanský soudní řád, Komentář. I. díl 7. vydání Praha: C. H. Beck, 2006, str. 692: „Hmotněprávní úprava některých nároků omezuje účastníky volně s nimi nakládat tím, že kogentně stanoví určitá pravidla, podle kterých musí při úpravě svých vztahů postupovat. K tomu, aby bylo zajištěno, že kogentní pravidla úpravy vztahů mezi účastníky budou dodrženy též při rozhodování soudů o těchto nárocích, bylo stanoveno, že soud může překročit návrhy účastníků a přisoudit něco jiného nebo více, než čeho se domáhají, jestliže řešení právních vztahů mezi účastníky v tomto smyslu předurčují hmotněprávní předpisy, tedy řečeno jinak, z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky.“ Z toho vyplývá, že v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví reálným rozdělením pozemku, může soud - i bez návrhu - zkoumat, zda reálné rozdělení vyžaduje zřízení věcného břemene ve vztahu mezi rozdělením nově vzniklými pozemky. Pokud soud dospěje k závěru, že zřízení věcného břemeno při reálném rozdělení pozemku není důvodné, neznamená to, že takový závěr musí vyjádřit ve výroku rozsudku, jímž podílové spoluvlastnictví k tomuto pozemku zrušuje a pozemek mezi účastníky reálně rozděluje. Pravomocným rozsudkem, kterým soud podle §142 ObčZ zruší podílové spoluvlastnictví účastníků k pozemku a pozemek mezi účastníky reálně rozdělí, aniž zřídí věcné břemeno mezi pozemky tímto rozdělením nově vzniklými, je (pravomocně) rozhodnuto o vypořádání zrušeného spoluvlastnického vztahu včetně toho, že pro jeho vypořádání i zřízením věcného břemene nebyl shledán důvod. Takový rozsudek zakládá překážku věci rozsouzené podle §159a odst. 5 pro řízení o návrhu na zřízení věcného břemene k pozemkům reálným rozdělením vzniklým podle §142 odst. 3 ObčZ, neboť jde o tentýž nárok mezi týmiž účastníky. Jestliže soud v řízení o zrušení a vypřádání podílového spoluvlastnictví k pozemku nesprávně vyloučil účastníkův návrh na zřízení věcného břemene k samostatnému řízení, a řízení o zrušení a vypořádání pozemku reálným rozdělením bylo pravomocně skončeno, zakládá takový rozsudek překážku věci rozsouzené ve smyslu §159a odst. 5 OSŘ pro věc, která je předmětem vyloučeného řízení, a řízení je třeba pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení podle §104 odst. 1 věta prvá OSŘ zastavit. Aplikace §83 OSŘ, který zmiňuje žalobce v dovolání, nepřipadá vůbec v úvahu, neboť se týká překážky věci zahájené a v daném případě je překážkou řízení pravomocně skončené. V tomto řízení o zřízení věcného břemene se také nemůže soud zabývat námitkami žalobce k dokazování v pravomocně skončeném řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k předmětnému pozemku vedeném pod sp. zn. 8 C 63/94.
Usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení o zřízení věcného břemene, je proto správné. Dovolání proti usnesení odvolacího soudu bylo proto zamítnuto (§243b odst. 2 OSŘ).
Žalovaní byli v dovolacím řízení úspěšní a příslušela by jim proto náhrada nákladů řízení (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §142 odst. l a §146 odst. 3 OSŘ), náklady jim však nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. prosince 2006
JUDr. Marie Rezková
předsedkyně senátu