ECLI:CZ:NS:2006:26.CDO.2438.2006.1
sp. zn. 26 Cdo 2438/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudců Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Roberta Waltra ve věci žalobce města S., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) M. P., a 2) E. P., oběma zastoupeným advokátem, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 6 C 1055/2005, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 4. května 2006, č. j. 22 Co 151/2006-36, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.219,75 Kč k rukám advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Svitavách (dále též jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 4. ledna 2006, č. j. 6 C 1055/2005-16, vyhověl žalobě a uložil žalovaným povinnost vyklidit do patnácti dnů od právní moci rozsudku „byt č. 1, o velikosti 2+1 s příslušenstvím, první kategorie, nacházející se v domě č. p. 106 ve S.“ (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“). V návaznosti na rozhodnutí ve věci samé rozhodl o nákladech řízení účastníků.
K odvolání žalovaných Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích jako soud odvolací rozsudkem ze dne 4. května 2006, č. j. 22 Co 151/2006-36, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.
Z provedených důkazů vzal odvolací soud shodně se soudem prvního stupně především za zjištěno, že žalovaní užívali předmětný byt na základě dohody o odevzdání a převzetí bytu ze dne 22. října 1990, že dne 19. ledna 2005 uzavřeli s P. K. dohodu o výměně bytu, že dne 15. února 2005 při jednání ve věci přivolení k výpovědi z nájmu bytu vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 7 C 65/2005 se žalobce a žalovaní písemně dohodli na ukončení nájmu bytu ke dni 31. srpna 2005 (dále jen „dohoda ze dne 15. února 2005“), že dohoda ze dne 15. února 2005 podepsaná pronajímatelem a zmocněným zástupcem nájemců je obsažena v protokolu o jednání Okresního soudu ve Svitavách ve věci sp. zn. 7 C 65/2005 a že součástí dohody ze dne 15. února 2005 bylo ujednání, že „dojde-li do 15. 4. 2005 žalobcem ke schválení dohody o výměně bytů mezi žalovanými a A. K. a P. K., tak v takovém případě nedojde ke skončení nájmu žalovaných ke shora uvedenému bytu a vztah mezi žalobcem a žalovanými bude vyřešen schválením dohody o výměně bytu“. Dále rovněž zjistil, že žalobce neudělil souhlas s dohodou o výměně bytu, že žalovaným svědčilo vlastnické právo k rodinnému domu ve S. (dále jen „dům ve S.“, resp. „dům“) a že po rozhodnutí soudu prvního stupně bylo manželství žalovaných rozvedeno, přičemž nyní dům ve S. užívá pouze druhá žalovaná. Na tomto skutkovém základě odvolací soud dovodil, že dohoda ze dne 15. února 2005 byla uzavřena písemně (§710 odst. 1 obč. zák.), že – z důvodů specifikovaných v napadeném rozsudku – je platná a že „důvody nesouhlasu žalobce s výměnou bytu … nemohou mít vliv na existenci či neexistenci nájemního poměru žalovaných k vyklizovaného bytu“. Následně také dovodil, že pokud první žalovaný neužívá dům ve S. za situace, kdy se „v průběhu řízení o vyklizení sám vlastnického práva zbavil, nemůže takovéto neuvážené jednání žalovaného být důvodem omezení vlastnického práva žalobce“. Poté uzavřel, že žalovaní užívají předmětný byt bez právního důvodu, a proto žalobě – s odkazem na ustanovení §126 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů /a ve znění do 30. března 2006/ (dále jen „obč. zák.“) – v konečném důsledku vyhověl.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, jehož přípustnost opřeli o ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“). V dovolání obsáhle zrekapitulovali průběh řízení v projednávané věci, obsah rozhodnutí soudů obou stupňů a vyjádřili přesvědčení, že závěr odvolacího soudu o platnosti dohody ze dne 15. února 2005 je nesprávný. V této souvislosti namítli, že dohoda ze dne 15. února 2005 „byla pouze formálního rázu“, navíc v daném případě nebyla uzavřena „formou soudního smíru“ a současně ani podle „zákona předepsanou písemnou formou“. Z těchto důvodů jde podle názoru dovolatelů „o právní otázku zásadního právního významu“. Dále zdůraznili, že „schválení dohody o výměně bytů si žalobce vyložil ve svůj prospěch a odepřel souhlas s dohodou z důvodů, které žalovaní nepokládají za správné“. Mají rovněž za to, že soud prvního stupně (správně zřejmě odvolací soud) nepřihlédl k tomu, že jejich manželství bylo rozvedeno (rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 22. března 2006, č. j. 5 C 1070/2008-10) a že uzavřeli v dovolání specifikovanou dohodu o vypořádání vzájemných majetkových vztahů a práv a povinností společného bydlení pro dobu po rozvodu. Navrhli, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobce ve vyjádření k dovolání vyvracel užité dovolací argumenty, ztotožnil se se zjištěným skutkovým stavem a také s právním posouzením věci odvolacím soudem a navrhl, aby dovolání bylo jako nepřípustné odmítnuto.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) především shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými – účastníky řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelů (§241 odst. 1 a 4 o.s.ř.).
Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku (§236 odst. 1 o.s.ř.), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných dovolacích důvodů.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanoveními §237 odst. 1 písm. b/ a c/ o.s.ř. Zbývá dodat, že vady podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. a ani vady uvedené v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3 o.s.ř. přípustnost dovolání nezakládají a lze je přezkoumat pouze v případě přípustného dovolání (§242 odst. 3 o.s.ř.).
Podle §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. není dovolání v dané věci přípustné proto, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené napadeným rozsudkem, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci.
Podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přitom podle §237 odst. 3 o.s.ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Z toho, že přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je v tomto případě zásadně jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým lze vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§241a odst. 3 o.s.ř.).
Právním posouzením je činnost soudu, při níž aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy z učiněných skutkových zjištění dovozuje, jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti. Zjišťuje-li soud obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevů vůle, jde o skutkové zjištění (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21. října 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněného pod č. 73 v sešitě č. 10 z roku 2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále např. rozsudků ze dne 31. ledna 2001, sp. zn. 20 Cdo 1145/99, ze dne 19. července 2001, sp. zn. 20 Cdo 2187/99, a ze dne 31. října 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99, uveřejněného pod č. 46 v sešitě č. 3 z roku 2002 časopisu Soudní judikatura, a usnesení ze dne 31. října 2002, sp. zn. 20 Cdo 2196/2001, ze dne 5. prosince 2002, sp. zn. 26 Cdo 1792/2002, ze dne 25. září 2003, sp. zn. 26 Cdo 1682/2003, ze dne 25. března 2004, sp. zn. 20 Cdo 261/2003, ze dne 27. května 2004, sp. zn. 20 Cdo 473/2003, a ze dne 7. října 2004, sp. zn. 26 Cdo 1881/2003). Otázka, zda dohoda ze dne 15. února 2005 byla pouze „formálního rázu“, popřípadě otázky, k čemu směřovala vůle účastníků dohody ze dne 15. února 2005 a z jakých důvodů nebyla žalobcem schválena dohoda o výměně bytu ze 19. ledna 2005, jsou proto otázkami skutkovými.
Zpochybnili-li tedy dovolatelé závěr odvolacího soudu o platnosti dohody ze dne 15. února 2005 poukazem na to, co bylo obsahem vůle účastníků dohody a jak měla být jejich vůle interpretována, napadli tím správnost skutkového (nikoliv právního) závěru odvolacího soudu.
Z toho pro projednávanou věc vyplývá, že výtka nesprávného právního posouzení věci je v tomto směru založena na kritice správnosti (úplnosti) skutkových zjištění. Ve skutečnosti tedy dovolatelé v tomto ohledu brojili proti skutkovým zjištěním učiněným oběma soudy, resp. proti způsobu hodnocení důkazů, z nichž soudy obou stupňů svá skutková zjištění čerpaly. Dovolatelé však přehlédli, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže měnit; lze jej sice napadnout (námitkou, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), avšak pouze tehdy, je-li dovolání již jinak – podle §237 odst. 1 písm. a/ a b/ o.s.ř. (nebo při obdobném užití těchto ustanovení ve smyslu §238 odst. 2 a §238a odst. 2 o.s.ř.) – přípustné (§241a odst. 3 o.s.ř.). Je-li přípustnost dovolání teprve zvažována (podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.), nemůže být námitka směřující proti skutkovému stavu věci pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní.
Zpochybnili-li tedy dovolatelé ve skutečnosti rovněž správnost (úplnost) skutkových zjištění soudu prvního stupně, z nichž vycházel i soud odvolací, nemohou tyto námitky založit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Potvrzující rozsudek odvolacího soudu je založen rovněž na právním závěru, že dohoda ze dne 15. února 2005 byla uzavřena písemně (§710 odst. 1 obč. zák.) a že je platná. Dovolatelé správnost uvedených právních závěrů zpochybnili, a to námitkami, že dohoda ze dne 15. února 2005 nebyla uzavřena „formou soudního smíru“ a současně ani podle „zákona předepsanou písemnou formou“.
Podle §710 odst. 1 obč. zák. nájem bytu zanikne mimo jiné písemnou dohodou uzavřenou mezi pronajímatelem a nájemcem. Subjekty dohody o zániku práva nájmu bytu jsou pronajímatel a nájemce. Podle ustálené soudní praxe (srov. rozsudky Nejvyššího soudu České republiky z 11. října 2001, sp. zn. 26 Cdo 451/2000, z 27. března 2002, sp. zn. 26 Cdo 224/2001, a z 26. dubna 2006, sp. zn. 26 Cdo 1998/2005) musí dohoda o zániku práva nájmu bytu splňovat především náležitosti stanovené v §710 odst. 1 obč. zák.; pod sankcí absolutní neplatnosti musí uvedená dohoda mít písemnou formu (§40 odst. 1 ve spojení s ustanovením §710 odst. 1 obč. zák.), která předpokládá existenci dvou náležitostí, a to písemnosti a podpisu (srov. Občanský zákoník, Komentář, 9. vydání, Praha: C.H.Beck, 2004, str. 239). Kromě toho – jako dvoustranný hmotněprávní úkon – musí splňovat obecné náležitosti právního úkonu (§34 a násl. obč. zák.); musí tedy splňovat rovněž náležitosti osoby, náležitosti vůle, poměru vůle a projevu, náležitosti předmětu právního úkonu. Projevy vůle účastníků tohoto dvoustranného právního úkonu (včetně jejich podpisů) však nemusí být obsaženy na téže listině, jak to zákon naopak vyžaduje u smluv o převodu nemovitostí (srov. §40 odst. 3 větu za středníkem ve spojení s §46 odst. 2 větou druhou obč. zák.). Při uzavírání dohody o zániku práva nájmu bytu nejsou její účastníci omezeni výpovědní lhůtou (§710 odst. 3 obč. zák.); právo nájmu bytu tudíž zaniká dnem, na němž se účastníci dohodli v písemné dohodě.
V projednávané věci vzal odvolací soud shodně se soudem prvního stupně z provedených důkazů mimo jiné za zjištěno (správnost uvedeného skutkového stavu nelze v daném případě zpochybnit prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o.s.ř.), že dne 19. ledna 2005 uzavřeli žalovaní s P. K. dohodu o výměně bytu, že dne 15. února 2005 při jednání ve věci přivolení k výpovědi z nájmu bytu vedeném u Okresního soudu ve Svitavách sp. zn. 7 C 65/2005 se žalobce a žalovaní písemně dohodli na ukončení nájmu bytu ke dni 31. srpna 2005, že dohoda ze dne 15. února 2005 podepsaná pronajímatelem a zmocněným zástupcem nájemců je obsažena v protokolu o jednání Okresního soudu ve Svitavách ve věci sp. zn. 7 C 65/2005, že součástí dohody ze dne 15. února 2005 bylo ujednání, že „dojde-li do 15. 4. 2005 žalobcem ke schválení dohody o výměně bytů mezi žalovanými a A. K. a P. K., tak v takovém případě nedojde ke skončení nájmu žalovaných ke shora uvedenému bytu a vztah mezi žalobcem a žalovanými bude vyřešen schválením dohody o výměně bytu“, a že žalobce neudělil souhlas s dohodou o výměně bytu. Jestliže na základě uvedených skutkových zjištění mimo jiné dovodil, že dohoda ze dne 15. února 2005 byla uzavřena písemně a že je platná, neodchýlil se od ustálené soudní praxe. Lze jen dodat, že podmínka písemnosti právního úkonu je splněna i tehdy, je-li projev vůle jeho účastníků obsažen v protokolu o jednání u soudu (a je-li účastníky /resp. jako v daném případě jejich zmocněným zástupcem/ podepsán).
K dovolací námitce, že dohoda ze dne 15. února 2005 nebyla uzavřena „formou soudního smíru“, lze uvést následující. Bývalý Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 7. července 1969, sp. zn. 8 Cz 14/69, uveřejněném pod č. 42 z roku 1970 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, mimo jiné dovodil, že písemná dohoda o zániku práva užívání bytu podle §183 o. z. (zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v tehdy platném znění) může být platně uzavřena i ve formě soudního smíru, a to také v řízení o návrhu na zrušení práva užívat byt podle §184 o. z. K tomu dovolací soud dodává, že z citovaného rozhodnutí nevyplývá a – vzhledem k tehdejší i současné právní úpravě písemné dohody o zániku práva užívat byt (§183 o. z.), resp. o zániku práva nájmu bytu (§710 odst. 1 obč. zák.) – ani vyplynout nemůže, že dohoda o zániku práva užívat byt (o zániku nájmu bytu) uzavřená jinak než formou soudního smíru je neplatná, jak se – vzhledem k obsahu dovolání – mylně domnívají dovolatelé.
Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., a proto je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl (pro nepřípustnost).
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. a zavázal žalované, kteří zavinili, že jejich dovolání muselo být odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalobci vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 950,- Kč (§2 odst. 1, §7 písm. d/ ve spojení s §10 odst. 3, §15 ve spojení s §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění do 31. srpna 2006), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 75,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. §2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění do 31. srpna 2006), a z částky 194,75 Kč představující 19 % DPH (§137 odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 16. listopadu 2006
JUDr. Miroslav Ferák, v. r.
předseda senátu