ECLI:CZ:NS:2006:28.CDO.1602.2005.1
sp. zn. 28 Cdo 1602/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc. a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobce Z. B., zastoupeného advokátem, proti žalovanému V. Č., zastoupenému advokátem, o vyklizení nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 6 C 57/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 3. 2005, č. j. 11 Co 822/2004-85, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech dovolacího řízení částku 1025,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupce JUDr. Z. N.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni rozsudkem výše označeným potvrdil rozsudek Okresního soudu v Domažlicích ze dne 7. 9. 2004, č. j. 6 C 57/2004-67, kterým bylo žalovanému uloženo, aby vyklidil nemovitosti – dům čp. 74, garáže, čerpací stanici, sklad a obytný objekt na pozemcích parc. č. 86, 87, 306, 231, vše v k.ú. B., do 15-ti dnů od právní moci rozsudku. Žalovaný byl též zavázán, aby žalobci zaplatil náklady odvolacího řízení.
Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobce dal žalovanému oprávněně výpověď z nájmu předmětných nebytových prostor; tato výpověď byla dána 6. 11. 2003 proto, že žalovaný porušil sjednanou smluvní povinnost zaplatit daň z nemovitosti (srov. při smlouvě sjednané na dobu určitou konstantní výklad §9 odst. 2 zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, ve spojení s §676 odst. 1 obč. zák. a sjednanými smluvními podmínkami mezi účastníky). Odvolací soud též přisvědčil první instanci, že nelze dovodit výkon práva žalobcem v rozporu s dobrými mravy (§3 odst. 1 obč. zák.), byť nastaly mimořádné okolnosti spočívající v požáru objektu.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný, zastoupený advokátem, ve lhůtě dovolání. Dovodil v něm zásadní právní význam napadeného rozsudku ve smyslu §237 odst. 1 písm. c/ občanského soudního řádu (dále „o. s. ř.“) a existenci dovolacích důvodů podle §241a odst. 2 písm. a/, b/ o. s. ř. – ty měly spočívat v procesní vadě řízení a v nesprávném právním posouzení věci (mělo být aplikováno ustanovení obč. zák. o dobrých mravech). Dovolatel zasvětil takřka celé podání popisu věci „pro přehled“ a poté, co ukončil výklad o vývoji causy, citoval z odůvodnění soudních rozsudků. Závěrem pak upozornil, že došlo k narovnání mezi účastníky a že za takové situace se jeví „bazírování na částce 4.498,- Kč“ jako daňovém doplatku, když má žalovaný předplaceno nájemné na šest měsíců dopředu (96 tis. Kč) a bylo mu znemožněno rekonstruovat předmět nájmu po požáru, jako příčící se dobrým mravům. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobce žádal ve vyjádření k dovolání, aby toto bylo odmítnuto či zamítnuto.
Dovolání není přípustné.
Přípustnost dovolání pro zásadní právní význam je nástrojem sjednocování judikatury, jak patrno i ze znění §237 odst. 3 o. s. ř. Za tím účelem je nezbytné, aby dovolatel, jehož tvrzeními je dovolací soud při přezkumu vázán, vymezil právní otázku, jež by měla zásadní význam napadeného rozhodnutí přivodit.
Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., tedy k procesní vadě, dovolatel takovou otázku neoznačil; ostatně se tak ani nemohlo – při této variantě přípustnosti dovolání – účinně stát (srov. bod I. usnesení NS ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, Soudní judikatura č. 7/2004).
Případný přezkum dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. (nesprávné právní posouzení věci) by mohla přivodit taková vytyčená hmotněprávní otázka, která by jako určující pro rozhodnutí vyvolala řešení s obecným dopadem na judikaturu. Takovou otázkou však není, zda okolnosti případu měly způsobit, že výpověď z nájmu byla výkonem práva v rozporu s dobrými mravy. Problém aplikace §3 odst. 1 obč. zák. je v posuzované věci jejím jedinečným aspektem ad hoc, a z jeho řešení zjevně nemohou vyplývat obecné závěry, jež by měly obohatit judikaturu (viz usnesení ze dne 15. 2. 2001, sp. zn. 22 Cdo 1731/99, Soubor rozhodnutí NS sv. 2, č. C 203).
Právní úprava přípustnosti dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozhodnutí otevírá eventualitu této přípustnosti samostatně též v případě, je-li vytyčená právní otázka řešena v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 in fine o. s. ř.). Takový rozpor však, z hlediska aplikace §3 odst. 1 obč. zák., dovolací soud neshledává. Ohledně výše daňového nedoplatku a mimořádné situace v souvislosti se zničením předmětu nájmu se dovolací soud ztotožňuje se závěry nižších instancí. Pokud jde o v dovolání popsané „předplacení nájemného“ a zabránění dovolateli v rekonstrukci nemovitostí, pak jde o skutečnosti, jež nejsou součástí skutkových zjištění nižších soudů a dovolací soud – který není řádnou třetí instancí, ale provádí zákonem limitovaný přezkum na základě mimořádného opravného prostředku – je skutkovým základem věci, zjištěným nižšími instancemi, vázán. Nemůže proto provést vlastní právní posouzení této části dovolacích námitek.
Dovolací soud tedy dovolání žalovaného pro nedostatek přípustnosti podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. odmítl (§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
Žalovanému vznikla podle §146 odst. 3 o. s. ř. povinnost zaplatit protistraně náklady řízení. Ty byly vynaloženy ve výši odměny za jeden úkon právní služby, tj. vyjádření prostřednictvím advokáta k dovolání, krácené však podle §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. dvakrát o 50%. Činila-li výchozí sazba odměny 3.800,- Kč (§7 písm. d/ vyhl. č. 484/2000 Sb.), pak po zmíněném krácení náležela žalobci částka 950,- Kč plus 75,- Kč režijního paušálu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 31. ledna 2006
JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.
předseda senátu