ECLI:CZ:NS:2006:28.CDO.1655.2005.1
sp. zn. 28 Cdo 1655/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc. a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobce Obce D., zastoupeného advokátem, proti žalovanému A., s. r. o., zastoupenému advokátem, o vyklizení nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp.zn. 12 C 626/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18.1.2005, č.j. 22 Co 579/2004-71, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze rozsudkem výše označeným potvrdil rozsudek Okresního soudu v Benešově ze dne 6.9.2004, č.j. 12 C 626/2004-48, kterým byla žalovanému uložena povinnost vyklidit objekt občanské vybavenosti bez čísla popisného a evidenčního spolu s pozemky č. 908, 909, v k.ú. a obci D., a vyklizené nemovitosti předat žalobci do 90 dnů od právní moci rozsudku. Žalovaný byl zavázán, aby žalobci zaplatil náklady odvolacího řízení.
Odvolací soud ve věci, v níž byla uzavřena platná smlouva o nájmu nebytových prostor v objektu dne 1. 3. 1995 se skončením nájmu dne 30. 6. 2003, nepřisvědčil právnímu závěru soudu prvního stupně o prodloužení nájmu ex lege (podle §676 odst. 2 občanského zákoníku – dále „o. z.“ -, v důsledku dalšího užívání prostor a pasivity žalobce) do 30. 6. 2004 s tím, že před eventuálním dalším zákonným posunem doby nájmu již žalobce podal žalobu na vyklizení včas a nájemní vztah skončil. Odvolací soud naopak dovodil, že speciální ustanovení §9 odst. 1 zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, vylučuje aplikaci obecného §676 odst. 2 o. z. a že tedy nájemní vztah – k objektu, kde jsou nebytové prostory – skončil dnem 30. 6. 2003; jen v relaci k pozemkům mohlo dojít k prodloužení doby nájmu. Po posledně uvedeném datu již žalovaný užíval prostory bez právního důvodu a žaloba tedy byla podána poprávu.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný prostřednictvím svého právního zástupce a ve lhůtě dovolání, jež podle obsahu brojilo proti právnímu posouzení věci odvolacím soudem. Dovolatel nesouhlasil se závěrem o specialitě §9 odst. 1 zákona č. 116/1990 Sb. a dovozoval, že poté je třeba řešit právní otázku zásadního významu, která dosud judikaturou dovolacího soudu řešena nebyla. Tuto otázku spatřoval v posouzení, zda může pronajímatel – po obnovení nájemní smlouvy na jeden rok v intencích §676 odst. 2 o. z. – podat žalobu na vyklizení kdykoli v následném průběhu nájmu a být tak „v pořadí“, nebo zda tak může učinit až v opětovně běžící 30-ti denní lhůtě, tedy po skončení nastoupivší jednoroční doby nájmu. Argumentoval ve prospěch druhého řešení a navrhoval, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobce se k dovolání nevyjádřil.
Dovolání není přípustné.
Dovolateli lze dát za pravdu pouze v tom názoru, že ustanovení §676 odst. 2 o. z. je nepochybně pro posuzovanou věc relevantní. Opačný právní závěr odvolacího soudu, při neexistenci výslovné zákonné speciální úpravy obdobného mechanismu pokračování nájemního vztahu, nelze považovat za správný; dovolací soud tu pro stručnost odkazuje na Komentář k o. z. autorů Jehličky, Švestky a kol., jenž při výkladu §676 o. z. připouští použití tohoto ustanovení i pro právní vztahy upravené zákonem č. 116/1990 Sb. (převzato z 6. vydání, str. 1061).
Nelze však již souhlasit s dovolatelovým výkladem důsledků ustanovení §676 odst. 2 o. z. v posuzované věci.
Žalobce podal žalobu proti žalovanému na vyklizení nemovitostí, jak zjistil již soud prvního stupně, k soudu dne 20. 4. 2004. Učinil tak tedy v jednoročním mezidobí běžícím v intencích §676 odst. 2 o. z. od 30. 6. 2003 do 30. 6. 2004.
Dovolací soud není toho názoru, že by žalobce musel s touto žalobou vyčkat na měsíční interval mezi 30. 6. až 30. 7. 2004. Má zato, že právu vlastníka na ochranu jeho vlastnického práva odpovídá, aby žaloba podle §126 odst. 1 o. z. nebyla limitována (resp. opakovaně „sevřena“) 30-ti denními intervaly tak, jak se dovolatel domnívá. Opomenul-li nejprve žalobce jako pronajímatel, při užívání nemovitostí žalovaným po předchozím skončení nájmu, podat v zákonné lhůtě 30-ti dnů žalobu na vyklizení, musel snášet zákonné důsledky. Pro následující období již však nelze žalobní právo omezovat a nutit pronajímatele k vyčkávání s procesním prostředkem vlastní právní ochrany.
Nejde o právní otázku, která by nebyla judikaturou dovolacího soudu řešena: již v usnesení ze dne 29. 3. 2004, sp. zn. 28 Cdo 2253/2003, Nejvyšší soud dovodil, že „dodatečná“ žaloba na vyklizení není po uplynutí 30-ti denní lhůty podle §676 odst. 2 o. z. vázána, po skončení doby jednoho roku, další obdobnou lhůtou a lze ji podat kdykoli během zmíněného roku. Žalobce v takovém případě zajisté nese riziko zamítnutí žaloby jako předčasné, pokud by o ní soud – ještě uvnitř jednoroční lhůty – rozhodoval; nestane-li se to, pak, již prvního dne po prolongované době nájmu, žalobce jako pronajímatel splnil podmínku výše citovaného ustanovení o. z. a nájemní vztah zanikl.
V dalších podrobnostech se odkazuje na odůvodnění posledně citovaného usnesení.
Dovolací soud dodává, že odvolací soud sice neřešil nyní analyzovanou právní otázku a posoudil věc po právní stránce jinak, na výsledku řízení to však nic nezměnilo a právní podklad pro vyhovění žalobě byl v každém případě dán. Vyklizovací žaloba se poprávu týká i přilehlých pozemků; i zde nevidí dovolací soud, při použití obecného ustanovení §676 odst. 2 o. z., důvod, proč by jejich právní osud měl být odlišný.
Dovolací soud proto podle §243b odst.5 věty první a §218 písm.c/ o. s. ř. dovolání žalovaného pro nedostatek zásadního právního významu napadeného rozsudku (§237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o. s. ř.) odmítl.
Žalobci nevznikly v řízení o dovolání žádné náklady.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 31. ledna 2006
JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.
předseda senátu