ECLI:CZ:NS:2006:28.CDO.679.2006.1
sp. zn. 28 Cdo 679/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., v právní věci žalobců a) SBD M. a b) Š. Š., zastoupených advokátem, proti žalovaným 1) Městu M., 2) M. K., 3) M. B., 4) P. V., 5) A. P., 6) M. K. a 7) J. K., 8) R. K. a 9) J. K., 10) Z. D. a 11) J. D., 12) P. P., 13) A. K., 14) J. Ch. a 15) A. Ch., 16) H. K., 17) J. F. a 18) H. F., 19) F. Š. a 20) H. Š., 21) E. S. a 22) V. Č., o určení věcného břemene, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 10 C 1913/2002, o dovolání žalovaných proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29.7.2005, č.j. 27 Co 318/2005-48, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Mělníku jako soud prvního stupně usnesením ze dne 2.3.2005, č.j. 10 C 1913/2002-30, podání žalobců ze dne 19.12.2002, ve znění podání z 22.4.2003, 18.10.2004 a ze dne 7.2.2005, odmítl. Současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Krajský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 29.7.2005, č.j. 27 Co 318/2005-48, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Vyšel ze zjištění, že usneseními ze dne 13.8.2004, č.j. 10 C 1913/2002-22 a ze dne 10.1.2005, č.j. 10 C 1913/2002-28, soud prvního stupně vyzval žalobce, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení doplnili podání ze dne 19.12.2002, ve znění podání z 22.4.2003 a z 18.10.2004 v části týkající se povinnosti zřídit věcné břemeno k pozemku parcele č. 603/3 v k.ú. M. o přesnou identifikaci, kdo má věcné břemeno zřídit a v části, týkající se zřízení věcného břemene spočívajícího v užívání společných prostor doplnit o označení, kdo má věcné břemeno zřídit a dále doplnit o specifikaci nebytových prostor, jichž se věcné břemeno týká. Současně je poučil, že v případě, pokud nebude přes výzvu podání řádně opraveno a doplněno, soud podání odmítne s tím, že odmítnutím podání je řízení skončeno. Dospěl k závěru, že v projednávané věci byly splněny předpoklady postupu ve smyslu ustanovení §43 o.s.ř. Uzavřel, že žalobní petit není dostatečně určitý a srozumitelný, neboť v něm není vyjádřeno, jaké věcné břemeno by mělo být zřízeno, čeho a jakých společných prostor se věcné břemeno týká. Vyslovil závěr, že jde o takovou vadu, která brání dalšímu pokračování v řízení.
Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podali žalobci dne 8.12.2005 dovolání, jehož přípustnost blíže nezdůvodnili. Tvrdili, že byly dostatečným způsobem uvedeny skutečnosti pro věcné břemeno, včetně jejich popisu, jak je uvedeno v dopise ze dne 16.5.2005, předaného Okresnímu soudu v Mělníku dne 18.5.2005. Namítali, že tedy reagovali na výzvu soudu prvního stupně k doplnění podání. Podle dovolatelů soud nevzal v úvahu skutečnost, že Město M. nebylo vlastníkem zastavěného pozemku p.č. 603/3, v souladu s platným předpisem, když došlo k porušení podmínek převodu majetku České republiky na Město M. ve smyslu ustanovení §1 zákona č. 172/1991 Sb. Navrhli proto vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Podle §43 o.s.ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (odstavec 1). Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen (odstavec 2).
Podle ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř. musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) v dovolání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle ustanovení §241b odst. 3 o.s.ř., dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v §241, běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§30), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.
Dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §241a odst. 2, 3 o.s.ř., tj. proto, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř. předpokládá, že dovolatel popíše (konkretizuje) okolnosti, z nichž usuzuje, že dovolací důvod je dán; pouhý odkaz na text zákona, anebo samotná citace skutkové podstaty některého z dovolacích důvodů, samo o sobě nestačí. Dovolací soud je důvody, pro něž se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, včetně jejich obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.); k vadám řízení uvedeným v §242 odst. 3, větě druhé, o.s.ř. přihlédne – je-li dovolání přípustné (jako tomu je v projednávaném případě, viz §239 odst. 3 o.s.ř.) – pouze za předpokladu, že dovolání nezůstalo blanketovým, tj. že z něj vyplývá rozsah napadení a důvody dovolání.
Dovolání, které neobsahuje údaj o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vadným podáním; vady může dovolatel odstranit z vlastní iniciativy nebo na výzvu soudu jen do uplynutí dvouměsíční lhůty k podání dovolání. Marným uplynutím prekluzivní lhůty podle ustanovení §241b odst. 3 o.s.ř. se původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 21 Cdo 1730/2002, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2005, sp. zn. 29 Odo 1060/2003, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 3/2004 pod č. 21).
Na základě výše uvedeného je nutno dospět v projednávané věci k závěru, že výše citované ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř. vymezuje náležitosti dovolání, pro jejichž nedostatek nelze v řízení ve smyslu ustanovení §43 odst. 2 o.s.ř. pokračovat, nezbylo proto dovolacímu soudu než podání označeném jako dovolání odmítnout.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 1 o.s.ř. za použití §224 odst. 1 o.s.ř., §151 ost. 1 o.s.ř. a §142 odst. 1 o.s.ř. Žalobci neměli v dovolacím řízení úspěch a žalovaným v souvislosti s podaným dovoláním žádné náklady zřejmě nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. března 2006
JUDr. Josef R a k o v s k ý , v. r.
předseda senátu