ECLI:CZ:NS:2006:29.ODO.124.2006.1
originál 29 Odo 124/2006-786
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Petra Gemmela v právní věci navrhovatelek a) R. a. s. (dříve J. a. s.), b) Č. R. a. s., o návrhu na zápis převodu jmění do obchodního rejstříku, za účasti 1) M. s. z. v P. a za účasti 2) R. M., 3) V. P., 4) Mgr. T. M., 5) S. a. s., o dovolání R. M., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. srpna 2005, č. j. 14 Cmo 379/2005 - 513, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Dovolatel je povinen zaplatit navrhovatelce na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 2.575,- Kč, do rukou jejího právního zástupce, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením odmítl odvolací soud odvolání R. M., V. P., Mgr. T. M. a S. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. června 2005, č. j. F 63802/2005, F 69771/2005, F 69772/2005, F 75001/2005, B 7716, B 2376 - 385, kterým tento soud vyhověl návrhu na zápis převodu obchodního jmění společnosti Č. R. a. s. na společnost J.M. a. s. do obchodního rejstříku.
Rozhodnutí odůvodnil odvolací soud tím, že podle ustanovení §200c odst. 1 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) je účastníkem řízení ve věcech obchodního rejstříku navrhovatel a osoby, které jsou zapisovány v rámci zápisu podnikatele. Podle ustanovení §28a odst. 5 obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“) jsou k podání návrhu na zápis převodu obchodního jmění věcně legitimováni společně zanikající osoba a společník (akcionář), na něhož se převádí obchodní jmění zanikající osoby. Ustanovení §93 o. s. ř. se nepoužije.
Odvolací soud uzavřel, že z uvedeného je zřejmé, že odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně mohl podat pouze účastník řízení. Kdo je účastníkem řízení je, jak shora uvedeno, přesně vymezeno v ustanovení §200c o. s. ř.; odvolatelé jako akcionáři jednoho z navrhovatelů nemohou být účastníky tohoto řízení, neboť v něm není rozhodováno o jejich právech nebo povinnostech, ale je rozhodováno o právech a právem chráněných zájmech v obchodním rejstříku zapsaných podnikatelů - navrhovatelů. Odvolací soud přitom vycházel z právních závěrů Nejvyššího soudu, které byly vysloveny v rozhodnutí ze dne 22. června 2000, sp. zn. 20 Cdo 889/2000 a v usnesení Ústavního soudu, ze dne 18. května 1999, sp. zn. I. ÚS 185/98.
Odvolací soud proto shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že akcionáři, pokud nejsou současně osobami, jejichž účast v řízení upravuje ustanovení §200c o. s. ř., nejsou účastníky řízení, a tedy ani osobami, oprávněnými k podání odvolání. Proto odvolání odmítl.
Proti usnesení odvolacího soudu podal R. M. dovolání. V dovolání uvedl, že důvodem pro odmítnutí odvolání bylo, že je podaly osoby, které k tomu dle názoru odvolacího soudu nebyly oprávněny. Usnesení odvolacího soudu je odůvodněno zejména tím, že ochranu práv akcionářů garantuje zákon v jiném, než rejstříkovém řízení, a to ve speciálním řízení podle ustanovení §220p odst. 4, ve spojení s ustanovením §220k obch. zák. Dovolatel poukazuje na to, že odvolací soud použil k odůvodnění svého rozhodnutí ve věci mj. ustanovení §220k obch. zák., s tím, že právě toto ustanovení zajišťuje navrhovateli dostatečnou ochranu při převodu obchodního jmění a není tedy nezbytné jeho práva chránit v rejstříkovém řízení.
Dovolatel výslovně neuvádí, z jakého důvodu usnesení odvolacího soudu napadá. Odkazuje na nález Ústavního soudu ČR sp. zn. Pl. ÚS 37/93 s odvoláním na nález ÚS ČSFR sp. zn. Pl. ÚS 22/92 týkající se výkladu ústavní zásady rovnosti občanů před zákonem, namítaje, že v právním státě není možné, aby se dvěma skupinami osob nacházejících se v obdobném postavení bylo bezdůvodně zacházeno rozdílně, když má za to, že v daném případě bylo zacházeno odlišně se dvěma skupinami akcionářů stejné společnosti.
Dovolatel dovozuje, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam a je v rozporu s hmotným právem. Soudí, že ustanovení §220p obch. zák. je v rozporu se základními principy a články 11 odst. 4 a 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, a proto navrhuje, aby Nejvyšší soud řízení o dovolání přerušil a předložil věc Ústavnímu soudu, se žádostí o přezkoumání ústavnosti ustanovení týkajících se účastenství akcionáře v rejstříkovém řízení. Rovněž navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení soudů obou stupňů v projednávané věci zrušil.
R. a. s. (dříve J. M. a. s.) ve vyjádření k dovolání snáší argumenty na podporu závěrů odvolacího soudu.
Dovolání není přípustné.
Dovolatel se dovolává přípustnosti dovolání dle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že v projednávané věci není usnesení odvolacího soudu rozhodnutím ve věci samé, nemůže být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. Protože nejde ani o žádné z usnesení, ohledně kterých zakládá přípustnost dovolání ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř., Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Protože ke dni 31. srpna 2005 byla do obchodního rejstříku zapsána změna obchodní firmy a sídla navrhovatelky a), označil ji Nejvyšší soud v záhlaví rozhodnutí v souladu s tímto zápisem.
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., tak, jak se uvádí ve výroku, a přiznal navrhovatelce náhradu nákladů řízení podle ustanovení §7 písm. g), §14, 15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve výši 2.500,- Kč a paušální náhradu nákladů řízení podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu