ECLI:CZ:NS:2006:29.ODO.1321.2004.1
sp. zn. 29 Odo 1321/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudkyň JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci navrhovatele M. H., zastoupeného advokátem, o neplatnost usnesení členské schůze o vyloučení navrhovatele z B. d., V., zastoupeného advokátem, vedené u Krajského soudu v B. pod sp. zn. 9 Cm 466/99, o dovolání družstva proti usnesení Vrchního soudu v O. ze dne 17. února 2004, č.j. 8 Cmo 344/2003-122, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v B. usnesením ze dne 28. dubna 2003, č.j. 9 Cm 466/99-73 rozhodl, že rozhodnutí členské schůze B. d., V. (dále jen „družstvo“), konané dne 8. června 1999, o vyloučení navrhovatele podle článku 4 odst. 3 stanov družstva, je neplatné (výrok I.) a zavázal družstvo k náhradě nákladu řízení (výrok II.).
Po provedeném dokazování dospěl soud prvního stupně k závěru, že členská schůze konaná dne 14. května 1998 schválila změnu stanov družstva, poté rozhodla o přijetí navrhovatele za člena družstva, schválila smlouvu o majetkové účasti a spolupráci uzavřenou mezi navrhovatelem a družstvem a přiznala navrhovateli jako členu družstva pro hlasování na členské schůzi 17 hlasů. Navrhovatel však tento počet hlasů nezískal, neboť ustanovení §240 odst. 1 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) svěřuje rozhodnutí o odchylném počtu hlasů člena družstva stanovám, nikoli členské schůzi. V té souvislosti soud prvního stupně odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. prosince 2000, ve věci sp. zn. 29 Cdo 1497/2000, zabývající se i posouzením platnosti stanov družstva v části svěřující rozhodnutí o počtu hlasů členské schůzi a konstatoval, že tato skutečnost je bez významu pro vyslovení neplatnosti členské schůze konané dne 8. června 1999 z procedurálních i věcných důvodů. Členská schůze nebyla svolána ve lhůtě 10 dnů přede dnem konání určené v souladu s ustanovením §239 odst. 2 obch. zák. ve stanovách družstva, doba mezi svoláním a konáním schůze nepřesáhla 3 dny, doručení pozvánky navrhovateli oproti podpisu nebylo prokázáno. Podle ustanovení §231 odst. 3 obch. zák. ve znění účinném před novelou provedenou zákonem č. 370/2000 Sb., kterým se mění obchodní zákoník, může být člen vyloučen, jestliže opětovně a přes výstrahu porušuje členské povinnosti, nebo z jiných důležitých důvodů uvedených ve stanovách. Důvody vyloučení jsou vymezeny ve stanovách družstva v článku 4 odst. 3, žádný z těchto důvodů však nebyl naplněn a rozhodnutí členské schůze o vyloučení navrhovatele z družstva je proto neplatné.
Vrchní soud v O. k odvolání družstva usnesením ze dne 17. února 2004, č. j. 8 Cmo 344/2003-122, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a družstvu uložil zaplatit navrhovateli na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 10.150,- Kč.
Odvolací soud v odůvodnění rozhodnutí zejména uvedl, že řízení o neplatnost usnesení členské schůze je řízením upraveným v §200e občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v němž soud provádí dokazování i bez návrhu účastníků, proto doplnil dokazování ke zjištění vzniku členství navrhovatele k družstvu a uzavřel, že navrhovateli podle stanov družstva ze dne 14. května 1998 vzniklo členství v družstvu ke dni 25. května 1998, kdy zaplatil členský vklad a splnil tak poslední z podmínek vzniku členství obsažených ve stanovách. Odvolací soud zopakoval i důkaz zápisem z členské schůze družstva ze dne 8. června 1999, z něhož zjistil, že důvody vyloučení navrhovatele z družstva v zápise uvedeny nejsou a dospěl k závěru, že rozhodnutí o vyloučení navrhovatele z družstva je neplatné, neboť neumožňuje přezkoumání důvodů, pro které byl navrhovatel vyloučen. Nad rámec tohoto závěru konstatoval, že pokud by rozhodnutí o vyloučení důvody vyloučení obsahovalo, pak s důvody, na nichž soud prvního stupně založil své rozhodnutí o neplatnosti rozhodnutí členské schůze o vyloučení navrhovatele, se ztotožňuje.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podalo družstvo dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř. Zásadní právní otázku dovolatel shledává v tom, že odvolací soud ani soud prvního stupně se nezabýval otázkou vzniku členství navrhovatele v družstvu jako otázkou nezbytnou k určení, zda navrhovatel je aktivně legitimován k podání návrhu na určení neplatnosti usnesení členské schůze a to vzhledem k té skutečnosti, že v době přijetí navrhovatele za člena platily stanovy družstva z roku 1996, podle nichž se členem družstva mohla stát pouze fyzická osoba užívající byt v domě V. Navrhovatel však byt v uvedeném domě neužíval, nemohl se proto ani stát členem družstva.
V dovolání dále namítá, že navrhovatel nemohl platně získat ani 17 hlasů pro hlasování na členské schůzi, jak již bylo konstatováno v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 29 Cdo 1497/2000, a smlouvu o majetkové účasti a spolupráci uzavřenou mezi účastníky považuje družstvo na neplatné.
Dovolatel navrhuje, aby rozhodnutí soudu obou stupňů byla Nejvyšším soudem zrušena a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud se nejprve zabýval přípustností dovolání.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jehož se dovolatel výslovně dovolává, je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písm. b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.)
Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy, že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního založen. Zásadní právní význam pak má rozhodnutí odvolacího soudu, zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudu vůbec (pro jejich judikaturu) nebo obsahuje-li řešení právní otázky, které je v rozporu s hmotným právem. Dovolání je přípustné, jde-li o řešení otázek právních (ať již v rovině procesní nebo v oblasti hmotného práva), jiné otázky (zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění), přípustnost dovolání nezakládají.
V daném případě v dovolání formulovaná otázka vzniku členství navrhovatela za podmínek obsažených ve stanovách družstva z roku 1996 a nikoli z roku 1998, jak mělo být zjištěno k posouzení aktivní legitimace navrhovatele, není otázkou právní, byť jako dovolací důvod je uvedena „neřešená právní otázka mající určující význam pro rozhodnutí“, ale otázkou skutkových zjištění, jejich úplnosti a správnosti, jimiž se soudy obou stupňů, jak vyplývá z jejich obsáhlého popisu skutkových zjištění, zabývaly. Odvolací soud pak doplnil dokazování právě k otázce doby vzniku členství navrhovatele k družstvu. Nejedná-li se o řešení právní otázky ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., je přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. vyloučena.
V té souvislosti Nejvyšší soud odkazuje na usnesení ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132, v němž byl formulován a odůvodněn závěr, podle něhož na to, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. s tím, že k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., nebo podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto. Při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní význam, pak může soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Za otázku zásadního právního významu nelze považovat ani otázku platnosti rozhodnutí o počtu hlasů navrhovatele při hlasování na členské schůzi či otázku neplatnosti smlouvy o majetkové účasti a spolupráci uzavřené mezi účastníky, neboť se nejedná o otázky, na nichž by bylo rozhodnutí odvolacího soudu založeno.
Jelikož dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a dovolací soud neshledal ani jiný důvod přípustnosti dovolání, bylo dovolání odmítnuto podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání družstva bylo odmítnuto a navrhovateli žádné prokazatelné náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. listopadu 2006
JUDr. Zdeněk Krčmář, v.r.
předseda senátu