ECLI:CZ:NS:2006:29.ODO.1634.2005.1
sp. zn. 29 Odo 1634/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci navrhovatelů a) O., a. s., a b) O. a. s., za účasti a) B. K., a b) Městského státního zastupitelství v P., o povolení zápisu převodu obchodního jmění do obchodního rejstříku, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. B 4152 B 885, o dovolání B. K. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. července 2005, sp. zn. 7 Cmo 484/2004-288, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Dovolatel je povinen zaplatit O. a. s. na náhradu nákladů dovolacího řízení 1.625,- Kč do rukou jejího právního zástupce, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením odmítl odvolací soud odvolání B. K. proti usnesení ze dne 18. srpna 2004, č. j. F 43674/2004 F 55675/2004 F 62204/2004 F 80143/2004/B 4152 B 885-261, kterým Městský soud v Praze povolil v obchodním rejstříku vedeném u Městského soudu v Praze v oddíle B vložce č. 4152 výmaz obchodní firmy O., a. s. a zápis obchodní firmy O. a. s. a zápis ostatních skutečností spočívajících v tom, že na O., a. s. přešlo obchodní jmění zaniklé obchodní společnosti O. a. s. Jako den zápisu změny zapsal soud prvního stupně den nabytí právní moci rozhodnutí. Dále Městský soud v Praze povolil zápis ostatních skutečností spočívajících v tom, že O. a. s. se vymazává z obchodního rejstříku, přičemž právním důvodem výmazu je zánik společnosti převodem obchodního jmění na hlavního akcionáře – O., a. s. se dnem výmazu nabytím právní moci rozhodnutí.
V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud uvedl, že podle ustanovení §201 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) může rozhodnutí soudu prvního stupně napadnout odvoláním účastník řízení. Podle §200c odst. 1 o. s. ř. je účastníkem řízení ve věcech obchodního rejstříku podnikatel a osoby, které se zapisují podle zvláštních předpisů do obchodního rejstříku v rámci zápisu podnikatele. V předmětné věci týkající se zápisu změn do obchodního rejstříku v souvislosti se zápisem převodu obchodního jmění O. a. s. na hlavního akcionáře O., a. s. do obchodního rejstříku byly tedy účastníky řízení pouze tyto akciové společnosti, coby podnikatelé.
Podle §200c odst. 1 o. s. ř. se nepoužije ustanovení §94 odst. 1 o. s. ř. věty první, tedy že účastníky řízení jsou ti, o jejichž právech, nebo povinnostech má být v řízení jednáno. Účastníkem řízení je ve smyslu §94 odst. 2 o. s. ř. navrhovatel, i když není podnikatelem ani osobou zapisovanou podle zvláštních předpisů v rámci zápisu podnikatele. B. K. není účastníkem rejstříkového řízení ve věci zápisu převodu obchodního jmění společnosti O. a. s. na hlavního akcionáře O., a. s., jestliže není ani navrhovatelem ani nejde o řízení ve věci jeho zápisu do obchodního rejstříku.
Dále odvolací soud uzavřel, že odvolatelem zmiňované závěry Nejvyššího soudu v usnesení ze dne 10. září 2002, sp. zn. 29 Odo 43,44,124/2002, o účastenství akcionáře v rejstříkovém řízení na danou situaci nelze aplikovat. V rozhodnutí Nejvyššího soudu je účastenství akcionářů podnikatele, zrušeného bez právního nástupce, v řízení o jeho výmazu z obchodního rejstříku přiznáno z toho důvodu, že akcionáři neměli jiné právní prostředky, kterými mohli chránit svá akcionářská práva a byli by v případě, kdyby jim účastenství nebylo přiznáno, zbaveni práva na spravedlivý proces. Výmazem zrušené společnosti O. a. s. bez likvidace, jejíž obchodní jmění přešlo na hlavního akcionáře O., a. s. z obchodního rejstříku, nedošlo ke zmaření možnosti bývalých akcionářů domoci se svých majetkových práv a práva na spravedlivý proces. Přitom odkaz odvolatele na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva č. 9010/95 ze dne 21. října 2003 není případný, když v předmětné věci bylo rozhodováno v odlišné záležitosti.
A konečně odvolací soud konstatoval, že mu je z úřední činnosti známo, že Ústavní soud usnesením ze dne 22. února 2005, č. j. Pl. ÚS 51/03 odmítl návrh Krajského soudu v Ostravě „na zrušení ustanovení obchodního zákoníku o převodu obchodního jmění“.
Proti usnesení odvolacího soudu podal B. K. dovolání. Dovolatel uvádí, že je mu znám rozporuplný vztah rozhodování soudů k otázce převodu obchodního jmění a musí konstatovat, že nebylo nikdy o ústavnosti podle §220k ve spojení s §220p obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) rozhodováno meritorně.
Ve věci IV. ÚS 720/01 posuzoval Ústavní soud otázku účastenství akcionářů v rejstříkovém řízení poprvé. V tomto rozhodnutí ústavní stížnost s odůvodněním, že rozhodnutí rejstříkového soudu, kterým bylo rozhodnuto o zápisu převodu obchodního jmění a o výmazu společnosti z obchodního rejstříku „stěžovatele bezprostředně nezasáhlo materiálně“, protože „rejstříkový soud je oprávněn přezkoumat jako předběžnou otázku, zda usnesení valné hromady, které je podkladem pro zápis do obchodního rejstříku je platné.“ Ústavní soud zaujal stanovisko, že „samotná neúčast akcionářů …..v tomto (rejstříkovém) řízení není porušením práva na spravedlivý proces, neboť obchodní zákoník obsahuje speciální úpravu, jíž je ochrana společníků co do jejich práv k vlastnictví akcií zajišťována jiným způsobem.“ Dále toto rozhodnutí odkazuje na ustanovení §131 odst. 4 obch. zák. Rozhodnutí rovněž poukazuje na zajištění poskytnutí přiměřeného vypořádání s tím, že společníci mají garantováno možnost přezkoumání této přiměřenosti.
S tím dovolatel nesouhlasí. Tvrzená ochrana má být poskytována v řízení, které je upraveno nejasnou a neurčitou právní normu (pokud jde o §220k obch. zák.) a normou, kterou po zápisu do obchodního rejstříku nelze použít (§131 odst. 1 obch. zák.).
Dovolatel tvrdí, že soud nemůže jednotlivé složky určitého právního institutu, jako je převod obchodního jmění, posuzovat odděleně, ale pouze v jejich kontextu. Vyloučení akcionářů z účasti na řízení o zápisu do obchodního rejstříku, které má v rejstříkovém řízení rozhodovat o jejich majetkových právech, je možné jen tehdy, jestliže existuje jiný účinný prostředek obrany proti zneužití moci hlavním akcionářem. Řízení o neplatnost usnesení valné hromady je však v daném případě „pohřbeno“ zápisem do obchodního rejstříku.
Vyloučení žaloby o neplatnost usnesení valné hromady by mohlo být možné jen tehdy, jestliže by nedošlo ke zneužití moci hlavním akcionářem a jestliže majetková práva menšiny jsou dostatečně a efektivně ochráněna v jiném řízení. To však není případ české právní úpravy, ani tohoto případu. Hlavní akcionář si zde podle dovolatele vyřešil svůj dluh vůči společnosti na úkor ostatních akcionářů.
Dovolatel tvrdí, že podle ustanovení §220k obch. zák. se právo na ochranu proti zneužití práva podle dosavadního názoru českých soudů má jakýmsi způsobem transformovat na právo na dorovnání podle §220k, resp. podle dalších ustanovení. To je však nesprávné pojetí, protože právo podle §220k má akcionář již od počátku a nejde tedy o nějakou transformaci práva na ochranu proti zneužití práva, ale o jasné odnětí práva na přezkoumání přiměřeného vypořádání. Kromě toho je v tzv. transformaci nejasný okruh účastníků i postup, jak k ní má dojít.
Dále dovolatel rozebírá povahu práva podle §220k a povahu žalobního návrhu, který je možný na základně §220k ve spojení s §220p obch. zák. podat.
Dovolatel dovozuje, že vzhledem k tomu, že ustanovení §220k obch. zák. nezajišťuje dostatečným způsobem jeho právo na ochranu, je účastníkem v rejstříkovém řízení o zápisu převodu obchodního jmění na hlavního akcionáře.
Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí obou stupňů zrušil.
O., a. s. ve vyjádření k dovolání poukazuje na to, že dovolání není přípustné a navrhuje jeho odmítnutí.
Dovolatel se nedovolává žádného z důvodů přípustnosti dovolání upraveného v ustanovení §237 až 239 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že v projednávané věci není usnesení odvolacího soudu rozhodnutím ve věci samé, nepřipadá v úvahu přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. Přitom nejde o žádné z usnesení, ohledně kterých zakládá přípustnost dovolání ustanovení §238 až §239 o. s. ř. Tento závěr s sebou nese posouzení dovolání jako nepřípustného. Proto Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a přiznal O. a. s. náhradu nákladů řízení podle ustanovení §8 písm. b) a §14, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve výši 1.550,- Kč a paušální náhradu nákladů řízení podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Jestliže povinný nesplní dobrovolně co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat jeho výkonu.
V Brně 14. června 2006
JUDr. Ivana Štenglová, v.r.
předsedkyně senátu