ECLI:CZ:NS:2006:29.ODO.1668.2005.1
sp. zn. 29 Odo 1668/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudkyň JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně P. a g. r. a l. f., a. s., proti žalovanému K. K., o zaplacení částky 1,164.099,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 32 Cm 74/2000, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. července 2005, č.j. 6 Cmo 334/2004-47, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 7.575,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupkyně.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 7. června 2004, č.j. 32 Cm 74/2000-31, jímž Krajský soud v Ústí nad Labem zamítl žalobu o zaplacení částky 1,164.099,- Kč s 15% úrokem z prodlení od 16. června 1999 do zaplacení a žalobkyni zavázal k náhradě nákladů řízení (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně, považuje je za správné. K námitce, že ve smlouvě o poskytnutí dotace úroku ze dne 7. srpna 1995 uzavřené mezi účastníky (dále jen „smlouva o poskytnutí dotace“) se žalovaný zavázal úvěr, na který byla poskytnuta dotace úroku, použít výlučně k realizaci podnikatelského záměru, tj. k nákupu zemědělské mechanizace, nikoli k úhradě poplatku za uzavření smlouvy o úvěru, odvolací soud uvedl, že v bodu II.1. smlouvy o poskytnutí dotace účastníci výslovně nedohodli použití úvěru pouze k nákupu strojů, nýbrž zvolili-li formulaci „použít úvěr výlučně k realizaci podnikatelského záměru“, pak použil-li žalovaný úvěr poskytnutý k uskutečnění podnikatelského záměru i k zaplacení poplatku bance za poskytnutí úvěru, byl poplatek zaplacen rovněž k realizaci podnikatelského záměru. S obsahem smlouvy o úvěru byla žalobkyně seznámena, jak vyplývá ze smlouvy o poskytnutí dotace odkazující na smlouvu o úvěru. Zamýšlela-li žalobkyně, aby poskytnutá částka byla použita žalovaným výlučně na nákup strojů, měla tento požadavek do smlouvy o poskytnutí dotace zahrnout.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) a namítajíc, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tj. uplatňujíc dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Nesprávnost právního posouzení věci dovolatelka spatřuje ve výkladu ujednání smlouvy o poskytnutí dotace úroku. Má za to, že žalovaný nesplnil povinnost vyplývající ze smlouvy, neboť na účel uvedený v podnikatelském záměru, tj. na nákup zemědělské techniky nepoužil veškeré úvěrové prostředky a porušil tak závazek v čl. II.1. smlouvy o poskytnutí dotace. Dovolatelka namítá, že úhradu poplatku za poskytnutí úvěru nelze považovat za součást realizace podnikatelského záměru, když uzavření smlouvy o úvěru a zaplacení poplatku s tím souvisejícího nebylo podnikatelským záměrem, na nějž byla žalovanému poskytnuta dotace.
Proto dovolatelka požaduje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a dovolání žalobkyně za nepřípustné.
Dovolatelka napadá rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu, tedy i ve výrocích o nákladech řízení. Tyto výroky, ač součástí rozsudku, mají povahu usnesení, přičemž přípustnost dovolání proti nim nezakládá žádné z ustanovení občanského soudního řádu (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); Nejvyšší soud proto dovolání v uvedeném rozsahu podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. bez dalšího odmítl.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b) nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) Nejvyšší soud nemá.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je přípustné dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [§237 odst. 3 o. s. ř.].
Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen. Zásadní právní význam pak má rozhodnutí odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu).
Jak Nejvyšší soud uvedl již v usnesení ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132 (na něž v podrobnostech odkazuje), na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. nebo ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto (srov. k tomu shodně i usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06). Přitom při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu z pohledu dovolatelkou uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.) zásadně právně významným neshledává.
Je tomu tak již proto, že závěr odvolacího soudu, podle kterého úhradu poplatku za poskytnutí úvěru z prostředků poskytnutých jako úvěr lze zahrnout pod použití úvěru k realizaci podnikatelského záměru dohodnutého ve smlouvě o poskytnutí dotace, postrádá potřebný judikatorní přesah, neboť jde o výklad konkrétního právního úkonu, který je významný jen pro projednávanou věc.
Právní posouzení věci odvolacím soudem co do výkladu obsahu smlouvy o poskytnutí dotace přitom Nejvyšší soud neshledává ani rozporným s hmotným právem (ustanoveními §35 odst. 2 občanského zákoníku a §266 obchodního zákoníku).
Jelikož dovolání žalobkyně není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., Nejvyšší soud je podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn tím, že dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovanému vzniklo podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení, jež v dané věci sestávají z odměny za zastupování advokátem ve výši 7.500,- Kč podle ustanovení §3 odst. 1 bodu 6, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů a z náhrady hotových výdajů ve výši 75,- Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů a celkem činí 7.575,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 3. října 2006
JUDr. Petr G e m m e l , v. r.
předseda senátu