ECLI:CZ:NS:2006:29.ODO.214.2004.1
sp. zn. 29 Odo 214/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Hany Gajdziokové v konkursní věci dlužnice E. M., o návrhu věřitelů a) Č. o. b., a. s., b) M. Ch., spol. s r. o., a c) České správy sociálního zabezpečení, na prohlášení konkursu na majetek dlužnice, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 20 K 39/99, o dovolání dlužnice proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. února 2003, č. j. 2 Ko 54/2002-122, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 24. února 2003, č. j. 2 Ko 54/2002-122, Vrchní soud v Praze potvrdil usnesení ze dne 7. února 2002, č. j. 20 K 39/99-94, jímž Krajský soud v Plzni prohlásil k návrhu věřitelů a) Č. o. b., a. s., b) M. Ch., spol. s r. o. a c) České správy sociálního zabezpečení konkurs na majetek dlužnice.
Dlužnice podala proti usnesení odvolacího soudu včasné dovolání, namítajíc, že:
1) pohledávka věřitelky b) byla uhrazena rok předtím, než se společnost přihlásila do konkursu, přičemž společnost 21. listopadu 2001 přihlásila do konkursu jen nevyčíslené úroky z prodlení,
2) veškeré pohledávky věřitelky a) byly uhrazeny v únoru 2000,
3) pohledávka s. r. o. P. P. byla uhrazena exekucí movitých věcí a jejich následným prodejem v dražbě u Okresního soudu v Chebu.
Dále dovolatelka uvádí, že nejdůležitějším důvodem dovolání jsou nedořešené pohledávky Finančního úřadu v Ch., jejichž existenci a skutečnou výši bude řešit správní soud a v návaznosti na to se bude muset řešit i pohledávka věřitelky c) a Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR, s tím, že na definitivní stanovení skutečné výše pohledávek je nutný ještě nějaký čas.
Proto dovolatelka žádá o zrušení nebo odložení napadeného usnesení s tím, že konkurs je krajní řešení, které zásadně změní, zhorší život její rodiny. S manželem jsou schopni závazky splácet, nejsou v úpadku a problémy byly způsobeny pouze počátečními chybami a změnou místa podnikání.
Vzhledem k tomu, že dovolatelka nebyla při podání dovolání zastoupena advokátem, soud prvního stupně posléze na její žádost ustanovil zástupkyní dovolatelky pro dovolací řízení advokátku JUDr. M. S., a to usnesením ze dne 10. července 2003, č. j. 20 K 39/99-145, které ve spojení s potvrzujícím usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 7. listopadu 2003, č. j. 1 Ko 321/2003-155, nabylo právní moci dne 29. prosince 2003. Ustanovená zástupkyně výše popsané dovolání již dále nedoplňovala a soudu zaslala na vědomí přípis z 10. února 2004, jímž dovolatelce sděluje, že jelikož na její opakované žádosti o součinnost ze 7. ledna a 14. ledna 2004 nereagovala, nemůže jí poskytnout právní službu, k níž byla ustanovena výše označeným usnesením.
Dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o prohlášení konkursu na majetek dlužnice, může být přípustné jen podle ustanovení §238a odst. 1 písm. a/ občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), ve spojení s ustanovením §237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o. s. ř. (srov. §238a odst. 2 o. s. ř. a v judikatuře např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
O případ podle §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde, když v pořadí prvním usnesením ze dne 26. února 2001 soud prvního stupně rozhodl o návrhu na prohlášení konkursu stejně. Důvod založit přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. rovněž dán není.
Ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. určuje, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Podle ustanovení §241b odst. 3 o. s. ř., dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v §241 o. s. ř., běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§30 o. s. ř.), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.
Z ustanovení §242 odst. 4 věty první o. s. ř. se pak podává, že účastníci mohou po dobu trvání lhůty k dovolání měnit dovolací důvody a rozsah, ve kterém rozhodnutí odvolacího soudu napadají.
Jak Nejvyšší soud uvedl již v usnesení ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2004, pod číslem 132 (od jehož závěrů nemá důvodu odchýlit se ani v této věci a na něž v podrobnostech odkazuje), na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a/ nebo ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., přihlédnuto. Přitom při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Takto formulované omezení je ve vztahu k dovolacímu důvodu obsaženému v §241a odst. 3 o. s. ř. dáno tím, že zákon možnost jeho užití výslovně spojuje toliko s dovoláním přípustným podle §237 odst. 1 písm. a/ a b/ o. s. ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§238 a §238a o. s. ř.).
V daném případě dovolatelka v dovolání uplatnila proti napadenému rozhodnutí jen skutkové námitky, jímž je vyhrazen právě dovolací důvod dle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že dovolatelka nebyla při podání dovolání zastoupena advokátem, lhůta k doplnění dovolání o způsobilý dovolací důvod, případně lhůta ke změně stávajícího dovolacího důvodu, jí (marně) uplynula až v pondělí 1. března 2004.
Jelikož prostřednictvím dovolacího důvodu dle §241a odst. 3 o. s. ř. přípustnost dovolání (jak vysvětleno výše) založit nelze a jiné dovolací důvody v nejzazší lhůtě k tomu určené uplatněny nebyly, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání jako nepřípustné odmítl (§243b odst. 5, §218 písm. c/ o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 8. března 2006
JUDr. Zdeněk Krčmář, v.r.
předseda senátu