ECLI:CZ:NS:2006:29.ODO.485.2006.1
sp. zn. 29 Odo 485/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobce Ing. L. P., proti žalovaným 1) Ing. M. K., a 2) J. I., spol. s r. o., o zaplacení částky 1,373.000,- Kč s postižními právy ze směnky, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 5 Cm 20/2000, o dovolání první žalované proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. září 2005, č.j. 7 Cmo 438/2005-157, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. září 2005, č.j. 7 Cmo 438/2005-157, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením - odkazuje na ustanovení §47 odst. 2, §57 a §204 odst. 1 občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2000 (dále jen „o. s. ř.“) - odmítl jako opožděné odvolání první žalované proti rozsudku ze dne 7. dubna 2000, č.j. 5 Cm 20/2000-74, jímž Krajský obchodní soud v Brně ponechal vůči této žalované v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 29. listopadu 1999, č.j. 5 Sm 469/99-31 a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud zejména uvedl, že rozhodnutí soudu prvního stupně bylo první žalované doručeno „náhradním způsobem“ podle ustanovení §47 odst. 2 o. s. ř. dne 16. října 2000. Patnáctidenní lhůta k podání odvolání uplynula dne 31. října 2000, přičemž první žalovaná podala odvolání až dne 3. listopadu 2000.
Proti usnesení odvolacího soudu podala první žalovaná dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení §238a odst. 1 písm. e) o. s. ř. a namítajíc existenci dovolacích důvodů podle ustanovení §241 odst. 3 písm. b), c) a d) o. s. ř., tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování a spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatelka zdůrazňuje, že v době, kdy bylo doručováno rozhodnutí soudu prvního stupně, se v místě trvalého bydliště, ani na adrese B., S. 6 nezdržovala, neboť od 10. října 2000 do 18. října 2000 čerpala v zaměstnání náhradní volno a „pobývala“ u svých rodičů J. a M. L. ve Z. Rozsudek si vyzvedla na poště ihned po návratu do B. 19. října 2000 a odvolání podala 3. listopadu 2000, tj. posledního dne lhůty k jeho podání. Považujíc právní závěr o doručení rozsudku soudu prvního stupně „náhradním způsobem“ (§47 odst. 2 o. s. ř.) dne 16. října 2000 za nesprávný, dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Podle části dvanácté, hlavy I., bodu 17., zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů (jak tomu bylo i v této věci vzhledem k ustanovení části dvanácté, hlavy I., bodu 15., zákona č. 30/2000 Sb.) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2000).
Dovolání je přípustné podle ustanovení §238a odst. 1 písm. e) o. s. ř. a je i důvodné.
Podle ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. K vadám uvedeným v §237, a pokud je dovolání přípustné, i k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, však dovolací soud přihlédne, i když nebyly v dovolání uplatněny.
Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmé, že odvolací soud založil svůj závěr o opožděnosti odvolání na „zjištění“ učiněném z doručenky (viz č.l. 77 p. v.). Přitom ponechal bez povšimnutí tvrzení odvolatelky, podle něhož „rozsudek převzala 19. října 2000“ (viz odvolání č.l. 80), nijak se nevypořádal s právním názorem soudu prvního stupně o včasnosti odvolání vyjádřeným v předkládací zprávě (č.l. 150) a nevyvodil ani odpovídající důsledky z toho, že v době od 1. července do 31. prosince 2000 neměla doručenka povahu veřejné listiny (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. září 2003, sp. zn. 29 Odo 181/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 2003, pod číslem 191).
Řízení před odvolacím soudem je tak postiženo vadou, k jejíž existenci u přípustného dovolání Nejvyšší soud přihlíží z úřední povinnosti; proto rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 1, 2 a 4 o. s. ř).
V další fázi řízení odvolací soud nepřehlédne, že zpochybnila-li první žalovaná údaje uvedené v soukromé listině, je věcí soudu prokázat, že k doručení písemnosti způsobem předjímaným v ustanovení §47 odst. 2 o. s. ř. skutečně došlo (srov. opět důvody výše zmíněného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. září 2003, sp. zn. 29 Odo 181/2002).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů dovolacího řízení (§243d odst. 1 věta třetí o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. října 2006
JUDr. Petr Gemmel, v.r.
předseda senátu