ECLI:CZ:NS:2006:29.ODO.533.2006.1
sp. zn. 29 Odo 533/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Petra Gemmela v právní věci M. P., s. r. o., za účasti 1) JUDr. K. B., 2) A. O., 3) MUDr. V. H., a 4) J. B., o změnu zápisu v obchodním rejstříku, vedené u Krajského soudu v Brně, pod sp. zn. C 18534, o dovolání M. P., s. r. o. a JUDr. K. B. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. října 2003, č. j. 1 Cmo 187/2003 - 165, takto:
I. Dovolání se odmítají.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením potvrdil Vrchní soud v Olomouci usnesení ze dne 9. ledna 2003, č. j. F 15704/2002, C 18534 - 124, kterým Krajský soud v Brně rozhodl o výmazu splaceného vkladu ve výši 1,000.000,- Kč z obchodního rejstříku u společníka společnosti JUDr. K. B. a o zápisu JUDr. K. B. jednatelem M. P., s. r . o., (dále jen „společnost“) a zápisu společníků A. O., MUDr. V. H. a J. B., každého se splaceným vkladem 100.000,- Kč a zápisu splaceného vkladu 700.000,- Kč JUDr. K. B.
Proti usnesení odvolacího soudu podali společnost a JUDr. K. B. dovolání. Dovolatelé namítají, že řízení před soudy obou stupňů je postiženo „právními vadami“, které nemají oporu v provedeném dokazování, specifikují tedy dovolací důvod dle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a odst. 3 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), a dožadují se zrušení usnesení odvolacího soudu i usnesení soudu prvního stupně. Přípustnost dovolání opírají o ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ a odst. 3 o. s. ř.
Účastníci řízení A. O. a J. B. ve vyjádření k dovolání prohlašují, že se nepovažují za společníky obchodní společnosti M. P., s. r. o. a J. B. nadto uvádí, že s dovoláním souhlasí.
Dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu může být přípustné jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b) nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) Nejvyšší soud nemá.
Předpokladem přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je totiž závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka, mají po právní stránce zásadní význam. Přitom otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, řeší dovolací soud jako otázku předběžnou. Teprve kladným závěrem dovolacího soudu se stává dovolání přípustným.
Dovolání tedy může být - ve smyslu citovaného ustanovení - přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právní otázky (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost neumožňují) a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu.
Námitka dovolatelů opírající se o ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. proto nemůže založit přípustnost dovolání. Jak Nejvyšší soud uzavřel již v usnesení ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce (§237 odst. 3 o. s. ř.), lze usuzovat jen z okolností, uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) nebo ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto. Při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, pak může soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Protože dovolatelé nevymezili v dovolání žádnou otázku zásadního právního významu a nenamítají ani rozpor s hmotným právem, nelze mít dovolání za přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Protože podmínky přípustnosti dovolání nejsou z hlediska ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. v daném případě splněny, dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné. Z toho důvodu nelze při dovolacím přezkumu přihlížet ani k namítaným vadám řízení (§242 odst. 3, věta druhá, o. s. ř.), jimž je vyhrazen dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. a které samy o sobě přípustnost dovolání podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezakládají.
Nejvyšší soud tudíž, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení je odůvodněn tím, že dovolatelům právo na jejich náhradu nevzniklo (§243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.) a u ostatních účastníků žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení zjištěny nebyly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 12. října 2006
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á , v. r.
předsedkyně senátu