ECLI:CZ:NS:2006:29.ODO.788.2005.1
sp. zn. 29 Odo 788/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Ivany Štenglové a Mgr. Tomáše Brauna rozhodl v právní věci žalobce JUDr. L. G., advokáta, jako správce konkursní podstaty úpadkyně S., spol. s r. o., proti žalované C. H., akciové společnosti, o zaplacení částky 100.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 83 C 96/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. prosince 2004, č. j. 15 Co 254/2004 - 40, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 19. prosince 2003, č. j. 83 C 96/2003-21, zamítl žalobu, kterou se žalobce (jako správce konkursní podstaty úpadkyně S., spol. s r. o.) po žalované (C. O., a. s.) domáhal zaplacení částky 100.000,- Kč s desetiprocentním úrokem z prodlení od 8. listopadu 2001 do zaplacení. K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 15. prosince 2004, č. j. 15 Co 254/2004-40, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud přitakal soudu prvního stupně v závěru, že ujednání obsažené v článku V. smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 24. dubna 1998, uzavřené mezi žalovanou jako postupitelkou a pozdější úpadkyní jako postupníkem (dále též jen „postupní smlouva“), podle kterého „postupník má nárok na odměnu za odkoupení pohledávky ve výši 100.000,- Kč, splatnou do 15 dnů po uhrazení ceny všech pohledávek dle bodu II. smlouvy“, je odkládací podmínkou pro vznik nároku na odměnu. Prohlášením konkursu na majetek postupníka se proto pohledávka z titulu této odměny podle §14 odst. 1 písm. g/ zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“), splatnou nestala. Rovněž dovodil, že žalobou uplatněnému nároku by nebylo možné přiznat právní ochranu ani pro rozpor se zásadami poctivého obchodního styku (§265 obchodního zákoníku - dále též jen „obch. zák.“); žalobce totiž vymáhá plnění po žalované, která úpadkyni poskytla plnění v hodnotě blížící se 1 miliónu Kč, za které neobdržela sjednanou úplatu. Nesplnila-li úpadkyně řádně svou povinnost z postupní smlouvy, je v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, aby přes porušení svých povinností dosáhla po žalované dalšího peněžitého plnění.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), namítaje, že je dán dovolací důvod dle ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze odvolacímu soudu vytýkat, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí ve věci samé po stránce právní spatřuje dovolatel v tom, že odvolací soud o věci rozhodl jinak než Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci, který v typově shodné kauze potvrdil vyhovující rozsudek soudu prvního stupně.
Konkrétně dovolatel uvádí, že předmětem sporu bylo zaplacení částky 100.000,- Kč do konkursní podstaty úpadkyně z titulu uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek za dlužníkem S. O., a. s. Postoupení bylo sjednáno jako úplatné za nominální částku 964.595,99 Kč. Podle ujednání obsaženého v článku V. postupní smlouvy měla pozdější úpadkyně jako postupník právo na odměnu za odkoupenou pohledávku ve výši 100.000,- Kč; odměna byla splatná do patnácti dnů po uhrazení ceny celé pohledávky. Úplata za postoupení pohledávky nebyla žalované uhrazena a 3. října 2000 byl na majetek postupníka (S., spol. s r. o.) prohlášen konkurs. Jedním z účinků konkursu je ve smyslu ustanovení §14 odst. 1 písm. g/ ZKV mimo jiné i to, že nesplatné pohledávky úpadce se považují v konkursu za splatné. Dle názoru soudů nižších stupňů však účinky ustanovení §14 ZKV nenastaly proto, že plnění ve prospěch konkursní podstaty bylo vázáno na splnění (odkládací) podmínky, k jejímuž naplnění nedošlo. S tímto názorem dovolatel nesouhlasí, maje za to, že nárok na odměnu postupníku vznikl již uzavřením postupní smlouvy a jeho vznik podmíněn nebyl. Na splnění odkládací podmínky dle §36 odst. 1 a 2 občanského zákoníku byla vázána až splatnost tohoto nároku. S přihlédnutím k ustanovení §14 odst. 1 písm. g/ ZKV se pak dnem prohlášení konkursu stal splatným i nárok úpadkyně na zaplacení odměny ve výši 100.000,- Kč. Dovolatel proto požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření přitakává závěru odvolacího soudu, že ustanovení článku V. postupní smlouvy obsahuje odkládací podmínku, jež nebyla splněna. Smyslem a cílem uzavřené postupní smlouvy byla úhrada pohledávky žalované za pozdější úpadkyní; po provedení této úhrady byla žalovaná srozuměna s vyplacením odměny postupníkovi. Požadavek dovolatele na zaplacení částky 100.000,- Kč je podle ní v tomto smyslu rovněž v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku.
Se zřetelem k bodu 3., článku II., části první zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. dubnem 2005.
V průběhu dovolacího řízení žalovaná zanikla (ke dni 30. červnu 2006, kdy byla vymazána z obchodního rejstříku) v důsledku fúze sloučením s nástupnickou obchodní společností C. H., akciovou společností. O procesním nástupnictví posledně označené žalované na místě původní žalované rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 21. září 2006, č. j. 29 Odo 788/2005—56, které nabylo právní moci 2. října 2006; na tomto základě pak dále v dovolacím řízení jednal jako se žalovanou s obchodní společností C. H., akciovou společností.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ a c/ o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b/ nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c/ Nejvyšší soud nemá. Dovolání je totiž formulováno způsobem, který účinnému věcnému přezkumu v něm označených právních otázek brání.
Ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. určuje, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Jak Nejvyšší soud uvedl již v usnesení ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2004, pod číslem 132 (od jehož závěrů nemá důvodu odchýlit se ani v této věci a na něž v podrobnostech odkazuje), na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností, uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a/ nebo ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., přihlédnuto (srov. k tomu shodně i usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130). Přitom při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Dovolatel sice v dovolání uplatňuje způsobilý dovolací důvod (dle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.), přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je ovšem podmíněna nejen tím, že rozhodnutí je zásadního významu z hlediska svého obecného dopadu do poměrů sporů jiných (obdobných), nýbrž i tím, že dotčené právní posouzení věci je významné pro věc samu. Tento předpoklad nesplňuje situace, kdy řešení příslušné právní otázky se nemůže projevit v poměrech dovolatele, tedy zůstane-li jeho postavení vůči druhé straně sporu (ve vztahu žalobce - žalovaný) nezměněno. Jinak řečeno, spočívá-li rozsudek, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby, není dovolání věcně projednatelné, jestliže věcnému přezkumu posouzení byť jediné právní otázky brání to, že není splněna podmínka jejího zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., nebo to, že řešení této otázky odvolacím soudem nebylo dovoláním zpochybněno. Věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek za tohoto stavu výsledek sporu ovlivnit nemůže, a dovolání je nepřípustné jako celek (srov. k tomu mutatis mutandis usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
V posuzované věci spočívá rozsudek odvolacího soudu i na závěru, že uplatněný nárok nepožívá právní ochrany pro rozpor se zásadami poctivého obchodního styku ve smyslu ustanovení §265 obch. zák., který samostatně obstojí coby důvod zamítnutí žaloby. Závěr, že dovolání je - ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. - přípustné, by tedy byl namístě, jen kdyby Nejvyšší soud shledal napadené rozhodnutí zásadně významným i pro řešení této otázky. Takové úvaze ovšem brání skutečnost, že dovolatel soustředil dovolací argumentaci pouze k popření závěru o podmíněnosti nároku na odměnu sjednanou v postupní smlouvě a úsudek odvolacího soudu založený na aplikaci §265 obch. zák. dovoláním nezpochybnil.
Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je ve smyslu ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. odůvodněn tím, že dovolání žalobce bylo odmítnuto a u žalované žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení zjištěny nebyly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. října 2006
JUDr. Zdeněk Krčmář, v. r.
předseda senátu