ECLI:CZ:NS:2006:29.ODO.817.2005.1
sp. zn. 29 Odo 817/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Františka Faldyny, CSc. v právní věci žalobkyně Ing. A. J., jako správkyně konkursní podstaty úpadkyně Ž. d. z., proti žalovaným 1) K. T., 2) A. a. s., a 3) S., a. s. o zaplacení 11,000.000,- Kč ze směnky, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 39 Cm 22/2002, o dovolání prvního žalovaného a druhé žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. prosince 2004, č.j. 5 Cmo 236/2004 - 155, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaní 1. a 2. jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 7.575,- Kč, do rukou jejího právního zástupce, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 4. prosince 2002, č. j. 39 Cm 22/2002 - 64, kterým Krajský soud v Hradci Králové určil, že směnečný platební rozkaz vydaný Krajským soudem v Hradci Králové dne 25. října 2001, č. j. Sm 928/2001 proti 1. žalovanému a 2. žalované se ponechává v platnosti (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
V odůvodnění rozsudku odvolací soud uvedl, že vycházel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, přičemž se ztotožnil i s jeho právním závěrem, podle něhož námitky obou žalovaných proti směnečnému platebnímu rozkazu (spočívající v tom, že bylo za směnku zaplaceno 300.000,- Kč), nejsou důvodné. Dále konstatoval, že platností ujednání o úrocích se zabývat nelze, když námitky, které se týkají tohoto ujednání byly vzneseny až při jednání před odvolacím soudem, avšak i kdyby tato ujednání byla skutečně vadná, nebyla by neplatná celá úvěrová smlouva, nýbrž neplatná by byla jen ustanovení o úrocích nebo úrocích z prodlení a potom by se uplatnily právě úroky (případně úroky z prodlení) zákonné.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali první žalovaný a druhá žalovaná dovolání, odkazujíce co do jeho přípustnosti na §238 odst. 2 písm a) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam a namítajíce, že jsou dány dovolací důvody dle §241a odst. 2 písm a) o. s. ř., tedy, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a dále dle §241a odst. 2 písm b) o. s. ř., tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatelé namítají, že předmětná směnka, resp. uplatněná částka, neodpovídá úvěrové smlouvě, kterou uzavřeli s úpadkyní, mají za to, že ji podepisovali v omylu a za nápadně nevýhodných podmínek a v rozporu s dobrými obchodními mravy.
Považujíce rozhodnutí odvolacího soudu za zásadně právně významné, oba dovolatelé požadují, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek, jakož i rozsudek soudu I. stupně, zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Současně navrhují odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí.
Žalobkyně ve svém vyjádření k dovolání snáší argumenty na podporu závěrů soudů obou stupňů; navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání jako nedůvodné zamítl a žalovaným uložil povinnost zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce náhradu nákladů řízení.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti rozsudku upravuje ustanovení §237 o. s. ř.
Jak vyplývá z obsahu výroku rozsudku soudu prvního stupně a výroku rozsudku soudu odvolacího, je rozsudek odvolacího soudu ve věci samé rozsudkem potvrzujícím; dovolání proti němu proto není z hlediska ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. přípustné.
Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., když rozsudkem odvolacího soudu bylo potvrzeno v pořadí prvé rozhodnutí soudu prvního stupně.
Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jehož se oba dovolatelé dovolávají [byť odkazují na §238 odst. 2 písm. a)]. Podle tohoto ustanovení je přípustné dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Zásadní právní význam pak má rozhodnutí odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu) nebo obsahuje-li řešení právní otázky, které je v rozporu s hmotným právem.
Na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce (§237 odst. 3 o. s. ř.), lze usuzovat jen z okolností uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. nebo ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132, jakož i usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06).
Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu z pohledu dovolateli uplatněných dovolacích důvodů a jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.) zásadně právně významným neshledává.
Dovolacími námitkami zpochybněný právní závěr odvolacího soudu o neopodstatněnosti námitek obou žalovaných postrádá potřebný judikatorní přesah, když je významný právě a jen pro projednávanou věc.
Dovolání tak není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání prvního žalovaného a druhé žalované podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání prvního a druhé žalované bylo odmítnuto, a oběma tak vznikla povinnost hradit žalobkyni její náklady řízení. Náklady dovolacího řízení vzniklé žalobkyni sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v řízení v jednom stupni v částce 7.500,- Kč podle ustanovení §3 odst. 1, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. a z paušální náhrady 75,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a celkem činí 7.575,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinní, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 26. září 2006
JUDr. Ivana Štenglová, v.r.
předsedkyně senátu