ECLI:CZ:NS:2006:3.TDO.1310.2005.1
sp. zn. 3 Tdo 1310/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 12. ledna 2006 dovolání obviněného R. D., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 6. 2005, sp. zn. 23 To 330/2005, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 1 T 44/2004, a rozhodl takto:
Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 6. 2005, sp. zn. 23 To 330/2005 se podle §265k odst. 1 tr. řádu z r u š u j e.
Současně se podle §265k odst. 2 tr. řádu zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Krajskému soudu v Českých Budějovicích se podle §265l odst. 1 tr. řádu přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Prachaticích ze dne 17. 2. 2005, sp. zn. 1 T 44/2004, byl obviněný R. D. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákona. Za tento trestný čin a za sbíhající se trestný čin vydírání podle §235 odst. 1 tr. zákona, jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 10. 11. 2004, sp. zn. 12 T 70/2004, jenž nabyl právní moci dne 10. 12. 2004, byl podle §248 odst. 3 tr. zákona za použití §35 odst. 2 tr. zákona odsouzen k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §35 odst. 2 věta druhá tr. zákona byl zrušen výrok o trestu v rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 10. 11. 2004, sp. zn. 12 T 70/2004, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §228 odst. 1 tr. řádu mu byla uložena povinnost uhradit na náhradě škody poškozené firmě L.N.C.Z., s. r. o., H. T., částku 544.492,- Kč.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný v době od 20. 8. 2002 do 8. 12. 2002 na základě kupní smlouvy ze dne 20. 8. 2002, uzavřené mezi společností L.N.C.Z., s. r. o., H. T., vlastnící areál bývalé sklárny L. o. P., a společností P. H.-O.s., s. r. o., M., o. H., zajišťoval likvidaci kovového odpadu v objektu sklárny L., přičemž během uvedeného období byl z areálu skláren odvezen kovový odpad o celkové hmotnosti 323622 kg, za který převzal celkem 1.212.191,- Kč, a po odečtení vlastní provize měl zástupci společnosti L.N.C.Z., s. r. o., odevzdat částku ve výši 564.492,- Kč, což však neučinil a v rozporu se smlouvou předal pouze 20.000,- Kč a zbývající částku si ponechal pro vlastní potřebu, tímto jednáním způsobil společnosti L.N.C.Z., s. r. o., T. škodu ve výši 544.492,- Kč.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 24. 6. 2005 Krajský soud v Českých Budějovicích. Ten svým rozsudkem sp. zn. 23 To 330/2005 z podnětu podaného odvolání částečně zrušil napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. řádu, a to ve výroku o náhradě škody.
Podle §259 odst. 3 tr. řádu odvolací soud znovu rozhodl tak, že obviněný R. D., roz. Novotný, je podle §228 odst. 1 tr. řádu povinen na náhradě škody poškozené firmě L.N.C.Z., s. r. o., H. T., zaplatit 271.260,- Kč, přičemž se podle §229 odst. 2 tr. řádu poškozená firma se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkazuje na řízení ve věcech občanskoprávních.
Jinak zůstal napadený rozsudek nedotčen.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě podle §265e tr. řádu proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Prachaticích dovolání, ve kterém napadá výrok o vině, o trestu i o náhradě škody a odkazuje se na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Dovolatel nesouhlasí s použitou právní kvalifikací, neboť dle jeho názoru výše škody, kterou svým jednáním způsobil, nedosahuje výše škody značné. K tomu namítá, že jestliže odvolací soud dovodil, že dovolatel svým jednáním způsobil škodu pouze ve výši 271.260,- Kč, nemohl s ohledem na ustanovení §89 odst. 11 tr. zákona svým jednáním naplnit skutkovou podstatu trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákona, nýbrž pouze skutkovou podstatu trestného činu podle §248 odst. 1, odst. 2 tr. zákona.
Dále dovolatel v odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku vyslovuje názor, že jeho jednání nebylo trestným činem, neboť dle jeho názoru nelze kriminalizovat jednání typická mezi podnikateli vznikající v rámci jejich podnikatelské činnosti, když neuhrazení kupní ceny, popř. ceny za dodané zboží apod., není pro okolnost vylučující protiprávnost trestným činem. Současně upozorňuje na smluvní vztahy, kdy se jednalo o kupní smlouvu uzavřenou podle obchodního zákoníku, na jejímž základě došlo k převodu vlastnického práva kovového odpadu ze spol. L.N.C.Z., s. r. o., na nového vlastníka spol. P. H.-O.s., s. r. o. Upozorňuje rovněž na skutečnost, že společnost L.N.C.Z., s. r. o. nevydala žádné doklady (faktury), na základě kterých by se domáhala zaplacení požadované částky a v této souvislosti i upozorňuje, že zatímco společnost P.H.-O.s. s. r. o. řádně zdanila svůj příjem z podnikatelské faktury, společnost L.N.C.Z., s. r. o., která právě proto, že nevydala žádné doklady, neodvedla žádnou daň (ani daň z příjmu, ani DPH).
Další námitkou obviněného je jeho tvrzení, že v rámci trestního řízení nebyla prokázána výše škody, že v tomto ohledu odvolací soud nevyhověl ani žádosti o doplnění dokazování znaleckým posudkem z oboru ekonomika, odvětví účetnictví. Stejně tak návrh na další doplnění dokazování výpisem z účtu u Č. s. a. s., které mělo vést k tomu, že obviněný jak peníze, tak řádné vyúčtování celé akce předložil příslušným zástupcům společnosti L.N.C.Z., s. r. o., peníze však skončily na soukromém účtu svědka K.
V petitu svého dovolání obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích a aby věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Vyslovuje názor, že z odůvodnění obou meritorních rozhodnutí nevyplývá, že by se soudy (ani jiný orgán činný v předmětném trestním řízení) zabývaly jak formálně právním rámcem dovolatelova jednání, tak i způsobem jeho naplnění z jeho strany. Konstatuje, že soud prvého stupně pouze naznal, že kupní smlouva i přes svůj zřetelně obchodně právní charakter neoplývá všemi nezbytnými náležitostmi pro smluvní typ tohoto druhu, nicméně podle jeho názoru je dostatečným právním důvodem pro vznik povinnosti dovolatele uhradit smluvenou kupní cenu za odebrané zboží. Přitom otázku dovolatelova právního vztahu k předmětu koupě však soud již vůbec neřešil. Naproti tomu soud druhého stupně pouze vyloučil, že by na dovolatele přešlo vlastnictví předmětu kupní smlouvy, dovodil jen jeho povinnost uhradit prodávajícímu protihodnotu odebraného kovového odpadu a současně odmítl jeho odkaz na nález ÚS ČR sp. zn. IV. ÚS 564/2000. Je však zřejmé, že při svých úvahách takto dovozenou platební povinnost nezkoumal z hledisek rozhodných pro posouzení dovolatelovy trestní odpovědnosti trestným činem zpronevěry či jiným do úvahy připadajícím trestným činem dle hlavy deváté tr. zákona.
Státní zástupkyně z dostupného spisového materiálu dochází k závěru, že k nabytí vlastnického práva kupující strany došlo, a to okamžikem předání kovového odpadu obviněnému (§443 odst. 1 obch. zákona), kterému tak vznikla dle smlouvy povinnost po zvážení odpadu zaplatit dohodnutou kupní cenu, stanovenou dle kriteria jeho jednotkové hmotnosti (§447 a násl. obch. zákona). Jestliže obviněný této povinnosti nedostál, nelze z toho vyvodit, že by poškozené společnosti způsobil škodu na její věci jemu svěřené, popř. na výtěžku za její prodej a tedy nemůže jít o naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu zpronevěry, která je zde pojmově vyloučena.
Státní zástupkyně dále vyslovuje názor, že s ohledem na skutkové okolnosti bude vhodné vyjasnit, zda jednání dovolatele nenaplňuje znaky některého z dalších majetkových trestných činů.Za důvodné označuje státní zástupkyně i námitky dovolatele ohledně rozporu mezi přisouzenou právní kvalifikací jednání obviněného a výší jeho povinnosti k náhradě škody s tím, že nad rámec nesplněné platební povinnosti z předmětné kupní smlouvy jít v daném případě nelze.
S ohledem na svoje výše uvedené stanovisko státní zástupkyně navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a aby věc přikázal Okresnímu soudu v Prachaticích k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
V posuzovaném případě je zjevné, že obsah dovolání je s použitým dovolacím důvodem (jakož i s ostatními ze zákonných dovolacích důvodů) v rozporu v té části, kde dovolatel tvrdí, že se předmětného jednání nedopustil a k tomuto svému tvrzení předkládá vlastní skutkovou verzi děje a v této souvislosti také vytýká neúplné dokazování. Skutkovými zjištěními učiněnými v dosavadním řízení je dovolací soud vázán, není oprávněn je přezkoumávat, neboť není soudem třetí instance a revize skutkových zjištění se prostřednictvím dovolání jako mimořádného opravného prostředku domáhati nelze. Pokud by se tedy podané dovolání svým obsahem omezilo jen na tyto námitky obviněného, muselo by být odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
Pokud však jde o ostatní obsah podaného dovolání, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání je s použitým dovolacím důvodem dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v souladu, neboť napadá nesprávné právní posouzení skutku z hlediska jeho právní kvalifikace.
Nejvyšší soud se tedy zabýval otázkou, zda se jedná o dovolání důvodné a dospěl k závěru, že dovolání je v té části, kde odpovídá použitému dovolacímu důvodu, dovoláním důvodným.
Především je zcela zjevné pochybení soudu druhého stupně, který na rozdíl od soudu prvého stupně dospěl k jiné výši způsobené škody, tomuto závěru však přizpůsobil pouze rozhodnutí o rozsahu náhrady škody, nikoli však již právní posouzení skutku. Odvolací soud tak na jedné straně dospěl k závěru, že jednáním obviněného nebyla způsobena tzv. značná škoda, na druhé straně ponechal beze změny právní kvalifikaci skutku, jejímž jedním ze zákonných znaků je způsobení značné škody.
Dále se Nejvyšší soud přiklonil k názoru státní zástupkyně, že za zjištěného právního stavu věci (i přes nedostatky v náležitostech kupní smlouvy) je třeba míti za to, že došlo k nabytí vlastnického práva strany kupující, a to okamžikem předání kovového odpadu dovolateli (ve smyslu ustanovení §443 odst. 1 obch. zákona), kterému tak vznikla v souladu s ujednáním dle bodu II. smlouvy povinnost po zvážení odpadu zaplatit dohodnutou kupní cenu, stanovenou dle kriteria jeho jednotkové hmotnosti (viz §447 a násl. obch. zákona). Za tohoto stavu věcí pak nemůže přicházet do úvahy právní kvalifikace jednání obviněného ve smyslu znaků skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle §248 tr. zákona, neboť nemůže jít o vznik škody na věci poškozené společnosti, která by byla svěřena obviněnému.
S ohledem na skutkové okolnosti případu je v rámci případného vyloučení trestní odpovědnosti dovolatele na místě úvaha o otázce, zda jeho jednáním nebyly naplněny znaky skutkové podstaty některého z jiných majetkových trestných činů. V rámci této úvahy bude nutné znovu posoudit skutečnosti, týkající se manipulace se zfalšovanými účetními doklady, které měly potvrdit, že své smluvní platební povinnosti vůči poškozené obchodní společnosti L.N.C.Z. v plném rozsahu dostál, jakož i skutečnosti týkající se neprůhlednosti účetních operací obou obchodních partnerů. S ohledem na trestní minulost dovolatele bude podle názoru Nejvyššího soudu zapotřebí učinit zevrubná skutková zjištění o jeho finanční situaci v době uzavírání kupní smlouvy ze dne 20. 8. 2002 a vypořádat se s otázkou jeho případného jednání v podvodném záměru, vedeném v úmyslu se na úkor zmíněné společnosti neoprávněně obohatit. V tomto ohledu bude nutno případně doplnit dokazování. Toto však již není úkolem Nejvyššího soudu v rámci řízení o dovolání.
S ohledem na tyto uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší soud k závěru, že je nezbytné zrušit v celém rozsahu rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích, jakož i všechna další rozhodnutí na ně obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž dochází zrušením, pozbyla podkladu. Věc se tak vrací do stadia řízení o odvolání, neboť v dané věci je zřejmé, že výše uvedené vady v řízení byly a jsou odstranitelné soudem druhého stupně. Případné přikázání věci soudu prvního stupně by podle názoru Nejvyššího soudu mohlo vést k dalším průtahům v řízení.
Při novém projednání a rozhodování bude soud druhého stupně vázán výše uvedeným právním názorem Nejvyššího soudu.
Za podmínek §265r odst. 1 písm. b) tr. řádu bylo o zrušení rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 12. ledna 2006
Mgr. Josef H e n d r y c h
předseda senátu