ECLI:CZ:NS:2006:3.TDO.325.2006.1
sp. zn. 3 Tdo 325/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. března 2006 dovolání obviněného M. B., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2005, sp. zn. 6 To 429/2005, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 46 T 106/2005, a rozhodl takto:
Dovolání M. B. se podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 6. 9. 2005, sp. zn. 46 T 106/2005 byl obviněný M. B. uznán vinným trestnými činy loupeže podle §234 odst. 1 tr. zákona , vydírání podle §235 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákona, krádeže podle §247 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. zákona, neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zákona, a konečně pokusem trestného činu podvodu podle §8 odst. 1 tr. zákona k §250 odst. 1, 2 tr. zákona. Za to byl odsouzen podle §234 odst. 1 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody na 7 roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zákona uložen trest propadnutí věci. Součástí rozsudku je i výrok o náhradě škody.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně podrobně uvedené pod body I./1. – 2., II./1. – 3., III./1. – 5., IV. a V. výroku odsuzujícího rozsudku.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 25. 10. 2005 Městský soud v Praze. Ten svým usnesením sp. zn. 6 To 429/2005 odvolání obviněného podle §256 tr. řádu zamítl.
Prostřednictvím své obhájkyně podal obviněný ve lhůtě podle §265e tr. řádu proti usnesení Městského soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 dovolání. Uvádí, že dovolacím důvodem je podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu skutečnost, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. řádu, přičemž byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
V dovolání obviněný napadá skutek uvedený pod bodem II./1. uvedeného rozsudku, dle kterého obviněný „dne 25. 1. 2005 v odpoledních hodinách se dostavil do firmy pana V. K., jako zájemce o koupi solária a poté, co se zmocnil klíče od osobního vozidla značky Nissan následně zaslal poškozenému na mobilní telefon SMS zprávu, pokud chce klíče nazpátek, nechť mu pošle kredit na jeho mobilní telefon a následně při telefonickém rozhovoru vedeném poškozeným za účelem vrácení klíče, jehož hodnota činí 15.000,- Kč, opakovaně požadoval finanční náhradu s tím, že jinak poškozený utrpí újmu, neboť má kolem sebe zlé lidi, kteří si najali obžalovaného, aby mu škodil, nakonec však klíč vrátil poškozenému bez protihodnoty“. V souvislosti s takto popsaným skutkem dovolatel odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 6 Tdo 565/2002, dle kterého musí popis skutku obsahovat konkretizaci, v čem spočívala pohrůžka jiné těžké újmy ze strany obviněného vůči poškozenému jako součást jednání obviněného. Tomuto zákonnému znaku neodpovídá skutkové zjištění, podle něhož si obviněný chtěl ponechat určitou listinu, pokud mu nebude požadovaná finanční částka poškozeným vyplacena, neboť toto zjištění nikterak necharakterizuje jednání obviněného jako pohrůžku jiné těžké újmy.
Dovolatel vyslovuje názor, že výše uvedený popis skutku neobsahuje konkretizaci žádných skutečností, které by šlo podřadit pod znak skutkové podstaty trestného činu vydírání spočívající v použití pohrůžky jiné těžké újmy, z toho důvodu nepovažuje takto popsaný skutek za trestný čin a soudu v této věci vytýká nesprávné právní posouzení tohoto skutku, tedy naplnění dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Dále dovolatel napadá skutek uvedený pod bodem V. výroku uvedeného rozsudku, dle kterého obviněný „dne 21. 1. 2005 v P., se J. P., představil jménem D. B., jako zájemce o koupi osobního vozidla zn. Ford Sierra, na benzínové stanici A. v P. podepsal kupní smlouvu na částku 29.000,- Kč s úmyslem zmocnit se ve vhodnou chvíli výše uvedeného vozidla, což se mu nepodařilo, neboť poškozený J. P. nedal ze svého držení klíče od vozidla, doklady a vozidlo až do doby, než bude zaplacena dohodnutá částka ve výši 29.000,- Kč a tak obžalovaný odešel s tím, že bude čekat na kamaráda, který má přinést peníze a už se nevrátil“. Dle názoru dovolatele i v tomto případě došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku, neboť nešlo o jednání bezprostředně směřující k dokonání trestného činu. V daném případě dle názoru dovolatele bylo možno učinit závěr, že měl obviněný v úmyslu zmocnit se automobilu stejným způsobem jako u skutku uvedeného pod bodem III./5. rozsudku, tj. při zkušební jízdě. V případě poškozeného P. se však obviněný ani nepokusil s vozidlem odjet ani vytvořit si podmínky umožňující takový odjezd, když dle poškozeného se odmítl ve vozidle projet. Dovolatel tedy sice skutečně předstíral zájem o koupi vozidla poškozeného v úmyslu se ho zmocnit, avšak takové předstírání nesměřovalo bezprostředně k dokonání trestného činu (když lze spíše uvažovat o trestném činu krádeže). Dovolatel je tedy názoru, že uvedený skutek není trestným činem a rozsudek soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a je tak naplněn dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
V petitu svého dovolání obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí Městského soudu v Praze, jakož i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ve výrocích II./1. a V., jakož i ve výroku o trestu a dalších výrocích, které mají ve výroku o vině svůj podklad a aby věc přikázal v potřebném rozsahu k novému projednání a rozhodnutí Obvodnímu soudu pro Prahu 4.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Námitku, že ve skutkové větě napadeného výroku není náležitě specifikována těžká újma, považuje státní zástupce za zjevně neopodstatněnou. Připouští sice, že popis skutku trpí určitými nepřesnostmi (jak na to upozornil již odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí), nicméně konstatuje, že z něj dostatečně vyplývají znaky skutkové podstaty trestného činu, tedy že obviněný jednak nutil poškozeného, aby něco konal (přičemž mu hrozil nevrácením klíčů), jednak i charakterizována těžká újma (náklady na vyrobení nových klíčů v částce cca 15.000,- Kč, snadná odcizitelnost vozidla po dobu výroby nových klíčů aj.). Státní zástupce přitom považuje za irelevantní skutečnost, že obviněný přesnou částku za zhotovení nových klíčů neznal, když si ostatních důsledků spojených se zadržováním klíčů musel být vědom.
Odkaz na usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 6 Tdo 565/2002 považuje státní zástupce za nepřípadný, neboť v tomto případě spočívala vada ve skutečnosti, že v důsledku zadržování listiny vydíranému žádná újma nehrozila a tato naopak hrozila osobě jiné, což ve skutkové větě uvedeno nebylo. Jednalo se tedy o zcela odlišnou situaci.
Pokud jde o skutek uvedený pod bodem V. rozsudku, státní zástupce vyslovuje názor, že část dovolání vztahující se k tomuto skutku neodpovídá použitému dovolacímu důvodu, neboť napadá toliko vadné hodnocení provedených důkazů a tedy soudem učiněná skutková zjištění.
Protože státní zástupce vzhledem k výše uvedenému neshledává naplnění uplatněného dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v řízení předcházejícím rozhodnutí odvolacího soudu, konstatuje, že podané dovolání neodpovídá ani dovolacímu důvodu dle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, resp. že v té části, kde je dovolání v souladu s dovolacím důvodem dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je zjevně neopodstatněné. Proto navrhuje, aby bylo toto dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §254a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu.
Z obsahu podaného dovolání je zjevné, že dovolatel spatřuje naplnění tohoto dovolacího důvodu v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho řádného opravného prostředku, i když byl v řízení u soudu prvního stupně dán důvod dovolání dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.Tento dovolací důvod je pak dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Dovolací soud dospěl k závěru, že s použitým dovolacím důvodem je v souladu pouze první z obou námitek dovolatele, tedy ta část dovolání, kde dovolatel nesouhlasí s právním posouzením otázky těžké újmy. Nejvyšší soud však tuto námitku shledává zjevně neopodstatněnou.
Je totiž nutno akceptovat názor státního zástupce, že tzv. jiná těžká újma je z popisu skutku (i přes jeho určitou nedokonalost) dostatečně zjevná. Tuto zjevnost Nejvyšší soud spatřuje nejen v újmě majetkového charakteru (hodnota klíčů, resp. cena za jejich výrobu, popř. cena za jiné adekvátní zabezpečení vozidla, popř. i zvýšeného rizika odcizení vozidla), ale do značné míry i v okolnosti vyjádřené v popisu skutku, že obviněný „opakovaně požadoval finanční náhradu s tím, že jinak poškozený utrpí újmu, neboť má kolem sebe zlé lidi, kteří si najali obžalovaného, aby mu škodil....“.
Ačkoli samotný pojem tzv. jiné těžké újmy není v zákoně přesně definován, je Nejvyšší soud toho názoru, že za takovou újmu je třeba považovat dle okolností případu nejrůznější druhy újmy, jako např. újmu na majetku, na cti atd. Nejvyšší soud má za to, že i když v daném případě není ve skutkové větě zcela explicitně uvedeno, jaký typ újmy a v jakém rozsahu byl součástí výše zmíněné hrozby ze strany dovolatele, stejně jako není explicitně vyjádřena hrozba, jak hodlá poškozenému škodit, přesto je zjevné, že se jednalo o hrozbu těžké újmy, neboť takto to vyplývá ze skutkových okolností, které byly v daném případě soudem zjištěny.
Dle názoru Nejvyššího soudu posuzoval soud prvního stupně zcela správně otázku vztahu mezi požadovanou finanční náhradou a povahou újmy, kterou obviněný poškozenému hrozil, otázku skutečných komplikací spojených s neoprávněným odnětím klíčů od vozidla, jakož i osobní poměry poškozeného a konečně i otázku, jak za daných okolností hrozbu újmy musel chápat.
Nejvyšší soud dále nemohl akceptovat odkaz dovolatele na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 565/2002, neboť nejde o souměřitelné případy, které by vyžadovaly analogické posouzení.
Nejvyšší soud se zásadně neztotožňuje s tvrzením dovolatele, že popis výše uvedeného skutku neobsahuje konkretizaci žádných skutečností, které by šlo podřadit pod znak skutkové podstaty trestného činu vydírání spočívající v použití pohrůžky jiné těžké újmy a že uvedený skutek proto není trestným činem. Toto tvrzení dovolatele je zjevně neopodstatněné, neodpovídá skutečnosti, je v rozporu se skutkovými zjištěními soudu a nelze souhlasit s názorem dovolatele, že by v této věci spočívalo rozhodnutí soudu na nesprávném právním posouzení skutku.
Pokud jde o námitku proti výroku rozsudku pod bodem V., je zcela zjevné, že v této části dovolání neodpovídá použitému dovolacímu důvodu (ani jinému ze zákonných dovolacích důvodů), neboť primárně napadá skutkové zjištění soudu. Je sice nepochybné, že obviněný je oprávněn svou obhajobu založit na jakýchkoli tvrzeních a předkládat vlastní verzi skutkového děje, včetně vlastní verze subjektivní stránky svého jednání, nicméně pokud v těchto tvrzeních jde o rozpor s učiněnými skutkovými zjištěními soudu a teprve na tomto rozporu je postavena námitka údajně nesprávného právního posouzení skutku, pak nejde o naplnění žádného ze zákonných dovolacích důvodů, tedy ani dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu či v závislosti na tom i dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu. Dovolání jako specifický druh mimořádného opravného prostředku není určen k přezkumu skutkových zjištění soudu, dovolání nemá povahu „druhého odvolání“ a dovolací soud není soudem, který by rozhodoval v řádné třetí instanci. V této části tedy dovolání není podáno ze zákonného dovolacího důvodu a pokud by se omezovalo pouze na námitku tohoto druhu, muselo by být odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání je v té části, kde je přezkoumatelné, zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného M. B. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu ).
V Brně dne 29. března 2006
Předseda senátu: Mgr. Josef H e n d r y c h