ECLI:CZ:NS:2006:30.CDO.2158.2005.1
sp. zn. 30 Cdo 2158/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci A. K. a K. K., dcer A. K. a M. K., zastoupeného advokátem, o zvýšení výživného, vedené u Okresního soudu v Ústí n. Labem pod sp. zn. 18 P 574/97, o odvolání matky Aleny Kropáčkové proti usnesení Krajského soudu v Ústí n. Labem ze dne 2. září 2004, č. j. 11 Co 224/2003-212, takto:
I. Řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí n. Labem usnesením v záhlaví označeným k odvolání matky Aleny Kropáčkové potvrdil usnesení Okresního soudu v Ústí n. Labem ze dne 5. března 2003, č.j. 18 P 574/97-171, jímž bylo řízení o zvýšení výživného pro obě dcery zastaveno, „když se připouští zpětvzetí návrhu účastníků,“ a bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení; současně rozhodl, že „A. K., K. K. a ostatní účastníci řízení nemají ve vzájemném vztahu právo na náhradu nákladů odvolacího řízení“.
Proti usnesení odvolacího soudu podala matka A. K. „Odvolání k Nejvyššímu soudu do Brna,“ v němž vyjadřuje svůj nesouhlas s ním. Na podaném odvolání setrvala svým vyjádřením do protokolu sepsaným u Okresního soudu v Ústí
n. Labem dne 26. ledna 2005 i po vysvětlení, že proti usnesení odvolacího soudu není přípustné odvolání.
Odvolání je podle §201 o.s.ř. opravným prostředkem, jímž může účastník napadnout (a tím se domoci přezkumu) rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud to zákon nevylučuje. O odvoláních proti rozhodnutím okresních soudů rozhodují soudy krajské; vrchní soudy jsou sice též soudy odvolacími, avšak jen v případě odvolání proti rozhodnutím krajských soudů jako soudů prvního stupně (tento předpoklad v dané věci splněn není, neboť krajský soud rozhodoval jako soud odvolací).
Oproti tomu (pravomocné) rozhodnutí odvolacího soudu lze napadnout, je-li zákonem připuštěno, dovoláním (§236 odst. 1 o.s.ř.), a soudem příslušným k rozhodování o dovoláních proti rozhodnutím krajských nebo vrchních soudů jako soudů odvolacích je Nejvyšší soud (§10a o.s.ř.).
Jelikož tedy opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu není odvolání nýbrž dovolání, občanský soudní řád – k projednání (naopak) odvolání proti takovému rozhodnutí – neupravuje ani funkční příslušnost určitého soudu. Tím, že matka „odvolání“ přesto podala, uvedenou podmínku odvolacího řízení pominula. Nedostatek funkční příslušnosti je však neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, pročež řízení o takovém „odvolání“, které touto vadou trpí, nelze než podle ustanovení §104 odst. 1 o.s.ř. zastavit.
Jestliže není upravena k projednání odvolání proti rozhodnutí odvolacího soudu funkční příslušnost, zbývá zodpovědět, který soud je o zastavení „odvolacího“ řízení povolán rozhodnout. Nejvyššímu soudu svědčí skutečnost, že je vrcholným článkem soustavy obecných soudů, a současně, že je právě tím soudním orgánem, který je k rozhodnutí o opravném prostředku proti rozhodnutím odvolacích soudů příslušný.
Ke shodným závěrům ostatně dospěl Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 31.5.2001, sp.zn. 20 Cdo 1535/99, zveřejněném pod pořadovým č. 85 časopisu Soudní judikatura, ročník 2001, č. 7, na str. 320 a násl., na něž jinak postačí odkázat.
Výrok o náhradě nákladů řízení před dovolacím soudem je odůvodněn tím, že odvolatelka, která z procesního hlediska zavinila, že řízení muselo být zastaveno,
na náhradu svých nákladů nemá právo a ostatním účastníkům řízení žádné náklady nevznikly (§243b odst. 5, §146 odst. 2, §224 odst. 1, §151 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. ledna 2006
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu