ECLI:CZ:NS:2006:30.CDO.250.2006.1
sp. zn. 30 Cdo 250/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobce O. proti žalované B. M., o zaplacení částky 2.280,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 23 C 101/2003, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. listopadu 2004, č.j. 1 Co 147/2004-31, takto:
Řízení se zastavuje.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 25. srpna 2004, č.j. 23 C 101/2003-20, vyzval žalovanou, aby se ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto rozhodnutí písemně vyjádřila v této věci k žalobě.
O odvolání žalované rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne
29. listopadu 2004, č.j. 1 Co 147/2004-31, kterým toto odvolání podle ustanovení §218 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen \"o.s.ř.\") odmítl s odůvodněním, že proti tomuto usnesení není ve smyslu ustanovení §202 odst. 1 písm. j) o.s.ř. přípustné.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná odvolání datované dne 3. ledna 2005.
Odvolání je podle §201 o.s.ř. opravným prostředkem, jímž může účastník napadnout rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud to zákon nevylučuje. O odvoláních proti rozhodnutím okresních soudů rozhodují soudy krajské. O odvoláních proti rozhodnutím krajských soudů jako soudů prvního stupně rozhodují vrchní soudy (§10 o.s.ř.).
Pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu lze v zákonem stanovených případech napadnout dovoláním (§236 o.s.ř.), o němž pak rozhoduje Nejvyšší soudu ČR jako soud dovolací (§10a o.s.ř.).
Protože případnému přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu není vyhrazeno odvolání, občanský soudní řád proto ani neupravuje funkční příslušnost určitého soudu k projednání zmíněného opravného prostředku, je-li přesto proti takovému rozhodnutí podán.
Jestliže žalovaná v označené věci rozhodnutí odvolacího soudu napadla odvoláním, pominula tak uvedenou podmínku odvolacího řízení. Za tohoto stavu nedostatek funkční příslušnosti představuje neodstranitelný nedostatek podmínky řízení. Proto nezbývá, než řízení o takovém „odvolání“, které trpí touto vadou, podle ustanovení §104 odst. 1 o.s.ř. zastavit. Ač – jak již bylo uvedeno – není procesním předpisem upravena funkční příslušnost k projednání odvolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, o zastavení tohoto „odvolacího“ řízení rozhodl Nejvyšší soud ČR, neboť je vrcholným článkem soustavy obecných soudů, který je nadto povolán k rozhodování o opravném prostředku (dovolání) proti rozhodnutím odvolacích soudů (obdobně srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. května 2001, sp.zn. 20 Cdo 1535/99).
Pro úplnost je třeba dodat, že pokud by bývalo bylo proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podáno dovolání, nebylo by s ohledem na úpravu obsaženou v ustanovení §236 až §239 o.s.ř. přípustné. Tomu by odpovídal procesní následek
ve formě odmítnutí dovolání (§243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s §218 písm. c/ téhož zákona).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. února 2006
JUDr. Pavel Pavlík, v.r.
předseda senátu