ECLI:CZ:NS:2006:32.ODO.907.2006.1
sp. zn. 32 Odo 907/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobce Ing. M. K., proti žalovaným 1) M. D., 2) F. N., o nárocích z nekalé soutěže ve výši 250 000,- Kč, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 32 Cm 403/2000, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. února 2006, č.j. 2 Cmo 283/2005-43, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze shora označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 8. června 2005, č.j. 32 Cm 403/2000-38, jímž Krajský soud v Ústí nad Labem odmítl pro opožděnost odvolání žalobce do usnesení ze dne 13. srpna 2003, č.j. 32 Cm 403/2000-33, kterým žalobci přiznal částečné osvobození od soudního poplatku, a rozhodl o nákladech řízení (první výrok). Odvolací soud dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jehož důvodnost opřel o postižení prvoinstančního řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jejíž nápravy se podle svého vyjádření již domáhal v odvolacím řízení. Dovolatel i nadále setrvává na názoru, že odvolání proti předmětnému usnesení soudu prvního stupně podal poslední den zákonné lhůty, tedy včas. Dovolatel snesl ze svého pohledu argumenty na podporu tvrzení o včasnosti podaného odvolání a navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání v této věci není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon (v ustanoveních §237 až 239 o. s. ř.) připouští.
Přípustnost dovolání proti prvnímu výroku usnesení odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání proti předmětnému usnesení soudu prvního stupně, není podle ustanovení §237 o. s. ř. dána již proto, že usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé. Dovolání není přípustné ani podle ustanovení §238, §238a a §239 odst. 1 a 2 o. s. ř., protože rozhodnutím soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech, v uvedených ustanoveních taxativně vyjmenovaných. Přípustnost dovolání neplyne ani z ustanovení §239 odst. 3 o. s. ř., neboť podle tohoto ustanovení lze podat dovolání jen tehdy, bylo-li potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle §43 o. s. ř. odmítnuta žaloba, popřípadě jiný návrh na zahájení, a nikoliv rozhodoval-li odvolací soud o odmítnutí odvolání, jak tomu bylo v posuzovaném případě.
Rovněž tak dovolání ve zbývajícím rozsahu, tj. směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci nákladů za odvolací řízení před soudy obou stupňů, majícího povahu usnesení ve smyslu §167 odst. 1 o. s. ř., není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu účinné od 1. ledna 2001 přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Lze tak uzavřít, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), dovolání žalobce usnesením pro nepřípustnost odmítl [§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř].
Na tomto závěru nemůže nic změnit ani nesprávné poučení odvolacího soudu o možnosti podat dovolání, neboť nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné, přípustnost dovolání nezakládá Podle již citovaného §236 odst. 1 o. s. ř. lze totiž dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu pouze tehdy, pokud to zákon připouští; jestliže tedy možnost podat dovolání není v zákoně (v §237 až 239 o. s. ř.) stanovena, pak jde vždy – a bez zřetele k tomu, jakého poučení se účastníkům řízení ze strany soudu dostalo – o dovolání nepřípustné (shodně srov. též usnesení Nejvyššího soudu zveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. dubna 2002, sp. zn.. 26 Cdo 707/2002, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. března 2005, sp. zn. 29 Odo 958/2003).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Dovolání žalobce bylo odmítnuto, žalovaným však v souvislosti s dovolacím řízením podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 12. prosince 2006
JUDr. Miroslav Gallus, v.r.
předseda senátu