ECLI:CZ:NS:2006:33.ODO.1024.2004.1
sp. zn. 33 Odo 1024/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Víta Jakšiče a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce B. p. P. – státní podnik v likvidaci, proti žalovanému M. V., podnikajícímu pod obchodním jménem M. V. – M., o zaplacení částky 1,851.453,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 9 C 103/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. října 2003, č. j. 14 Co 364/2003-95, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7.575,- Kč k rukám advokáta Mgr. L. H. do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 9. října 2003, č. j. 14 Co 364/2003-95, potvrdil Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 7. ledna 2003, č. j. 9 C 103/99-70, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 1,851.453,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení a rozhodnuto o nákladech řízení. Současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Shodně se soudem prvního stupně vyšel ze zjištění, že 18. 12. 1992 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o nájmu nebytových prostor nacházejících se ve třetím a čtvrtém patře domu č. p. 1758 v P., k němuž měl žalobce právo hospodaření. Žalovaná částka měla představovat dlužné nájemné za období od července 1994 do července 1996 a dlužnou úhradu za služby (vodné a teplo) poskytnuté v roce 1994. Žalovaný zpochybnil platnost nájemní smlouvy a současně vznesl námitku promlčení nároku žalobce. Soudy obou stupňů dospěly k závěru, že uplatněný nárok by byl promlčen jak v případě, že by smlouva byla platná, tak i v případě, že by v důsledku její neplatnosti byl posuzován jako bezdůvodné obohacení. Odvolací soud navíc neshledal důvodnou námitku, že pokud by byla nájemní smlouva třeba jen částečně platná, došlo by k obnovení nájemního vztahu podle §676 odst. 2 občanského zákoníku, když poukázal na to, že zmíněné ustanovení dopadá jen na skončení nájmu sjednaného na dobu určitou, k němuž došlo uplynutím této doby, nikoli na situaci, kdy – jako v této věci – nájemní poměr sjednaný na dobu neurčitou skončil výpovědí.
Proti tomuto rozsudku, a to proti všem jeho výrokům, podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozoval ze zásadního právního významu napadeného rozsudku [§237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu – dále jen „OSŘ“] a v němž namítl, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Zpochybnil správnost výkladu §676 odst. 2 ObčZ, jak jej podal odvolací soud, a současně namítl, že (nesprávný) závěr o neplatnosti nájemní smlouvy se opírá o nesprávné zjištění, že nájemní vztah mezi účastníky byl založen teprve nájemní smlouvou z 18. 12. 1992. Ve skutečnosti totiž v té době nájemní vztah již existoval. Žalobce navrhl, aby byly zrušeny jak rozsudek odvolacího soudu, tak rozsudek soudu prvního stupně a aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný ve svém vyjádření zpochybnil zásadní právní význam napadeného rozsudku a tím i přípustnost dovolání; ve věci samé se pak ztotožnil s rozhodnutími soudů obou stupňů.
Podle článku II bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., obsahujícího přechodná ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t. j. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na den, kdy bylo napadené rozhodnutí vydáno, bylo tedy v řízení o dovolání postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (dále opět jen „OSŘ“).
Dovolání žalobce bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou, není však – z níže uvedených důvodů – přípustné.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu výroku ve věci samé je možno zvažovat jen v intencích §237 odst. 1 písm. c) OSŘ. I když totiž tímto výrokem byl potvrzen v pořadí druhý rozsudek, kterým soud prvního stupně v této věci rozhodl, byl prvý (vyhovující) rozsudek, vydaný jako rozsudek pro uznání, zrušen jen z procesních důvodů (nebyly dány podmínky k postupu podle §153a odst. 3 OSŘ) a soud prvního stupně tedy nebyl zavázán žádným právním názorem odvolacího soudu, který by byl jedině a výhradně určující pro jeho následné rozhodnutí ve věci. Proto přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. b) OSŘ nepřipadá v úvahu.
Podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle §237 odst. 3 OSŘ má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Podle §242 odst. 3 OSŘ je dovolací soud vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení. Žalobce otevřel dovolacímu přezkumu jedinou právní otázku, a to otázku výkladu §676 odst. 2 ObčZ. Jeho výhrada proti zjištění, že nájemní vztah vznikl až na základě nájemní smlouvy z 18. 12. 1992, nikoli dříve, je výhradou proti skutkovým zjištěním, na nichž spočívá právní závěr o neplatnosti nájemní smlouvy, čili uplatněním dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 OSŘ, který – jak je zřejmé z výslovného znění tohoto ustanovení – lze použít jen v případě dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. a) a b) OSŘ. Kromě toho je zamítavé rozhodnutí postaveno na závěru, že uplatněný nárok je promlčen, ať už byla nájemní smlouva platná či nikoli, jehož správnost žalobce v dovolání nezpochybnil. Proto otázka platnosti či neplatnosti smlouvy nebyla pro rozhodnutí ve věci určující.
Podle §676 odst. 1 ObčZ nájem skončí uplynutím doby, na kterou byl sjednán, nedohodne-li se pronajímatel s nájemcem jinak. Podle odst. 2 užívá-li nájemce věci i po skončení nájmu a pronajímatel proti tomu nepodá návrh na vydání věcí nebo vyklizení nemovitosti u soudu do 30 dnů, obnovuje se nájemní smlouva za týchž podmínek, za jakých byla sjednána původně. Nájem sjednaný na dobu delší než rok se obnovuje vždy na rok, nájem sjednaný na dobu kratší se obnovuje na tuto dobu. Ze systematického zařazení odst. 2, t. j. z jeho návaznosti na odst. 1 hovořící o nájmu sjednaném na určitou dobu, jakož i ze znění druhé věty §676 odst. 2 ObčZ se zcela jednoznačně podává, že se ustanovení o obnovení nájemní smlouvy týká pouze nájemních smluv sjednaných na dobu určitou, resp. případů, kdy nájemní poměr skončil uplynutím takto sjednané doby. Už v usnesení ze dne 29. ledna 2001, sp. zn. 22 Cdo 1603/99, uveřejněném v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, svazku 2, pod č. C 103, vyslovil dovolací soud názor, že nejde o otázku zásadního právního významu, jestliže příslušná zákonná úprava je naprosto jednoznačná a nečiní v soudní praxi žádné výkladové těžkosti. Výklad ustanovení §676 odst. 2 ObčZ je zcela jednoznačný a nepřináší soudům v jejich rozhodovací činnosti žádné obtíže, a proto nelze vůbec uvažovat o tom, že by rozhodnutí postavené na tomto výkladu mohlo mít po právní stránce zásadní význam.
Jelikož pak dovolání není přípustné ani proti výrokům, jimiž bylo rozhodnuto o nákladech řízení (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 4/2003), nezbývá než uzavřít, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí, proti němuž zákon tento mimořádný opravný prostředek nepřipouští. Za této situace Nejvyššímu soudu ČR nezbylo, než je podle §243b odst. 5 věty prvé a §218 písm. c) OSŘ odmítnout.
Podle §243b odst. 5 věty prvé, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 OSŘ je žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, povinen nahradit žalovanému náklady dovolacího řízení. Tyto náklady představuje odměna za vyjádření k dovolání sepsané advokátem [§11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb.], stanovená podle §10 odst. 3, §3 bodu 6., §15, §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. částkou 7.500,- Kč, a paušální částka náhrady výdajů podle §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 75,- Kč. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 OSŘ.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobce, co mu ukládá toto vykonatelné usnesení, může žalovaný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 22. června 2006
Vít Jakšič, v. r.
předseda senátu