ECLI:CZ:NS:2006:33.ODO.206.2006.1
sp. zn. 33 Odo 206/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Víta Jakšiče a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobců a) Ing. V. Z., a b) Ing. M. Z., proti žalovaným 1) Ing. J. J., a 2) K. J., o nařízení předběžného opatření, vedené u Okresního soudu v Rokycanech pod sp. zn. 4 Nc 960/2005, o dovolání žalovaných proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. září 2005, č. j. 56 Co 443/2005-46, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud v Rokycanech (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 22. července 2005, č. j. 4 Nc 960/2005-15, rozhodl o vydání předběžného opatření v blíže specifikovaném znění.
Na základě odvolání žalovaných Krajský soud v Plzni jako soud odvolací usnesením ze dne 30. září 2005, č. j. 56 Co 443/2005-46, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Proti usnesení odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, v němž navrhli zrušení usnesení soudů obou stupňů.
Podle §236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proto se Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací (§10a OSŘ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnými osobami, zabýval nejprve tím, zda jde o dovolání přípustné.
Dovolatelé svým dovoláním napadají usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o nařízení předběžného opatření. Přípustnost dovolání proti němu je tedy třeba zvažovat z hlediska úpravy přípustnosti dovolání proti usnesení. Ta je obsažena v ustanoveních §237 až §239 OSŘ. Přípustnost podle §237 OSŘ dána být nemůže, neboť usnesení o vydání předběžného opatření není rozhodnutím ve věci samé. Věcí samou se rozumí samotný předmět, pro nějž se řízení vede, a rozhodnutím ve věci samé pak takové rozhodnutí soudu, jímž v tzv. řízení sporném na základě žaloby stanoví konkrétní práva a povinnosti účastníků vyplývající z právního vztahu pro žalobou uplatněný nárok (srov. usnesení dovolacího soudu ze dne 22. února 2001, sp. zn. 25 Cdo 3065/2000, uveřejněné v Souboru, svazku 3, pod č. C 264). Přípustnost dovolání proti usnesení o nařízení předběžného opatření pak není založena ani ustanoveními §238, §238a a §239 OSŘ, jelikož je nelze podřadit žádnému z tam taxativně vyjmenovaných případů.
Dovolacímu soudu tedy nezbylo, než podle §243b odst. 5 věty prvé a §218 písm. c) OSŘ dovolání odmítnout, neboť směřuje proti rozhodnutí, proti němuž zákon tento mimořádný opravný prostředek nepřipouští.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 16. března 2006
Vít Jakšič, v.r.
předseda senátu