ECLI:CZ:NS:2006:33.ODO.458.2005.1
sp. zn. 33 Odo 458/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce R. H., proti žalované D. O., o zaplacení částky 26.943,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 5 C 429/99, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. prosince 2004, č. j. 17 Co 207/2004-171, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na nákladech dovolacího řízení částku 4.350,- Kč k rukám JUDr. O. Š., advokátky.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Znojmě rozsudkem ze dne 13. listopadu 2001, č. j. 5 C 429/99-101, zamítl žalobu, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 26.943,- Kč s 19 % úroky od 16. 10. 1997 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu. Vyšel ze zjištění, že účastníci dne 29. 7. 1997 uzavřeli smlouvu o dílo, podle níž se žalobce (zhotovitel) zavázal provést na nemovitosti žalované (objednatelky) rekonstrukci fasády ve dvorním traktu s povrchovou úpravou ze škrábaného břízolitu, odstranění stávajícího tarasu včetně zpevnění betonovou zídkou a nátěr klempířských prvků a komínových těles, vše za dohodnutou cenu ve výši 73.500,- Kč včetně 5 % DPH. Případné vícepráce a jejich cenové náklady měly být odsouhlaseny žalovanou. Ze zápisu o předání a převzetí díla a z výpovědí účastníků zjistil, že k předání a převzetí díla došlo dne 6. 10. 1997, přičemž žalobce neprovedl nátěry klempířských prvků a komínových těles, tedy práce v ceně podle znaleckého posudku 2.962,50 Kč. V souvislosti s tím, že žalobce místo škrábaného břízolitu, jak bylo ujednáno, provedl břízolit stříkaný, se účastníci dohodli na slevě z ceny ve výši 20 % (tj. 11.398,90 Kč). Vzhledem k tomu, že žalovaná zaplatila žalobci ve dvou splátkách celkem částku 60.000,- Kč, dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalovaná žalobci žádnou částku nedluží, a proto žalobu neshledal důvodnou. Nepřisvědčil námitce žalobce, že dohodou účastníků došlo ke změně ceny díla na částku 88.048,- Kč, neboť zápis o předání a převzetí díla ze dne 6. 10. 1997 údaj o změně ceny díla na uvedenou částku neobsahuje. S přihlédnutím ke zjištění, že se žalovanou žádné vícepráce projednány nebyly a že žalobce všechny sjednané práce podle smlouvy o dílo neprovedl, vyhodnotil výpověď žalované, že částka 58.048,- Kč uvedená v zápise představovala celkovou cenu díla a nikoli její doplatek, jako věrohodnou. Tomuto závěru podle soudu prvního stupně napovídá i to, že veškeré práce provedené žalobcem na nemovitosti žalované byly znalcem Ing. Š. oceněny na částku 61.870,22 Kč (při zohlednění slevy za stříkaný břízolit).
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 13. října 2003, č. j. 17 Co 45/2002-122, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 13. října 2003, č. j. 17 Co 45/2002-125, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalované uložil povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci částku 26.943,- Kč s 19 % úrokem z prodlení od 16. 10. 1997 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení státu a účastníků před soudy obou stupňů. Na rozdíl od soudu prvního stupně ze zápisu o odevzdání a převzetí díla ze dne 6. 10. 1997 zjistil, že obě smluvní strany odsouhlasily skutečně provedené práce včetně jejich finančního ohodnocení a dohodly se, že žalované zbývá uhradit na cenu díla částku 58.048,- Kč včetně DPH (resp. při uznání matematické chyby v součtu částku 56.943,- Kč). Konstatoval, že oba účastníci zápis bez výhrad podepsali, čímž došlo k dohodě o změně ceny díla na částku 88.048,- Kč, resp. 86.943,- Kč oproti původně stanovené ceně ve výši 73.500,- Kč. Výpověď žalované, že v zápise uvedenou částku 58.048,- Kč pokládala za celkovou cenu díla, posoudil oproti soudu prvního stupně jako nevěrohodnou vzhledem k tomu, že v zápise byla u této částky uvedena formulace „zbývá uhradit“. Tomuto závěru podle odvolacího soudu napovídala i okolnost, že žalovaná na základě zápisu zaplatila žalobci částku 30.000,- Kč, a nikoli částku 28.048,- Kč, resp. 26.943,- Kč, přičemž mu zároveň v dopise ze dne 14. 10. 1997 sdělovala důvody, pro které mu doplácí pouze částku 30.000,- Kč. Nepřehlédl ani argumentaci žalované v podaném odporu, kde potvrdila oprávněnost požadavku žalobce na zaplacení celkové částky 60.000,- Kč, a že žalovaná své tvrzení o celkové ceně díla odpovídající částce uvedené v zápise uplatnila až v průběhu řízení. Znalecký posudek ke stanovení skutečné ceny díla posoudil jako nadbytečný, neboť ke stanovení ceny díla v posuzovaném případě došlo dohodou.
K dovolání žalované Nejvyšší soud České republiky rozsudkem ze dne 12. května 2004, č. j. 33 Odo 94/2004-142, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 13. října 2003, č. j. 17 Co 45/2002-122, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 13. října 2003, č. j. 17 Co 45/2004-125, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Odvolacímu soudu vytkl, že nezachoval postup podle §213 odst. 2 o. s. ř., neboť vyšel při právním posouzení věci z jiného skutkového základu než soud prvního stupně, aniž dokazování v potřebném rozsahu opakoval nebo doplnil. Tím zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.).
Odvolací soud po zopakování dokazování výslechy účastníků a svědka Ing. P. Č. rozsudkem ze dne 6. prosince 2004, č. j. 17 Co 207/2004-171, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 26.943,- Kč s 19 % úrokem z prodlení od 16. 10. 1997 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu před soudy obou stupňů. Odvolací soud po zhodnocení listinných důkazů provedených již soudem prvního stupně a důkazů, jimiž bylo doplněno dokazování v odvolacím řízení, vzal na rozdíl od soudu prvního stupně za prokázáno, že v zápisu o odevzdání a převzetí díla ze dne 6. 10. 1997 se účastníci dohodli, po odsouhlasení skutečně provedené práce včetně jejího finančního ohodnocení, na změně ceny díla z původně sjednaných 73.500,- Kč na 88.048,- Kč (resp. 86.946,- Kč po zjištění matematické chyby žalobce) a že žalované zbývá uhradit na cenu díla částku 58.048,- Kč včetně DPH (resp. při uznání matematické chyby v součtu částku 56.943,- Kč). Tato zjištění učinil zejména z výpovědi svědka Ing. Č., kterou vyhodnotil jako pravdivou. Tvrzení tohoto svědka se totiž shodovala s obsahem písemného zápisu ze dne 6. 10. 1997, v němž je obsažena zcela jasná a srozumitelná formulace „zbývá uhradit“, jakož i s účastnickou výpovědí žalobce. Protože tvrzení žalované, že částka 58.048,- Kč uvedená v zápisu ze dne 6. 10. 1997 představovala celkovou cenu díla, nebyla podpořena žádným z provedených důkazů, odvolací soud mu neuvěřil. Na podporu svého závěru (že částka uvedená v zápisu představovala plnění, které kromě již zaplacené částky 30.000,- Kč měla ještě žalovaná žalobci doplatit) konstatoval, že se jeví nepravděpodobným, aby žalovaná poté, co zjistila, že byla žalobcem a svědkem Č. při zápisu podvedena, doplatila částku 30.000,- Kč, když podle svého tvrzení měla doplatit pouze částku 28.048,- Kč (resp. po opravě 26.943,- Kč). Jelikož žalovaná žalobci dosud z dohodnuté ceny díla nedoplatila částku 26.943,- Kč, odvolací soud žalobě vyhověl.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opřela o §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., a označila v něm dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a/ a odst. 3 o. s. ř. Namítla, že odvolací soud nesprávně obsahově posoudil zápis o předání a převzetí díla ze dne 6. 10. 1997, když i z opakovaných výslechů účastníků - zejména její výpovědi vyplývá, že v zápisu je uvedena celková cena díla a nikoli její doplatek. Soupis prací byl odsouhlasen pouze mezi žalobcem a svědkem Č., kteří účelově v zápisu pomlčeli o tom, že již zaplatila 30.000,- Kč. Svědek Č. neuvedl, že zápisu byl přítomen J. B. I když výslech tohoto svědka, který by dosvědčil nepravdivost výpovědi svědka Č., v řízení před soudem prvního stupně nenavrhla, a je si vědoma zákazu nových skutečností a důkazů v dovolacím řízení, přikládá jeho četné prohlášení. Odvolací soud své rozhodnutí opřel o výpověď svědka Č., ač se jeví v kontextu dané věci jako účelová a neobjektivní; vyskytují se v ní rozpory ve srovnání s výpovědí učiněnou před soudem prvního stupně. Má informace o propojení svědka se žalobcem. I nadále je přesvědčena, že částka uvedená v zápise představovala celkovou cenu díla. Z uvedených důvodů navrhla napadené rozhodnutí odvolacího soudu navrhla zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení.
Žalobce se ve vyjádření k dovolání ztotožnil se skutkovými i právními závěry odvolacího soudu a navrhl dovolání žalované zamítnout.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění před 1. 4. 2005 - dále opět jen „o. s. ř.“ (srovnej článek II bod 2. a 3. přechodných ustanovení zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou - účastnicí řízení, za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§240 odst. 1 a §241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), a že je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., se zaměřil na posouzení otázky, zda je též důvodné.
Podle §242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení dovolatelem. Z §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a / a b/ a §229 odst. 3 o. s. ř., jejichž existence nebyla v dovolání tvrzena a z obsahu spisu nevyplývá, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Žalovaná sice dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. v dovolání označila, avšak podle obsahového vylíčení dovolacích námitek ve skutečnosti tento dovolací důvod neuplatnila. Protože ani z obsahu spisu se existence jiných vad řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (naplňujících dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), nepodává, zabýval se dovolací soud uplatněným dovolacím důvodem, jak byl žalovanou obsahově vymezen.
Prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř. lze namítat, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Za skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, je třeba považovat výsledek hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z §132 o. s. ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly a ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti je logický rozpor, nebo který odporuje ustanovení §133 až §135 o. s. ř. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 4. ledna 2001, sp. zn. 21 Cdo 65/2000, uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, Svazek 1, pod č. C 8).
Dovolacím důvodem podle §241a odst. 3 o. s. ř. lze napadnout výsledek činnosti soudu při hodnocení důkazů, na jehož nesprávnost lze usuzovat - jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů - jen ze způsobu, jak k němu soud dospěl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry (např. namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi, že některý důkaz není pro skutkové zjištění důležitý, že z provedených důkazů vyplývá jiný závěr apod.). Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než z výše uvedených důvodů nelze dovoláním úspěšně napadnout.
V daném případě pro právní posouzení věci bylo podstatné zjištění, zda žalovaná zaplatila žalobci cenu díla účastníky sjednanou (§631 a §634 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, platném v tu dobu - dále jen „obč. zák.“). Odvolací soud svůj závěr o důvodnosti žaloby na doplacení ceny díla založil na skutkovém zjištění, že mezi účastníky došlo dne 6. 10. 1997 k dohodě o změně ceny díla na částku 88.048,- Kč, resp. 86.943,- Kč a že zbývá na cenu díla uhradit 58.048,- Kč včetně DPH, resp. 56.943,- Kč. Tato skutková zjištění čerpal ze zápisu o odevzdání a převzetí díla ze dne 6. 10. 1997 a dále ze svědecké výpovědi Ing. P. Č.; skutkový závěr odvolacího soudu tak má ve zmíněných důkazech oporu a navíc je potvrzován i obsahem účastnické výpovědi žalobce, jakož i prokázaným jednáním žalované, která namísto částky 28.048,- Kč, resp. 26.943,- Kč, uhradila žalobci sumu 30.000,- Kč, přičemž mu zároveň v dopise ze dne 14. 10. 1997 sdělovala důvody, pro které mu doplácí pouze částku 30.000,- Kč, a ne více. Naopak nic z obsahu spisu nenasvědčuje tvrzení žalované, že částka 58.048,- Kč včetně DPH, resp. 56.943,- Kč představuje dohodnutou cenu díla a nikoli její doplatek. Odvolacímu soudu pak nelze ničeho vytknout ani pokud jde o jeho úvahy, jimiž se řídil při hodnocení věrohodnosti výpovědi svědka Ing. Č., neboť nevykazují žádné logické rozpory.
Lze tedy uzavřít, že odvolací soud pro své skutkové zjištění vzal v úvahu jen skutečnosti, které vyplynuly z provedených důkazů a přednesů účastníků, že žádné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo a které byly současně významné pro věc, nepominul; v jeho hodnocení důkazů a poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků, není z hlediska závažnosti, zákonnosti, pravdivosti, případně věrohodnosti logický rozpor. Dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. proto nebyl uplatněn opodstatněně. Ke skutečnostem a důkazům, které žalovaná uplatnila až v podaném dovolání nemohlo být přihlédnuto, neboť skutkovým podkladem pro rozhodnutí dovolacího soudu mohou být jen ty skutečnosti a důkazy, které účastníci uvedli v řízení před soudem prvního stupně (případně v souladu s §205a a §211 o. s. ř. před soudem odvolacím).
Protože se žalované nepodařilo zpochybnit správnost napadeného rozsudku, dovolací soud její dovolání zamítl (§243b odst. 2 část věty před středníkem o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. a žalované, která nebyla v dovolacím řízení úspěšná, byla uložena povinnost zaplatit žalobci náklady dovolacího řízení, které mu vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokátky. Tyto náklady sestávají z odměny advokátky v částce 4.275,- Kč (§2 odst. 1, §3 odst. 1 ve spojení s §10 odst. 3, §16 odst. 2 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 75,- Kč (§2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 23. srpna 2006
JUDr. Blanka Moudrá, v. r.
předsedkyně senátu