Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11.08.2006, sp. zn. 33 Odo 892/2006 [ rozsudek / výz-C ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2006:33.ODO.892.2006.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2006:33.ODO.892.2006.1
sp. zn. 33 Odo 892/2006 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců Víta Jakšiče a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně Č. t., proti žalovanému J. N., o 180.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 6 C 136/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 1. března 2006, č. j. 29 Co 635/2005-51, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Žalobkyně se domáhala po žalovaném jako provozovateli hotelu B. D. zaplacení dlužných televizních poplatků za 18 televizních přijímačů v celkové výši 1.350,- Kč a přirážky ve výši 180.000,- Kč za jejich nepřihlášení do evidence. Žalovaný totiž v rozporu se skutečným stavem televizních přijímačů v uvedeném ubytovacím zařízení neměl v evidenci přijímačů vedené místně příslušnou poštou podle sídla poplatníka, přihlášen žádný televizní přijímač. Žalobkyně proto žalovaného vyzvala k evidenci televizních přijímačů a k zaplacení dlužných televizních poplatků za období března 2002 ve výši 1.350,- Kč spolu s přirážkou ve výši 180.000,- Kč do 5. dubna 2002; žalovaný ve lhůtě přihlásil 18 ks televizních přijímačů do evidence, ale požadovanou částku žalobkyně neuhradil. Okresní soud v Kolíně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 15. srpna 2005, č. j. 6 C 136/2005-37, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 180.000,- Kč s 6,5 % úrokem z prodlení od 6. 4. 2002 do zaplacení, zamítl žalobu o zaplacení částky 1.350,- Kč s 6,5 % úrokem z prodlení od 6. 4. 2002 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení. Vyšel ze zjištění, že žalovaný jako podnikatel provozoval v roce 2002 hotel B. D. a pro účely podnikání byl držitelem 18 kusů televizních přijímačů. Ty přihláškou ze dne 5. 3. 2002 č. 02031 přihlásil do evidence na poště v K. V., která však nebyla místně příslušná a přihlášku postoupila poště v Ch., která ji zaevidovala dne 25. 3. 2002. Protože přihláška k evidenci televizních přijímačů byla zaevidována (přijata) až poté, co žalobkyně dopisem ze dne 20. 3. 2002 vyzvala žalovaného k zaplacení dlužných poplatků a přirážky podle §8 odst. 1 písm. a) zákona č. 252/1994 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, v platném znění, je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit přirážku v celkové výši 180.000,- Kč; vzhledem k tomu, že částku 1.350,- Kč žalovaný před podáním žaloby zaplatil, byla žaloba v tomto rozsahu zamítnuta. Krajský soud v Praze k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 1. března 2006, č. j. 29 Co 635/2005-51, rozsudek soudu prvního stupně v napadeném vyhovujícím výroku změnil tak, že žalobu o zaplacení částky 180.000,- Kč s 6,5 % úrokem z prodlení od 6. 4. 2002 do zaplacení zamítl, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Po doplnění dokazování listinou České pošty s. p., P., ze dne 8. 9. 2005 konstatoval, že pošta přijala přihlášku televizních přijímačů za hotel B. D. na kontaktním místě v K. V. dne 5. 3. 2002. Tím se žalovanému podařilo prokázat své tvrzení o splnění povinnosti zaevidovat televizní přijímače podle §6 odst. 2 zákona č. 252/1994 Sb. ještě předtím, než byl žalobkyní vyzván k zaplacení přirážky, a proto jej povinnost k zaplacení přirážky nestíhá. Přijala-li místně nepříslušná pošta v K. V. přihlášku žalovaného, ač nebyla oprávněna tak učinit, utvrdila žalovaného v přesvědčení, žesvé povinnosti zaevidovat televizní přijímače dostál. Pošta v K. V. měla správně přihlášku žalovaného opatřit datem faktického přijetí a nezávisle na této skutečnosti ji postoupit příslušné poště ke zpracování; pochybení pracovníků pošty nemůže jít k tíži žalovaného. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž odvolacímu soudu vytýká, že se dopustil procesního pochybení, čímž zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Nechal totiž bez povšimnutí, že soud prvního stupně po přerušení jednání opětovně nepoučil žalobkyni podle §119a o. s. ř., a tím jí znemožnil navrhnout další důkazy k prokázání svých tvrzení. Žalobkyně je dále přesvědčena, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, a spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Namítá, že odvolací soud nevyvodil odpovídající závěry při hodnocení listinného důkazu (přihlášky televizních přijímačů pro právnické a podnikající fyzické osoby). Přihlášku žalovaný podal u nepříslušné pošty v K. V., pošta však o tom nepřeložila žádný důkaz, ale pouze nejasné vyjádření. Bydliště žalovaného je v Z. v bývalém okrese K. a sídlo podnikání na B. D., pro které je příslušná pošta v Ch. Soud pominul, že žalovaný neměl jediný důvod podat přihlášku na poště v K. V. a přičítá pochybení poště. Není však chybou pošty, že převzala od žalovaného přihlášku, která ji nepatřila. Nepříslušná pošta totiž přihlášku vůbec nezaeviduje a poplatníka nepřihlásí, pouze ji převezme a předá ji poště místně příslušné; ta provede vlastní zaevidování a přihlášení poplatníka. Protože pouhé převzetí přihlášky dne 5. 3. 2002 nelze považovat za datum přihlášení, není možné ani dovozovat, že žalovaný svou zákonnou povinnost splnil. Z těchto důvodů žalobkyně navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc mu vrácena k dalšímu řízení. Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou - účastníkem řízení [§240 odst. 1 o. s. ř., §241 odst. 2 písm. b) o. s. ř.], a že jde o rozsudek, proti kterému je podle §237 odst. 1 písm a) o. s. ř. dovolání přípustné, shledal dovolání nedůvodným. Podle §242 odst. 1 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden. Podle §242 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uvedených v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Naplnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. jímž lze vytýkat, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, spatřuje dovolatelka v tom, že odvolací soud nepřihlédl k nedostatečnému poučení v řízení před soudem prvního stupně podle §119a o. s. ř. Z pohledu rozhodnutí soudu prvního stupně nemůže ale jít o vadu, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Soud prvního stupně, vycházeje z právního názoru o oprávněnosti požadavku žalobkyně, neměl důvod ji poučovat podle §119a o. s. ř., neboť - s výjimkou zamítavé části - její žalobě v rozsahu částky 180.000,- Kč s příslušenstvím vyhověl. Dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. naplněn tedy není. V rámci dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř. zpochybnila dovolatelka správnost skutkového závěru odvolacího soudu, že žalovaný prokázal podání přihlášky k evidenci televizních přijímačů dne 5. 3. 2002 na poště v K. V. Touto námitkou žalovaný uplatňuje dovolací důvod, jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Za skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, je třeba považovat výsledek hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z §132 o. s. ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly a ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti je logický rozpor, nebo který odporuje ustanovení §133 až §135 o. s. ř. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 4. ledna 2001, sp. zn. 21 Cdo 65/2000, uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, dále jen „Soubor“). Dovolacím důvodem podle §241a odst. 3 o. s. ř. lze napadnout výsledek činnosti soudu při hodnocení důkazů, na jehož nesprávnost lze usuzovat - jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů - jen ze způsobu, jak k němu soud dospěl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry (např. namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi, že některý důkaz není pro skutkové zjištění důležitý, že z provedených důkazů vyplývá jiný závěr apod.). Skutkový závěr dovozující, že žalovaný prokázal podání přihlášky k evidenci televizních přijímačů dne 5. 3. 2002 na poště v K. V., která přihlášku převzala, učinil odvolací soud na základě výsledků dokazování, náležitě jej zdůvodnil (k tomu srovnej nález Ústavního soudu ČR ze dne 12. 5. 2004, sp. zn. IV ÚS 563/03, publikovaný pod č. 71, svazek č. 33, Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR), resp. uvedl, jaké úvahy jej k němu vedly. Ačkoliv dovolatel proti tomuto skutkovému závěru brojí, ve skutečnosti nenamítá, že by odvolací soud při jeho tvorbě vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly, ani jinak nevyšly za řízení najevo, nebo že naopak pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo. Ani dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. proto nebyl naplněn. Výhradou, že žalovaný podáním přihlášky u místně nepříslušné pošty nesplnil zákonnou povinnost, a proto je povinen podle §8 odst. 1 písm. a) zákona č. č. 252/1994 Sb. zaplatit přirážku k poplatkům, žalobkyně odvolacímu soudu vytýká, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. lze dovolání podat z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci právních předpisů se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo sice aplikoval správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popřípadě ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry. Podle §6 odst. 2 zákona č. 252/1994 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění účinném do 21. 5. 2002 (dále jen „zákon o televizních poplatcích“), evidence poplatníků vede pošta v provozovnách místně příslušných podle trvalého pobytu nebo sídla poplatníka nebo provozovatel ze zákona. Podle §8 odst. 1 písm. a) zákona o televizních poplatcích poplatník, který nepřihlásil přijímač do evidence, je povinen zaplatit provozovateli ze zákona kromě dlužných poplatků i přirážku ve výši 5000 Kč za každý takový rozhlasový přijímač, nebo přirážku ve výši 10 000 Kč za každý takový televizní přijímač. Již v rozsudku ze dne 28. července 2004, sp. zn. 33 Odo 70/2004, uveřejněném v Souboru pod č. C 2850, dospěl Nejvyšší soud ve sporu o povinnosti zaplatit přirážku podle §8 odst. 1 zákona o televizních poplatcích k závěru, že povinnost platit poplatek vzniká již držbou přijímače, a nikoli jeho evidencí (srovnej §2 odst. 1 a §6 odst. 2 a 5). Přitom evidenční povinnost držitele představuje povinnost ohlásit skutečnosti zakládající jeho povinnost platit poplatek. Evidenční povinnost proto slouží jako prostředek k zajištění splnění povinnosti poplatkové. Povinnost zaplatit přirážku k televiznímu poplatku lze uložit poplatníkovi, který nepřihlásil přijímač do evidence. Oznámí-li proto poplatník prokazatelně kterékoliv poště den, kdy se stal držitelem televizního (rozhlasového) přijímače, pak skutečnost, že tak neučinil u pošty určené podle místa svého trvalého pobytu nebo podle svého sídla, nezakládá nárok žalobkyně na přirážku k poplatku podle §8 odst. 1 písm. a) zákona o televizních poplatcích. Tím, že televizní přijímač přihlásil do evidence a to i u místně nepříslušné provozovny pošty, splnil totiž svou zákonnou evidenční povinnosti. Žalobkyni se tak nepodařilo prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů zpochybnit správnost napadeného rozsudku odvolacího soudu. Za této situace Nejvyššímu soudu nezbylo, než podle §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. její dovolání zamítnout. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalovanému, který by podle §243b odst. 5 věty prvé, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř měl právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné náklady nevznikly. Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 11. srpna 2006 JUDr. Ivana Zlatohlávková, v. r. předsedkyně senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:08/11/2006
Spisová značka:33 Odo 892/2006
ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:33.ODO.892.2006.1
Typ rozhodnutí:ROZSUDEK
Dotčené předpisy:§6 odst. 2 předpisu č. 252/1994Sb.
§8 odst. 1 písm. a) předpisu č. 252/1994Sb.
Kategorie rozhodnutí:C
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-21