ECLI:CZ:NS:2006:5.TDO.1375.2006.1
sp. zn. 5 Tdo 1375/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. listopadu 2006 o dovolání, které podal obviněný L. K., jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 2 T 47/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 11. 5. 2006, sp. zn. 2 T 47/2006, byl obviněný L. K. uznán vinným trestným činem pletich při veřejné dražbě podle §128c písm. c) tr. zák., kterého se dopustil tím, že „dne 9. 3. 2005 v M. k. d. v M., před zahájením dražby dražebníka M. d. a r. s. r. o., která byla zahájena v 15:00 hodin, požadoval po pracovnících odboru kontroly veřejných dražeb Ministerstva pro místní rozvoj, které považoval za účastníky dražby, částku 30.000,- Kč za to, že se zdrží příhozů při dražbě.“ Za tento trestný čin mu byl podle §128c tr. zák. a §53 odst. 1 tr. zák. uložen peněžitý trest ve výměře 80 000,- Kč, přičemž pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl podle §54 odst. 3 tr. zák. stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců.
Krajský soud v Praze jako soud druhého stupně usnesením ze dne 12. 7. 2006, sp. zn. 9 To 237/2006, rozhodl podle §256 tr. ř. o zamítnutí odvolání obviněného.
Shora citované usnesení Krajského soudu v Praze napadl obviněný L. K. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Podle názoru obviněného soudy rozhodly o jeho vině pouze na základě výpovědí dvou svědků, avšak žádným způsobem se nevypořádaly s výpověďmi svědků ostatních. Vyslovil přesvědčení, že se nedopustil žádných pletich v průběhu dražby, tudíž nemohl spáchat trestný čin, kterým byl uznán vinným. Proto dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí, jakož i rozsudek soudu prvního stupně, a aby přikázal věc krajskému soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého práva podle §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se písemně k dovolání. Podle jejího názoru nebyl z hlediska obsahové stránky dovolatelem naplněn uplatněný dovolací důvod. Obviněný však jednal ve skutkovém omylu týkajícím se předmětu útoku, neboť osoby, na které se s žádostí o úplatek obracel, nebyly účastníky veřejné dražby. Proto se mohl dopustit toliko pokusu trestného činu. Z tohoto důvodu státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a přikázal věc Okresnímu soudu v Mělníku k novému projednání a rozhodnutí.
Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
Z hlediska naplnění podmínek přípustnosti dovolání uvedených v §265a tr. ř. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě u příslušného soudu (§265e odst. 1 tr. ř.) a obsahuje náležitosti ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř.
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., proto bylo jako další třeba zabývat se otázkou, zda formálně citovaný dovolací důvod, v podání označený jako důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze také z obsahového hlediska považovat za důvod uvedený v tomto ustanovení zákona.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Právním posouzením skutku se rozumí jeho posouzení podle ustanovení hmotného práva. Jeho podstatou je podřazení skutkových zjištění soudu pod dispozici normy hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. V rámci tohoto posouzení nelze zohlednit otázku dodržení procesních ustanovení, tj. zejména ustanovení trestního řádu, včetně ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Případná vadná aplikace těchto procesních ustanovení není obsahem dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Předmětem právního posouzení je proto skutek v té podobě, v jaké byl zjištěn (popsán) soudem. Proto v dovolání podaném z citovaného důvodu nelze namítat vady samotných skutkových zjištění soudů nižšího stupně, vady hodnocení důkazů a skutkových závěrů z nich vyvozených. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je koncipován tak, že nepřipouští, aby jím byl napadán skutkový základ rozhodnutí. Ústavní soud se s tímto výkladem ztotožnil např. v usnesení ze dne 20. 6. 2004, sp. zn. I. ÚS 22/04, usnesení ze dne 26. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 231/05, či v usnesení ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05.
Nejvyšší soud posoudil námitky podaného dovolání tak, že je z hlediska jejich obsahu nelze podřadit pod uplatněný dovolací důvod. Obviněný v podstatě popřel, že by se dopustil jakéhokoli protiprávního jednání v rámci dražby, jejíž byl účastníkem. K opačnému závěru podle jeho názoru dospěly soudy nižšího stupně v důsledku nesprávného hodnocení výpovědí dvou svědků a nevypořádání se s výpověďmi svědků ostatních. Takto koncipované dovolání však po obsahové stránce nemohlo naplnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jak již bylo uvedeno, dovolací soud zásadně není oprávněn posuzovat hodnocení důkazů soudy nižší instance. Z téhož důvodu nemůže změnit skutkový stav věci způsobem požadovaným dovolatelem, tedy že se popsaného jednání nedopustil. Nejvyšší soud totiž může z právního hlediska hodnotit jen takový skutkový stav, k němuž dospěly soudy nižšího stupně.
Dovolatel tak ve svém mimořádném opravném prostředku nesprávnost právního posouzení skutku shledával jako důsledek nesprávného hodnocení důkazů – svědeckých výpovědí. Neuvedl jedinou konkrétní výtku k aplikaci ustanovení hmotného práva, jak vyžaduje naplnění deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž z jeho podnětu věcně přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení z hledisek stanovených v §265i odst. 3, 4, 5 tr. ř. Pokud jde o písemné vyjádření státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, je Nejvyšší soud toho názoru, že v posuzované trestní věci nejde o případ extrémního nesouladu mezi právním závěrem soudů obou stupňů a jejich skutkovými zjištěními. Nejedná se ani o případ porušení procesních norem aplikovaných v dosavadním průběhu trestního řízení, neboť obviněný se domáhá jiného hodnocení provedených důkazů, byť namítá jejich vadné provedení. Z obsahu podaného dovolání rovněž nelze dovodit, že se obviněný domáhá změny právní kvalifikace žalovaného skutku, kterou by považoval za nesprávnou. Nejde tedy o věc srovnatelnou s věcí, o níž rozhodoval Ústavní soud pod sp. zn. ÚS 669/05.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. listopadu 2006
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová