ECLI:CZ:NS:2006:5.TDO.1507.2006.1
sp. zn. 5 Tdo 1507/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. prosince 2006 o dovolání podaném obviněným M. K. proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 8. 2004, sp. zn. 3 To 482/2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 1 T 453/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 17. 3. 2004, sp. zn. 1 T 453/2003, byl obviněný M. K. uznán vinným pokusem trestného činu podvodu podle §8 odst. 1 tr. zák. a §250 odst. 1, 2 tr. zák., za který mu byl podle §250 odst. 2 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků. Podle §53 odst. 1 tr. zák. mu byl současně uložen peněžitý trest ve výměře 10.000,- Kč, přičemž pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl podle §54 odst. 3 tr. zák. stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců.
Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud druhého stupně usnesením ze dne 25. 8. 2004, sp. zn. 3 To 482/2004, zamítl odvolání obviněného jako nedůvodné podle §256 tr. ř.
Shora citované usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích napadl obviněný M. K. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť v řízení předcházejícím vydání rozhodnutí odvolacího soudu byly dány důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. e) a g) tr. ř., tedy že proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné, a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že jeho trestní stíhání bylo zahájeno usnesením ze dne 27. 6. 2004 a téhož dne mu byla doručena jeho faxová kopie. Proti tomuto usnesení podal v zákonné lhůtě obhájce stížnost, která byla rozhodnutím státního zástupce zamítnuta. Rozhodnutí o zamítnutí stížnosti bylo doručeno pouze obhájci po více jak čtyřech měsících. Faxová kopie originálu usnesení o zahájení trestního stíhání nesplňuje zákonné formální náležitosti a s jejím doručením obviněnému nemohou být spojeny účinky zahájení trestního stíhání. Z tohoto závěru obviněný dovodil nepřípustnost svého trestního stíhání. Pokud jde o druhý okruh námitek, jež měly naplňovat dovolací důvod podle písm. g) §265b odst. 1 tr. ř., vytýkal obviněný především vadné hodnocení důkazů okresním soudem, s nímž se v podstatě ztotožnil i soud odvolací. Rovněž vyslovil přesvědčení, že ze skutkových zjištění nelze jednoznačně dovodit zavinění obviněného, který svou pohledávku zcela uhradil původnímu věřiteli K. H. Nebylo prokázáno, že by K. H. od obviněného předmětnou finanční částku nepřevzal a důkazy tuto skutečnost potvrzující soudy nesprávně označily za falsifikáty. Z uvedených důvodů dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a věc přikázal odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého práva podle §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se písemně k dovolání. Podle jejího názoru námitku nepřípustnosti trestního stíhání obviněný uplatnil již v předchozím řízení a existence namítané vady nemohla mít za následek zkrácení práv obviněného na obhajobu. S právní námitkou nedostatku zavinění je však možné se ztotožnit a popisu skutku odpovídá právní kvalifikace podle §256 odst. 1 písm. b) tr. zák. Proto státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a přikázal věc Okresnímu soudu v Jindřichově Hradci k novému projednání a rozhodnutí.
Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
Z hlediska naplnění podmínek přípustnosti dovolání uvedených v §265a tr. ř. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě u příslušného soudu (§265e odst. 1 tr. ř.) a obsahuje náležitosti ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř.
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., proto bylo třeba posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody, označené jako důvody podle §265b odst. 1 písm. e), g) a l) tr. ř., lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem. Námitkami těmto důvodům obsahově odpovídajícími se Nejvyšší soud mohl věcně zabývat.
Podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. lze dovolání podat, když proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné. Dovolatel k tomuto dovolacímu důvodu namítl, že jeho trestní stíhání bylo zahájeno usnesením ze dne 27. 6. 2004, přičemž obviněnému byla doručena pouze jeho faxová kopie. S doručením této kopie však nemohou být spojeny účinky zahájení trestního stíhání. Dovolatel tedy namítl nepřípustnost svého trestního stíhání s poukazem na nezákonnost jeho zahájení a z obsahového hlediska dostál citovanému dovolacímu důvodu.
Nasvědčují-li prověřováním podle §158 tr. ř. zjištěné a odůvodněné skutečnosti tomu, že byl spáchán trestný čin, a je-li dostatečně odůvodněn závěr, že jej spáchala určitá osoba, rozhodne policejní orgán neprodleně podle §160 odst. 1 tr. ř. o zahájení trestního stíhání této osoby jako obviněného, pokud není důvod k postupu podle §159a odst. 2 a 3 tr. ř. nebo §159b odst. 1 tr. ř. Výrok usnesení o zahájení trestního stíhání musí obsahovat popis skutku, aby nemohl být zaměněn s jiným, zákonné označení trestného činu, který je v tomto skutku spatřován, obviněný musí být v usnesení o zahájení trestního stíhání označen stejnými údaji, jaké musí být uvedeny o osobě obžalovaného v rozsudku. V odůvodnění usnesení je třeba přesně označit skutečnosti, které odůvodňují závěr o důvodnosti trestního stíhání. Podle §161 odst. 2 tr. ř. je třeba doručit obviněnému nejpozději na počátku prvního výslechu opis usnesení o zahájení trestního stíhání.
Námitkou nezákonnosti zahájení trestního stíhání v dané věci se zabýval již odvolací soud (viz str. 2 jeho usnesení). Tato namítaná vada podle závěru soudu skutečně nastala, nemohla však mít za následek zkrácení práva obviněného na obhajobu ani nemohla mít vliv na rozhodnutí ve věci samé. Obviněný při výslechu dne 7. 7. 2003 za účasti obhájce podepsal protokol o výslechu, v němž je uvedeno, že usnesení o zahájení trestního stíhání převzal. Nenamítl vadnost jeho doručení spočívající v tom, že se jedná o faxovou kopii. Obviněný nevyslovil tuto vadu ani při prostudování spisu v závěru vyšetřování, ani v hlavním líčení. Z průběhu řízení přitom zřetelně vyplynulo, že obviněný v každé jeho fázi rozuměl, pro jaký skutek a jaký trestný čin je stíhán. Na sdělení obvinění bylo neprodleně reagováno stížností, v níž však byla namítána jeho nedůvodnost, nikoli vada doručení.
Nejvyšší soud se ohledně námitky nedostatku zahájení trestního stíhání plně ztotožnil se závěry Krajského soudu v Českých Budějovicích. Zahájení trestního stíhání je nepochybně významným momentem v průběhu trestního řízení, neboť od tohoto okamžiku je toto řízení vedeno proti konkrétnímu obviněnému, který může uplatnit širokou míru obhajovacích práv (srov. zejm. §33 tr. zák.). Z tohoto důvodu platná právní úprava vyžaduje k zahájení trestního stíhání doručení opisu usnesení o zahájení trestního stíhání obviněnému. Za tento opis nelze považovat faxovou kopii originálu usnesení a v tomto ohledu je možné námitkám dovolatele přisvědčit. Současně je však nepochybné, že faxová kopie je s opisem usnesení obsahově totožná (sám obviněný poukázal na nečitelnost kopie pouze v případě otisku úředního razítka). Obviněnému proto od doručení faxové kopie usnesení o zahájení trestního stíhání byl znám popis skutku v takové podobě, aby nemohl být zaměněn s jiným, jakož i zákonné označení trestného činu, který byl v tomto skutku spatřován. Obviněný byl v usnesení o zahájení trestního stíhání nepochybně identifikován a byl seznámen se skutečnostmi, které odůvodňovaly závěr o důvodnosti trestního stíhání. Pokud obviněný na doručení zmíněné kopie usnesení neprodleně reagoval stížností podanou prostřednictvím obhájce, je zřejmé, že aplikoval práva obhajoby ve formálním i materiálním smyslu. Přitom však nezpochybnil vadu doručení, resp. nenamítl neúčinnost zahájení trestního stíhání, naopak namítal nedůvodnost usnesení z věcného hlediska – účinky zahájení trestního stíhání tedy plně respektoval a přijal. O tom, že obviněný plně akceptoval účinky zahájení trestního stíhání proti jeho osobě svědčí i podpis na protokolu o výslechu ze dne 7. 7. 2003, který se konal za účasti obhájce. Obviněný upozornil na tuto procesní vadu až po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně ve svém odvolání.
Ze striktně formálního hlediska jistě nelze ztotožnit faxovou kopii s opisem originálu usnesení, přesto je z uvedených skutečností zřejmé, že formální pochybení na počátku trestního stíhání v podobě jeho zahájení doručením faxové kopie usnesení o zahájení trestního stíhání obviněnému nemělo vliv na uplatnění práv obhajoby obviněného ani na meritorní rozhodnutí. Obviněný ani obhájce toto pochybení nevytkl v opravném prostředku podaném proti usnesení o zahájení trestního stíhání na samém jeho počátku, tím spíše nemůže být tato vada důvodem zrušení rozhodnutí ve věci v mimořádném opravném řízení. Dovolací důvod podle písm. e) odstavce 1 §265b tr. ř. se týká takové nepřípustnosti trestního stíhání, která je založena na důvodech uvedených taxativně v ustanoveních §11 odst. 1 tr. ř. nebo §11a tr. ř. O takový případ se však v posuzované věci nejedná a uvedená námitka nepřípustnosti trestního stíhání je proto zjevně neopodstatněná. Stejně tak lze přisvědčit závěru odvolacího soudu, že doručení zamítavého rozhodnutí státního zástupce o stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání pouze obhájci je v souladu s ustanovením §62 odst. 2 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z dikce ustanovení je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Jeho podstatou je podřazení skutkových zjištění soudu pod ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. Otázka dodržení procesních ustanovení, tj. zejména ustanovení trestního řádu, včetně ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů, při tomto posuzování nehraje žádnou roli, protože není kritériem dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V dovolání nelze namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy a jaké skutkové závěry z nich vyvodil, jak postupoval při dokazování apod. V dovolání je totiž možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu, který zjistil soud, avšak není možné vytýkat skutkové vady s cílem dosáhnout primárně změny ve skutkových zjištěních soudu, jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu a teprve v návaznosti na to usilovat i o jiné právní posouzení. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je koncipován tak, že nepřipouští, aby jím byl napadán skutkový základ rozhodnutí. Ústavní soud se s tímto výkladem ztotožnil např. v usneseních ze dne 20. 6. 2004, sp. zn. I. ÚS 22/04, ze dne 22. 8. 2005, sp. zn. II. ÚS 160/03, a ze dne 2. 5. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05.
Obviněný k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítl, že okresní soud hodnotil důkazy jednostranně v jeho neprospěch a nevypořádal se s jeho obhajobou. Opakoval své tvrzení o tom, že svůj závazek zcela uhradil původnímu věřiteli K. H., tento od něho převzal celou dlužnou částku, o čemž svědčí dokumenty, které nejsou falešné. Podle jeho názoru „nelze ze skutkových zjištění dovodit zavinění, které by svědčilo o spáchání trestného činu, jak je popsán v obžalobě, neboť existuje celá řada závažných pochybností“ o jeho vině, jež se nepodařilo soudům odstranit. Těmito námitkami se však Nejvyšší soud nemohl zabývat, protože primárně směřují ke změně skutkových zjištění a prosazují skutkový stav věci v odlišné podobě, než kterou shledaly soudy nižšího stupně, tj. že obviněný dne 31. 1. 2003 předal K. H. toliko 12.000,- Kč. Nesprávnost hmotně právního posouzení stran zavinění činu je tak dovolatelem vztahována k jinému skutkovému stavu, než který vyplynul z rozhodnutí soudů nižších stupňů. Skutkový stav věci a jeho konstrukce je výsledkem posuzování podle procesních ustanovení trestního řádu, nelze správnost tohoto postupu přezkoumat s odkazem na nesprávnost posouzení podle hmotně právního ustanovení. Nejvyšší soud v dovolacím řízení není oprávněn přezkoumat námitku, jejíž opodstatněnost odvolatel vyvozuje z odlišného skutkového stavu věci, než který vyplynul z procesního postupu u soudů nižšího stupně. Nedostatek zavinění, o němž se dovolatel ve svém podání zmínil, a jež by za určitých okolností bylo možné považovat za námitku zakládající dovolací důvod podle písm. g), ve srovnání s dalším obsahem dovolání v dané věci nelze považovat za námitku právní. Obviněný totiž nedostatek zavinění, jež je obligatorním znakem subjektivní stránky trestného činu, dovodil výlučně z nesprávného procesního postupu soudů nižšího stupně, který spatřuje v jednostranném vyhodnocení provedených důkazů v jeho neprospěch. Setrvává na své obhajobě, jíž uplatňoval v průběhu trestního řízení, tedy, že skutkové okolnosti, významné pro závěr o jeho trestní odpovědnosti, se odehrály jinak, než zjistily soudy. Z těchto důvodů tyto námitky obsahově neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu a samy o sobě by zakládaly důvod odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Z výše uvedených důvodů lze rekapitulovat, že řízení předcházející zamítnutí odvolání nebylo zatíženo vadami, které by znamenaly nepřípustnost trestního stíhání obviněného. Protože jeho další námitky nebylo možno v dovolacím řízení posoudit, Nejvyšší soud dovolání jako celek podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, přičemž tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 13. prosince 2006
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová