ECLI:CZ:NS:2006:5.TDO.256.2006.1
sp. zn. 5 Tdo 256/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 3. 2006 o dovolání obviněné M. H., roz. J., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 11. 2005, sp. zn. 3 To 150/2005, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 45 T 6/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné M. H. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 8. 2005, sp. zn. 45 T 6/2005, byla obviněná M. H. uznána vinnou trestným činem padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 2 alinea druhá tr. zák., kterého se dopustila tím, že v přesně nezjištěné době a na nezjištěném místě si opatřila 1 ks padělané bankovky nominální hodnoty 2.000,- CZK, zhotovenou na reprodukčním zařízení pracujícím na principu inkoustového tisku, 4. stupně nebezpečnosti, kterou následně dne 20. 2. 2005 kolem 19.00 hodin udala jako peníze pravé obsluze čerpací stanice L. společnosti A. O., s. r. o., v O. na ul. T., B. J., jako úhradu za nákup pohonných hmot v hodnotě 200,- Kč s odůvodněním, že bankovku menší hodnoty nemá, avšak krátce poté, kdy si B. J. začal předmětnou 2.000,- CZK bankovku prohlížet, zaplatila pohonné hmoty bankovkou 200,- CZK, poté ihned z místa činu ujela a padělanou bankovku obsluze čerpací stanice zanechala.
Za tento trestný čin byla obviněná M. H. odsouzena podle §140 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání pěti roků a tří měsíců, pro jehož výkon byla podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazena do věznice s dozorem.
Vrchní soud v Olomouci projednal jako soud odvolací ve veřejném zasedání odvolání obviněné M. H. a státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě, podaná proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 8. 2005, sp. zn. 45 T 6/2005, a rozhodl usnesením ze dne 14. 11. 2005, sp. zn. 3 To 150/2005, tak, že obě odvolání podle §256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl.
Proti uvedenému usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 11. 2005, sp. zn. 3 To 150/2005, ve spojení s citovaným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 8. 2005, sp. zn. 45 T 6/2005, podala obviněná M. H. prostřednictvím svého obhájce Mgr. Ing. P. L. dovolání, opřené o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatelka nejprve shrnula dosavadní průběh trestního řízení v této věci a následně k tomu uvedla, že se předmětného trestného činu nedopustila, přičemž popírá, že by někdy měla v držení padělanou bankovku. Soudy ve svých rozhodnutích vycházely zejména z výpovědi svědka B. J., když tento svědek měl označit obviněnou jako osobu, která mu dne 20. 2. 2005 předala ve večerních hodinách na čerpací stanici padělanou bankovku nominální hodnoty 2.000,- Kč a taktéž měl jednoznačně uvést, že tato osoba přijela na čerpací stanici osobním motorovým vozidlem zn. Škoda 120L, červené barvy. Přitom v přípravném řízení již tak přesvědčený nebyl, neboť uvedl, že si je jistý na 90 %, že zná osobu, která mu osobu (správně „bankovku“) měla předat, když se mělo jednat o obviněnou. Obhajoba má zato, že tento svědek se vžil do role tzv. korunního svědka, tedy svědka, který objasnil závažný trestný čin a je přesvědčen o tom, že obviněná je osobou, která mu měla předat zmíněnou bankovku. Tento svědek však nebyl schopen obhajobě nebo soudu vysvětlit, že si nevšiml, že předmětné vozidlo bylo v zadní části u přívodu paliva pomačkáno a odřeno poté, co s tímto vozidlem havaroval manžel obviněné. Dále se soud nevypořádal s obhajobou, proč by měla obviněná tankovat L., když vozidlo bylo poškozeno, majitel společnosti A., s. r. o., J. G. vymontoval z tohoto vozidla regulátor plynu a navíc měla obviněná v minulosti s touto společností problémy, neboť jí dlužila peníze a tato společnost nechala na všech svých pumpách vylepit kopii jejího občanského průkazu. Obhajoba má zato, že svědek B. J. neztotožnil osobu, která mu dala falešnou bankovku, v souladu se skutečností, neboť jak bylo uvedeno u hlavního líčení, tento svědek používá jednak brýle na čtení a jednak brýle na dálku, a proto není důvěryhodný. Oba soudy hodnotily důkazy zcela jednostranně v neprospěch obviněné. Trest, který jí byl uložen, je vzhledem k nebezpečnosti vytýkaného jednání a k osobě obviněné velmi přísný, a proto měl být uložen trest kratšího trvání s využitím §40 tr. zák.
V závěru dovolání obviněná navrhla postup podle ustanovení §265k odst. 1 tr. ř., aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) posoudil toto dovolání s poukazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., zrušil napadená rozhodnutí nebo jejich část a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí tomu soudu, jehož rozhodnutí zrušil.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, kterému bylo dovolání obviněné M. H. doručeno ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř., se k němu vyjádřil v tom smyslu, že obviněná svým dovoláním ve skutečnosti napadá způsob, kterým soudy obou stupňů hodnotily výpověď svědka B. J., přičemž tvrdí, že se v kritické době nenacházela na místě, kde měla spáchat trestný čin padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 2 alinea druhá tr. zák., což znamená, že ve svém dovolání brojí nikoli proti právnímu hodnocení skutkového stavu, nýbrž prioritně napadá skutková zjištění, k nimž došly v předmětné věci soudy obou stupňů, a dovolacímu soudu předkládá k posouzení vlastní verzi průběhu skutkového děje, podle níž se v rozhodné době nenacházela na inkriminovaném místě. Takto uplatněné výhrady však nelze subsumovat pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Pod tento důvod nemůže být podřazeno ani nepoužití ustanovení §40 tr. zák., a proto není naplněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z toho důvodu státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné M. H. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř., a zároveň aby tak učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda nejsou dány důvody pro odmítnutí dovolání ve smyslu §265i odst. 1 tr. ř., a shledal, že v posuzované věci je dovolání přípustné, bylo podáno v zákonné lhůtě, oprávněnou osobou a na místě, kde lze jeho podání učinit. Podle §265b odst. 1 tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý z důvodů uvedených v písm. a) až l) tohoto ustanovení, pokud není dán důvod dovolání podle §265h odst. 2 tr. ř. (uložení trestu odnětí svobody na doživotí), přičemž podle §265f odst. 1 tr. ř. je třeba v dovolání mimo jiné vymezit i důvod dovolání s odkazem na §265b odst. 1 písm. a) až l), příp. odst. 2 tr. ř.
Jak zjistil Nejvyšší soud z obsahu shora citovaného dovolání, obviněná této povinnosti v podaném dovolání formálně dostála, neboť v něm uvedla důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. V mezích tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl zjištěn soudem, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byla obviněná uznána vinnou. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. V tomto případě se však jak vyplývá z toho, co bylo shora uvedeno, celé dovolání obviněné týká nesprávných skutkových zjištění, a nesprávného hodnocení svědeckých výpovědí soudem, zejména výpovědi svědka B. J., což vyplývá i z námitky, že obviněná předmětný čin nemohla spáchat, neboť se v rozhodné době nenacházela na inkriminovaném místě. Z její argumentace obsažené v odůvodnění dovolání jednoznačně vyplývá, že vychází převážně z vlastního hodnocení skutkových zjištění, v souvislosti s tím pak předkládá své tvrzení, že se skutek nestal tak, jak byl zjištěn nalézacím soudem, a na základě toho poté vyvozuje nesprávné právní posouzení jejího jednání soudem prvního stupně, potažmo i soudem odvolacím. Obviněná tedy ve svém dovolání požaduje změnu skutkových zjištění soudu prvního stupně, a to převážně v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů, a proto její námitky, které ve svém mimořádném opravném prostředku formulovala a o něž opřela dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v tomto ohledu nemohou obstát.
Z vymezení důvodů dovolání v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být nesprávné skutkové zjištění, byť to zákon explicitně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená a objasněná v jeho odůvodnění. Přesvědčivě však lze tento závěr dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v §265b odst. 1 tr. ř., zejména důvod, jenž byl uplatněn dovolatelkou a který je vymezen v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., kde se uvádí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z toho plyne, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně, případně doplněného nebo pozměněného odvolacím soudem, a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně, respektive odvolacího soudu, nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Tento závěr vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě v zákoně vymezených procesních a hmotně právních vad rozhodnutí ve věci samé vypočítaných v §265a tr. ř., není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. §147 až §150 a §254 až §263 tr. ř. a přiměřeně např. usnesení Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). V té souvislosti je třeba také zdůraznit, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení §265f odst. 1, 2 tr. ř. a zejména ze znění ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je třeba dovodit, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů dovolání vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn. Zhodnotí-li se však výše uvedeným způsobem formulované námitky obviněné v podaném dovolání, nebyl obviněnou materiálně uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Ve skutečnosti byl obviněnou v dovolání tvrzen důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, který však v ustanovení §265b tr. ř. pro podání dovolání uveden není, a proto je s ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neslučitelný. V té souvislosti je nutno též konstatovat, že v posuzované trestní věci neexistuje nesoulad (a již vůbec ne extrémní) mezi vykonanými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé.
Pod dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze podřadit ani námitky týkající se případného použití ustanovení §40 tr. zák., o mimořádném snížení trestu odnětí svobody. Výrok o trestu může zásadně být předmětem dovolání pouze z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tj. pokud byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání nemůže být pouhá nepřiměřenost trestu, nejde-li o nepřípustný druh trestu či o překročení příslušné trestní sazby. Je zřejmé, že v daném případě důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. dány nejsou, a pokud dovolatelka uvedla námitku týkající se nepoužití v jejím případě ustanovení §40 tr. zák. s odkazem na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nejsou podmínky tohoto ustanovení splněny, neboť takový postup i v případě, že by bylo použití ustanovení §40 tr. zák. u obviněné odůvodněno, by obviněnou uvedený důvod dovolání nenaplňoval, neboť toto ustanovení nemá žádný vztah k právní kvalifikaci skutku a nejde ani o „jiné hmotně právní posouzení“, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Za takové „jiné hmotně právní posouzení“ proto nelze považovat ustanovení, podle nichž se ukládá trest, neboť tímto způsobem by bylo možno obcházet ustanovení o důvodech dovolání týkajících se uloženého trestu uvedených v již citovaném §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Pouze pro úplnost k tomu Nejvyšší soud považuje za nutné dodat, že v případě obviněné nebyly splněny podmínky pro použití ustanovení §40 tr. zák., o mimořádném snížení trestu odnětí svobody, neboť soud prvního stupně zcela správně vyhodnotil všechny rozhodné okolnosti pro stanovení druhu trestu i jeho výměry, včetně té okolnosti, že obviněná spáchala posuzovaný trestný čin ve zkušební době podmíněného odsouzení za majetkovou trestnou činnost, a s tímto jeho závěrem se po vyčerpávajícím přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně důvodně ztotožnil i odvolací soud ve svém usnesení, kterým obdobně odůvodněné odvolání obviněné M. H. jako zcela nedůvodné zamítl, přičemž se náležitým způsobem vypořádal se všemi jejími námitkami uplatněnými v odvolání.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněné M. H. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b tr. ř. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. března 2006
Předseda senátu:
Doc. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D.