ECLI:CZ:NS:2006:5.TDO.27.2006.1
sp. zn. 5 Tdo 27/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. ledna 2006 o dovolání podaném obviněným Z. O., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2005, sp. zn. 13 To 212/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 6 T 134/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 31. 5. 2005, sp. zn. 6 T 134/2004, byl obviněný Z. O. uznán vinným trestnými činy pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1, 2 tr. zák. a ohrožování mravní výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. a) tr. zák., kterých se dopustil tím, že „od přesně nezjištěné doby roku 2004 do 31. 8. 2004 ve S., ul. V., okres K., a v K., okres K., opakovaně vyzýval svoji nezletilou dceru P. O., pod hrozbou zabití její matky, aby si lehla k němu do postele, poté se svlékl donaha, objímal ji, hladil po břiše a požadoval, aby ho držela za pohlavní úd a nejméně ve dvou případech prováděl pohyby jako při souloži do jejího boku, až u něj došlo k výronu semene“. Za tyto trestné činy mu byl podle §242 odst. 2 a §35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří a půl roku, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Krajský soud v Praze jako soud druhého stupně usnesením ze dne 30. 8. 2005, sp. zn. 13 To 212/2005, rozhodl podle §256 tr. ř. o zamítnutí odvolání obviněného.
Shora citované usnesení Krajského soudu v Praze napadl obviněný Z. O. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Podle názoru dovolatele měly soudy při správném posouzení věci dojít k závěru, že žalované trestné činy nespáchal. Soud prvního stupně opřel svá zjištění, jež se staly podkladem jeho odsouzení, o výpověď jeho nezletilé dcery obviněného, výpověď jeho manželky z přípravného řízení a závěry znaleckého posudku, zatímco výpověď obviněného považoval za lživou. Odvolací soud se zcela přiklonil na stranu soudu prvního stupně a ani jeho závěry nemají oporu v provedených důkazech. V této skutečnosti obviněný spatřoval nesprávné právní posouzení skutku. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí ve výroku o vině a trestu a aby věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí, aniž by určil soudu jakého stupně.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva podle §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se písemně k dovolání a uvedl, že dovolací námitky směřují výlučně do oblasti skutkových zjištění a uplatněnému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídají. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl a souhlasil s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
Z hlediska naplnění podmínek přípustnosti dovolání uvedených v §265a tr. ř. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě u příslušného soudu (§265e odst. 1 tr. ř.) a obsahuje náležitosti ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř.
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., proto bylo jako další třeba zabývat se otázkou, zda formálně citovaný dovolací důvod, v podání označený jako důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze také z obsahového hlediska považovat za důvod uvedený v tomto ustanovení zákona.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Předpokladem jeho uplatnění je námitka nesprávné aplikace ustanovení hmotného práva, tedy hmotně právního posouzení skutku nebo hmotně právního posouzení jiné skutkové okolnosti. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu nelze namítat vady provádění či hodnocení důkazů a zpochybňovat správnost učiněných skutkových závěrů, neboť v takovém případě by se jednalo o námitky vadné aplikace předpisů trestního práva procesního (viz zejména §2 odst. 5, 6 tr. ř., §89 a násl. tr. ř., §207 a násl. tr. ř. a §263 odst. 6, 7 tr. ř.).
Nejvyšší soud v řízení o dovolání není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03). Dovolací soud nemá možnost podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám důkazy provádět či opakovat (viz §265r odst. 7 tr. ř.) a je tak povinen zásadně vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně. V návaznosti na zjištěný skutkový stav zvažuje jeho hmotně právní posouzení, přičemž změna hodnocení důkazů a skutkových zjištění učiněných ve věci soudy nižších stupňů je v řízení o dovolání s ohledem na taxativní výčet dovolacích důvodů vyloučena.
Jak bylo již uvedeno, dovolatel Z. O. na podporu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. především uvedl, že žalované trestné činy nespáchal. Namítl dále vadné hodnocení ve věci provedených důkazů a to především soudem prvního stupně, s jehož úvahami se následně ztotožnil i soud odvolací. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že těmito námitkami obviněný nesměřoval ke změně právního posouzení skutkového stavu zjištěného soudy, ale prosazoval změnu v hodnocení důkazů včetně obhajoby obviněného, jež by vedla k odlišné verzi skutkového stavu, než jakou učinily soudy obou stupňů. Důsledkem této změny skutkových zjištění pak měl být skutkový stav věci, podle kterého se obviněný jednání popsaného ve výroku odsuzujícího rozsudku nedopustil. Nejvyšší soud však v dovolacím řízení není oprávněn měnit učiněná skutková zjištění. Přehodnocení důkazů a skutkového stavu věci nejsou hmotně právním posouzením ani jiným zákonným dovolacím důvodem, proto se svými námitkami dovolatel ocitl mimo meze zákonného dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a Nejvyšší soud se jimi nemohl zabývat.
Dovolatel tak ve svém mimořádném opravném prostředku sice formálně deklaroval zákonný dovolací důvod, avšak uplatnil námitky, které jej obsahově nenaplňují. Soudům totiž nevytýkal porušení hmotného práva, nýbrž se omezil výlučně na označení procesních vad, jimiž podle jeho názoru byla obě rozhodnutí zatížena.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž by z jeho podnětu přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení ve smyslu §265i odst. 3, 4 tr. ř. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 18. ledna 2006
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová