ECLI:CZ:NS:2006:5.TDO.307.2006.1
sp. zn. 5 Tdo 307/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 15. března 2006 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného J. H. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 9. 2005, sp. zn. 7 To 252/2005, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Ždáře nad Sázavou pod sp. zn. 3 T 11/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou ze dne 11. 4. 2005, sp. zn. 3 T 11/2001, byl obviněný J. H. uznán vinným trestnými činy zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. a krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák. Za tyto trestné činy a sbíhající se trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 2 tr. zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 8. 11. 2004, sp. zn. 13 T 34/2003, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 5. 1. 2005, sp. zn. 5 To 572/2004, byl obviněný odsouzen podle §248 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců. Podle §58 odst. 1 a §60a odst. 1, 2 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu tří let, přičemž byl nad ním vysloven dohled. Podle §60a odst. 3 tr. zák. byla obviněnému uložena ve zkušební době povinnost předkládat Probační a mediační službě České republiky v rámci dohledu doklady o svých příjmech a výdajích a úhradě způsobené škody a dále podle svých sil nahradit způsobenou škodu. Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 8. 11. 2004, sp. zn. 13 T 34/2003, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 5. 1. 2005, sp. zn. 5 To 572/2004, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále mu byla podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost zaplatit poškozenému R. P. na náhradu škody částku 199.200,- Kč a částku 84.250,- Kč.
Naproti tomu byl obviněný tímto rozsudkem podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek, jehož se měl dopustit v červenci roku 1999 vůči poškozenému J. B., a v němž obžaloba spatřovala trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. Podle §229 odst. 3 tr. ř. byl poškozený J. B. odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Obviněný spáchal trestné činy zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. a krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák. tím, že v přesně nezjištěné době v letních měsících roku 1999 v O., okr. Ž. n. S., převzal od R. P. za účelem registrace na Dopravním inspektorátě v B. osobní automobil zn. BMW 525 TDS Touring stříbrné barvy, bez SPZ, vozidlo však nepřihlásil a bez vědomí majitele ho předal blíže nezjištěným osobám, přičemž v zavazadlovém prostoru auta bylo volně uloženo 30 ks dřevoobráběcích fréz z tvrdokovu, které si ponechal a použil blíže nezjištěným způsobem, čímž poškozenému R. P. způsobil škodu na zpronevěřeném autě ve výši 199.200,- Kč a na odcizených frézách škodu ve výši 84.250,- Kč.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný J. H. odvolání proti všem jeho výrokům. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 15. 9. 2005, sp. zn. 7 To 252/2005, zamítl jeho odvolání podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 9. 2005, sp. zn. 7 To 252/2005, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. P. D. dovolání opírající o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný soudům vytkl, že dostatečně neprokázaly vlastnické právo poškozeného R. P. k předmětnému osobnímu automobilu zn. BMW 525 TDS Touring stříbrné barvy a frézkám. Uvedl, že poškozený nepředložil věrohodný listinný důkaz, ze kterého by vyplývalo jeho vlastnické právo k těmto věcem. Soudy podle něj dospěly k závěru, že poškozený byl vlastníkem věcí, jen z jeho nepřesvědčivé výpovědi. Vzhledem k tomu, že právo poškozeného k popsaným věcem zůstalo podle něj sporné, soudy pochybily jak v tom, že mu uložily povinnost nahradit škodu poškozenému R. P., tak v tom, že jej uznaly vinným trestnými činy zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. a krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák., protože údajně způsobil škodu jinému nezjištěnému poškozenému. Popis skutku je tak podle obviněného nesprávný a rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 9. 2005, sp. zn. 7 To 252/2005, v celém rozsahu a věc přikázal Krajskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání uvedla, že obviněný nenamítl nesoulad mezi skutkovými zjištěními a zákonnými znaky trestných činů zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. a krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák., ale své námitky směřoval výlučně do oblasti skutkových zjištění, když zpochybnil věrohodnost usvědčujících výpovědí a domáhal se toho, aby provedené důkazy byly hodnoceny jiným způsobem. Poukázala na skutečnost, že soudy hodnotily důkazy zcela v souladu s §2 odst. 5, 6 tr. ř. a závěry soudů nejsou v rozporu se zásadami formální logiky. Nejvyšší státní zástupkyně dovodila, že dovolání obviněného namítá jen vadné hodnocení provedených důkazů, čímž fakticky napadá soudem učiněná skutková zjištění, a obsah dovolání tak neodpovídá dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a souhlasila s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Podle tohoto ustanovení trestního řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Přitom zjistil, že dovolání je přípustné, neboť bylo podáno oprávněnou osobou proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. h) tr. ř., dovolání má obligatorní obsahové náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. ř., bylo podáno u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, a to v zákonné lhůtě podle §265e odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze považovat za důvod dovolání podle citovaného ustanovení trestního řádu, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu dovolacím soudem.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Dovolání je totiž specifickým mimořádným opravným prostředkem, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další soudní instancí přezkoumávající skutkový stav věci, neboť by se tím dostal do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do postavení soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/2003).
Nejvyšší soud shledal, že obviněný sice uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nenamítal však nesprávnost právního posouzení skutku, ale uvedl pouze odlišnou verzi skutkového stavu, a tím napadl soudy učiněná skutková zjištění. Za námitku, která je pouze polemikou se skutkovým zjištěním, je nutno považovat výhradu obviněného, že z předložených listinných důkazů a ze svědecké výpovědi poškozeného nebylo dostatečně prokázáno vlastnické právo poškozeného R. P. k předmětnému osobnímu automobilu zn. BMW 525 TDS Touring stříbrné barvy a frézkám. V této věci však soud prvního stupně dospěl na základě skutkových zjištění, zejména výpovědí svědků a poškozeného, k závěru, že vlastníkem uvedených věcí byl poškozený R. P. S tímto skutkovým závěrem se ztotožnil i odvolací soud.
Jak vyplývá z již shora uvedeného, dovolací soud je vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy nižších stupňů, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání, pokud k nim soudy dospěly v řádně vedeném trestním řízení za dodržení zásad formální logiky, jak tomu bylo v napadeném řízení.
Nejvyšší soud shledal, že námitky obviněného nenaplňují důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nelze je podřadit ani pod jiné důvody dovolání uvedené v §265b tr. ř. Proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. března 2006
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek