ECLI:CZ:NS:2006:5.TDO.321.2006.1
sp. zn. 5 Tdo 321/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 22. března 2006 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného V. B. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 10. 2005, sp. zn. 7 To 394/2005, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku - Místku pod sp. zn. 2 T 38/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 10. 2005, sp. zn. 7 To 394/2005, byl z podnětu odvolání obviněného V. B. podle §258 odst. 1 písm. b), e), f) tr. ř. zrušen rozsudek Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 8. 6. 2005, sp. zn. 2 T 38/2005, v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. byl obviněný V. B. nově uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. Za tento trestný čin byl podle §248 odst. 2 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo obviněnému uloženo, aby zaplatil poškozené společnosti S. K., spol. s. r. o., částku 53.818,- Kč a společnosti T., s. r. o., částku 10.443,20 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byli oba výše uvedení poškození odkázáni se zbytky svých nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Obviněný spáchal trestný čin tím, že přesně nezjištěného dne v měsíci srpnu roku 2003 v J., okr. F.-M., uzavřel s Ing. B. T., ředitelem a jednatelem společnosti T., s. r. o., ústní dohodu o jednorázovém zapůjčení kontejneru typu AVIA N. se spodním napojením na tahač TATRA, který byl majetkem společnosti S.-K., spol. s. r. o., a který měla společnost T., s. r. o ., zapůjčený za účelem odvozu odpadu při likvidaci technologie kotelny a rozvodů parního vytápění v areálu společnosti T., s. r. o., s termínem vrácení předmětu výpůjčky téhož dne, kontejner však nevrátil a naložil s ním blíže nezjištěným způsobem, čímž vznikla společnosti S.-K., spol. s. r. o., škoda ve výši 53.818,- Kč.
Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 10. 2005, sp. zn. 7 To 394/2005, podal obviněný V. B. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný soudům vytkl jejich formální přístup a jednostranné hodnocení věci a uvedl, že předmětný skutek není trestným činem z hlediska objektivní ani subjektivní stránky. Uvedl, že tvrzení svědka Ing. B. T. týkající se doby, na kterou mu byl zapůjčen kontejner, je nevěrohodné. Podle obviněného bylo dohodnuto, že předmětný kontejner měl být vrácen do jednoho měsíce. O tom, že se tak nestalo, se obviněný údajně dověděl až po urgenci společnosti T., s. r. o., a následně vrátil druhově stejný kontejner v listopadu 2003, přičemž odmítl tvrzení, že šlo o menší a méně kvalitní kontejner. Obviněný se dále ohradil proti výši škody a uvedl, že soudy se nezabývaly tím, že společnost T., s. r. o., údajně používala kontejner, který se pokusil vrátit v listopadu 2003 společnosti T., s. r. o., a nesouhlasil ani se znaleckým posudkem ohledně ceny kontejneru. Podle obviněného mu nebyla prokázána žádná skutková okolnost, z níž by soudy mohly učinit závěr, že jednal v úmyslu zapůjčený kontejner zpronevěřit tím, že by jej prodal, převedl na jiného nebo si ho ponechal. Podle obviněného naopak vrátil společnosti T., s. r. o., druhově stejný kontejner, byť po sjednané době, a proto nenaplnil subjektivní stránku trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák.
Obviněný namítl, že trestní právo by mělo být uplatňováno pouze tam, kde jiné prostředky ochrany subjektivních práv jsou vyčerpány, neúčinné nebo nevhodné a mělo by být aplikováno v souladu s principem subsidiarity trestněprávní represe jako tzv. „ultima ratio“. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 10. 2005, sp. zn. 7 To 394/2005, a rozsudkem podle §265m odst. 1 tr. ř. jej zprostil obžaloby.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Podle tohoto ustanovení trestního řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Přitom zjistil, že dovolání bylo podáno proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. a bylo podáno oprávněnou osobou u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, a to v zákonné lhůtě podle §265e odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř. a zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod dovolání podle citovaného ustanovení trestního řádu, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu dovolacím soudem.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř., a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Dovolání je totiž specifickým mimořádným opravným prostředkem, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další soudní instancí přezkoumávající skutkový stav věci, neboť by se tím dostal do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do postavení soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/2003).
Za námitky primárně skutkového charakteru, které nenaplňují důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a kterými se nelze v dovolacím řízení zabývat, je nutno považovat jak výhrady obviněného týkající se hodnocení výpovědi svědka Ing. B. T. ohledně doby, na kterou mu byl zapůjčen kontejner, tak i výtky obviněného směřující proti ocenění předmětného kontejneru znaleckým posudkem. Polemikou se skutkovým zjištěním je také tvrzení obviněného, že nevěděl o tom, že uvedený kontejner nebyl vrácen.
K výhradě obviněného, že nenaplnil subjektivní stránku trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák., protože nejednal v úmyslu zapůjčený kontejner zpronevěřit tím, že by jej prodal, převedl na jiného nebo si ho ponechal, Nejvyšší soud podotýká, že závěr o tom, zda tu je zavinění ve smyslu trestného zákona a v jaké formě (§4 a 5 tr. zák.), je závěrem právním. Tento právní závěr o subjektivních znacích trestného činu se však musí zakládat na skutkových zjištěních soudu vyplývajících z provedeného dokazování, stejně jako závěr o objektivních znacích trestného činu (srov. č. 60/1972 Sb. rozh. tr.).
Nejvyšší soud připomíná, že trestný čin zpronevěry je dokonán v okamžiku, kdy si obviněný přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena a nakládá s ní v rozporu s účelem, k němuž mu byla dána do dispozice, a to způsobem mařícím základní účel svěření, když ji poškozeným nevrátil, a způsobil tím škodu nikoli malou (srov. č. 5/1997 Sb. rozh. tr.). V dané věci byl uvedený kontejner obviněnému svěřen na jeden den. Obviněný si přisvojil kontejner tím, že jej nevrátil ve sjednané době a naložil s ním blíže nezjištěným způsobem, přičemž ze skutkových zjištění vyplývá, že tak učinil úmyslně. Obviněný tímto svým jednáním dokonal trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák., když naplnil veškeré zákonné znaky této skutkové podstaty.
Nejvyšší soud odmítl právní výtku obviněného, že poškození měli možnost uplatnit své nároky v civilním řízení či jednat v souladu s příslušnými ustanoveními obchodního zákoníku, a že je proto uplatňování prostředků trestní represe v rozporu s principem subsidiarity trestněprávní represe. Trestní postih pro trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. není podmíněn neúspěšným použitím jiných, mimotrestních opatření k tomu, aby byl odstraněn protiprávní stav. Obviněný měl na základě dohody u sebe svěřenou cizí věc, předmětný kontejner typu AVIA N. se spodním napojením na tahač TATRA, na dobu jednoho dne. V rozporu s touto dohodou jej nevrátil, ač k tomu byl vyzván. Za takových okolností se jednání obviněného jednoznačně dostalo, i přes jinak platné pojetí trestní represe jako „ultima ratio“, do oblasti trestního práva, protože obviněný jednal způsobem a za podmínek stanovených trestním zákonem k tomu, aby jím spáchaný skutek mohl být posouzen jako trestný čin, za který lze uložit trest podle trestního zákona. Navíc, pokud obviněný zpochybňuje možnost použití prostředků trestní represe k ochraně a uspokojování subjektivních práv soukromoprávní povahy, nemohl se Nejvyšší soud ztotožnit s jeho výhradami i z toho důvodu, že podle výslovné zákonné úpravy obsažené v ustanovení §1 tr. zák. je účelem trestního zákona, jehož lze dosáhnout též ukládáním a výkonem trestů (§2 tr. zák.), mimo jiné ochrana práv a oprávněných zájmů fyzických osob. Trestní zákon tudíž umožňuje vyvodit trestní odpovědnost i za účelem ochrany subjektivních práv fyzických osob soukromoprávní povahy.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, když převážnou část námitek představují námitky skutkové a námitka právní je nedůvodná, Nejvyšší soud v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. března 2006
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek