ECLI:CZ:NS:2006:5.TDO.33.2006.1
sp. zn. 5 Tdo 33/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 1. 2006 o dovolání obviněného A. N., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 4. 2005, sp. zn. 6 To 220/2005, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále – pobočka v Krnově pod sp. zn. 18 T 48/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného A. N. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále – pobočka v Krnově ze dne 15. 2. 2005, sp. zn. 18 T 48/2004, byl obviněný A. N. uznán vinným trestným činem pomluvy §206 odst. 1, 2 tr. zák., který spáchal tím, že přesně nezjištěného dne na počátku měsíce července 2003 v Krnově sdělil redaktorovi deníku B. L. T. nepravdivé informace týkající se exekuce nařízené usnesením Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 29 Nc 160/2002, kterou prováděl soudní exekutor JUDr. B. K., přičemž o tomto uvedl, že „ví, že některé věci už dříve prodal nebo si je ponechal pro sebe“, přičemž tato informace byla v deníku B. otištěna dne 14. 7. 2003 a mohla JUDr. B. K. způsobit problémy při výkonu jeho exekutorské činnosti.
Za tento trestný čin byl obviněný A. N. odsouzen podle §206 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců, přičemž výkon tohoto trestu mu byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců.
Krajský soud v Ostravě, který rozhodoval jako soud odvolací o odvolání obviněného A. N., podaném proti shora uvedenému rozsudku Okresního soudu v Bruntále – pobočka v Krnově ze dne 15. 2. 2005, sp. zn. 18 T 48/2004, rozhodl usnesením ze dne 25. 4. 2005, sp. zn. 6 To 220/2005, tak, že podle §253 odst. 1 tr. ř. se odvolání obviněného A. N. zamítá, neboť bylo podáno opožděně.
Proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 4. 2005, sp. zn. 6 To 220/2005, ve spojení s citovaným rozsudkem Okresního soudu v Bruntále – pobočka v Krnově ze dne 15. 2. 2005, sp. zn. 18 T 48/2004, podal obviněný A. N. prostřednictvím svého obhájce Mgr. Z. Č. dovolání, opřené o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel poukázal na to, že skutek popsaný ve výrokové části rozhodnutí o vině v napadeném rozsudku a skutková zjištění rozvedená v jeho odůvodnění neskýtají dostatečný podklad pro to, aby obviněný mohl být uznán vinným shora uvedeným trestným činem, neboť mezi provedeným skutkovým zjištěním v rámci hlavního líčení a právními závěry soudu existuje rozpor. Zejména ze zjištěného skutkového stavu vyplynulo, že samotné odůvodnění napadeného rozhodnutí je s ohledem na zjištěný skutkový stav nedostatečně rozvedeno a lze dospět k závěru, že tyto skutečnosti mají vliv na posouzení skutkového jednání popsaného ve výroku napadeného rozsudku z hlediska hodnocení důkazů. Obviněný totiž předložil redaktorovi i písemné podklady k provedené exekuci, redaktorem pak byl na základě sdělení obviněného před vydáním citovaného článku osloven dotčený soudní exekutor, kterému bylo umožněno, aby se k věci vyjádřil, toto jeho vyjádření následně bylo v deníku B. také otištěno, navíc redaktor oslovil též i prezidenta exekutorské komory, který k uvedené věci rovněž poskytl své stanovisko. V souvislosti s tím, že pro naplnění formálních znaků trestného činu pomluvy je zapotřebí, aby sdělená informace byla nepravdivá, dovolatel zdůraznil, že jím poskytnuté informace se týkaly exekuce, nikoli exekutora samotného, neboť samotný výkon rozhodnutí provádělo více osob. V této souvislosti je třeba se zabývat tím, zda právní pojem „nepravdivý údaj“ lze právně podřadit pod tzv. nepravdivou informaci, a dále, zda tato nepravdivá informace je způsobilá naplnit obligatorní znak trestného činu pomluvy. Obviněný totiž svým jednáním pouze zpochybňoval způsob provedení exekuce a prostřednictvím sdělovacích prostředků se snažil zajistit řádné přezkoumání způsobu zajištění movitých věcí a jejich následného prodeje v rámci exekučního řízení. V tomto směru poukázal na to, že i sám redaktor se podivoval nad tím, že v rámci exekuce byly zabaveny věci osobní potřeby s velmi malou hodnotou, které dost dobře nelze prodat. Také zjištěným skutkovým stavem nebylo bez důvodných pochybností vyvráceno ani potvrzeno konstatování obviněného o zabaveném mobilním telefonu a cestovním příboru vykládaném slonovou kostí. Obviněný za této situace neměl úmysl poškodit poskytnutím předmětných informací, které obviněný sám zjistil a také doložil redaktorovi týdeníku B., soudního exekutora JUDr. B. K., neboť se domníval, že v jeho věci nebylo i přes podané stížnosti postupováno adekvátním způsobem. JUDr. B. K. vzhledem k tomu, že obviněným poskytnuté informace nemohly ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů nebo mu způsobit jinou vážnou újmu, měl hledat ochranu svých práv v rámci občanského soudního řízení nebo zákona o přestupcích, jak to vyplývá i z nálezu Ústavního soudu pod sp. zn. I. ÚS 156/99. Dále obviněný poukázal v návaznosti na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 11. 2002, sp. zn. 5 Tdo 873/2002, také na to, že zásahy do hodnot chráněných ustanovením §206 tr. zák. musí být hodnoceny vždy individuálně a musí se vždy odlišovat neoprávněný zásah do těchto hodnot učiněný vůči řadovému jednotlivci od oprávněné kritiky osob veřejně činných, i když kritika na adresu těchto osob se může jevit jako hanlivá, nepravdivá a neobjektivní. Přitom by mělo být pamatováno na to, že osoba veřejně činná nemusí být vždy veřejným činitelem a tyto dva pojmy by se neměly spojovat v jeden i přesto, že by kritiku měly snášet obě tyto skupiny osob.
V závěru dovolání obviněný s ohledem na výše uvedené námitky navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 4. 2005, sp. zn. 6 To 220/2003 (správně sp. zn. 6 To 220/2005), jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Bruntále – pobočka v Krnově ze dne 15. 2. 2005, sp. zn. 18 T 48/2004, a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Bruntále – pobočka v Krnově, aby v potřebném rozsahu věc znovu projednal a rozhodl. Dovolatel též podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyslovil souhlas, aby dovolací soud projednal jeho věc v neveřejném zasedání.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, kterému bylo ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. doručeno dovolání obviněného A. N., se k němu vyjádřil v tom smyslu, že okruh dovolatelových námitek směřoval proti nedostatkům, kterými mělo být zatíženo rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení, které mu předcházelo. Odvolací soud v dané věci rozhodl o odvolání obviněného podle §253 odst. 1 tr. ř. a zamítl je jako opožděně podané, aniž by prováděl přezkumné řízení ve smyslu §254 odst. 1 tr. ř., a z tohoto důvodu se tak nemohl zabývat případnými vadami, kterými mohlo být zatíženo rozhodnutí soudu prvního stupně. Pokud tedy dovolatel napadá toto rozhodnutí soudu druhého stupně a uplatňuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nelze v řízení o dovolání přezkoumávat vady, vytýkané ve vztahu k rozhodnutí vydanému soudem první instance. Za tohoto stavu věci nelze než uzavřít, že takto odůvodněné dovolání se zcela míjí s věcným naplněním deklarovaného dovolacího důvodu a po obsahové stránce neodpovídá ani žádnému dalšímu ze zákonných dovolacích důvodů ve smyslu §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Z těchto důvodů státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl podané dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud České republiky učinil rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování podaného dovolání nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Podle odst. 1 tohoto ustanovení trestního řádu lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v §265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Napadat je možno jen výroky těchto rozhodnutí, neboť podle §265a odst. 4 tr. ř. je dovolání jen proti důvodům rozhodnutí zákonem výslovně vyloučeno. Dále se Nejvyšší soud zabýval otázkou, zda byla zachována lhůta a místo k podání dovolání ve smyslu §265e tr. ř. a současně zjišťoval, zda dovolání obviněného splňuje veškeré obsahové náležitosti zakotvené v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř., podle něhož musí být v dovolání vedle obecných náležitostí podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o které se dovolání opírá.
Předpokladem přípustnosti dovolání je, že proběhlo řízení před soudem prvního stupně, ve věci rozhodl soud druhého stupně, a vydal některé z rozhodnutí vymezených ustanovením §265a odst. 2 tr. ř. Zákonná dikce tak z pohledu přípustnosti dovolání nastoluje procesní situaci, kdy ve věci rozhodl jak soud prvního stupně, tak soud druhého stupně, přičemž pokud odvolací soud sám nerozhodl některým z meritorních rozhodnutí, předpokládaných ustanovením §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., lze dovoláním napadnout toliko rozhodnutí, kterým soud druhého stupně zamítl nebo odmítl řádný opravný prostředek podaný proti obdobným rozhodnutím vydaným soudem prvního stupně [§265b odst. 1 písm. c) tr. ř.].
Dovolatel, který napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, může se svým dovoláním uspět jen za předpokladu, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu je zatíženo některou z vad uvedených v §265b odst. l písm. a) až l) tr. ř. Existence podobné vady je ovšem podmíněna tím, že odvolací soud svým procesním postupem pochybil některým ze způsobů specifikovaných ustanovením §265b odst. l písm. a) až k) tr. ř. nebo rozhodl ve smyslu §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v ustanovení §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) §265b odst. 1 tr. ř. Z uvedeného vyplývá, že dovolatel může napadat podaným dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu pouze a výhradně v tom rozsahu, v jakém byl tento soud oprávněn přezkoumat, popř. změnit rozhodnutí soudu prvního stupně. Odvolací soud v případě obviněného A. N. nemohl přezkoumat, eventuálně změnit rozsudek Okresního soudu v Bruntále – pobočka v Krnově ze dne 15. 2. 2005, sp. zn. 18 T 48/2004, protože odvolání obviněného bylo podáno opožděně, takže odvolací soud neměl jinou možnost, než odvolání zamítnout podle §253 odst. 1 tr. ř.
Ve věci obviněného A. N. nedošlo k zamítnutí řádného opravného prostředku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí jak předpokládá ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., protože odvolací soud v souladu s ustanovením §253 odst. 1 tr. ř. zamítl odvolání obviněného, které bylo podáno opožděně, přičemž obviněný ani v dovolání takové rozhodnutí jako procesně nesprávné nenapadl. Nebylo možné rovněž uplatnit dovolací důvod uvedený v tomtéž ustanovení, a to ve druhé alternativě, jež přichází v úvahu pouze tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí opravného prostředku, přičemž v řízení předcházejícím takovému rozhodnutí by musel být dán důvod uvedený v písmenech a) až k). Tento dovolací důvod předpokládá věcné přezkoumání řádného opravného prostředku odvolacím soudem, jehož výsledkem je, že odvolací soud neshledal takový opravný prostředek důvodný a zamítl jej podle §256 tr. ř. V řízení proti obviněnému A. N. však k věcnému přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně v důsledku podaného opravného prostředku nedošlo, neboť odvolání bylo podáno opožděně. Z těchto důvodů nepřichází v úvahu ani dovolatelem namítaný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., poněvadž obviněný se tím, že podal odvolání jako řádný opravný prostředek po uplynutí zákonné lhůty, tedy opožděně, zbavil možnosti přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně k takto podanému odvolání, a v důsledku toho i přípustnosti dovolání jako mimořádného opravného prostředku.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného A. N. podané proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 4. 2005, sp. zn. 6 To 220/2005, odmítl podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř., protože není přípustné, přičemž v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. ledna 2006
Předseda senátu:
Doc. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D.