ECLI:CZ:NS:2006:5.TDO.331.2006.1
sp. zn. 5 Tdo 331/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 3. 2006 o dovolání obviněného M. H., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 4. 2005, sp. zn. 7 To 695/2004, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 15 T 6/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. H. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 12. 2003, sp. zn. 15 T 6/2002, byl obviněný M. H. uznán vinným pod bodem 14. výroku o vině pokusem trestného činu pojistného podvodu podle §8 odst. 1 k §250a odst. 1, 4 písm. b) tr. zák., pod bodem 20. výroku o vině trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., a pod body 13. a 17. výroku o vině jednak pokusem trestného činu podvodu podle §8 odst. 1 k §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., jednak trestným činem padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1 tr. zák.
Za tyto trestné činy byl obviněný M. H. odsouzen podle §250 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let, přičemž pro jeho výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 27. 8. 2002, sp. zn. 9 T 243/2000, který téhož dne nabyl právní moci, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Krajský soud v Ostravě, který rozhodoval jako odvolací soud o odvolání obviněného M. H., podaném proti shora uvedenému rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 12. 2003, sp. zn. 15 T 6/2002, rozhodl rozsudkem ze dne 13. 4. 2005, sp. zn. 7 To 695/2004, tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), d), e), f), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek vedle ostatních odvolatelů i ohledně obviněného M. H., a to ve výroku o vině pod bodem 17. a ve výroku o trestu, a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl pod bodem V. výroku rozsudku ohledně tohoto obviněného tak, že podle §226 písm. c) tr. ř. se obviněný M. H. v tomto bodě, kterým se měl dopustit jednak dílčího útoku pokusu trestného činu podvodu podle §8 odst. 1 k §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. a jednak dílčího útoku trestného činu padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1 tr. zák., zprošťuje obžaloby, a při nezměněných výrocích o vině pod body 13., 14. a 20. výroku o vině napadeného rozsudku mu nově uložil podle §250 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. nepodmíněný souhrnný trest odnětí svobody v trvání 2 roků a 6 měsíců, přičemž pro jeho výkon ho podle §39a odst. 3 tr. zák. zařadil do věznice s dozorem. Současně zrušil výrok o souhrnném trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 27. 8. 2002, sp. zn. 9 T 243/2000, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Proti uvedenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 4. 2005, sp. zn. 7 To 695/2004, ve spojení s citovaným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 12. 2003, sp. zn. 15 T 6/2002, podal obviněný M. H. prostřednictvím svého obhájce JUDr. R. N. dovolání, opřené o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel nejprve shrnul dosavadní průběh řízení a posléze uvedl, že dovolací důvod spatřuje podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v nesprávném právním posouzení skutků uvedených v rozsudku ve výroku o vině pod body 13., 14. a 20., neboť soud prvního stupně ani soud odvolací nepřihlédl při právním posuzování k jeho obhajobě a nevzal v úvahu tyto skutečnosti:
ad 14. pokus trestného činu pojistného podvodu podle §8 odst. 1 k §250a odst. 1, 4 písm. b) tr. zák.,
ad 20. dílčí útok trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák.
ad 13. jednak pokus trestného činu podvodu podle §8 odst. 1 k §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., jednak dílčí útok trestného činu padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1 tr. zák., tím, že nevzal ve smyslu ustanovení §8 odst. 3 písm. a) tr. zák. obhajobu obžalovaného v úvahu, kdy tento dobrovolně upustil od jednání potřebného k dokonání trestného činu.
V závěru dovolání obviněný s ohledem na shora uvedené navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené pravomocné rozhodnutí ze dne 13. 4. 2005, sp. zn. 7 To 695/2004, a přikázal věc příslušnému soudu k projednání v potřebném rozsahu a k rozhodnutí.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, kterému bylo ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. doručeno dovolání obviněného M. H., se k němu vyjádřila v tom smyslu, že zvolený způsob odůvodnění dovolání po své obsahové stránce neodpovídá ani tvrzenému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani žádnému dalšímu ze zákonných dovolacích důvodů ve smyslu §265b odst. 1 tr. ř. Navíc je z napadeného rozsudku i z rozsudku soudu prvního stupně zřejmé, že soudy po zhodnocení provedených důkazů vycházely z konkrétních zjištění, které také ve svých rozhodnutích vyložily a o které následně opřely právní posouzení skutku jako trestných činů pojistného podvodu nebo podvodu dokonaného či ve stadiu pokusu, přičemž nelze dospět k závěru, že by mezi takto učiněnými skutkovými zjištěními a jejich následným hodnocením existoval extrémní nesoulad. Za tohoto stavu věci nelze než uzavřít, že takto odůvodněné dovolání se zcela míjí s věcným naplněním deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a po obsahové stránce neodpovídá ani žádnému dalšímu ze zákonných dovolacích důvodů ve smyslu §265b odst. 1 tr. ř., a proto státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhla podané dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout. Současně navrhla, aby Nejvyšší soud toto rozhodnutí učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda nejsou dány důvody pro odmítnutí dovolání ve smyslu §265i odst. 1 tr. ř., a shledal, že v posuzované věci je dovolání přípustné, bylo podáno v zákonné lhůtě, oprávněnou osobou a na místě, kde lze jeho podání učinit. Podle §265b odst. 1 tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý z důvodů uvedených v písm. a) až l) tohoto ustanovení, pokud není dán důvod dovolání podle §265b odst. 2 tr. ř. (uložení trestu odnětí svobody na doživotí), přičemž podle §265f odst. 1 tr. ř. je třeba v dovolání mimo jiné vymezit i důvod dovolání s odkazem na §265b odst. 1 písm. a) až l), příp. odst. 2 tr. ř.
Jak zjistil Nejvyšší soud z obsahu shora citovaného dovolání, obviněný této povinnosti v podaném dovolání formálně dostál, neboť v něm uvedl důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutků uvedených v rozsudku ve výroku o vině pod body 13., 14. a 20. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku či skutkům je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. V mezích tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl zjištěn soudem, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., což ovšem obviněný ve svém velmi stručném dovolání fakticky požaduje, neboť napadá rozhodnutí soudu odvolacího a potažmo i nalézacího jen z toho důvodu, že oba soudy neakceptovaly jeho obhajobu, přičemž námitku totožného obsahu vznášel již v rámci odvolání. Takto také dříve uplatňoval námitku ohledně dobrovolného upuštění od dokonání trestného činu s odkazem na §8 odst. 3 písm. a) tr. zák., a to pouze ohledně bodu 13. výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně (ve vztahu k bodům 14. a 20. téhož výroku o vině v dovolání obviněný neuvedl vůbec žádné hmotně právní, ale ani jiné námitky, když zde pouze vymezil právní kvalifikaci s tím, že oba soudy nepřihlédly k jeho obhajobě a nevzaly v úvahu blíže v dovolání nespecifikované skutečnosti – viz str. 2 dovolání). Nicméně jak plyne z odůvodnění odvolání, na které obviněný v dovolání ani blíže neodkazuje, v porovnání se závěry rozhodnutí soudů obou stupňů, obviněný svou argumentaci v tomto směru postavil na požadavku změny závěrů, plynoucích ze skutkových zjištění. Z přiloženého spisového materiálu je totiž zřejmé, že jak ve své výpovědi v přípravném řízení (č. l. 730 a následující spisu), tak i v řízení před nalézacím soudem ve výpovědi učiněné při hlavním líčení (č. l. 2694 a následující spisu) se dovolatel k předmětné trestné činnosti sám doznal (v hlavním líčení pouze uvedl, že si na to již nepamatuje, ale po přečtení výpovědi z přípravného řízení uvedl, že „…jak to tehdy vypověděl, tak to asi tak zhruba bylo…“), přitom nikde neuvedl, že by neměl v úmyslu dokončit dané trestné jednání a naopak uváděl, že až „…po několika dnech mu R. sdělil, že to nevyšlo“.
Ve vztahu k výše uvedenému proto dovolací soud opět zdůrazňuje, že z vymezení důvodů dovolání v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být nesprávné skutkové zjištění, byť to zákon explicitně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená a objasněná v jeho odůvodnění. Přesvědčivě však lze tento závěr dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v §265b odst. 1 tr. ř., zejména důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., kde se uvádí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z toho plyne, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně, příp. doplněného nebo pozměněného odvolacím soudem, a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně, resp. odvolacího soudu, nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Tento závěr vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. §147 až §150 a §254 až §263 tr. ř. a přiměřeně i rozhodnutí Ústavního soudu např. ve věcech pod sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03 a II. ÚS 651/02). V této souvislosti je třeba také zdůraznit, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného M. H. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b tr. ř. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. března 2006
Předseda senátu:
Doc. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D.