ECLI:CZ:NS:2006:5.TDO.374.2006.1
sp. zn. 5 Tdo 374/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. března 2006 o dovolání podaném obviněným D. Š., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2005, sp. zn. 10 To 311/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 4 T 161/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 31. 5. 2005, sp. zn. 4 T 161/2004, byl obviněný D. Š. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. a podle 224 odst. 2 tr. zák. a §314e odst. 2 tr. zák. mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu šesti roků.
Krajský soud v Praze jako soud druhého stupně usnesením ze dne 30. 8. 2005, sp. zn. 10 To 311/2005, rozhodl podle §256 tr. ř. o zamítnutí odvolání obviněného.
Shora citované usnesení Krajského soudu v Praze napadl obviněný D. Š. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný namítl, že se nedopustil žádného trestného činu, tedy ani uvedeného protiprávního jednání. Najel přední částí vozidla do hlavní silnice, kde zůstal stát. Vytvořil tak překážku v silničním provozu, na kterou měl řidič jedoucí po hlavní silnici reagovat. Obviněný mu do jízdní dráhy nevjel. Proto dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a přikázal věc Krajskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva podle §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se písemně k dovolání. Uvedl, že dovolání směřuje výlučně proti hodnocení důkazů a vychází z odlišných skutkových okolností, než jaké zjistil nalézací soud. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání odmítl.
Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
Z hlediska naplnění podmínek přípustnosti dovolání uvedených v §265a tr. ř. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě u příslušného soudu (§265e odst. 1 tr. ř.) a obsahuje náležitosti ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř.
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., proto bylo třeba posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, označený jako důvod podle §265b odst. 1 písm g) tr. ř., lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z dikce ustanovení je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Jeho podstatou je podřazení skutkových zjištění soudu pod ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. Otázka dodržení procesních ustanovení, tj. zejména ustanovení trestního řádu, včetně ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů, při tomto posuzování nehraje žádnou roli, protože není kritériem dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Předmětem právního posouzení je skutek, tak jak byl zjištěn soudem. V dovolání lze namítat, že skutkový stav, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným, ale nelze namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy a jaké skutkové závěry z nich vyvodil, jak postupoval při dokazování apod. V dovolání je totiž možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu, který zjistil soud, avšak není možné vytýkat skutkové vady s cílem dosáhnout primárně změny ve skutkových zjištěních soudu, jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu a teprve v návaznosti na to usilovat i o jiné právní posouzení. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je koncipován tak, že nepřipouští, aby jím byl napadán skutkový základ rozhodnutí. Ústavní soud se s tímto výkladem ztotožnil např. v usneseních ze dne 20. 6. 2004, sp. zn. I. ÚS 22/04, ze dne 22. 8. 2005, sp. zn. II. ÚS 160/03 a ze dne 2. 5. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05.
Nejvyšší soud posoudil námitky podaného dovolání tak, že je z hlediska jejich obsahu nelze podřadit pod uplatněný dovolací důvod. Obviněný v dovolání popřel, že by se dopustil daného trestného činu, neboť pouze najel přední částí vozidla do hlavní silnice, kde zůstal stát a řidič jedoucí po hlavní silnici mohl na situaci reagovat. Těmito námitkami popřel správnost skutkových zjištění, která soudy učinily na základě vyhodnocení důkazů, tedy procesní činností vykonávanou podle ustanovení trestního řádu. Právní posouzení učiněné podle procesních ustanovení však nelze zaměňovat s hmotně právním posouzením, jehož nesprávnost je předpokladem uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud je v dovolacím řízení povinen vycházet ze skutkových zjištění učiněných soudy nižší instance, ze kterých jednoznačně vyplývá, že obviněný nedal přednost v jízdě vozidlu jedoucímu po hlavní silnici. Správnost těchto skutkových zjištění není dovolací soud oprávněn přezkoumat, neboť to neumožňuje žádný z taxativně vymezených dovolacích důvodů.
Dovolatel tedy neuvedl jedinou konkrétní výtku k aplikaci ustanovení hmotného práva, jak vyžaduje naplnění deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž z jeho podnětu věcně přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení z hledisek stanovených v §265i odst. 3, 4, 5 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. března 2006
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová