ECLI:CZ:NS:2006:5.TDO.387.2006.1
sp. zn. 5 Tdo 387/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 12. dubna 2006 v neveřejném zasedání o dovolání obviněné H. L. , nar. 13. 4. 1969 v Praze, bez zaměstnání, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 11. 2005, sp. zn. 61 To 431/2005, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 6 T 111/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. 8. 2005, sp. zn. 6 T 111/2005, byla obviněná H. L. uznána vinnou trestnými činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. d) a e), odst. 3 písm. a) tr. zák. za jednání popsané v bodě I. rozsudku, krádeže podle §247 odst. 1 písm. d) a e), odst. 3 písm. a) tr. zák. ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. za jednání v bodě II./1-3 rozsudku a maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. a) tr. zák. Za tyto trestné činy byla odsouzena podle §247 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byla podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazena do věznice s ostrahou. Podle §57a odst. 1, 2 tr. zák. jí byl uložen trest zákazu pobytu na území hlavního města Prahy na pět let a podle §35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu uložený trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 6. 4. 2005, sp. zn. 4 T 57/2005, který nabyl právní moci dne 21. 4. 2005, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Tímto rozsudkem bylo také rozhodnuto o vině a trestech spoluobviněných R. S. , V. L. a P. L.
Trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. d) a e), odst. 3 písm. a) tr. zák. (bod I rozsudku) spáchala tím, že sama dne 10. 12. 2004 v době kolem 16.10 hod. v P., M. , společně se samostatně stíhanými obviněnými M. L., I. L. , a J. L., odcizila dosud neztotožněné poškozené zahraniční turistce blíže neurčený předmět podobný peněžence, a to tak, že obviněná I. L. si přes ruce přehodila šálu tak, aby je měla kryté a poté pravou rukou rozepnula kovové zapínání kabelky poškozené, vsunula ruku dovnitř kabelky a odtud vytáhla blíže neurčený předmět podobný peněžence, zatímco obviněná H. L. společně s obviněnými M. L. a J. L. po celou dobu kryli svými těly jednání obviněné I. L. tak, aby na ni nebylo vidět, přičemž, když si všimli, že jsou pozorováni hlídkou Policie České republiky, předala obviněná I. L. odcizený předmět obviněné H. L. , které se z místa činu podařilo uprchnout, a tohoto jednání se obviněná H. L. dopustila přesto, že byla rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 21. 6. 2002, sp. zn. 9 T 51/2002, který nabyl právní moci dnem 28. 8. 2002 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 28. 8. 2002, sp. zn. 61 To 329/2002, odsouzena pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. d) tr. zák. mimo jiné i k trestu odnětí svobody v trvání 16 měsíců se zařazením pro výkon tohoto trestu do věznice s ostrahou a tento trest vykonala dnem 28. 10. 2003.
Pod bodem II./1-3 rozsudku byla obviněná H. L. uznána vinnou trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. d) a e), odst. 3 písm. a) tr. zák. ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., který spáchala tím, že společně s obviněným R. S. a V. L. dne 12. 2. 2005 v době kolem 15.00 hod. v Praze 1, S. ul. , na tramvajové zastávce ve směru k Národnímu divadlu, po předchozí domluvě předstírali nástup do tramvaje, obviněná H. L. záměrně zpomalila nástup do soupravy za ní nastupující dosud neztotožněné poškozené zahraniční turistky, obviněný R. S. se na poškozenou natlačil zezadu a levou ruku vsunul do její kabelky, přičemž si tuto kryl novinami a prohledával tak obsah kabelky poškozené v úmyslu z ní něco odcizit, zatímco obviněný V. L. stál hned za ním a svým tělem kryl jeho jednání a současně sledoval okolí, přičemž poškozená si tohoto jednání všimla, kabelku si zajistila a obviněným se tak nepodařilo nic odcizit (bod II./1 rozsudku);
společně s obviněnými R. S. , V. L. a P. L. dne 21. 2. 2005 v době kolem 21.20 hod v P. , S. , na tramvajové zastávce ve směru k Národnímu divadlu, po předchozí domluvě předstírali nástup do tramvaje, když obviněná H. L. záměrně zpomalila nástup do soupravy za ní dosud neztotožněného poškozeného, obviněný R. S. se na tohoto poškozeného natlačil zezadu a levou ruku vsunul do levé kapsy bundy poškozeného, přičemž si svou ruku kryl novinami a prohledával obsah kapsy poškozeného v úmyslu z ní něco odcizit, zatímco obvinění V. L. a P. L. stáli v jeho blízkosti a sledovali okolí, zda je někdo nepozoruje a poté všichni před odjezdem z tramvaje vystoupili, aniž by poškozenému něco odcizili (bod II./2 rozsudku);
společně se všemi obviněnými dne 21. 2. 2005 v době kolem 21.30 hod. v P. , S. na tramvajové zastávce ve směru k Národnímu divadlu, po předchozí domluvě předstírali nástup do tramvaje, když obvinění H. L. a P. L. záměrně zpomalili nástup do soupravy za nimi nastupujícího dosud neztotožněného poškozeného, zatímco obviněný R. S. se na tohoto poškozeného natlačil zezadu, levou ruku vsunul do levé kapsy kalhot poškozeného, přičemž si svou ruku kryl novinami a prohledával obsah kapsy poškozeného v úmyslu z ní něco odcizit, zatímco obviněný V. L. stál v blízkosti a sledoval okolí, zda je někdo nepozoruje a poté všichni před odjezdem tramvaje vystoupili, aniž by poškozenému něco odcizili (bod II./3 rozsudku);
a tohoto jednání se dopustila přesto, že byla rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 21. 6. 2002, sp. zn. 9 T 51/2002, který nabyl právní moci dnem 28. 8. 2002 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 28. 8. 2002, sp. zn. 61 To 329/2002, odsouzena pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. d) tr. zák. mimo jiné i k trestu odnětí svobody v trvání 16 měsíců se zařazením pro výkon tohoto trestu do věznice s ostrahou, který vykonala dnem 18. 10. 2003.
Trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. a) tr. zák. uvedený pod bodem III. rozsudku spáchala obviněná tím, že poté, co jí byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 21. 6. 2002, sp. zn. 9 T 51/2002 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 28. 8. 2002, sp. zn. 61 To 329/2002, uložen mimo jiné i trest zákazu pobytu na území hlavního města Prahy na dobu dvou let, který počal běžet po výkonu trestu odnětí svobody dnem 18. 10. 2003, nejméně ve dnech 10. 12. 2004, 12. 2. 2005 a 21. 2. 2005 se zdržovala na území hlavního města Prahy, kde byla zadržena hlídkou Policie České Republiky v obvodu Prahy 1 v souvislosti s pácháním trestné činnosti.
Proti tomuto rozsudku podali všichni obvinění odvolání proti výrokům o vině i výrokům o trestech. Městský soud v Praze usnesením ze dne 2. 11. 2005, sp. zn. 61 To 431/2005, zamítl podle §256 tr. ř. jejich odvolání jako nedůvodná.
Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 11. 2005, sp. zn. 61 To 431/2005, podala obviněná H. L. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., kterým napadla výroky o vině pod bodem I. a II. rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu. Namítla, že nenaplnila zákonné znaky skutkové podstaty ani dokonaného ani nedokonaného trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. d) a e), odst. 3 písm. a) tr. zák., protože nejednala jako členka organizované skupiny. Namítla také, že z popisu skutku nevyplývá, že by se jednalo o domluvenou, promyšlenou a organizovanou činnost, jejímž cílem by bylo provádět kapesní krádeže. Podle obviněné tedy její úmysl nezahrnoval znak skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. d) a e), odst. 3 písm. a) tr. zák. spočívající v tom, že jednala jako členka organizované skupiny.
Obviněná uvedla, že výpověď svědka M. L. ohledně předávání odcizené peněženky mezi spoluobviněnými je podle jejího mínění v rozporu s následným popisem skutku uvedeným ve skutkové větě pod bodem I. rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu a pro tento rozpor nelze dospět k závěru, že se obviněná podílela na činnosti organizované skupiny. Dále namítla, že kvůli špatné kvalitě videozáznamu nelze bezpečně rozpoznat její jednání, přičemž jak videozáznam tak pořízená dokumentace jsou v rozporu s popisem skutků uvedených ve výroku o vině pod body II./1-3 rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu.
Obviněná proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 11. 2005, sp. zn. 61 To 431/2005, a přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání uvedla, že obviněná své dovolací námitky zaměřila výlučně do oblasti skutkových zjištění, a dovoláním se domáhala, aby provedené důkazy byly hodnoceny jiným způsobem. Podle nejvyšší státní zástupkyně soudy hodnotily důkazy zcela v souladu s §2 odst. 5, 6 tr. ř., přičemž jejich závěry nejsou v rozporu se zásadami formální logiky. Uvedla, že za těchto podmínek nenaplňuje polemika obviněné se skutkovými zjištěními dovolací důvod podle na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani žádný jiný důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř. Z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání v neveřejném zasedání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Podle tohoto ustanovení trestního řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Přitom zjistil, že dovolání je přípustné, neboť bylo podáno oprávněnou osobou v zákonné lhůtě podle §265e odst. 1 tr. ř. proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. h) tr. ř. a dovolání má obligatorní obsahové náležitosti podle §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze považovat za důvod dovolání podle citovaného ustanovení trestního řádu, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu dovolacím soudem.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Dovolání je totiž specifickým mimořádným opravným prostředkem, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další soudní instancí přezkoumávající skutkový stav věci, neboť by se tím dostal do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do postavení soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/2003).
Nejvyšší soud shledal, že obviněná sice uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale uvedla pouze odlišnou verzi skutkového stavu, a tím napadla skutková zjištění učiněná soudy. Za námitku, která je pouze polemikou se skutkovým zjištěním, je nutno považovat jak výhradu obviněné, že rozpory ve svědecké výpovědi M. L. týkající se předávání odcizené peněženky mezi spoluobviněnými jsou takového rázu, že na jejich základě soudy nemohly dospět k závěru, že se podílela na činnosti organizované skupiny, tak i její tvrzení, že špatná kvalita videozáznamu neumožňuje bezpečně rozpoznat její jednání. Za námitku skutkového charakteru je nutno považovat také výtku obviněné, že nejednala jako členka organizované skupiny a že tento znak skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. d) a e), odst. 3 písm. a) tr. zák. nebyl pokryt jejím zaviněním, neboť takový závěr soudy učinily na základě skutkových zjištění, jejichž obsah je podrobně uveden v odůvodnění napadeného rozhodnutí.
Závěr o tom, zda tu je zavinění ve smyslu trestního zákona a v jaké formě (§4 a 5 tr. zák.), je závěrem právním. Tento právní závěr o subjektivních znacích trestného činu se však musí zakládat na skutkových zjištěních soudu vyplývajících z provedeného dokazování, stejně jako závěr o objektivních znacích trestného činu (srov. č. 60/1972 Sb. rozh. tr.). Soudy obou stupňů dospěly na základě skutkových zjištění, zejména výpovědí svědka M. L. , fotodokumentace a v odvolacím řízení promítnutím videozáznamu k závěru, že obviněná H. L. jednala jako členka organizované skupiny v počtu tří (skutek ad. II./1 rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu) až čtyř osob (skutky ad I. a II./2, 3 rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu), které měly mezi sebou rozděleny úlohy a jejich jednání bylo předem naplánované a koordinované, a naplnila tak veškeré zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. d) a e), odst. 3 písm. a) tr. zák. (skutek uvedený pod bodem I. rozsudku soudu prvního stupně) a pokusu trestného činu krádeže podle §8 odst. 1 tr. zák. k §247 odst. 1 písm. d) a e), odst. 3 písm. a) tr. zák. (skutek uvedený pod bodem II./1-3 rozsudku soudu prvního stupně). Z odůvodnění obou rozhodnutí vyplývá, že soudy respektovaly rozhodnutí č. 36/1995 Sb. rozh. tr. podle kterého spáchání krádeže za okolností, kdy dojde k rozdělení úloh spolupachatelů záležející v tom, že jeden s novinami v ruce, jimiž si kryje volnou ruku, se zmocňuje cizí věci, druhý se přitiskl k poškozenému bezprostředně z druhé strany a třetí se na poškozeného tlačí zezadu, čímž vytvářejí tzv. \"zátku\", přičemž čtvrtý sleduje, zda nejsou pozorováni, naplňuje znaky trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. a) tr. zák. (krádež spáchaná členy organizované skupiny). Nejvyšší soud dále podotýká, že veškerá skutková zjištění soudů obou stupňů jsou v souladu s popisy skutků uvedených pod body I., II./1-3 a III. rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu.
Obviněná tak ve svém dovolání ve skutečnosti nenamítá nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení, ale dovoláním se domáhá, aby na základě jiného skutkového zjištění, byly jiným způsobem posouzeny skutky, pro které byla stíhána. Dovolací soud je však vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy nižších stupňů, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jako nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání, pokud k nim soudy dospěly v řádně vedeném trestním řízení za dodržení zásad formální logiky, jak tomu bylo řízení, které napadenému rozhodnutí předcházelo.
Nejvyšší soud shledal, že námitky obviněné nenaplňují důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nelze je podřadit ani pod jiné důvody dovolání uvedené v §265b tr. ř. Proto dovolání obviněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. dubna 2006
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek