ECLI:CZ:NS:2006:5.TDO.438.2006.1
sp. zn. 5 Tdo 438/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. dubna 2006 o dovoláních, která podali obvinění D. P . a M. L., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 10. 2005, sp. zn. 3 To 684/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 9 T 88/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných D. P. a M. L. o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2005, sp. zn. 9 T 88/2003, byla obviněná D. P. uznána vinnou trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., za který jí byl podle téhož ustanovení uložen trest odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Obviněný M. L. byl tímto rozsudkem uznán vinným trestným činem vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. a podle §235 odst. 1 tr. zák. a §35 odst. 2 tr. zák. mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl podle §35 odst. 2 tr. zák. zrušen výkon o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 29. 8. 2003, sp. zn. 9 T 45/2003, který nabyl právní moci dne 7. 10. 2003, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Krajský soud v Ostravě jako soud druhého stupně rozsudkem ze dne 18. 10. 2005, sp. zn. 3 To 684/2005, rozhodl z podnětu odvolání okresního státního zástupce tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve vztahu k obviněnému M. L. v celém rozsahu, a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., za který mu podle §234 odst. 1 tr. zák. a §35 odst. 2 tr. zák. uložil souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl podle §35 odst. 2 tr. zák. zrušen výrok o trestu za skutky pod body 2) a 3) z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 29. 8. 2003, sp. zn. 9 T 45/2003, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody a podle §256 tr. ř. byla zamítnuta odvolání obou obviněných.
Shora citovaný rozsudek Krajského soudu v Ostravě napadli obvinění D. P. a M. L. dovoláními podanými prostřednictvím obhájců ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. Oba obvinění citovali dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Dovolatelka D. P. namítla, že se odvolací soud vůbec nezabýval některými námitkami, jež uplatnila v odvolání. Především se jedná o rozpor ve výpovědi svědků D. S. a nezletilého M. K. ohledně přítomnosti D. S. u předmětného incidentu. Svědecké výpovědi L. B. a E. B. pak potvrdily pouze tu skutečnost, že poškozený dostal od babičky peníze. Výpovědi svědka T. G. z přípravného řízení a u hlavního líčení jsou odlišné a soudy vůbec nepřihlédly k výpovědi svědkyň T. F. a G. M. Protože se obviněná vytýkaného jednání nedopustila a skutkovou podstatu trestného činu loupeže nenaplnila, navrhla, aby Nejvyšší soud ve věci sám rozhodl a zprostil obviněnou obžaloby.
Dovolatel M. L. napadl rozhodnutí soudu druhého stupně ve výroku o vině i o trestu. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřoval v nesprávném posouzení skutkového stavu, když soud hodnotil důkazy v neprospěch obviněného a vyšel toliko ze svědeckých výpovědí L. B., jeho babičky, D. S. a L. B. V průběhu přípravného řízení ani v řízení před soudem nebyl objasněn původ sporných 600,- Kč, neboť soud vyšel z faktu, že peníze patřily E. B. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a přikázal příslušnému soudu projednání a rozhodnutí věci, aniž by tento soud specifikoval.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva podle §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se písemně k podaným dovoláním. Podle jeho názoru oba dovolatelé uplatnili námitky, které se primárně týkají procesu dokazování. Obsah a forma tohoto procesu však nejsou hmotně právním hodnocením skutku, nýbrž způsobem, jímž soud teprve skutek definuje. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud obě dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání odmítl.
Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. a shledal, že obě dovolání jsou přípustná podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., byla podána v zákonné lhůtě u soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni (§265e odst. 1 tr. ř.) a splňují náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., proto bylo třeba posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, označený oběma dovolateli jako důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem. Pouze námitky obsahově odpovídající tomuto důvodu přichází v úvahu věcně posoudit.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Předpokladem jeho uplatnění je námitka nesprávné aplikace ustanovení hmotného práva, tedy hmotně právního posouzení skutku nebo hmotně právního posouzení jiné skutkové okolnosti. V dovolání je totiž možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu, který zjistil soud, avšak není možné vytýkat skutkové vady s cílem dosáhnout primárně změny ve skutkových zjištěních soudu, jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu a teprve v návaznosti na to usilovat i o jiné právní posouzení. Prostřednictvím citovaného dovolacího důvodu tedy nelze namítat vady provádění či hodnocení důkazů a zpochybňovat správnost učiněných skutkových závěrů, neboť v takovém případě by se jednalo o námitky vadné aplikace předpisů trestního práva procesního (viz zejména §2 odst. 5, 6 tr. ř., §89 a násl. tr. ř., §207 a násl. tr. ř. a §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Hmotně právní posouzení je konáno teprve v návaznosti na zjištěný skutkový stav, tedy v návaznosti na tato posouzení podle procesních ustanovení. Změna hodnocení důkazů a skutkových zjištění učiněných ve věci soudy nižších stupňů je v řízení o dovolání vyloučena, neboť zákonný výčet dovolacích důvodů v §265b tr. ř. je taxativní a přezkum skutkových zjištění není v tomto ustanovení jako důvod dovolání uveden.
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je koncipován tak, že nepřipouští, aby jím byl napadán skutkový základ rozhodnutí. Ústavní soud se s tímto výkladem ztotožnil např. v usneseních ze dne 20. 6. 2004, sp. zn. I. ÚS 22/04, ze dne 22. 8. 2005, sp. zn. II. ÚS 160/03 a ze dne 2. 5. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05.
S přihlédnutím k tomuto výkladu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud hodnotil námitky posuzovaných dovolání.
Jak bylo výše popsáno, obsahem dovolání obou obviněných byly výhrady k hodnocení svědeckých výpovědí soudy obou stupňů v neprospěch obviněných, zpochybnění konzistentnosti svědeckých výpovědí, resp. rozporů ve výpovědích jednotlivých svědků. Podle dalších námitek soudy nevzaly v úvahu výpovědi svědkyň, podle kterých se obviněná D. P. vytýkaného jednání nedopustila. Nejvyšší soud považuje tyto námitky za obsahově neodpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu. Jak bylo výše popsáno, nelze v dovolacím řízení posuzovat hodnocení důkazů soudy nižšího stupně. Námitky týkající se hodnocení důkazů, věrohodnosti obsahu jednotlivých svědeckých výpovědí či jejich rozpornosti nelze uplatňovat prostřednictvím žádného z dovolacích důvodů.
Stejným způsobem vyhodnotil Nejvyšší soud také námitky dovolatele M. L., podle kterých v průběhu přípravného řízení ani v řízení před soudem nebyl objasněn původ sporných 600,- Kč. Podle názoru dovolatele soud vyšel z faktu, že peníze patřily E. B. a nezabýval se možností, že se jednalo o peníze, které ve svém autě ztratil obviněný a byly tudíž jeho vlastnictvím. Jak bylo vysvětleno, Nejvyšší soud je povinen vycházet ze skutku v takové podobě, kterou shledaly soudy nižších stupňů. Proto se nemůže zabývat odlišnými alternativami původu této částky. I tato vytčená vada se vztahuje k postupu soudů podle ustanovení trestního řádu jakožto procesního předpisu upravujícího trestní řízení, nikoli k hmotně právnímu posouzení skutku.
Dovolací námitky obviněných D. P. a M. L. zaměňovaly nesprávnost právního posouzení podle hmotně právního ustanovení s posouzením procesním a nesprávnost právní kvalifikace shledávaly v nesprávném hodnocení důkazů a v nesprávnosti skutkových zjištění. Námitky dovolatelů po obsahové stránce nebylo možno podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani pod jiný ze zákonných důvodů dovolání.
Protože dovolání byla podána z jiných důvodů než důvodů předvídaných zákonem, rozhodl Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jejich odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 12. dubna 2006
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová