ECLI:CZ:NS:2006:5.TDO.635.2006.1
sp. zn. 5 Tdo 635/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 27. června 2006 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného P. P. , podnikatele, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 11. 2005, sp. zn. 3 To 722/2005, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 11 T 382/2004, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 11. 2005, sp. zn. 3 To 722/2005, a rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. 11 T 382/2004.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Jindřichově Hradci přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. 11 T 382/2004, byl obviněný P. P. uznán vinným trestným činem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 1 tr. zák. a za tento trestný čin byl odsouzen podle §125 odst. 1 tr. zák. za použití §53 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. k peněžitému trestu 150.000,- Kč. Podle §54 odst. 3 tr. zák. mu byl pro případ, že by peněžitý trest nevykonal ve stanovené lhůtě, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců. Podle §229 odst. 3 tr. ř. byl poškozený M. D. , bytem D. , J. , odkázán s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Obviněný spáchal trestný čin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 1 tr. zák. tím, že jako účastník sdružení F. se sídlem v D. , který odpovídal za vedení účetnictví, nechal zaúčtovat v účetnictví výdajový pokladní doklad pod č. na částku 5.137.000,- Kč jako vyplacenou zálohu na faktury společnosti G. , přičemž věděl, že ve skutečnosti žádné peníze této společnosti nepředá, neboť tento obchod neměl být uskutečněn, a v souvislosti s tím do účetnictví nechal zanést dne 25. 4. 1999 doklad o vlastním vkladu ve výši 2.000.000,- Kč, dne 30. 4. 1999 ve výši 950.000,- Kč a dne 8. 4. 1999 doklad o vlastním vkladu ve výši 2.300.000,- Kč, přičemž tyto vklady nebyly fakticky do sdružení vloženy a měly pouze deklarovat vysokou finanční hotovost pro předstírané zaplacení faktur společnosti G. , a dále poté, co ze sdružení vystoupil M. D., nechal podle provedeného vypořádání vypracovat druhou verzi účetnictví, ve které zpětně pozměnil údaje v peněžních denících za roky 1997 a 1998, čímž zkreslil hospodářský výsledek sdružení a řádné vyměření daně.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný P. P. odvolání, kterým napadl výrok o vině a trestu. Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 14. 11. 2005, sp. zn. 3 To 722/2005, zrušil napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. ve výroku o trestu a při nezměněném výroku o vině rozhodl podle §259 odst. 3 tr. ř. tak, že obviněnému uložil podle §125 odst. 1 tr. zák. za použití §53 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. peněžitý trest 50.000,- Kč, přičemž obviněnému pro případ, že by nevykonal peněžitý trest ve stanovené lhůtě, stanovil náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců.
Proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 11. 2005, sp. zn. 3 To 722/2005, podal obviněný P. P. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný namítl, že nebyl odpovědný za vedení účetnictví, přestože byl podle smlouvy o sdružení ze dne 4. 8. 1997 v čl. IX. pověřen vedením správy sdružení, včetně účetnictví. Podle něj byla za řádné vedení účetnictví odpovědná účetní J. J. (H. ), protože jí předával ke zpracování veškeré účetní doklady.
Obviněný dále namítl, že ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně ani v jeho odůvodnění není vyjádřena subjektivní stránka trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 1 tr. zák. Soud prvního stupně podle něj nijak nerozvedl, jak bylo ohroženo včasné a řádné vyměření daně a tento nedostatek podle něj nenapravil ani odvolací soud. Obviněný vytkl soudům obou stupňů, že v odůvodnění svých rozhodnutí uvedly, že obviněný svým jednáním ohrozil majetková práva jiného, přestože dospěly k závěru, že na člena sdružení M. D. , který ze sdružení vystoupil, připadal záporný majetkový podíl a dokonce v rámci vypořádání obdržel vyšší podíl, než by mu jinak náležel. Obviněný uvedl, že skutková věta neobsahuje žádný odkaz na ustanovení zvláštního předpisu, který měl svým jednáním porušit, a popis skutku tak neobsahuje veškeré zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 1 tr. zák. Zálohové faktury neměly podle obviněného žádný dopad na vyměření daně z příjmu a ani neovlivnily daňové přiznání jednotlivých účastníků sdružení, protože do konce účetního období byla záloha řádně vypořádána. Podle něj nedošlo ani k ohrožení řádného vyměření daně, k čemuž údajně dospěl i finanční úřad, který po provedené kontrole daň nedoměřil, ani k ohrožení majetkových práv jiného, když vystupující člen sdružení M. D. obdržel více, než mu příslušelo.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 11. 2005, sp. zn. 3 To 722/2005, a rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. 11 T 382/2004, a podle §265m odst. 1 tr. ř. jej rozsudkem zprostil obžaloby, případně aby přikázal Okresnímu soudu v Jindřichově Hradci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání odmítla námitku obviněného, že za vedení účetnictví byla odpovědná účetní J. J. (H. ), protože obviněný byl podnikatel, který byl ve sdružení F. odpovědný za vedení účetnictví. Fiktivní pokladní doklady do účetnictví sdružení zanesla účetní J. J. (H. ) na jeho pokyn. Obviněný tedy byl odpovědný za porušení ustanovení §35 obchodního zákoníku, v tehdy platném znění, které podnikatelům ukládalo povinnost vést účetnictví v rozsahu a způsobem stanoveným zvláštním zákonem, tj. zákonem č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění jeho pozdějších předpisů, tak, aby bylo možno zjistit čisté obchodní jmění a výsledek hospodaření obchodního subjektu.
Podle nejvyšší státní zástupkyně účelem jednání obviněného bylo pouze deklarovat neexistující a nevyplacené finanční hotovosti tak, aby majetkový podíl vystupujícího člena sdružení byl co nejmenší, resp. aby byl vyměřen v záporných hodnotách. Pokud se následně členové sdružení dohodli na vypořádacím podílu vystupujícího člena sdružení v kladných položkách, pak podle ní jednali v rámci své smluvní volnosti, což nemění nic na tom, že jeho majetková práva byla ohrožena. Obviněný poté zpětně přizpůsobil stav účetnictví sdružení zmíněnému způsobu vypořádání, a to nepravdivým údajem o skutečné výši vkladu člena sdružení M. D. , když v účetnictví uvedl, že jeho vklad do společnosti činil 300.000,- Kč namísto skutečného vkladu ve výši 10.000,- Kč. Není tak pochyb o tom, že vedl účetnictví sdružení v několika variantách, čímž podle nejvyšší státní zástupkyně zkreslil hospodářský výsledek sdružení, a tím i základ daně z příjmu fyzických osob, a tedy příjmů všech jeho členů, včetně příjmu vystoupivšího člena sdružení M. D. Protože pro uvedené nesrovnalosti a vady v účetnictví muselo být finančním úřadem prováděno upřesňující šetření, došlo podle jejího názoru i k ohrožení řádného vyměření daně. Nejvyšší státní zástupkyně z těchto důvodů navrhla, aby dovolání obviněného bylo v neveřejném zasedání odmítnuto jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Podle tohoto ustanovení trestního řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Přitom zjistil, že dovolání je přípustné, neboť bylo podáno oprávněnou osobou v zákonné lhůtě podle §265e odst. 1 tr. ř. proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni a má obligatorní obsahové náležitosti podle §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda námitky uplatněné v dovolání lze považovat za důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu rozhodnutí dovolacím soudem.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Dovolání je specifickým mimořádným opravným prostředkem, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další soudní instancí přezkoumávající skutkový stav věci, neboť by se tím dostal do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do postavení soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem.
Nejvyšší soud neodmítl dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., a proto podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející. Po přezkoumání shledal, že podané dovolání je důvodné.
Vycházel přitom z následujících skutečností:
Trestný čin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 1 tr. zák. spáchá ten, kdo nevede účetní knihy, zápisy nebo jiné doklady sloužící k přehledu o stavu hospodaření a majetku nebo k jejich kontrole, ač je k tomu podle zákona povinen, nebo kdo v takových účetních knihách, zápisech nebo jiných dokladech uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslující údaje, nebo kdo takové účetní knihy, zápisy nebo jiné doklady zničí, poškodí, učiní neupotřebitelnými nebo zatají a ohrozí tak majetková práva jiného nebo včasné a řádné vyměření daně. Tato skutková podstata byla zcela nově formulována novelou trestního zákona provedenou zákonem č. 253/1997 Sb. se záměrem přesnějšího vymezení podmínek trestněprávního postihu a jeho vázání na případy, které znamenají zásah do majetkových práv jiného nebo ohrožují zájem státu na řádném a včasném splnění daňové povinnosti. (srov. Š. , P., P. , F., R. S. Trestní zákon. Komentář. II. díl. 6., doplněné a přepracované vydání, Praha: C. H. Beck 2004, 800s.). Dovětek „ohrozí tak majetková práva jiného nebo včasné a řádné vyměření daně“ u trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 1 tr. zák. se vztahuje nejen k alinea třetí, ale i k alinea první a druhá, a proto je třeba dokazování zaměřit i na prokázání tohoto znaku a jeho výsledky poté vyjádřit ve skutkové i právní větě výroku o vině odsuzujícího rozsudku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2005, sp. zn. 5 Tdo 897/2005).
Nejvyšší soud zjistil, že v průběhu celého trestního řízení bylo dokazování zaměřeno pouze na to, zda obviněný upravoval účetnictví sdružení tím, že do něj nechal zanést nepravdivé výdajové a příjmové pokladní doklady. Soud prvního stupně z těchto skutkových zjištění dospěl ke správnému závěru, že obviněný tímto jednáním naplnil jeden ze znaků skutkové podstaty trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 1 tr. zák., a to, že obviněný uvedl v účetních knihách, zápisech nebo jiných dokladech nepravdivé údaje. S tímto právním závěrem se odvolací soud ztotožil. Jak však vyplývá ze spisu, soud prvního stupně ani odvolací soud vůbec neprováděly dokazování k dalším znakům skutkové podstaty trestného činu podle §125 odst, 1 tr. zák. vymezených dikcí „ohrozí tak majetková práva jiného nebo včasné a řádné vyměření daně“. Okolnost, že soudy nedospěly k žádným skutkovým zjištěním týkajícím se tohoto znaku skutkové podstaty uvedeného trestného činu, se projevila i v popisu skutku. Tzv. skutková věta obsahuje v tomto směru pouze konstatování, že obviněný „zkreslil hospodářský výsledek sdružení a řádné vyměření daně“. Nejvyšší soud podotýká, že z popisu skutku nevyplývá, zda obviněný jednak ohrozil řádné vyměření daně a jednak není ani patrné, o kterou daň by se mělo jednat. Z pohledu dovolacího řízení nejde jen o neúplnost popisu skutku a porušení procesního ustanovení §120 odst. 3 tr. ř., ale o natolik podstatnou vadu, která zpochybňuje závěr o správném hmotně právním posouzení skutku, neboť chybí část obligatorních podmínek trestní odpovědnosti obviněného za trestný čin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 1 tr. zák. Proto je třeba tuto námitku podřazenou pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. považovat za důvodnou.
Podle §120 odst. 3 tr. ř. výrok, jímž se obžalovaný uznává vinným nebo se obžaloby zprošťuje, musí přesně označovat trestný čin, jehož se výrok týká, a to nejen zákonným pojmenováním a uvedením příslušného zákonného ustanovení, nýbrž i uvedením místa, času a způsobu spáchání, popřípadě uvedením i jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným, jakož i uvedením všech zákonných znaků, včetně těch, které odůvodňují určitou trestní sazbu. Ve výroku rozsudku, v tzv. skutkové větě, musí soud uvést všechny zjištěné skutkové okolnosti, které jsou v posuzovaném případě konkrétním obsahem zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Nestačí proto, aby se soud při popisu jednání obviněného omezil, byť jen v některých směrech, na citaci těchto zákonných znaků, neboť taková citace tvoří tzv. právní větu výroku rozsudku (srov. č. 43/1999-I Sb. rozh. tr.).
Soud prvního stupně při popisu skutku posouzeného jako trestný čin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 1 tr. zák., nepostupoval zcela podle ustanovení §120 odst. 3 tr. ř., když neuvedl, v čem spočívá znak „ohrozí tak majetková práva jiného nebo včasné a řádné vyměření daně“. Popis skutku tak neodpovídá ustanovení §120 odst. 3 tr. ř. Právem na soudní a jinou právní ochranu se zabýval též Ústavní soud České republiky, který ve svém nálezu ze dne 6. 10. 2005, sp. zn. II. ÚS 83/04, vyslovil, že neodmyslitelnou součástí práva na spravedlivý proces je právo obžalovaného na úplné projednání věci soudem. Takovým projednáním podle Ústavního soudu není případ, v němž ve výroku o vině skutková věta neobsahuje úplný popis skutečností rozhodných pro naplnění skutkové podstaty trestného činu ve smyslu ustanovení §120 odst. 3 tr. ř. Obdobně judikoval Nejvyšší soud např. ve věcech vedených pod sp. zn. 5 Tdo 429/2002 a 5 Tdo 1048/2004. Nejvyšší soud podotýká, že pokud ve výroku odsuzujícího rozsudku chybí vyjádření některého znaku skutkové podstaty trestného činu, není možné jeho existenci dovozovat pouze z odůvodnění rozhodnutí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2003, sp. zn. 5 Tdo 1328/2003, nebo nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. IV. ÚS 182/04).
Nejvyšší soud po přezkoumání shledal, že podané dovolání je v tomto rozsahu důvodné. Uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je naplněn, neboť napadené rozhodnutí z výše vyložených důvodů spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení skutku. Proto podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 11. 2005, sp. zn. 3 To 722/2005, a rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. 11 T 382/2004. Současně zrušil také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Protože po zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů je nutno učinit ve věci nové rozhodnutí, přikázal podle §265l odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Jindřichově Hradci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Okresní soud doplní dokazování ohledně znaku ,,a ohrozí tak majetková práva jiného nebo včasné a řádné vyměření daně‘‘ a teprve poté posoudí, zda jednáním obviněného byly naplněny všechny znaky trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 1 tr. zák. Bude se též zabývat materiální stránkou tohoto trestného činu ve smyslu §3 odst. 2 tr. zák. a poté učiní rozhodnutí, zda obviněný spáchal zmíněný trestný čin či nikoli.
Okresní soud je při novém projednání a rozhodnutí věci vázán právním názorem, který v tomto rozhodnutí vyslovil Nejvyšší soud (§265s odst. 1 tr. ř.). Protože napadené rozhodnutí i rozhodnutí mu předcházející byla zrušena jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch (§265s odst. 2 tr. ř.).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. června 2006
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek