ECLI:CZ:NS:2006:5.TDO.697.2006.1
sp. zn. 5 Tdo 697/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 6. 2006 o dovoláních obviněných J. S., J. S., a M. S., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 2. 2006, sp. zn. 6 To 40/2006, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 6 T 103/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných J. S., J. S., a M. S., o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 5. 10. 2005, sp. zn. 6 T 103/2005, byli obvinění J. S., J. S., a M. S., uznáni vinnými trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., který spáchali tím, že dne 23. 9. 2004 v době kolem 18.00 hodin společně přijeli do firmy poškozeného A. B., se sídlem P., s cílem domoci se úhrady zboží – paprik, předaných do skladu A. B. a když tuto úhradu poškozený A. B. odmítl, začal jej obviněný J. S., bít, k bití se následně přidal J. S., při bití byl poškozený A. B. zároveň kopán do oblasti žeber, přičemž následně byl buď obv. J. S. st. nebo J. S. ml. držen pod krkem u zdi, přičemž obviněný M. S. k výzvě obv. J. S. st. odpojil kabely od počítačů, přičemž jeden počítač v hodnotě 19.853,- Kč byl v majetku poškozeného A. B., druhý z počítačů o přesně nezjištěném stáří a hodnotě byl v majetku sv. V. B., obv. J. S., dále vzal mobilní telefon zn. Siemens SL 45 a zn. Nokia 6310i o přesně nezjištěné ceně, 2 ks počítačů obvinění naložili do čekajícího vozidla a z místa odjeli, telefony Nokia a Siemens zanechali v prostorách firmy poškozeného A. B.
Za tento trestný čin byl obviněný J. S., odsouzen podle §234 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 2 let, přičemž podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu 2 let a 6 měsíců. Obviněný J. S., byl za shora uvedený trestný čin odsouzen podle §234 odst. 1 tr. zák. též k trestu odnětí svobody v trvání 2 let, přičemž podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu 2 let a 6 měsíců. Také obviněný M. S., byl za shora uvedený trestný čin odsouzen podle §234 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 2 let, přičemž podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu 2 let.
Městský soud v Praze, jenž rozhodoval jako odvolací soud o odvoláních všech obviněných, která podali proti shora uvedenému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 5. 10. 2005, sp. zn. 6 T 103/2005, rozhodl usnesením ze dne 14. 2. 2006, sp. zn. 6 To 40/2006, tak, že podaná odvolání obviněných podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti uvedenému usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 2. 2006, sp. zn. 6 To 40/2006, ve spojení s citovaným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 5. 10. 2005, sp. zn. 6 T 103/2005, podali všichni tři obvinění prostřednictvím svého obhájce JUDr. J. D. dovolání, opřená shodně o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V odůvodnění těchto svých mimořádných opravných prostředků po shrnutí dosavadního průběhu trestního řízení dovolatelé shodně uvedli, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na nesprávném hmotně právním posouzení výpovědí, zejména poškozeného A. B. a přítomných policistů. Dále svou námitku dovolatelé blíže odůvodnili tak, že poškozený A. B. podal trestní oznámení účelově, ve své výpovědi lhal ohledně údajného použití násilí obviněnými vůči jeho osobě, o čemž svědčí skutečnost, že nenavštívil lékaře a nenechal si vystavit objektivní zprávu o zraněních, která by musel utrpět po jím popisovaném agresivním útoku, poškozený nevypovídal pravdu ani ohledně údajného nepoučení jeho osoby policisty o tom, že má navštívit lékaře, neboť oba policisté uvádějí opak, taktéž nebyl po činu rozrušen ani na něm nebyly podle výpovědí policistů navenek patrné žádné známky násilí, s čímž se odvolací soud nezabýval. Výpověď poškozeného je tak rozporuplná, účelová a nevěrohodná, vedená cílem zbavit se obviněných a nezaplatit dlužnou částku. Soudy obou stupňů naprosto ignorovaly důkazy o nevině dovolatelů, kteří zdůrazňují, že žádný trestný čin nespáchali.
V závěru dovolání obvinění s přihlédnutím ke shora uvedenému navrhli, aby Nejvyšší soud České republiky těmto dovoláním vyhověl a ve smyslu §265 písm. k) tr. ř. (správně §265k odst. 1 tr. ř.) zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze a tomuto přikázal, aby ve věci znovu jednal a rozhodl, případně aby sám ve smyslu ustanovení §265m tr. ř. rozsudkem rozhodl tak, že se těmto dovoláním vyhovuje, ruší se rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ve všech jeho výrocích a obvinění se ve smyslu ustanovení §226 písm. b) tr. ř. v celém rozsahu zprošťují obžaloby.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, kterému bylo ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. dovolání obviněných J. S., J. S., a M. S., doručeno, se k němu do doby rozhodnutí dovolacího soudu nevyjádřila.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda nejsou dány důvody pro odmítnutí dovolání ve smyslu §265i odst. 1 tr. ř., a shledal, že v posuzované věci jsou dovolání přípustná, byla podána v zákonné lhůtě, oprávněnými osobami a na místě, kde lze jejich podání učinit. Podle §265b odst. 1 tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý z důvodů uvedených v písm. a) až l) tohoto ustanovení, pokud není dán důvod dovolání podle §265h odst. 2 tr. ř. (uložení trestu odnětí svobody na doživotí), přičemž podle §265f odst. 1 tr. ř. je třeba v dovolání mimo jiné vymezit i důvod dovolání s odkazem na §265b odst. 1 písm. a) až l), příp. odst. 2 tr. ř.
Jak zjistil Nejvyšší soud z obsahu shora citovaných dovolání, všichni obvinění této povinnosti v podaných dovoláních formálně dostáli, neboť v nich shodně uvedli důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na nesprávném hmotně právním posouzení výpovědí, zejména výpovědi poškozeného A. B. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. V mezích tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl zjištěn soudem, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., což však právě obvinění ve svých dovoláních fakticky požadují, neboť napadají skutkové závěry soudu odvolacího a potažmo i nalézacího, které byly vyvozeny ze svědecké výpovědi poškozeného A. B. a výpovědí dalších svědků. Jen pro úplnost je třeba uvést, že se všemi dovolateli namítanými domnělými pochybeními se již vypořádal odvolací soud, neboť dovolání mají prakticky totožný obsah jako odvolání.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud po přezkoumání obsahu spisu dospěl k závěru, že dovolatelé ve svých mimořádných opravných prostředcích požadují změnu skutkového stavu a teprve na tomto základě pak jiné hmotně právní posouzení. Ve vztahu k výše uvedenému proto dovolací soud opět zdůrazňuje, že z vymezení důvodů dovolání v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být nesprávné skutkové zjištění, byť to zákon explicitně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená a objasněná v jeho odůvodnění. Přesvědčivě však lze tento závěr dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v §265b odst. 1 tr. ř., zejména důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., kde se uvádí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z toho plyne, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně, příp. doplněného nebo pozměněného odvolacím soudem, a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně, resp. odvolacího soudu, nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Tento závěr vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. §147 až §150 a §254 až §263 tr. ř. a přiměřeně i rozhodnutí Ústavního soudu např. ve věcech pod sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02).
Jen pro úplnost Nejvyšší soud konstatuje, že pokud dovolatelé shodně spatřují nesprávné právní posouzení skutku v nesprávném posouzení výpovědí, zejména poškozeného B. a policistů, ohledně tohoto pak dále namítají, že poškozený si průběh incidentu vymyslel, a že existovala dohoda mezi obviněnými a poškozeným o převzetí jeho počítačů do úschovy obviněnými, a to do doby než zaplatí část sjednané kupní ceny za papriky, pak i přes skutkový charakter těchto námitek je třeba zdůraznit, že hodnocení zmíněných důkazů provedl náležitě a správně již soud prvního stupně, který v odůvodnění svého rozhodnutí podrobně rozvedl, jaké důkazy vzal v úvahu a proč některé výpovědi jakož i tvrzení obviněných považoval za nedůvěryhodné a účelové. Kromě výpovědi poškozeného vycházel též ještě i z výpovědí policistů M. T. a M. W., kteří se dostavili na místo činu krátce po napadení z podnětu poškozeného A. B., dále z výpovědí svědkyně V. B., svědka J. P. a z listinných důkazů, uvedených na straně 6 odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně. Z provedených důkazů a ze způsobu, jak se s nimi vypořádal nalézací soud a potažmo i soud odvolací, který odvolání všech obviněných po náležitém přezkoumání napadeného rozsudku soudu prvního stupně i řízení mu předcházejícího zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodná a potvrdil tak skutková zjištění soudu první instance, nevyplynul ani extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními učiněnými nalézacím soudem a jeho právními závěry. Dovolatelé tak skutečně požadují pouze jiné hodnocení důkazů a je třeba v této souvislosti odkázat na závěry, které byly již v tomto směru shora v podrobnostech rozvedeny.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněných J. S., J. S., a M. S., odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť byla podána z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b tr. ř. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. června 2006
Předseda senátu:
Doc. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D.