ECLI:CZ:NS:2006:5.TDO.797.2006.1
sp. zn. 5 Tdo 797/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. července 2006 o dovolání podaném obviněným J. S ., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 11. 2005, sp. zn. 9 To 446/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 19 T 3/2004, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se z r u š u j í
1)rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 11. 2005, sp. zn. 9 To 446/2005, v části výroku pod bodem 2), ve které byl obviněnému J. S. uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, a dále ve výroku, kterým byl podle §35 odst. 2 tr. zák. zrušen výrok o trestu ohledně tohoto obviněného z rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 26. 5. 2004, sp. zn. 5 T 36/2004, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu,
2) rozsudek Okresního soudu v Sokolově ze dne 22. 4. 2005, sp. zn. 19 T 3/2004 ve výroku o vině pod bodem 1/, kterým byl obviněný J. S. uznán vinným trestným činem vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené části obou rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Sokolově přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 22. 4. 2005, sp. zn. 19 T 3/2004, byl obviněný J. S. uznán vinným trestnými činy vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. a výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., za které mu byl podle §235 odst. 1 tr. zák. a §35 odst. 2 tr. zák. uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvacet jedna měsíců, pro jehož výkon byl podle 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 26. 5. 2004, sp. zn. 5 T 36/2004, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Současně bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněného T. S. a podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Krajský soud v Plzni jako soud druhého stupně rozsudkem ze dne 15. 11. 2005, sp. zn. 9 To 446/2005, z podnětu odvolání obviněného J. S. a okresního státního zástupce podle §258 odst. 1 písm. a), b), c) a d), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve výroku o vině pod bodem 3), ve výroku o trestu ohledně obou obviněných a ve výrocích o náhradě škody a podle §259 odst. 1 tr. ř. věc ohledně skutku pod bodem 3) napadeného rozsudku vrátil okresnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí. Podle §259 odst. 1 tr. ř. krajský soud nově rozhodl o trestu obou obviněných, přičemž obviněnému J. S. podle §235 odst. 1 tr. zák. a §35 odst. 2 tr. zák. uložil souhrnný trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, pro jehož výkon byl podle 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl ohledně tohoto obviněného zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 26. 5. 2004, sp. zn. 5 T 36/2004, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Shora citovaný rozsudek Krajského soudu v Plzni napadl obviněný J. S. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolání obviněného směřovalo proti bodu 2) výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody, současně však i proti výroku o vině trestným činem vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. vyslovený rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 22. 4. 2005, sp. zn. 19 T 3/2004, jež zůstal rozhodnutím odvolacího soudu nedotčen.
Nesprávné právní posouzení skutku obviněný spatřoval v tom, že podle výsledků provedeného dokazování skutek odpovídá právní kvalifikaci podle §202 odst. 1 tr. zák., event. podle §221 odst. 1 tr. zák. ve stádiu pokusu. Z jeho popisu nevyplývá souvislost mezi pohrůžkami, bitím a požadováním úsluh, když pohrůžku bitím a způsob bití soudy ani blíže nespecifikovaly. Mimo rámec dovolání obviněný dále uvedl, že zjištěný skutkový stav věci neodpovídá plně provedeným důkazům. Dovolatel pouze po poškozeném důrazným způsobem požadoval plnění povinností vyplývajících ze zákona o výkonu trestu odnětí svobody, interních směrnic věznice a příkazů dozorců ve vztahu k úklidu na celách. Z těchto důvodů dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a vrátil věc Krajskému soudu v Plzni k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva podle §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se písemně k dovolání. Ztotožnil se s hodnotícími úvahami soudů obou stupňů i s vyvozeným právním závěrem. Napadené rozhodnutí podle jeho názoru netrpí vadou, kterou by bylo třeba odstranit cestou dovolání. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. v neveřejném zasedání odmítl.
Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno v zákonné lhůtě u soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni (§265e odst. 1 tr. ř.) a splňuje náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., proto bylo třeba posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, označený jako důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem. Námitkami obsahově odpovídajícími citovanému důvodu se pak bylo možno zabývat.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nejvyšší soud shledal, že námitky obviněného, kterými vytýkal nedostatečný popis skutku, který tak neobsahoval zákonné znaky trestného činu vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. a jimiž se dožadoval právní kvalifikace jeho jednání podle odlišných ustanovení trestního zákona po obsahové stránce odpovídají citovanému dovolacímu důvodu. Nejvyšší soud pak přezkoumal podle §265i odst. 3, 4, 5 tr. ř. napadené části rozhodnutí soudů nižších stupňů a zjistil, že skutkový stav věci neumožňuje vyvrátit námitky dovolání, podle kterých soudy blíže nespecifikovaly pohrůžku bitím a podle kterých dovolatel v podstatě pouze požadoval po poškozeném plnění jeho povinností.
Trestného činu vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo jiného násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy nutí, aby něco konal, opominul nebo trpěl. Pohrůžkou násilí se rozumí jak pohrůžka bezprostředního násilí, tak i pohrůžka násilím, které má být vykonáno teprve v bližší nebo vzdálenější budoucnosti. Pohrůžka násilí nemusí směřovat přímo proti napadenému a může se týkat i násilí na majetku. Ze strany pachatele musí být jednání neoprávněné a výhrůžka bezprávná, tj. směřující k takovému konání, opominutí či trpění poškozeného, k jehož vynucování není obviněný oprávněn, resp. ke kterému není poškozený povinen. Pro uznání viny trestným činem vydírání spáchaným užitím pohrůžky násilí je nezbytné, aby skutkový stav věci zahrnoval okolnosti, ze kterých je možné vyslovenou pohrůžku pachatele identifikovat. Neobsahuje-li popis skutku v odsuzujícím rozsudku žádné skutkové okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, čím byl naplněn zákonný znak trestného činu spočívající v násilí nebo pohrůžce násilí trestného činu vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák., jehož spácháním byl obviněný uznán vinným, jde o nesprávné právní posouzení skutku (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2002, sp. zn. 7 Tdo 236/2002, publikované pod č. T 426 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 18, str. 190).
Podle výroku rozsudku okresního soudu se obviněný dopustil jednání spočívajícího v tom, že „v přesně nezjištěné dny v období od 13. 5. 2003 do 28. 5. 2003 na n. o.o. D V. VS ČR K. n. O., okres S., na ložnici, kde vykonával nepodmíněný trest odnětí svobody, nutil pohrůžkami a bitím spoluodsouzeného B. B. k různým úsluhám a to úklidu cely, když poškozeného rovněž udeřil dlaní do obličeje, když odmítl úsluhy provádět a poškozený z obavy před bitím úsluhy prováděl.“ V odůvodnění rozhodnutí (viz str. 8 rozsudku) se soud po zhodnocení jednotlivých důkazů týkajících se uvedeného jednání omezil na konstatování, že „obviněný poškozeného opakovaně pohrůžkou zbitím a rovněž úderem otevřenou dlaní do obličeje nutil k provádění úklidu a dalších úsluh a zaviněním ve formě přímého úmyslu měl nutit jiného k nedobrovolnému jednání“. V další části odůvodnění soud konstatoval, že své rozhodnutí opřel o zcela usvědčující věrohodnou výpověď poškozeného.
Odvolací soud na straně 3 napadeného rozhodnutí uvedl, že „obviněný po poškozeném pořád něco požadoval, poškozený za něj musel uklízet a když odmítal, bylo mu vyhrožováno a v jednom případě jej obviněný udeřil“. Za správné označil hodnocení jednotlivých svědeckých výpovědí soudem prvního stupně ve vztahu ke skutku pod bodem 1) výroku napadeného rozsudku a sám se skutkovým stavem blíže nezabýval.
Podle tzv. právní věty výroku rozsudku soudu prvního stupně se obviněný dopustil trestného činu vydírání tím, že jiného násilím a pohrůžkou násilí nutil, aby něco konal nebo trpěl. Zatímco závěr o užití násilí obviněným bez důvodných pochybností vyplývá ze skutkových okolností (srov. „…udeřil dlaní do obličeje…“), ve vztahu k pohrůžce násilí tomu tak není. V tzv. skutkové větě výroku Okresní soud v Sokolově při popisu jednání obviněného pouze v plurálu opakuje právní pojem pohrůžka, aniž by však vyjádřil její konkrétní obsah, vysvětlil, v čem pohrůžky obviněného spočívaly či přímo reprodukoval jejich znění. Skutkový podklad, ze kterého by bylo možné dovodit závěr, že obviněný použil vůči poškozenému pohrůžek, není obsažen ani v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. Ze zjištění soudů nižší instance taktéž nelze vyvrátit námitku dovolatele, podle které obviněný popsaným jednáním poškozeného důraznějším způsobem nutil k plnění jeho vlastních povinností vyplývajících ze zákona o výkonu trestu odnětí svobody, interních směrnic věznice a příkazů dozorců ve vztahu k úklidu na celách. Soud prvního stupně ve výroku popsal jednání vynucované na poškozeném jako „úsluhy a to úklid cely“ a nezabýval se okolností, zda tento „úklid“ nepatřil mezi běžné povinnosti poškozeného, jež by on sám odmítal dobrovolně plnit, nebo skutečně měl být obviněným neoprávněně nucen vykonávat práce za obviněného, event. nad rámec stanovených povinností. Tvrzení v tomto smyslu, tedy, že obviněný požadoval po poškozeném jen plnění jeho vlastních povinností, bylo součástí obhajoby obviněného prakticky od počátku trestního řízení. Žádný ze soudů nižších stupňů se jí však v podstatě nezabýval a řádným způsobem se s ní nevypořádal, ačkoli objasnění těchto okolností má podstatný význam pro naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu vydírání a tím i trestní odpovědnost obviněného.
Nezbývá proto než uzavřít, že skutkový stav věci, k němuž dospěly soudy prvního i druhého stupně, nezahrnuje okolnosti, ze kterých by vyplývala konkrétní pohrůžka násilí vyslovená obviněným vůči poškozenému. Popis skutku v odsuzujícím rozsudku tedy neobsahuje žádné skutkové okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, čím byl naplněn zákonný znak trestného činu pohrůžky násilí trestného činu vydírání. Rozhodnutí soudů obou stupňů v tomto směru spočívají na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a z hlediska striktních požadavků na zákonnost a přezkoumatelnost odsuzujícího rozsudku nemohou obstát. Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání obviněného zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 11. 2005, sp. zn. 9 To 446/2005 v bodě ad 2) v části, ve které byl obviněnému J. S. uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, a dále ve výroku, kterým byl podle §35 odst. 2 tr. zák. zrušen výrok o trestu ohledně tohoto obviněného z rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 26. 5. 2004, sp. zn. 5 T 36/2004, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále Nejvyšší soud zrušil podle §265k odst. 1 tr. ř. rozsudek Okresního soudu v Sokolově ze dne 22. 4. 2005, sp. zn. 19 T 3/2004, ve výroku o vině pod bodem 1/, kterým byl obviněný J. S. uznán vinným trestným činem vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák., a podle §265k odst. 2 tr. ř. byla zrušena také další rozhodnutí na zrušené výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud přikázal Okresnímu soudu v Sokolově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší soud rozhodl o podaném dovolání v neveřejném zasedání v souladu s §265r odst. 1 písm. b) tr. ř.
Soud prvního stupně tedy projedná znovu skutek popsaný pod bodem 1/ jeho dřívějšího rozhodnutí a zaměří se na zjištění těch okolností, jež budou konkretizovat použití výhrůžek obviněným adresovaných poškozenému. Bude přicházet v úvahu doplnění dokazování o svědecké výpovědi, ze kterých by bylo možné zjistit konkrétní obsah výhrůžných sdělení obviněného. Okresní soud (na rozdíl od Nejvyššího soudu) může taktéž provést změnu skutkových zjištění a do skutkového stavu věci zahrnout nové skutečnosti při respektování zásady zákazu reformationis in peius (§265s odst. 2 tr. ř.). Obdobně bude nutné zaměřit pozornost k okolnostem vypovídajícím o protiprávnosti konání, které obviněný na poškozeném vynucoval. Při rozhodování o právní kvalifikaci skutkových zjištění poté soud znovu zváží všechny okolnosti rozhodné pro právní posouzení skutku, a to v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu (srov. §265s odst. 1 tr. ř.), a své závěry náležitě odůvodní ve smyslu požadavku ustanovení §125 odst. 1 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 12. července 2006
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová