ECLI:CZ:NS:2006:5.TDO.803.2006.1
sp. zn. 5 Tdo 803/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. 7. 2006 o dovolání obviněného J. Z., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 8. 2. 2006, sp. zn. 55 To 40/2006, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 4 T 172/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. Z. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 1. 12. 2005, sp. zn. 4 T 172/2005, byl obviněný J. Z. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b) tr. zák., trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., trestným činem útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a) tr. zák. a trestným činem útoku na veřejného činitele podle §156 odst. 1 písm. a) tr. zák.
Za tyto trestné činy byl obviněný J. Z. odsouzen podle §155 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 16 měsíců, přičemž pro výkon tohoto trestu byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále bylo též tímto rozsudkem podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 2 tr. ř. rozhodnuto o náhradě škody.
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci, jenž rozhodoval jako odvolací soud o odvolání obviněného J. Z., které podal proti shora uvedenému rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 1. 12. 2005, sp. zn. 4 T 172/2005, rozhodl rozsudkem ze dne 8. 2. 2006, sp. zn. 55 To 40/2006, tak, že z podnětu odvolání obviněného J. Z. napadený rozsudek soudu prvního stupně podle §258 odst. 1 písm. f) tr. ř. zrušil částečně ve výroku o náhradě škody týkajícího se poškozeného P., s. r. o., O. ohledně tohoto obviněného a podle §261 tr. ř. i ohledně spoluobviněného J. F. a za splnění podmínek §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že podle §228 odst. 1 tr. ř. jsou oba obvinění J. Z. a J. F. povinni zaplatit poškozenému P. O., s. r. o., náhradu škody ve výši 26.700,- Kč, a to rukou společnou a nerozdílnou. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla tato poškozená společnost odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Proti uvedenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 8. 2. 2006, sp. zn. 55 To 40/2006, ve spojení s citovaným rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 1. 12. 2005, sp. zn. 4 T 172/2005, podal obviněný J. Z. prostřednictvím své obhájkyně Mgr. I. D. dovolání, opřené o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel rozvedl, že podle jeho názoru soudy obou stupňů v případě skutků popsaných pod bodem 2b), 3) a 4) rozsudku nalézacího soudu v rámci svého postupu porušily ustanovení §247, §257, §155 a §156 tr. zák., když jej uznaly vinným v těchto bodech popsaným jednáním právně kvalifikovaným jako dané trestné činy. Obviněný má zato, že příčinu porušení hmotného práva trestního je třeba hledat v porušení práva procesního. Ve všech třech případech byl totiž obviněný uznán vinným ze spáchání trestného činu, aniž by skutkový stav vycházel z provedeného dokazování a jednoznačně odpovídal naplnění všech zákonných znaků předmětných skutkových podstat, a to zejména naplnění subjektivní a objektivní stránky. K vyslovení viny u všech skutků došlo podle dovolatele na základě nesprávné aplikace právního ustanovení trestního zákona, k níž nalézací soud přistoupil v důsledku pochybení při aplikaci procesně právních norem, když nerespektoval zásadu volného hodnocení důkazů, nashromážděné důkazy nehodnotil podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností daného případu jednotlivě i v jejich souhrnu, jak má na mysli ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. a v této souvislosti i ustanovení §2 odst. 5 tr. ř., když obviněným namítaná pochybení nebyla napravena ani v rámci postupu odvolacího soudu. Odvolací soud svým zamítavým rozhodnutím totiž stejně jako soud první instance odmítl obhajobu obviněného ke všem skutkům, ačkoliv tato je potvrzována i dalšími provedenými důkazy, a naopak výrok o vině ponechal bez dalšího opřen toliko o důkazy svědčící v jeho neprospěch. Namítané rozpory tak zůstaly neodstraněny, v důsledku čehož jak soud nalézací, tak i soud odvolací nemohl mít pro objektivní rozhodnutí o vině obviněného zcela spolehlivý skutkový podklad prostý jakýchkoli důvodných pochybností, což vedlo i k následné chybné aplikaci výše uvedených ustanovení trestního zákona.
V závěru dovolání obviněný J. Z. s ohledem na shora uvedené navrhl, aby Nejvyšší soud jako soud dovolací z podnětu dovolání obviněného podle ustanovení §265k odst. 1, 2 tr. ř. z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 8. 2. 2006, sp. zn. 55 To 40/2006, i rozsudek Okresního soudu v Přerově ze dne 1. 12. 2005, sp. zn. 4 T 172/2005, ve všech výrocích týkajících se jeho osoby, včetně dalších rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Přerově věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší státní zástupkyně, které bylo ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. dovolání doručeno, se k němu do doby rozhodnutí Nejvyššího soudu nevyjádřila.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda nejsou dány důvody pro odmítnutí dovolání ve smyslu §265i odst. 1 tr. ř., a shledal, že v posuzované věci je dovolání přípustné, bylo podáno v zákonné lhůtě, oprávněnou osobou a na místě, kde lze jeho podání učinit. Podle §265b odst. 1 tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý z důvodů uvedených v písm. a) až l) tohoto ustanovení, pokud není dán důvod dovolání podle §265h odst. 2 tr. ř. (uložení trestu odnětí svobody na doživotí), přičemž podle §265f odst. 1 tr. ř. je třeba v dovolání mimo jiné vymezit i důvod dovolání s odkazem na §265b odst. 1 písm. a) až l), příp. odst. 2 tr. ř.
Jak zjistil Nejvyšší soud z obsahu shora citovaného dovolání, obviněný této povinnosti v podaném dovolání formálně dostál, neboť v něm uvedl důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení skutku. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. V mezích tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl zjištěn soudem, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., což však právě obviněný ve svém dovolání fakticky požaduje, neboť napadá v návaznosti na uvedená procesní ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. skutkové závěry soudu odvolacího i nalézacího, které byly vyvozeny z provedeného dokazování. Přitom navíc obviněný v odůvodnění dovolání neuvádí, žádné konkrétní pochybení při provádění dokazování nebo při hodnocení provedených důkazů a celé jeho dovolání zůstává jen v obecné rovině, takže ani Nejvyšší soud neměl žádný podklad pro přezkoumání údajně nesprávného a nezákonného postupu obou nižších soudů. Jen pro úplnost je třeba uvést, že se všemi dovolatelem namítanými domnělými pochybeními v konkrétní podobě vymezené v odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 1. 12. 2005, sp. zn. 4 T 172/2005 (srov. č. l. 534 až 536 spisu), se již v dostatečné míře vypořádal odvolací soud (str. 4 až 7 rozsudku odvolacího soudu), s jehož závěry se Nejvyšší soud plně ztotožňuje.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud po přezkoumání obsahu spisu dospěl k závěru, že dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku požaduje změnu skutkového stavu a teprve na tomto základě pak jiné hmotně právní posouzení. Ve vztahu k výše uvedenému proto dovolací soud opět zdůrazňuje, že z vymezení důvodů dovolání v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být nesprávné skutkové zjištění, byť to zákon explicitně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená a objasněná v jeho odůvodnění. Přesvědčivě však lze tento závěr dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v §265b odst. 1 tr. ř., zejména důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., kde se uvádí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z toho plyne, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně, příp. doplněného nebo pozměněného odvolacím soudem, a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně, resp. odvolacího soudu, nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Tento závěr vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. §147 až §150 a §254 až §263 tr. ř. a přiměřeně i rozhodnutí Ústavního soudu např. ve věcech pod sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02).
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného J. Z. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b tr. ř. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. července 2006
Předseda senátu:
Doc. JUDr. Pavel Šámal, Ph. D.