Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 13.09.2006, sp. zn. 5 Tdo 965/2006 [ usnesení / výz-X ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2006:5.TDO.965.2006.1

ení leasingové smlouvy s výše uvedeným Z. Z., vozidlo však nedodal, tímto svým jednáním fakticky nezpůsobil poškozené firmě A. L., spol. s r. o., žádnou škodu, neboť částku 222 991,-- Kč společnost získala na akontaci a prvních splátkách, zaplacených poškozeným Z. a dále získala částku 268 200,-- Kč prodejem zajištěného vozidla, Z. Z. způsobil škodu 222 991,-- Kč, 48. dne 21. 7. 1998 v sídle firmy A. L., spol. s r. o., vylákal částku 478 660,-- Kč od uvedené firmy, a to tak, že předložil fakturu na svoji firmu V. C., s. r. o., znějící na částku 683 800,-- Kč, přičemž vystupoval jako majitel vozidla Š-Octavia GLXi 1.6 pod legendou, že uvedené vozidlo prodá leasingové firmě, od které si vozidlo pronajme Z. Z., zprostředkoval leasingovou smlouvu s výše uvedeným Z. Z., vozidlo však nedodal a takto získané peníze si ponechal pro svou potřebu, tímto svým jednáním způsobil poškozené firmě A. L., spol. s r. o., škodu ve výši nejméně 460 808,80 Kč, neboť na akontaci a prvních dvou splátkách bylo společnosti Z. Z. zaplaceno 222 991,-- Kč, 49. dne 21. 7. 1998 v sídlem firmy A. L., spol. s r. o., vylákal částku 478 660,-- Kč od uvedené firmy, a to tak, že předložil fakturu na svoji firmu V. C., s. r. o., znějící na částku 683 000,-- Kč, přičemž vystupoval jako majitel vozidla Felicia 1.3 GLXi, a pod legendou, že uvedené vozidlo prodá leasingové firmě, od které si vozidlo pronajme V. Z., zprostředkoval uzavření leasingové smlouvy s výše uvedeným V. Z., přičemž však V. Z. obviněný vozidlo nikdy nedodal, neboť vozidlo nikdy nevlastnil, následně bylo zjištěno, že vozidlo od prodejce A. B., s. r. o., odebrala firma Š., s. r. o., svým jednáním způsobil firmě A. L., s. r. o., škodu ve výši nejméně 460 008,80 Kč, neboť na akontaci a splátkách bylo společnosti zaplaceno 222 991,20 Kč, 50. dne 24. 7. 1998 v sídle firmy I. L., a. s., nyní G. C. I. L., a. s., vylákal částku 217 082,60 Kč od uvedené firmy, a to tak, že předložil fakturu na částku 268 003,20 Kč na svoji firmu H. T. C., s. r. o., a vystupoval jako majitel vozidla Š-Felicia 1.3 LXi, pod legendou, že uvedené vozidlo prodá leasingové firmě, od které si vozidlo pronajme J. F., zprostředkoval uzavření leasingové smlouvy s uvedeným F., který smlouvu podepsal na základě oznámení obžalovaného, že předcházející leasingovou smlouvu u A. L., s. r. o., zrušil a že podepíší novou smlouvu u I. L., a. s., a zaplatil akontaci a čtyři splátky, přičemž obžalovaný věděl, že předchozí smlouva zrušena nebyla, svým jednáním způsobil firmě G. C. I. L., a. s., škodu ve výši 217 082,60 Kč a J. F. škodu ve výši 80 779,-- Kč, 51. dne 24. 7. 1998 v sídle firmy A. L., spol. s r. o., vylákal částku 345 618,-- Kč od uvedené firmy, a to tak, že předložil fakturu na svoji firmu V. C., s. r. o., znějící na částku 493 740,-- Kč, přičemž vystupoval jako majitel vozidla Š-Felicia 1.3 GLXI, a pod legendou, že uvedené vozidlo prodá leasingové firmě, od které si vozidlo pronajme I. P., zprostředkoval uzavření leasingové smlouvy s výše uvedenou I. P., které však předal jiné vozidlo stejného typu, avšak jiného výrobního čísla, které bylo majetkem I. L., a. s., vozidlo bylo následně svědkyni poškozenými odebráno, svým jednáním způsobil firmě A. L., s. r. o., škodu ve výši 332 729,-- Kč, neboť na akontaci a splátkách bylo společnosti zaplaceno 161 011,-- Kč, 52. dne 28. 7. 1998 v sídle firmy I. L., a. s., nyní G. C. I. L., a. s., vylákal částku 207 831,30 Kč od uvedené firmy, a to tak, že předložil fakturu na svoji firmu H. T. C., s. r. o., znějící na částku 256 582,-- Kč, přičemž vystupoval jako majitel vozidla Š-Felicia 1.3 GLXI, a pod legendou, že uvedené vozidlo prodá leasingové firmě, od které si vozidlo pronajme jeho otec V. Š., zprostředkoval uzavření leasingové smlouvy s uvedeným V. Š., kterému přislíbil, že veškeré náležitosti vyřídí za něj a bude splácet leasingové splátky, což nečinil, přičemž věděl, že předchozí leasingová smlouva (bod 46 rozsudku) nebyla zrušena, tímto svým jednáním způsobil firmě G. C. I. L., a. s., škodu ve výši nejméně 196 223,30 Kč, neboť na akontaci a prvních splátkách bylo společnosti zaplaceno 60 358,70 Kč, 53. dne 29. 7. 1998 v sídle firmy I. L., a. s., nyní G. C. I. L., a. s., předložil fakturu na částku 1 000 000,-- Kč od uvedené firmy, a to tak, že uzavřel s uvedenou firmou leasingovou smlouvu na vozidlo BMW 740 i, zaplatil akontaci a dvě splátky, s úmyslem další dohodnuté splátky neplatit, což učinil, tímto svým jednáním způsobil firmě G. C. I. L., a. s., škodu ve výši nejméně 346 473,-- Kč, neboť na akontaci a prvních dvou splátkách bylo společnosti zaplaceno 654 327,-- Kč, 54. dne 19. 8. 1998 v sídle I. L., a. s., nyní G. C. I. L., a. s., vylákal částku 361 210,-- Kč od uvedené firmy, a to tak, že zprostředkoval uzavření leasingové smlouvy na vozidlo Š-Octavia LX 1.6, v hodnotě 361 210,-- Kč s tím, že nájemcem vozidla bude Z. Z., pro kterého připravil smlouvu s uvedenou leasingovou společností a jemuž uvedl, že vozidlo, které bylo leasováno u A. L., spol. s r. o., vyplatil, a proto je možné leasing u I. L., a. s., uzavřít, tímto jednáním uvedl v omyl G. C. I. L., a. s., a způsobil mu škodu ve výši nejméně 278 922,-- Kč, neboť na akontaci a první splátce bylo Z. Z. společnosti zaplaceno 82 288,-- Kč a dále škodu Z. Z. ve výši 82 288,-- Kč, 55. dne 19. 8. 1998 v sídle firmy I. L., a. s., nyní G. C. I. L., a. s., vylákal částku 254 034,-- Kč od této společnosti pod legendou zprostředkování leasingové smlouvy na vozidlo Š-Felicia LX i 1,3 50 kw, s tím, že nájemcem bude M. V., toto vozidlo následně předal k užívání I. P., která o záměně s jiným vozidlem na které uzavřela leasingovou smlouvu u A. L., spol. s r. o., nevěděla, tímto svým jednáním způsobil firmě G. C. I. L., a. s., škodu 254 034,-- Kč, 56. dne 16. 9. 1998 v sídle firmy V.-L. C., s. r. o., vylákal částku 468 454,-- Kč od uvedené firmy, a to tak, že na základě předložené faktury na svoji firmu H. T. C., Š. P., znějící na částku 669 220,-- Kč, přičemž vystupoval jako majitel vozidla Š-Octavia 1.9 TDI GLX, a pod legendou, že uvedené vozidlo prodá leasingové firmě, od které si vozidlo pronajme J. L., zprostředkoval uzavření leasingové smlouvy s výše uvedeným J. L., vozidlo však J. L. nikdy nepředal, neboť vozidlo nikdy nevlastnil, svým jednáním způsobil firmě V.-L., s. r. o., škodu ve výši nejméně 468 454,-- Kč, neboť na akontaci bylo společnosti zaplaceno 200 766,-- Kč, 57. dne 16. 9. 1995 v sídle firmy V.-L C., s. r. o., vylákal částku 468 454,-- Kč od uvedené firmy, a to tak, že na základě předložené faktury na svoji firmu H. T. C., Š. P., znějící na částku 669 220,-- Kč, kdy vystupoval jako majitel vozidla Š-Octavia 1.9 TDI GLX, a pod legendou, že uvedené vozidlo prodá leasingové firmě, od které si vozidlo pronajme J. L., zprostředkoval uzavření leasingové smlouvy s výše uvedeným J. L., vozidlo však J. L. nikdy nepředal, neboť vozidlo nikdy nevlastnil, tímto svým jednáním způsobil firmě V.-L., s. r. o., škodu ve výši nejméně 468 454,-- Kč, neboť na akontaci bylo společnosti zaplaceno 200 766,-- Kč, 58. dne 17. 9. 1998 v sídle firmy N. L., a. s., vylákal částku 209 987,-- Kč od uvedené firmy, a to tak, že předložil fakturu znějící na částku 350 000,-- Kč, kterou prokazoval, že jeho firma H. T. C., Š. P., prodala vozidlo Š-Octavia 1.6 LX, J. L., a zprostředkoval leasing vozidla mezi leasingovou firmou a nájemcem J. L., kdy byla uzavřena leasingová smlouva s výše uvedeným L., kterého mylně informoval, že předcházející leasingové smlouvy (body 38, 41 rozsudku) byly zrušeny, tímto svým jednáním způsobil firmě N. L. škodu ve výši nejméně 209 987,-- Kč, neboť na akontaci bylo společnosti zaplaceno 110 250,-- Kč a 29 763,-- Kč na třech splátkách, 59. dne 24. 9. 1998 v sídle firmy V.-L. C., s. r. o., vylákal od této firmy částku 457 548,-- Kč, a to tak, že předložil fakturu znějící na částku 653 640,-- Kč, na svoji firmu H. T. C., Š. P., kdy vystupoval jako majitel vozidla Š-Octavia 1.6 LX, a pod legendou, že uvedené vozidlo prodá leasingové firmě, od které si vozidlo naleasinguje Z. Z., přičemž téhož dne byla s uvedeným zájemcem podepsána leasingová smlouva s tím, že nájemce byl obžalovaným informován, že závazky vyplývající z předchozí smlouvy uzavřené na totéž vozidlo u společnosti A. (bod č. 48 rozsudku) byly vyplaceny, a proto může být proveden leasing u jiné společnosti na stejné vozidlo, což se nezakládalo na pravdě, tímto svým jednáním způsobil uvedené leasingové společnosti škodu ve výši nejméně 457 548,-- Kč, neboť na akontaci bylo společnosti zaplaceno 196 092,-- Kč, 60. dne 29. 9. 1998 v sídle firmy N. L., a. s., vylákal částku 368 900,-- Kč od uvedené firmy, a to tak, že předložil fakturu na svoji firmu H. T. C., Š. P., znějící na částku 368 900,-- Kč, přičemž vystupoval jako majitel vozidla Š-Octavia 1.6 LX a pod legendou, že uvedené vozidlo prodá leasingové firmě, od které si vozidlo pronajme Z. Z., téhož dne byla na uvedené vozidlo se Z. Z. uzavřena u leasingové společnosti smlouva, přičemž Z. Z. byl obžalovaným mylně informován, že dvě předcházející leasingové smlouvy (bod č. 48 a 60 rozsudku) zrušil, a proto je možné leasingovou smlouvu uzavřít, tímto svým jednáním způsobil firmě N. L. škodu ve výši nejméně 243 091,-- Kč, neboť společnosti byla Z. Z. zaplacena akontace a splátka ve výši 125 809,-- Kč a Z. Z. škodu ve výši 125 809,-- Kč, 61. dne 7. 10. 1998 v sídle firmy N. L., a. s., vylákal částku 448 500,-- Kč od uvedené firmy, a to tak, že využil skutečnosti, že leasingová společnost uzavřela s J. L., leasingovou smlouvu na vozidlo Š-Octavia 1.9 TDI GLXI, zaslal společnosti fakturu na svoji firmu H. T. C., Š. P., a vystupoval jako majitel vozidla Š-Octavia l.9 TDI GLXI, pod legendou, že uvedené vozidlo prodá leasingové firmě, od které si vozidlo pronajme J. L., L. smlouvu podepsal, obžalovaný poté zaslal poškozeným opravnou fakturu na vozidlo, které bylo řádně leasováno u K. C. B. L., a. s., nájemcem L., svým jednáním způsobil firmě N. L. škodu 448 500,-- Kč, 62. dne 7. 10. 1998 v sídle firmy N. L., a. s., vylákal částku 262 400,-- Kč od uvedené firmy, a to tak, že využil skutečnosti, že leasingová společnost uzavřela s J. L. leasingovou smlouvu na vozidlo Š-Octavia 1.9 TDI GLXI, v hodnotě 448 500,-- Kč, zaslal společnosti opravnou fakturu na svoji firmu H. T. C., Š. P., kdy vystupoval jako majitel vozidla Š-Octavia 1.9 TDI GLXi, a pod legendou, že uvedené vozidlo prodá leasingové firmě, od které si vozidlo pronajme J. L., kdy J. L. smlouvu podepsal, ač obžalovanému bylo známo, že vozidlo uvedené v opravné faktuře bylo již řádně leasováno u K .C. B. L., a. s., nájemcem L., tímto svým jednáním způsobil firmě N. L. škodu ve výši nejméně 242 854,-- Kč, neboť na akontaci a prvních dvou splátkách bylo společnosti zaplaceno 205 646,-- Kč, 63. dne 9. 10. 1998 v sídle firmy N. L., a. s., vylákal částku 238 764,-- Kč od uvedené firmy, a to tak, že předložil fakturu na svoji firmu H. T. C., Š. P., znějící na částku 348 560,-- Kč, kdy vystupoval jako majitel vozidla Š-Felicia 1.9 D LX, pod legendou, že uvedené vozidlo prodá leasingové firmě, od které si vozidlo pronajme V. H., zprostředkoval uzavření smlouvy, ačkoliv vozidlo nikdy nevlastnil, a dle šetření bylo prodáno jiné osobě, tímto svým jednáním způsobil firmě N. L. škodu ve výši nejméně 229 701,-- Kč, neboť na akontaci a první splátce bylo firmě uhrazeno 118 859,-- Kč, 64. dne 9. 10. 1998 v sídle firmy N. L., a. s., vylákal částku 252 484,-- Kč od uvedené firmy, a to tak, že předložil fakturu na svoji firmu H. T. C., Š. P., znějící na částku 368 590,-- Kč, přičemž vystupoval jako majitel vozidla Š-Octavia 1.6 LXI, a pod legendou, že uvedené vozidlo prodá leasingové firmě, od které si vozidlo pronajme jeho otec V. Š., zprostředkoval uzavření leasingové smlouvy s výše uvedeným V. Š., přičemž vozidlo však nikdy nevlastnil a nájemci je tedy nemohl dodat, tímto svým jednáním způsobil firmě N. L. škodu ve výši nejméně 252 484,-- Kč, neboť na akontaci bylo společnosti zaplaceno 116 106,-- Kč, 65. dne 9. 10. 1998 v sídle firmy N. L., a. s., vylákal částku 257 279,-- Kč od uvedené firmy, a to tak, že předložil fakturu na svoji firmu H. T. C., Š. P., znějící na částku 375 598,-- Kč, přičemž vystupoval jako majitel vozidla Š-Octavia 1.6 LXI, a pod legendou, že uvedené vozidlo prodá leasingové firmě, od které si vozidlo pronajme jeho otec V. Š., zprostředkoval uzavření leasingové smlouvy s uvedeným V. Š., ačkoliv vozidlo nikdy nevlastnil a nemohl jej tedy dodat nájemci, tímto svým jednáním způsobil firmě N. L. škodu ve výši nejméně 247 509,-- Kč, neboť na akontaci a splátkách bylo společnosti zaplaceno 128 089,-- Kč, 66. dne 14. 10. 1998 v sídle firmy N. L., a. s., se pokusil vylákat částku 479 850,-- Kč od uvedené firmy, a to tak, že uvedené firmě dodá vozidlo Škoda-Octavia 1.9 GLX TDi, s tím, že zprostředkuje leasing na nájemce J. P., avšak vzhledem k tomu, že leasingová společnost chtěla vozidlo předem vidět, k samotnému podpisu smlouvy, která byla již připravena, nedošlo, přičemž obviněný věděl, že vozidlo bylo již 2x leasováno u různých leasingových společností (bod 63 rozsudku + legální leasing u leasingové společnosti K. C. B. L., a. s.), faktická škoda uvedené firmě nevznikla, 67. obviněný sám dne 14. 10. 1998 v sídle firmy N. L., a. s., se pokusil vylákat částku cca 479 850,-- Kč od uvedené firmy, a to tak, že zástupci firmy uvedl, že firmě dodá vozidlo Š-Octavia 1.9 GLX TDi, a následovně že zprostředkuje leasing tohoto vozidla s tím, že zprostředkuje leasing na nájemce J. P., avšak vzhledem k tomu, že leasingová společnost chtěla vozidlo předem vidět, k samotnému podpisu smlouvy, která byla již připravená, nedošlo, faktická škoda výše uvedené firmě žádná nevznikla, 68. dne 21. 10. 1998 v sídle firmy A., a. s., se pokusil vylákat částku 309 806,-- Kč od uvedené firmy, a to tak, že předložil fakturu na svoji firmu L. C., s. r. o., znějící na částku 442 580,-- Kč, kdy od této finanční částky měla být odečtena akontace ve výši 132 774,-- Kč, přičemž vystupoval jako majitel vozidla Š-Octavia 1.6 LX, a pod legendou, že uvedené vozidlo prodá leasingové firmě, od které si vozidlo pronajme Z. Z., předjednal leasingovou smlouvu na nájemce Z. Z., avšak vzhledem k tomu, že uvedená leasingová společnost si kladla další požadavky pro uzavření smlouvy, smlouva se ze strany obžalovaného neuskutečnila, přičemž obžalovaný vozidlo nikdy nevlastnil, výše uvedené firmě tedy faktická škoda nevznikla, 69. dne 21. 10. 1998 v sídle firmy A., a. s., se pokusil vylákat částku 309 800,-- Kč od uvedené firmy, a to tak, že předložil fakturu na svoji firmu L. C., s. r. o., znějící na částku 442 580,-- Kč a vystupoval jako majitel vozidla Š-Octavia 1.6 LX, a pod legendou, že uvedené vozidlo prodá leasingové firmě, od které si vozidlo pronajme Z. Z., předjednal leasingovou smlouvu na nájemce Z. Z., ač věděl, že vozidlo bylo již 3x leasováno u jiných leasingových společností (skutky č. 48, 59, 60 rozsudku) a vzhledem k tomu, že uvedená leasingová společnost si kladla další požadavky pro uzavření smlouvy, smlouva se ze strany obžalovaného neuskutečnila. Za tento trestný čin byl obviněný P. Š. odsouzen podle §250 odst. 4 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 10 let, přičemž pro výkon tohoto trestu byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Zároveň byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 28. 4. 1999, sp. zn. 1 T 87/98, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Tento rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný P. Š. odvoláním, o kterém Vrchní soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 6. 11. 2002, sp. zn. 5 To 73/02, tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), c), e), f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ohledně něho v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného P. Š. uznal vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák., dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., §250 odst. 1, 4 tr. zák., kterého se dopustil společně s odděleně stíhaným obviněným M. P. 1. dne 23. 4. 1998 v sídle firmy P. M. S., spol. s r. o., vylákali částku 192 772,70 Kč od uvedené firmy, a to tak, že obviněný Š. předložil fakturu na svoji firmu H. T. C., Š. P., znějící na částku 400 000,-- Kč, kdy vystupoval jako majitel vozidla Š-Felicia 1.3 LXi, a pod legendou, že uvedené vozidlo prodá leasingové firmě, od které si vozidlo pronajme obviněný P., který uzavřel leasingovou smlouvu, leasingové splátky však neplatil, svým jednáním způsobili firmě P. M. S., spol. s r. o., škodu ve výši nejméně 192 772,70 Kč, neboť na akontaci bylo zaplaceno 207 227,30 Kč, 2. dne 14. 5. 1998 v sídle firmy A. L., spol. s r. o., vylákali obvinění částku 443 821,-- Kč od uvedené společnosti, a to tak, že obviněný Š. předložil fakturu na svoji firmu V. C., s. r. o., kdy vystupoval jako majitel vozidla Š-Octavia 1.6 GLX, v hodnotě 634 062,-- Kč, pod legendou, že uvedené vozidlo prodá leasingové firmě, od které si vozidlo pronajme obviněný P., který následně uzavřel leasingovou smlouvu s uvedenou leasingovou společností, přičemž oba dva předložili nepravdivé doklady k uskutečnění leasingu, svým jednáním způsobili firmě A. L., s. r. o., škodu ve výši nejméně 427 268,20 Kč, neboť na akontaci a splátkách bylo společnosti zaplaceno 206 793,80 Kč, 3. dne 14. 5. 1998 v sídle firmy A. L., spol. s r. o., vylákali částku 430 583,-- Kč od uvedené společnosti, a to tak, že obviněný Š. předložil fakturu na svoji firmu V. C., s. r. o., a vystupoval jako majitel vozidla Š-Octavia 1.6 GLX, v hodnotě 615 100,-- Kč, pod legendou, že uvedené vozidlo prodá leasingové firmě, od které si vozidlo pronajme obviněný P., který uzavřel leasingovou smlouvu s uvedenou leasingovou společností s úmyslem nesplácet leasingové splátky, přičemž oba dva předložili nepravdivé doklady k uskutečnění leasingu, svým jednáním způsobili firmě A. L., s. r. o., škodu ve výši neméně 365 856,60 Kč, neboť na akontaci a prvních splátkách bylo společnosti zaplaceno 249 243,40 Kč, 4. dne 21. 5. 1998 v sídle firmy Č. L., a. s., vylákali částku 430 570,-- Kč od uvedené společnosti, a to tak, že obviněný Š. předložil fakturu na svoji firmu V. C., s. r. o., znějící na částku 615 100,-- Kč, vystupoval jako majitel vozidla Š-Octavia 1.6 GLX, a pod legendou, že uvedené vozidlo prodá leasingové firmě, od které si vozidlo pronajme obviněný P., který uzavřel leasingovou smlouvu s uvedenou leasingovou společností s úmyslem nesplácet leasingové splátky, ač oba obžalovaní věděli, že vozidlo bylo již leasováno dříve u jiné leasingové společnosti (bod č. 3 rozsudku), svým jednáním způsobili Č. L., a. s., škodu ve výši nejméně 415 631,-- Kč, neboť na akontaci a první splátce bylo společnosti zaplaceno 199 469,-- Kč, 5. dne 21. 5. 1998 v sídle firmy Č. L., a. s., vylákali částku 443 844,-- Kč od uvedené společnosti, a to tak, že obviněný Š. předložil fakturu na svoji firmu V. C., s. r. o., znějící na částku 634 063,-- Kč, kdy vystupoval jako majitel vozidla Š-Octavia 1.6 GLX, a pod legendou, že uvedené vozidlo prodá leasingové firmě, od které si vozidlo pronajme obviněný P., který uzavřel leasingovou smlouvu s uvedenou leasingovou společností, ač oba obvinění věděli, že vozidlo bylo již leasováno dříve u jiné leasingové společnosti (bod č. 2 rozsudku), svým jednáním způsobili společnosti Č. L., a. s., škodu ve výši 428 844,-- Kč, neboť na akontaci a splátkách bylo zaplaceno 205 618,-- Kč, 6. dne 22. 5. 1998 vylákali u firmy T., a. s., finanční částku 443 822,-- Kč od uvedené firmy, a to tak, že obviněný Š. předložil fakturu na svou firmu H. T. C., s. r. o., znějící na částku 634 063,-- Kč, kdy vystupoval jako majitel vozidla Š-Octavia 1.6 GLX, a pod legendou, že uvedené vozidlo prodá leasingové firmě, od které si vozidlo pronajme obviněný P., což se uskutečnilo a to na základě leasingové smlouvy, ač oba obvinění věděli, že vozidlo bylo již 2x leasováno u jiných leasingových společností (bod č. 3 a 4 rozsudku), svým jednáním způsobili firmě T., a. s., škodu ve výši nejméně 430 293,80 Kč, neboť na akontaci a prvních dvou splátkách bylo zaplaceno 203 769,20 Kč, 7. dne 25. 5. 1998 vylákali u firmy T., a. s., finanční částku 385 200,-- Kč od uvedené firmy a to tak, že obviněný Š. předložil fakturu na svou firmu H. T. C., s. r. o., na částku 385 200,-- Kč, kdy vystupoval jako majitel vozidla Felicia LX, pod legendou, že uvedené vozidlo prodá leasingové firmě, od které si vozidlo pronajme obviněný P., což se uskutečnilo a to na základě leasingové smlouvy, ač oba věděli, že vozidlo bylo již leasováno u jiné společnosti, svým jednáním tak způsobili firmě T., a. s., škodu ve výši nejméně 269 640,-- Kč, neboť na akontaci a splátkách bylo společnosti zaplaceno 115 560,-- Kč, 8. dne 11. 6. 1998 v sídle firmy A. L., spol. s r. o., vylákali částku 314 013,-- Kč od uvedené společnosti, a to tak, že obviněný Š. předložil fakturu na svoji firmu V. C., s. r. o., znějící na částku 448 590,-- Kč, kdy vystupoval jako majitel vozidla Škoda Felicia 1.3 LXI, a pod legendou, že uvedené vozidlo prodá leasingové firmě, od které si vozidlo pronajme obviněný P., který uzavřel leasingovou smlouvu s uvedenou leasingovou společností, ač oba věděli, že vozidlo bylo již leasováno dříve u jiné leasingové společnosti, svým jednáním způsobili firmě A. L., s. r. o., škodu ve výši nejméně 302 302,20 Kč, neboť obviněný P. na akontaci a splátkách zaplatil částku ve výši 146 287,80 Kč, 9. dne 11. 6. 1998 v sídle firmy A. L., spol. s r. o., vylákali částku 440 571,60 Kč od uvedené společnosti, a to tak, že obviněný Š. předložil fakturu na svoji firmu V. C., s. r. o., znějící na částku 629 388,-- Kč, kdy vystupoval jako majitel vozidla Š-Octavia 1.6 GLXI, a pod legendou, že uvedené vozidlo prodá leasingové firmě, od které si vozidlo pronajme obviněný P., který uzavřel leasingovou smlouvu s uvedenou leasingovou společností, ač oba věděli, že vozidlo bylo již leasováno dříve u jiné leasingové společnosti, svým jednáním způsobili firmě A. L., s. r. o., škodu ve výši nejméně 424 144,90 Kč, neboť obviněný P. na akontaci a splátkách zaplatil částku ve výši 205 247,10 Kč, 10. dne 17. 6. 1998 v sídle firmy I. L., a. s., nyní G. C. L., vylákal částku 349 633,90 Kč od uvedené firmy, a to tak, že obviněný Š. předložil fakturu na svoji firmu H. T. C., s. r. o., znějící na částku 431 646,80 Kč, kdy vystupoval jako majitel vozidla Š-Octavia 1.6 GLX, a pod legendou, že uvedené vozidlo prodá leasingové firmě, od které si vozidlo pronajme obviněný P., což se uskutečnilo na základě podepsání leasingové smlouvy, ač oba věděli, že vozidlo bylo již 2x leasováno u jiných leasingových společností (bod č. 2 a 5 rozsudku), svým jednáním způsobili firmě G. C. L., a. s., škodu ve výši 349 633,90 Kč, neboť na akontaci obvinění zaplatili 82 012,90 Kč, obviněný P. Š. sám 11. dne 15. 7. 1997 v sídle firmy R. L. P., s. r. o., vylákal částku nejméně 442 178,-- Kč od uvedené firmy, a to tak, že předložil fakturu na svoji firmu H. T. C., Š. P., znějící na částku 1 031 465,-- Kč, přičemž vystupoval jako majitel vozidla Škoda Octavia, a pod legendou, že uvedené vozidlo prodá leasingové firmě, od které si vozidlo sám pronajme, uzavřel leasingovou smlouvu, tuto smlouvu však neplnil, tímto svým jednáním způsobil firmě R. L. P., s. r. o., škodu ve výši nejméně 722 026,-- Kč, neboť na akontaci bylo společnosti zaplaceno 309 439,-- Kč, 12. dne 21. 8. 1997 v sídle firmy K. C. B. l., nyní V. K. I., a. s., vylákal částku 333 324,-- Kč od uvedené firmy, a to tak, že předložil fakturu na svoji firmu H. T. C., Š. P., znějící na částku 555 540,-- Kč, kdy vystupoval jako majitel vozidla WV Polo Clasic 1.6, pod legendou, že uvedené vozidlo prodá leasingové firmě, od které si vozidlo pronajme K. S., zprostředkoval uzavření leasingové smlouvy s uvedeným S., aniž by tento o uzavření smlouvy věděl, přičemž obviněný však vozidlo nikdy nevlastnil, svým jednáním způsobil V. K. I., a. s., škodu ve výši nejméně 333 324,-- Kč, neboť na akontaci bylo společnosti zaplaceno obviněným Š. 222 216,-- Kč, 13. dne 21. 8. 1997 v sídle firmy K. C. B. l., a. s., nyní V. K. I., a. s., vylákal částku 357 500,-- Kč od uvedené firmy, a to tak, že předložil fakturu na svoji firmu H. T. C., Š. P., a vystupoval jako majitel vozidla Mitsubishi Diamond Eclipse 2.0 2dv, pod legendou, že uvedené vozidlo prodá leasingové firmě, od které si vozidlo pronajme M. V., zprostředkoval uzavření leasingové smlouvy s uvedeným V., V. přislíbil, že veškeré finanční záležitosti spojené s uzavřením smlouvy bude hradit sám, což neučinil, a svým jednáním způsobil V. K. I., a. s., škodu 357 500,-- Kč, 14. dne 1. 9. 1997 v sídle firmy K. C. B. l., a. s., nyní V. K. I., a. s., vylákal částku 277 750,-- Kč od uvedené firmy, a to tak, že předložil fakturu na svoji firmu H. T. C., Š. P., a vystupoval jako majitel vozidla Felicia Combi GLX, VIN: neuvedeno, pod legendou, že uvedené vozidlo prodá leasingové firmě, od které si vozidlo pronajme V. K., zprostředkoval uzavření leasingové smlouvy s uvedenou K., K. přislíbil, že veškeré finanční záležitosti spojené s uzavřením smlouvy bude hradit sám, což neučinil, přičemž na fakturu uvedl neexistující výr. č. vozidla, svým jednáním způsobil V. K. I., a. s., škodu 277 750,-- Kč, 15. dne 3. 9. 1997 v sídle firmy K. C. B. l., a. s., nyní V. K. I., a. s., vylákal částku 298 980,-- Kč od uvedené firmy, a to tak, že předložil fakturu na svoji firmu H. T. C., Š. P., a vystupoval jako majitel vozidla Felicia Special, VIN: neuvedeno, pod legendou, že uvedené vozidlo prodá leasingové firmě, od které si vozidlo pronajme F. M., zprostředkoval uzavření leasingové smlouvy s uvedeným M., M. vozidlo nikdy nedodal a řekl mu, že ze smlouvy sešlo, přičemž na faktuře uvedl výr. č. neexistujícího vozidla, svým jednáním způsobil V. K. I., a. s., škodu 298 980,- Kč, 16. dne 3. 9. 1997 v sídle firmy K. C. B. l., a. s., nyní V. K. I., a. s., vylákal částku 278 280,-- Kč od uvedené firmy, a to tak, že předložil fakturu na svoji firmu H. T. C., Š. P., a vystupoval jako majitel vozidla Š-Felicia Standart 1.6, VIN: neuvedeno, pod legendou, že uvedené vozidlo prodá leasingové firmě, od které si vozidlo pronajme M. H., zprostředkoval uzavření leasingové smlouvy s uvedeným H., H. vozidlo nikdy nedodal a řekl mu, že ze smlouvy sešlo, přičemž na faktuře uvedl výr. č. neexistujícího vozidla, svým jednáním způsobil V. K. I., a. s., škodu 278 280,-- Kč, 17. dne 3. 9. 1997 v sídle firmy K. C. B. l., a. s., nyní V. K. I., a. s., vylákal částku 298 980,-- Kč od uvedené firmy, a to tak, že předložil fakturu na svoji firmu H. T. C., Š. P., a vystupoval jako majitel vozidla Š-Felicia Special, VIN: neuvedeno, pod legendou, že uvedené vozidlo prodá leasingové firmě, od které si vozidlo pronajme B. V., zprostředkoval uzavření leasingové smlouvy s uvedeným V., V. vozidlo nikdy nedodal a řekl mu, že vozidlo není dostupné, přičemž na faktuře uvedl výrobní číslo neexistujícího vozidla, svým jednáním způsobil V. K. I., a. s., škodu 298 980,-- Kč, 18. dne 29. 10. 1997 v sídle firmy W., s. r. o., vylákal částku 898 453,-- Kč od uvedené firmy, a to tak, že předložil fakturu na svoji firmu H. T. C., Š. P., znějící na částku 1 500 000,-- Kč, kdy vystupoval jako majitel vozidla BMW M3 24 V 3.0, a pod legendou, že uvedené vozidlo prodá leasingové firmě, od které si vozidlo sám pronajme, následně uzavřel s uvedenou firmou leasingovou smlouvu, ač věděl, že smlouvu nebude plnit, zaplatil na akontaci 601 547,-- Kč, vozidlo bylo havarováno, obviněný vrak vozidla poškozeným vrátil, ti je prodali za částku 150 000,-- Kč a obviněný svým jednáním způsobil firmě W., s. r. o., škodu ve výši 748 453,-- Kč, 19. dne 29. 10. 1997 v sídle firmy W., s. r. o., vylákal částku 898 453,-- Kč od uvedené firmy, a to tak, že předložil fakturu na svoji firmu H. T. C., znějící na částku 1 500 000,-- Kč, kdy vystupoval jako majitel vozidla Volvo 850 2,5 Touring, a pod legendou, že uvedené vozidlo prodá leasingové firmě, od které si vozidlo sám pronajme, následně uzavřel s uvedenou firmou leasingovou smlouvu, smlouvu však neplnil, svým jednáním způsobil firmě W., s. r. o., škodu ve výši nejméně 898 453,-- Kč, neboť na akontaci bylo společnosti zaplaceno 601 547,-- Kč, 20. dne 11. 11. 1997 v sídle firmy W., s. r. o., předložil fakturu na částku 550 000,-- Kč na svoji firmu H. T. C., Š. P., a vystupoval jako majitel vozidla Volvo, pod legendou, že uvedené vozidlo prodá leasingové firmě, od které si vozidlo pronajme V. K., zprostředkoval uzavření smlouvy, zaplatil akontaci 165 662,- Kč, nájemci slíbil, že splátky bude platit jeho firma, to však nečinil, vozidlo bylo proto společnosti vráceno, ta je prodala za částku 120 000,-- Kč, svým jednáním způsobil firmě W., s. r. o., škodu ve výši 264 338,--Kč, 21. dne 12. 11. 1997 v sídle firmy W., s. r. o., vylákal částku 1 458 800,-- Kč od uvedené firmy, a to tak, že předložil fakturu na svoji firmu V. C., s. r. o., znějící na částku 2 100 000,-- Kč, kdy vystupoval jako majitel vozidla BMW 528 i, a pod legendou, že uvedené vozidlo prodá leasingové firmě, od které si vozidlo sám pronajme, uzavřel s uvedenou firmou leasingovou smlouvu, smlouvu však neplnil, svým jednáním způsobil firmě W., s. r. o., škodu ve výši nejméně 468 880,-- Kč, neboť firmě se podařilo vozidlo získat zpět a prodat za částku 980 000,-- Kč a na akontaci bylo společnosti zaplaceno 641 120,-- Kč, 22. dne 24. 11. 1997 v sídle firmy W., s. r. o., předložil fakturu na svoji firmu V. C., s. r. o., a vystupoval jako majitel vozidla VW11 1.2 OA Ml., v hodnotě 550 000,-- Kč, pod legendou, že uvedené vozidlo prodá leasingové firmě, od které si vozidlo pronajme jeho otec V. Š., zprostředkoval uzavření smlouvy, zaplatil akontaci 165 662,-- Kč, otci přislíbil, že veškeré náklady s leasingem bude hradit sám, což však nečinil, auto posléze společnosti vrátil a ta je prodala za 147 000,-- Kč, svým jednáním způsobil firmě W., s. r. o., škodu ve výši 237 338,-- Kč, 23. dne 25. 11. 1997 v sídle firmy W., s. r. o., předložil fakturu na částku 550 000,-- Kč na svoji firmu V. C., s. r. o., a vystupoval jako majitel vozidla Citroen 1.4 OAM-SE-54, pod legendou, že uvedené vozidlo prodá leasingové firmě, od které si vozidlo pronajme jeho otec V. Š., zprostředkoval uzavření smlouvy, zaplatil akontaci 165 662,-- Kč, nájemce o uzavření smlouvy věděl s tím, že obžalovaný přislíbil, že veškeré finanční náležitosti bude platit za něj, což však nečinil, posléze na naléhaní poškozených auto vrátil, poškození je prodali za 120 000,--- Kč, svým jednáním způsobil firmě W., s. r. o., škodu ve výši 259 338,-- Kč, 24. dne 4. 12. 1997 v sídle firmy W., s. r. o., vylákal částku 522 700,-- Kč od uvedené firmy, a to tak, že předložil fakturu na svoji firmu V., s. r. o., a vystupoval jako majitel vozidla Renault 19 1.9D, pod legendou, že uvedené vozidlo prodá leasingové firmě, od které si vozidlo pronajme M. T., zprostředkoval uzavření smlouvy, nájemci slíbil, ze vozidlo dodá, což však nikdy neučinil, přičemž vozidlo nikdy nevlastnil, svým jednáním způsobil firmě W., s. r. o., škodu ve výši 522 700,-- Kč, 25. dne 8. 1. 1998 v sídle firmy M. L., a. s., předložil fakturu na částku 1 719 300,-- Kč, na svoji firmu H. T. C., Š. P., a vystupoval jako majitel vozidla BMW Z3MPower Roadstar, pod legendou, že uvedené vozidlo prodá leasingové firmě, od které si vozidlo sám pronajme, uzavřel leasingovou smlouvu, ač věděl, že smlouvu nebude plnit, zaplatil akontaci 687 720,-- Kč a jednu splátku 34 510,-- Kč, poškození mu vyplatili 1 031 580,-- Kč, obviněný na naléhání poškozených posléze vozidlo vrátil a zbývající dlužnou částku uhradil, takže firmě M. L., a. s., žádná škoda nevznikla, 26. dne 12. 2. 1998 v sídle firmy B.-L., s. r. o., nyní T. F. S. C., s. r. o., vylákal částku 1 638 000,-- Kč od uvedené firmy, a to tak, že předložil fakturu na svoji firmu H. T. C., Š. P., znějící na částku 2 340 200,-- Kč, přičemž vystupoval jako majitel vozidla BMW M3/4, a pod legendou, že uvedené vozidlo prodá leasingové firmě, od které si vozidlo sám pronajme, uzavřel leasingovou smlouvu, ač neměl v úmyslu dostát závazkům z ní vyplývajícím, zaplatil akontaci 702 060,-- Kč a deset splátek, vozidlo bylo poškozenými zajištěno a prodáno za 650 000,-- Kč, tímto svým jednáním způsobil firmě B.-L., s. r. o., škodu ve výši 428 626,-- Kč, 27. dne 3. 3. 1998 v sídle firmy B.-L., s. r. o., nyní T. F. S. C., s. r. o., vylákal částku 332 749,-- Kč od uvedené firmy, a to tak, že na základě předložené faktury na svoji firmu H. T. C., Š. P., znějící na částku 511 921,-- Kč, přičemž vystupoval jako majitel vozidla Š-Felicia LXi, a pod legendou, že uvedené vozidlo prodá leasingové firmě, od které si vozidlo pronajme K. S., zprostředkoval uzavření leasingové smlouvy s výše uvedeným K. S., aniž by tento byl přítomen při jejím sepsání, tímto svým jednáním způsobil firmě B.-L., s. r. o., škodu ve výši nejméně 254 683,-- Kč, neboť na akontaci a prvních splátkách bylo společnosti zaplaceno 257 238,-- Kč, 28. dne 3. 3. 1998 v sídle firmy B.-L., s. r. o., nyní T. F. S. C., s. r. o., vylákal částku 377 000,-- Kč od uvedené firmy, a to tak, že předložil fakturu na svoji firmu H. T. C., Š. P., znějící na částku 580 000,-- Kč, přičemž vystupoval jako majitel vozidla Š-Felicia GLXi, a pod legendou, že uvedené vozidlo prodá leasingové firmě, od které si vozidlo pronajme K. S., zprostředkoval uzavření leasingové smlouvy s výše uvedeným K. S., aniž by tento o uzavření smlouvy věděl, svým jednáním způsobil firmě B. L., s. r. o., škodu ve výši nejméně 347 518,-- Kč, neboť na akontaci a splátkách bylo společnosti zaplaceno 232 482,-- Kč, 29. dne 9. 3. 1998 v sídle firmy B.-L., nyní T. F. S. C., s. r. o., vylákal částku 406 000,-- Kč od uvedené firmy, a to tak, že předložil fakturu na svoji firmu H. T. C., Š. P., znějící na částku 580 000,-- Kč, přičemž vystupoval jako majitel vozidla Škoda Felicia GLXi, a pod legendou, že uvedené vozidlo prodá leasingové firmě, od které si vozidlo pronajme M. V., zprostředkoval uzavření leasingové smlouvy s výše uvedeným M. V., vozidlo však nikdy M. V. nedodal, přičemž bylo zjištěno, že jej nikdy nevlastnil, tímto svým jednáním způsobil firmě B.-L., s. r. o., škodu ve výši nejméně 352 000,-- Kč, 30. dne 2. 4. 1998 v sídle firmy P. M. S., spol. s r. o., vylákal částku 214 819,90 Kč od uvedené firmy a to tak, že předložil fakturu na svoji firmu H. T. C., Š. P., znějící na částku 400 930,-- Kč, přičemž vystupoval jako majitel vozidla Š-Felicia 1.3 LX, a pod legendou, že uvedené vozidlo prodá leasingové firmě, od které si vozidlo pronajme K. S., zprostředkoval uzavření leasingové smlouvy s výše uvedeným K. S., aniž by tento o uzavření smlouvy věděl, přičemž vozidlo bylo již leasingováno jednou u jiné společnosti (bod 27 rozsudku), tímto svým jednáním způsobil firmě P. M. S., spol. s r. o., škodu ve výši nejméně 214 819,90 Kč, neboť na akontaci bylo společnosti zaplaceno 186 110,10 Kč, 31. dne 15. 4. 1998 v sídle firmy P. M. S., spol. s r. o., vylákal částku 214 319,70 Kč, od uvedené firmy a to tak, že předložil fakturu na svoji firmu H. T. C., Š. P., znějící na částku 400 000,-- Kč, přičemž vystupoval jako majitel vozidla Š Felicia 1.3 Lxi, pod legendou, že uvedené vozidlo prodá leasingové firmě, od které si vozidlo pronajme V. F., zprostředkoval uzavření leasingové smlouvy s výše uvedeným V. F., aniž by tento o uzavření smlouvy věděl, přičemž vozidlo nikdy nevlastnil, tímto svým jednáním způsobil firmě P. M. S., spol. s r. o., škodu ve výši nejméně 214 319,70 Kč, neboť na akontaci bylo společnosti zaplaceno 185 680,30 Kč, 32. dne 23. 4. 1998 v sídle firmy P. M. S., spol. s r. o., vylákal částku 192 772,-- Kč od uvedené firmy, a to tak, že předložil fakturu na svoji firmu H. T. C., Š. P., znějící na částku 400 000,-- Kč, přičemž vystupoval jako majitel vozidla Š-Felicia 1.3 Lxi, a pod legendou, že uvedené vozidlo prodá leasingové firmě, od které si vozidlo pronajme T. Z., zprostředkoval uzavření leasingové smlouvy s výše uvedeným T. Z., přičemž vozidlo však nikdy nebylo Z. obviněným dodáno, neboť jej nikdy nevlastnil, tímto svým jednáním způsobil firmě P. M. S., spol. s r. o., škodu nejméně 192 772,-- Kč, neboť na akontaci bylo společnosti zaplaceno 207 227,30 Kč, 33. dne 4. 6. 1998 v sídle firmy A. L., spol. s r. o., vylákal částku 499 488,-- Kč od uvedené firmy, a to tak, že uzavřel s uvedenou firmou kupní smlouvu na vozidlo BMW Alpina B3 3,0 Cabrio, jehož byl vlastníkem s tím, že vozidlo si zpětně u uvedené firmy pronajal na svoji osobu, a to na základě smlouvy, ač věděl, že smlouvu nebude plnit, svým jednáním způsobil firmě A. L., spol. s r. o., škodu 499 488,-- Kč, 34. dne 9. 6. 1998 v sídle firmy I. L., a. s., nyní G. C. L., a. s., vylákal částku 483 504,-- Kč od uvedené firmy, a to tak, že vozidlo za částku 990 000,-- Kč nejprve společnosti prodal a poté uzavřel s uvedenou firmou leasingovou smlouvu na vozidlo BMW Alpina B3 3.0 Cabrio, zaplatil pouze akontaci s úmyslem neplatit dohodnuté splátky s tím, že vozidlo nebylo jeho majetkem, neboť toto si již v předešlé době pronajal u jiné leasingové společnosti (viz skutek 33), tímto svým jednáním způsobil firmě G. C. L., a. s., škodu 480 504,-- Kč, 35. dne 24. 6. 1998 v sídle firmy A. L., spol. s r. o., vylákal částku 345 618,-- Kč od uvedené firmy, a to tak, že předložil fakturu na svoji firmu V. C., s. r. o., znějící na částku 493 740,-- Kč, přičemž vystupoval jako majitel vozidla Š-Felicia 1.3 LX, a pod legendou, že uvedené vozidlo prodá leasingové firmě, od které si vozidlo pronajme K. S., zprostředkoval uzavření leasingové smlouvy s výše uvedeným K. S., který smlouvu podepsal na základě příslibu obviněného, že veškeré finanční záležitosti spojené s uvedenou smlouvou bude obžalovaný hradit, přičemž obžalovaný věděl, že vozidlo bylo již 2x leasingováno u jiných společností (bod č. 27 a 30 rozsudku), tímto svým jednáním způsobil firmě A. L., s. r. o., škodu nejméně ve výši 319 839,-- Kč, neboť na akontaci a prvních splátkách společnosti bylo zaplaceno 173 901,-- Kč, 36. dne 24. 6. 1998 v sídle firmy A. L., spol. s r. o., vylákal částku 345 618,-- Kč od uvedené firmy, a to tak, že předložil fakturu na svoji firmu V. C., s. r. o., znějící na částku 493 740,-- Kč, přičemž vystupoval jako majitel vozidla Š-Felicia 1.3 GLXi, a pod legendou, že uvedené vozidlo prodá leasingové firmě, od které si vozidlo pronajme K. S., zprostředkoval uzavření leasingové smlouvy s výše uvedeným K. S., který smlouvu podepsal na základě příslibu obžalovaného, že veškeré finanční záležitosti spojené s uvedenou smlouvou bude hradit, tímto svým jednáním způsobil firmě A. L., s. r. o., škodu nejméně ve výši 146 939,-- Kč, neboť na akontaci a splátkách bylo společnosti zaplaceno 186 801,-- Kč a prodejem společností zajištěného vozidla společnost získala 160 000,-- Kč, 37. dne 13. 7. 1998 v sídle firmy I. L., a. s., nyní G. C. L., a. s., vylákal částku 210 600,-- Kč od uvedené firmy, a to tak, že předložil fakturu na svoji firmu H. T. C., s. r. o., znějící na částku 260 000,-- Kč, přičemž vystupoval jako majitel vozidla Š-Felicia 1.3 LXi, a pod legendou, že uvedené vozidlo prodá leasingové firmě, od které si vozidlo pronajme K. S., zprostředkoval uzavření leasingové smlouvy s výše uvedeným K. S., který smlouvu podepsal na základě příslibu obžalovaného, že předcházející leasingovou smlouvu u A. L., s. r. o., zrušil a že podepíší novou smlouvu u I. L., a. s., kdy veškeré finanční záležitosti spojené s uvedenou smlouvou bude hradit, přičemž předchozí leasingová smlouva (bod 36 rozsudku) zrušena nebyla, tímto svým jednáním způsobil firmě G. C. L., a. s., škodu ve výši nejméně 192 954,-- Kč, neboť na akontaci a prvních splátkách bylo společnosti zaplaceno 67 046,-- Kč, 38. dne 17. 7. 1998 v sídle firmy A. L., spol. s r. o., vylákal částku 345 618,-- Kč od uvedené firmy, a to tak, že předložil fakturu na svoji firmu V. C., s. r. o., znějící na částku 493 740,-- Kč, přičemž vystupoval jako majitel vozidla Škoda-Felicia 1.3 GLXi, a pod legendou, že uvedené vozidlo prodá leasingové firmě, od které si vozidlo pronajme J. F., zprostředkoval uzavření leasingové smlouvy s výše uvedeným J. F., přičemž J. F. po podepsání smlouvy sdělil, že smlouvu zrušil a že provedou leasing vozidla u jiné leasingové společnosti, což se nezakládalo na pravdě, vozidlo bylo svědku F. odcizeno a obviněný tímto svým jednáním způsobil firmě A. L., s. r. o., škodu ve výši nejméně 345 618,-- Kč, neboť na akontaci bylo společnosti zaplaceno 148 122,-- Kč, 39. dne 17. 7. 1998 v sídle firmy A. L., spol. s r. o., vylákal částku 345 618,-- Kč od uvedené firmy, a to tak, že předložil fakturu na svoji firmu V. C., s. r. o., znějící na částku 493 740,-- Kč, přičemž vystupoval jako majitel vozidla Š-Felicia 1.3 GLXI, a pod legendou, že uvedené vozidlo prodá leasingové firmě, od které si vozidlo pronajme jeho otec V. Š., zprostředkoval uzavření leasingové smlouvy s V. Š., který o uzavření smlouvy věděl, s tím, že obviněný mu přislíbil, že veškeré finanční náležitosti bude platit za něj, což však neučinil, firma auto pro neplnění podmínek leasingu odebrala, svým jednáním způsobil firmě A. L., s. r. o., škodu ve výši nejméně 345 618,-- Kč, neboť na akontaci bylo společnosti zaplaceno 148 122,-- Kč, 40. dne 21. 7. 1998 v sídle firmy A. L., spo1. s r. o., vylákal částku 478 660,-- Kč od uvedené firmy, a to tak, že předložil fakturu na svoji firmu V. C., s. r. o., znějící na částku 683 800,-- Kč, přičemž vystupoval jako majitel vozidla Š-Octavia 1.G GLX, a pod legendou, že uvedené vozidlo prodá leasingové firmě, od které si vozidlo pronajme pan Z. Z., zprostředkoval uzavření leasingové smlouvy s výše uvedeným Z. Z., vozidlo však nedodal, tímto svým jednáním fakticky nezpůsobil poškozené firmě A. L., spol. s r. o., žádnou škodu, neboť částku 222 991,-- Kč společnost získala na akontaci a prvních splátkách, zaplacených poškozeným Z. a dále získala částku 268 200,-- Kč prodejem zajištěného vozidla, Z. Z. způsobil škodu 222 991,-- Kč, 41. dne 21. 7. 1998 v sídle firmy A. L., spol. s r. o., vylákal částku 478 660,-- Kč od uvedené firmy, a to tak, že předložil fakturu na svoji firmu V. C., s. r. o., znějící na částku 683 800,-- Kč, přičemž vystupoval jako majitel vozidla Š-Octavia GLXi 1.6, pod legendou, že uvedené vozidlo prodá leasingové firmě, od které si vozidlo pronajme Z. Z., zprostředkoval leasingovou smlouvu 5 s výše uvedeným Z. Z., vozidlo však nedodal a takto získané peníze si ponechal pro svou potřebu, tímto svým jednáním způsobil poškozené firmě A. L., spol. s r. o., škodu ve výši nejméně 460 808,80 Kč, neboť na akontaci a prvních dvou splátkách bylo společnosti Z. Z. zaplaceno 222 991,-- Kč, 42. dne 21. 7. 1998 v sídle firmy A. L., spol. s r. o., vylákal částku 478 660,-- Kč od uvedené firmy, a to tak, že předložil fakturu na svoji firmu V. C., s. r. o., znějící na částku 683 000,-- Kč, přičemž vystupoval jako majitel vozidla Š-Felicia 1.3 GLXi, a pod legendou, že uvedené vozidlo prodá leasingové firmě, od které si vozidlo pronajme V. Z., zprostředkoval uzavření leasingové smlouvy s výše uvedeným V. Z., přičemž však V. Z. obviněný vozidlo nikdy nedodal, neboť vozidlo nikdy nevlastnil, následně bylo zjištěno, že vozidlo od prodejce A. B., s. r. o., odebrala firma Š., s. r. o., svým jednáním způsobil firmě A. L., s. r. o., škodu ve výši nejméně 460 008,80 Kč, neboť na akontaci a splátkách bylo společnosti zaplaceno 222 991,20 Kč, 43. dne 24. 7. 1998 v sídle firmy I. L., a. s., nyní G. C. L., a. s., vylákal částku 217 082,60 Kč od uvedené firmy, a to tak, že předložil fakturu na částku 268 003,20 Kč na svoji firmu H. T. C., s. r. o. a vystupoval jako majitel vozidla Š-Felicia 1.3 LXi, pod legendou, že uvedené vozidlo prodá leasingové firmě, od které si vozidlo pronajme J. F., zprostředkoval uzavření leasingové smlouvy s uvedeným F., který smlouvu podepsal na základě oznámení obžalovaného, že předcházející leasingovou smlouvu u A. L., s. r. o., zrušil a že podepíší novou smlouvu u I. L., a. s., a zaplatil akontaci a čtyři splátky, přičemž obžalovaný věděl, že předchozí smlouva zrušena nebyla, svým jednáním způsobil firmě G. C. L., a. s., škodu ve výši 217 082,60 Kč a J. F. škodu ve výši 80 779,-- Kč, 44. dne 24. 7. 1998 v sídle firmy A. L., spol. s r. o., vylákal částku 345 618,-- Kč od uvedené firmy, a to tak, že předložil fakturu na svoji firmu V. C., s. r. o., znějící na částku 493 740,-- Kč, přičemž vystupoval jako majitel vozidla Š-Felicia 1.3 GLXI, a pod legendou, že uvedené vozidlo prodá leasingové firmě, od které si vozidlo pronajme I. P., zprostředkoval uzavření leasingové smlouvy s výše uvedenou I. P., které však předal jiné vozidlo stejného typu, avšak jiného výrobního čísla, které bylo majetkem I. L., a. s., vozidlo bylo následně svědkyni poškozenými odebráno, svým jednáním způsobil firmě A. L., s. r. o., škodu ve výši 332 729,-- Kč, neboť na akontaci a splátkách bylo společnosti zaplaceno 161 011,-- Kč, 45. dne 28. 7. 1998 v sídle firmy I. L., a. s., nyní G. C. L., a. s., vylákal částku 207 831,30 Kč od uvedené firmy, a to tak, že předložil fakturu na svoji firmu H. T. C., s. r. o., znějící na částku 256 582,-- Kč, přičemž vystupoval jako majitel vozidla Š-Felicia 1.3 GLXI, a pod legendou, že uvedené vozidlo prodá leasingové firmě, od které si vozidlo pronajme jeho otec V. Š., zprostředkoval uzavření leasingové smlouvy s uvedeným V. Š., kterému přislíbil, že veškeré náležitosti vyřídí za něj a bude splácet leasingové splátky, což neučinil, přičemž věděl, že předchozí leasingová smlouva (bod 39 rozsudku) nebyla zrušena, tímto svým jednáním způsobil firmě G. C. L., a. s., škodu ve výši nejméně 196 223,30 Kč, neboť na akontaci a prvních splátkách bylo společnosti zaplaceno 60 358,70 Kč, 46. dne 29. 7. 1998 v sídle firmy I. L., a. s., nyní G. C. L., a. s., předložil fakturu na částku 1 000 000,-- Kč od uvedené firmy, a to tak, že uzavřel s uvedenou firmou leasingovou smlouvu na vozidlo BMW 740 i, zaplatil akontaci a dvě splátky, s úmyslem další dohodnuté splátky neplatit, což učinil, tímto svým jednáním způsobil firmě G. C. L., a. s., škodu ve výši nejméně 342 673,-- Kč, neboť na akontaci a prvních dvou splátkách bylo společnosti zaplaceno 657 327,-- Kč, 47. dne 19. 8. 1998 v sídle I. L., a. s., nyní G. C. L., a. s., vylákal částku 361 210,-- Kč od uvedené firmy, a to tak, že zprostředkoval uzavření leasingové smlouvy na vozidlo Š-Octavia LX 1.6, v hodnotě 361 210,-- Kč s tím, že nájemce vozidla bude Z. Z., pro kterého připravil smlouvu s uvedenou leasingovou společností a jemuž uvedl, že vozidlo, které bylo leasováno u A. L., spol. s r. o., vyplatil, a proto je možné leasing u I. L., a. s., uzavřít, tímto jednáním uvedl v omyl G. C. L., a. s., a způsobil mu škodu ve výši nejméně 278 922,-- Kč, neboť na akontaci a první splátce bylo Z. Z. společnosti zaplaceno 82 288,-- Kč, a dále škodu Z. Z. ve výši 82 288,-- Kč, 48. dne 19. 8. 1998 v sídle firmy I. L., a. s., nyní G. C. L., a. s., vylákal částku 254 034,-- Kč od této společnosti pod legendou zprostředkování leasingové smlouvy na vozidlo Š-Felicia LX i 1,3 50 kw, s tím, že nájemcem bude M. V., toto vozidlo následně předal k užívání I. P., která o záměně s jiným vozidlem, na které uzavřela leasingovou smlouvu u A. L., spol. s r. o., nevěděla, tímto svým jednáním způsobil firmě G. C. L., a. s., škodu 254 034,-- Kč, 49. dne 16. 9. 1998 v sídle firmy V.-L. C., s. r. o., vylákal částku 468 454,-- Kč od uvedené firmy, a to tak, že na základě předložené faktury na svoji firmu H. T. C., Š. P., znějící na částku 669 220,-- Kč, přičemž vystupoval jako majitel vozidla Š-Octavia 1.9 TDI GLX, a pod legendou, že uvedené vozidlo prodá leasingové firmě, od které si vozidlo pronajme J. L., zprostředkoval uzavření leasingové smlouvy s výše uvedeným J. L., vozidlo však J. L. nikdy nepředal, neboť vozidlo nikdy nevlastnil, svým jednáním způsobil firmě V.-L., s r. o., škodu ve výši nejméně 468 454,-- Kč, neboť na akontaci bylo společnosti zaplaceno 200 766,-- Kč, 50. dne 16. 9. 1995 v sídle firmy V.-L. C., s. r. o., vylákal částku 468 454,-- Kč od uvedené firmy, a to tak, že na základě předložené faktury na svoji firmu H. T. C., Š. P., znějící na částku 669 220,-- Kč, kdy vystupoval jako majitel vozidla Š-Octavia 1.9 TDI GLX, a pod legendou, že uvedené vozidlo prodá leasingové firmě, od které si vozidlo pronajme J. L., zprostředkoval uzavření leasingové smlouvy s výše uvedeným J. L., vozidlo však J. L. nikdy nepředal, neboť vozidlo nikdy nevlastnil, tímto svým jednáním způsobil firmě V. L., s. r. o., škodu ve výši nejméně 468 454,-- Kč, neboť na akontaci bylo společnosti zaplaceno 200 766,-- Kč, 51. dne 14. 9. 1998 v sídle firmy V.-L. C., s. r. o., vylákal od této firmy částku 457 548,-- Kč, a to tak, že předložil fakturu znějící na částku 653 640,-- Kč, na svoji firmu H. T. C., Š. P., kdy vystupoval jako majitel vozidla Š-Octavia 1.6 LX, a pod legendou, že uvedené vozidlo prodá leasingové firmě, od které si vozidlo naleasinguje Z. Z., přičemž téhož dne byla s uvedeným zájemcem podepsána leasingová smlouva s tím, že nájemce byl obžalovaným informován, že závazky vyplývající z předchozí smlouvy uzavřené na totéž vozidlo u společnosti A. (bod č. 41 rozsudku) byly vyplaceny, a proto může být proveden leasing u jiné společnosti na stejné vozidlo, což se nezakládalo na pravdě, tímto svým jednáním způsobil uvedené leasingové společnosti škodu ve výši nejméně 457 548,-- Kč, neboť na akontaci bylo společnosti zaplaceno 196 092,-- Kč, 52. dne 29. 9. 1998 v sídle firmy N. L., a. s., vylákal částku 368 900,-- Kč od uvedené firmy, a to tak, že předložil fakturu na svoji firmu H. T. C., Š. P., znějící na částku 368 900,-- Kč, přičemž vystupoval jako majitel vozidla Š-Octavia 1.6 LX, a pod legendou, že uvedené vozidlo prodá leasingové firmě, od které si vozidlo pronajme Z. Z., téhož dne byla na uvedené vozidlo se Z. Z. uzavřena u leasingové společnosti smlouva, přičemž Z. Z. byl obviněným mylně informován, že dvě předcházející leasingové smlouvy (bod č. 41 u firmy N. L., a. s.) zrušil, a proto je možné leasingovou smlouvu uzavřít, tímto svým jednáním způsobil firmě N. L. škodu ve výši nejméně 243 091,-- Kč, neboť společnosti byla Z. Z. zaplacena akontace a splátka ve výši 125 809,-- Kč a Z. Z. škodu ve výši 125 809,-- Kč, 53. dne 9. 10. 1998 v sídle firmy N. L., a. s., vylákal částku 238 764,-- od uvedené firmy, a to tak, že předložil fakturu na svoji firmu H. T. C., Š. P., znějící na částku 348 560,-- Kč, kdy vystupoval jako majitel vozidla Š-Felicia 1.9 D LX, pod legendou, že uvedené vozidlo prodá leasingové firmě, od které si vozidlo pronajme V. H., zprostředkoval uzavření smlouvy, ačkoliv vozidlo nikdy nevlastnil, a dle šetření bylo prodáno jiné osobě, tímto svým jednáním způsobil firmě N. L. škodu ve výši nejméně 229 701,-- Kč, neboť na akontaci a první splátce bylo firmě uhrazeno 118 859,-- Kč, 54. dne 9. 10. 1998 v sídle firmy N. L., a. s., vylákal částku 252 484,-- Kč od uvedené firmy, a to tak, že předložil fakturu na svoji firmu H. T. C., Š. P., znějící na částku 368 590,-- Kč, přičemž vystupoval jako majitel vozidla Š-Octavia 1.6 LXI, a pod legendou, že uvedené vozidlo prodá leasingové firmě, od které si vozidlo pronajme jeho otec V. Š., zprostředkoval uzavření leasingové smlouvy s výše uvedeným V. Š., přičemž vozidlo však nikdy nevlastnil a nájemci je tedy nemohl dodat, tímto svým jednáním způsobil firmě N. L. škodu ve výši nejméně 252 484,-- Kč, neboť na akontaci bylo společnosti zaplaceno 116 106, -- Kč, 55. dne 9. 10. 1998 v sídle firmy N. L., a. s., vylákal částku 257 279,-- Kč od uvedené firmy, a to tak, že předložil fakturu na svoji firmu H. T. C., Š. P., znějící na částku 375 598,-- Kč, přičemž vystupoval jako majitel vozidla Š-Octavia 1.6 LXI, a pod legendou, že uvedené vozidlo prodá leasingové firmě, od které si vozidlo pronajme jeho otec V. Š., zprostředkoval uzavření leasingové smlouvy s uvedeným V. Š., ačkoliv vozidlo nikdy nevlastnil a nemohl jej tedy dodat nájemci, tímto svým jednáním způsobil firmě N. L. škodu ve výši nejméně 247 509,-- Kč, neboť na akontaci a splátkách bylo společnosti zaplaceno 128 089,-- Kč, 56. dne 14. 10. 1998 v sídle firmy N. L., a. s., se pokusil vylákat částku 479 850,-- Kč od uvedené firmy, a to tak, že uvedené firmě dodá vozidlo Škoda-Octavia 1.9 GLX TDi, s tím, že zprostředkuje leasing na nájemce J. P., avšak vzhledem k tomu, že leasingová společnost chtěla vozidlo předem vidět, k samotnému podpisu smlouvy, která byla již připravena, nedošlo, přičemž obviněný věděl, že vozidlo bylo již 2x leasováno u různých leasingových společností (bod 53 rozsudku + legální leasing u leasingové společnosti K. C. B. L., a. s.), faktická škoda uvedené firmě nevznikla, 57. obviněný sám dne 14. 10. 1998 v sídle firmy N. L., a. s., se pokusil vylákat částku cca 479 850,-- Kč od uvedené firmy, a to tak, že zástupci firmy uvedl, že firmě dodá vozidlo Š-Octavia 1.9 GLX TDi, a následovně, že zprostředkuje leasing tohoto vozidla s tím, že zprostředkuje leasing na nájemce J. P., avšak vzhledem k tomu, že leasingová společnost chtěla vozidlo předem vidět, k samotnému podpisu smlouvy, která byla již připravená, nedošlo, faktická škoda výše uvedené firmě žádná nevznikla, 58. dne 21. 10. 1998 v sídle firmy A., a. s., se pokusil vylákat částku 309 806,-- Kč od uvedené firmy, a to tak, že předložil fakturu na svoji firmu L. C., s. r. o., znějící na částku 442 580,-- Kč, kdy od této finanční částky měla být odečtena akontace ve výši 132 774,-- Kč, přičemž vystupoval jako majitel vozidla Š-Octavia 1.6 LX, a pod legendou, že uvedené vozidlo prodá leasingové firmě, od které si vozidlo pronajme Z. Z., předjednal leasingovou smlouvu na nájemce Z. Z., avšak vzhledem k tomu, že uvedená leasingová společnost si kladla další požadavky pro uzavření smlouvy, smlouva se ze strany obžalovaného neuskutečnila, přičemž obžalovaný vozidlo nikdy nevlastnil, výše uvedené firmě tedy faktická škoda nevznikla, 59. dne 21. 10. 1998 v sídle firmy A., a. s., se pokusil vylákat částku 309 800,-- Kč od uvedené firmy, a to tak, že předložil fakturu na svoji firmu L. C., s. r. o., znějící na částku 442 580,-- Kč a vystupoval jako majitel vozidla Š-Octavia 1.6 LX, a pod legendou, že uvedené vozidlo prodá leasingové firmě, od které si vozidlo pronajme Z. Z., předjednal leasingovou smlouvu na nájemce Z. Z., ač věděl, že vozidlo bylo již 3x leasováno u jiných leasingových společností (skutky č. 41, 51 a 52 rozsudku) a vzhledem k tomu, že uvedená leasingová společnost si kladla další požadavky pro uzavření smlouvy, smlouva se ze strany obžalovaného neuskutečnila, 60. dne 6. 2. 1998 v sídle firmy B.-L., s. r. o., nyní T . F. S. C., s. r. o., vylákal částku 358 344,-- Kč od uvedené firmy, a to tak, že předložil fakturu na svoji firmu H. T. C., Š. P., znějící na částku 511 920,-- Kč, kdy vystupoval jako majitel vozidla Škoda Felicia LX, a pod legendou, že uvedené vozidlo prodá leasingové firmě, od které si vozidlo pronajme J. L., zprostředkoval uzavření leasingové smlouvy s výše uvedeným J. L., přičemž vozidlo však J. L. nikdy fakticky nepředal, svým jednáním způsobil firmě B.-L., s. r. o., škodu ve výši 194 246,-- Kč, neboť na akontaci a splátce bylo společnosti zaplaceno 167 614,-- Kč a následně po vypovězení smlouvy společnost vozidlo zajistila a prodala za částku 150 060,-- Kč, 61. dne 27. 5. 1998 sídle firmy A. L., spol. s r. o., vylákal částku 440 571,60 Kč od uvedené firmy, a to tak, že předložil fakturu na svoji firmu V. C., s. r. o., znějící na částku 629 388,-- Kč, přičemž vystupoval jako majitel vozidla Š-Octavia GLX 1.6 74 kw, a pod legendou, že uvedené vozidlo prodá leasingové firmě, od které si vozidlo pronajme J. L., zprostředkoval uzavření leasingové smlouvy s výše uvedeným J. L., uzavření smlouvy však zprostředkoval s úmyslem jak vozidlo, tak nájemce využít při uzavření dalších opakovaných leasingových smluv u jiných leasingových společností, zaplatil akontaci 188 816,40 Kč a tímto svým jednáním způsobil firmě A. L., spol. s r. o., škodu ve výši nejméně 341 987,50 Kč, která byla uhrazena pojišťovnou, neboť na akontaci a prvních splátkách bylo společnosti zaplaceno celkem 287 400,50 Kč, 62. dne 10. 6. 1998 v sídle firmy I. L., a. s., nyní G. C. L., a. s., vylákal částku 450 000,-- Kč od uvedené firmy a to tak, že předložil fakturu na svoji firmu H. T. C., s. r. o., a vystupoval jako majitel vozidla Š-Octavia GLX 1.6 74 kw, pod legendou, že uvedené vozidlo prodá leasingové firmě, od které si vozidlo pronajme J. L., zprostředkoval uzavření leasingové smlouvy s uvedeným L., kterému řekl, že předcházející leasingovou smlouvu (skutek č. 61) zrušil a vozidlo vyplatil, smlouva však zrušena nebyla, svým jednáním způsobil firmě G. C. L., a. s., škodu ve výši 450 000,-- Kč, 63. dne 17. 9. 1998 v sídlem firmy N. L., a. s., vylákal částku 209 987,-- Kč od uvedené firmy, a to tak, že předložil fakturu, znějící na částku 350 000,-- Kč, kterou prokazoval, že jeho firma H. T. C., Š. P., prodala vozidlo Š-Octavia 1.6 LX, J. L. a zprostředkoval leasing vozidla mezi leasingovou firmou a nájemcem J. L., kdy byla uzavřena leasingová smlouva s výše uvedeným L., kterého mylně informoval, že předcházející leasingové smlouvy (body č. 61 a 62 rozsudku) byly zrušeny, tímto svým jednáním způsobil firmě N. L. škodu ve výši nejméně 209 987,-- Kč, neboť na akontaci bylo společnosti zaplaceno 110 250,-- Kč a 29 763,-- Kč na třech splátkách, 64. dne 7. 10. 1998 v sídle firmy N. L., a. s., vylákal částku 448 500,-- Kč od uvedené firmy, a to tak, že využil skutečnosti, že leasingová společnost uzavřela s J. L., leasingovou smlouvu na vozidlo Š-Octavia 1.9 TDI GLXI, zaslal společnosti fakturu na svoji firmu H. T. C., Š. P., a vystupoval jako majitel vozidla Š-Octavia l.9 TDI GLXI, pod legendou, že uvedené vozidlo prodá leasingové firmě, od které si vozidlo pronajme J. L., L. smlouvu podepsal, obžalovaný poté zaslal poškozeným opravnou fakturu na vozidlo, které bylo řádně leasováno u K. C. B. L., a. s., nájemcem L., svým jednáním způsobil firmě N. L. škodu 448 500,-- Kč, 65. dne 7. 10. 1998 v sídle firmě N. L., a. s., vylákal částku 262 400,-- Kč od uvedené firmy, a to tak, že využil skutečnosti, že leasingová společnost uzavřela s J. L. leasingovou smlouvu na vozidlo Š-Octavia 1.9 TDI GLXI, v hodnotě 448 500,- Kč, zaslal společnosti opravnou fakturu na svoji firmu H. T. C., Š. P., kdy vystupoval jako majitel vozidla Š-Octavia 1.9 TDI GLXi, a pod legendou, že uvedené vozidlo prodá leasingové firmě, od které si vozidlo pronajme J. L., kdy J. L. smlouvu podepsal, ač obžalovanému bylo známo, že vozidlo uvedené v opravné faktuře bylo již řádně leasováno u K. C. B. L., a. s., nájemcem L., tímto svým jednáním způsobil firmě N. L. škodu ve výši nejméně 242 854,-- Kč, neboť na akontaci a prvních dvou splátkách bylo společnosti zaplaceno 205 646,-- Kč. Za tento trestný čin byl obviněný P. Š. odsouzen podle §250 odst. 4 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 7 let a 6 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen podle §39a odst. 3 tr. zák. do věznice s dozorem. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 28. 4. 1999, sp. zn. 1 T 87/98, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 a §229 odst. 1, 2 tr. ř. bylo též rozhodnuto o nároku na náhradu škody. Podle §259 odst. 1 tr. ř. byla věc v rozsahu zrušení ve výroku o vině pod body 2., 3., 28., 31. napadeného rozsudku vrácena Městskému soudu v Praze, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu ze dne 6. 11. 2002, sp. zn. 5 To 73/02, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 7. 11. 2001, sp. zn. 4 T 30/2000, podal obviněný P. Š. prostřednictvím obhájce Mgr. A. K. dovolání z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. e), g) a l) tr. ř. Tyto dovolací důvody dále odůvodnil tím, že mu bylo sděleno vyšetřovatelem obvinění pro skutek spáchaný v říjnu 1997 a spočívající v tom, že společnosti C. L. nabídl na zpětný leasing vozidlo, které nebylo v jeho vlastnictví, nýbrž ve vlastnictví jiné leasingové společnosti. Pro tento skutek byl následně pravomocně odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 28. 4. 1999, sp. zn. 1 T 87/98. Dovolatel se domnívá, že soud tento skutek nesprávně posoudil, neboť šlo ve skutečnosti o dílčí skutek pokračujícího trestného činu souzeného ve věci Městského soudu v Praze pod sp. zn. 4 T 30/2000, a že citovaný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 vytvořil překážku věci rozsouzené ohledně všech dílčích útoků spáchaných před 9. 12. 1997. V této souvislosti obviněný poukázal na to, že odvolací soud tuto jeho námitku odmítl, aniž by svůj právní závěr jakkoli zdůvodnil, a v souvislosti s tím obviněný poukázal na stanovisko č. V z Bulletinu Nejvyššího soudu ČSR č. 1/1975 a nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 271/96 ze dne 6. 3. 1997. V další části svého mimořádného opravného prostředku se dovolatel zabývá tím, že v rozsudcích soudů obou stupňů byly opomenuty některé skutečnosti rozhodné pro stanovení výše trestu, přičemž tento fakt měl velmi nepříznivý vliv na postavení osoby dovolatele, zejména absentuje aplikace ustanovení §33 tr. zák. ve vztahu k jednání dovolatele a následné zahrnutí výsledků uvedeného zjištění do výměry trestu. Obviněný v této souvislosti podrobně rozvádí vlastní závěry o přítomnosti konkrétních polehčujících okolností v jeho souzeném jednání. Poté dovolatel též napadl použití protokolu o výpovědi svědka J. L. jako důkazu, neboť má za to, že nebyly splněny podmínky uvedené v ustanovení §211 odst. 2 písm. a) tr. ř., když svědek Levý se v předmětnou dobu nezdržoval ani v cizině, ani nebyl nezvěstný. Ani způsob výpočtu výše škody nelze podle obviněného považovat za správný, neboť soudy přitom nevycházely ze škody skutečné, nýbrž toliko ze škody uplatněné poškozenými leasingovými společnostmi, což se týkalo všech souzených skutků. Podle názoru dovolatele měl být výpočet vzniklé škody proveden na základě znaleckého posudku znalce z oboru ekonomika na skutečnou hodnotu vozidel v době uzavření jednotlivých leasingových smluv, a od takto stanovené ceny měla být odečtena uhrazená akontace, uhrazené leasingové splátky a odečtena časová hodnota vozidel ke dni ukončení smluvního vztahu, respektive ke dni převzetí vozidla poškozenou leasingovou společností. Za naprosto nepřípustné považuje obviněný do škody pro účely trestního řízení zahrnovat i ušlý zisk leasingových společností, zejména úroky z poskytnutého plnění. V neposlední řadě obviněný napadl i popis skutků jak ve sdělení obvinění, tak i v obžalobě a ve skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu první i druhé instance, neboť z těchto skutkových zjištění nevyplývá velmi důležitá skutečnost ohledně vlastníka předmětného vozidla. Ve všech bodech napadeného rozsudku, kde obviněný jedná jako jednatel jedné z několika svých společností, je označován za vlastníka vozu, přitom však ze spisu jednoznačně vyplynulo, že vlastníkem vozu nebyl ani se za něj v těchto případech jako fyzická osoba nevydával, zejména se to týká skutků pod body 2 až 10, 21 až 24, 35 až 43, 44, 59, 61 rozsudku odvolacího soudu. Jako vlastníka vozu vždy uváděl jednu ze svých společností s ručením omezeným. Z toho důvodu měl soud rozhodnout v těchto skutcích v souladu s ustanovením §226 písm. a) tr. ř. v tom smyslu, že nebyl prokázán skutek, pro nějž byl obviněný stíhán. V závěru dovolání obviněný P. Š. navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudky Městského soudu v Praze, sp. zn. 4 T 30/2000, a Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 5 To 73/02, ve výroku o vině a potažmo i o trestu a náhradě škody, a vrátil věc soudu k dalšímu projednání a novému rozhodnutí. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, jemuž bylo dovolání obviněného P. Š. doručeno ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř., ve svém vyjádření ze dne 25. 4. 2006 uvedl, že část dovolacích námitek se nekryje s žádným z dovolatelem uplatněných dovolacích důvodů ani s žádným jiným dovolacím důvodem podle §265b tr. ř. To platí především o námitce týkající se nepřiměřenosti uloženého trestu odnětí svobody a o námitce týkající se aplikace procesního ustanovení §211 odst. 2 písm. a) tr. ř. při provádění dokazování u hlavního líčení. Dovolatel se zde fakticky domáhá podstatné změny skutkových zjištění, ze kterých napadené soudní rozhodnutí vychází. Námitka nepřípustnosti trestního stíhání ve vztahu k §11 odst. 1 písm. f) tr. ř. s ohledem na dřívější pravomocné odsouzení obviněného ve věci Obvodního soudu pro Prahu 8, sp. zn. 1 T 87/98, nepochybně obsahově odpovídá deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. a také námitky týkající se způsobu výpočtu výše škody lze považovat za námitky týkající se aplikace hmotně právního ustanovení §89 odst. 12 tr. zák. ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nicméně tyto námitky nepovažuje státní zástupce za důvodné. Pokud dovolatel uplatnil také dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., pak vzhledem k tomu, že v řízení předcházejícím nebyl dán jiný dovolací důvod, nebyl ani tento dovolací důvod uplatněn důvodně. Z těchto důvodů státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Současně navrhl, aby tak Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) a c) tr. ř. v neveřejném zasedání. Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve v souladu se zákonem zkoumal, zda není dán některý z důvodů pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., a na základě tohoto postupu shledal, že dovolání ve smyslu §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. je přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], řádně a včas (§265e odst. 1, 2 tr. ř.) a splňuje náležitosti dovolání. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím tvrzené dovolací důvody, a shledal, že dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. e), g) a l) tr. ř. byly uplatněny v souladu se zákonem vymezenými podmínkami zejména v té části, v níž se týkají otázky výpočtu výše škody [§265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], otázky nepřípustnosti trestního stíhání [§265b odst. 1 písm. e) tr. ř.], jakož i toho, že byly v řízení předcházejícím dány výše uvedené důvody dovolání [§265b odst. 1 písm. l) tr. ř.]. Následně se Nejvyšší soud v tomto směru zabýval důvodem odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., tedy zda nejde o dovolání zjevně neopodstatněné. Obviněným P. Š. uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. by byl naplněn tehdy, jestliže by bylo proti obviněnému vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona nebylo přípustné, a to za situace, pokud by ve věci existoval některý z obligatorních důvodů uvedených v §11 odst. 1 tr. ř., pro který nelze trestní stíhání zahájit, a bylo-li zahájeno, musí být zastaveno. Tento dovolací důvod tedy spočívá v tom, že příslušný orgán činný v trestním řízení v závislosti na tom, kdy důvod nepřípustnosti trestního stíhání vyšel najevo, nerozhodl o zastavení trestního stíhání podle §172 odst. 1 tr. ř., §188 odst. 1 písm. c) tr. ř., §223 odst. 1 tr. ř., §231 odst. 1 tr. ř., §257 odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř., popř. podle §314c odst. 1 písm. a) tr. ř. Trestní stíhání naopak není nepřípustné, je-li vedeno jen pro dílčí útok jednoho a téhož pokračujícího trestného činu, který je považován za samostatný skutek, pokud o tomto skutku nebylo pravomocně rozhodnuto a překážka věci rozhodnuté se zde neuplatní. Tento dovolací důvod se neuplatní též za situace, kdy bylo v trestním stíhání – původně zastaveném z důvodu podle §11 odst. 1 písm. a), b), i) tr. ř. nebo podle §172 odst. 2 tr. ř. – pokračováno jen proto, že obviněný prohlásil, že na projednání věci trvá. Pod tento dovolací důvod lze obsahově podřadit jen námitku obviněného, týkající se nepřípustnosti trestního stíhání ve vztahu k §11 odst. 1 písm. f) tr. ř. s ohledem na dřívější pravomocné odsouzení obviněného ve věci Obvodního soudu pro Prahu 8, sp. zn. 1 T 87/98, když obviněný ve svém dovolání uvedl, že správně mělo jít o dílčí skutek pokračujícího trestného činu souzeného ve věci Městského soudu v Praze pod sp. zn. 4 T 30/2000, a že citovaný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 vytvořil překážku věci rozsouzené ohledně všech dílčích útoků spáchaných před 9. 12. 1997. Soud první instance se touto situací zabýval na straně 53 svého rozhodnutí a poukázal přitom na to, že dovolatel byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 28. 4. 1999 v trestní věci vedené pod sp. zn. 1 T 87/98, uznán vinným pokusem trestného činu zpronevěry podle §8 odst. 1 k §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. Zde uvedenou námitku uplatnil dovolatel již před soudem druhého stupně (jak ostatně sám také uvádí), avšak v rozporu s tvrzením obviněného se soud druhého stupně touto námitkou zabýval, a to na straně 27 svého rozsudku, kde odkázal v tomto smyslu na již učiněné závěry nalézacího soudu ohledně konstatování spáchání trestného činu zpronevěry ve shora dovolatelem namítané trestní věci Obvodního soudu pro Prahu 8, a ohledně uložení souhrnného trestu v současné trestní věci Městského soudu v Praze, přičemž s těmito závěry nalézacího soudu se ztotožnil. Doplnil je dále navíc k výslovné výhradě obviněného v tom směru, že z výsledků provedeného dokazování vyplynulo, že jednání obviněného směřovalo k uzavření kupní smlouvy, resp. k zajištění leasingu vozidel nabízených (v některých případech jen fiktivně) jednotlivým leasingovým společnostem, ač obviněný, resp. jeho společnost nebyla řádným majitelem předmětného vozidla a toto ani nepřevzal či je nevlastnil apod. Soud prvního stupně tak nepochybil, když uzavřel, že obviněný předstíral určité okolnosti a tím vylákal shora uvedené částky, resp. jiná plnění, ač od samého počátku neměl v úmyslu plnit podmínky uzavřených smluv. Tedy, jak dodává k upřesnění Nejvyšší soud, že obviněný tímto jednáním spáchal trestný čin podvodu podle §250 tr. zák. a nikoli trestný čin zpronevěry podle §248 tr. zák., a tento skutek tak nelze posoudit jako dílčí útok pokračujícího trestného činu zpronevěry podle §248 tr. zák., za který byl obviněný odsouzen zmiňovaným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 28. 4. 1999, sp. zn. 1 T 87/98. K dovolatelově námitce ohledně toho, že ve skutečnosti se v případě nyní souzeného jednání pod bodem 13 napadeného rozhodnutí jednalo o pokračování trestného činu, za který byl již odsouzen zmiňovaným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 28. 4. 1999, sp. zn. 1 T 87/98, a v důsledku toho měla být podle názoru obviněného rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 vytvořena překážka věci rozsouzené ohledně všech dílčích útoků spáchaných před 9. 12. 1997, Nejvyšší soud (nehledě na novou úpravu provedenou novelizací trestního řádu zákonem č. 265/2001 Sb. - srov. §12 odst. 12 tr. ř.) zdůrazňuje, že vzhledem k zákonné definici pokračování v trestném činu, obsažené v ustanovení §89 odst. 3 tr. zák. se pokračováním v trestném činu rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují stejnou skutkovou podstatu trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku. Pokud jde o dílčí útoky uvedené v bodech 1 až 65 výroku o vině napadeného rozsudku odvolacího soudu jsou podmínky pro takové posouzení naplněny, neboť jednání obviněného naplňuje stále stejnou skutkovou podstatu, a to konkrétně trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. Naproti tomu dovolatelem zmiňovaný skutek, pro který byl následně pravomocně odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 28. 4. 1999, sp. zn. 1 T 87/98, byl posouzen jako pokus trestného činu zpronevěry podle §8 odst. 1, §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. a tudíž nebyla splněna základní podmínka pokračování v trestném činu podle §89 odst. 3 tr. zák., že pokračováním v trestném činu se rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky … naplňují stejnou skutkovou podstatu trestného činu, když v tomto případě šlo naopak o rozdílné skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle §248 tr. zák. a trestného činu podvodu podle §250 tr. zák. Proto nelze dovolatelem zmiňovaný skutek, popř. i další skutky uvedené v bodech 1 až 65 výroku o vině napadeného rozsudku odvolacího soudu posoudit jako dílčí jednání pokračování v témže trestném činu zpronevěry, jímž ho uznal vinným shora citovaným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8. Nejvyšší soud jako soud dovolací se plně ztotožňuje se závěry soudů obou stupňů a pouze pro úplnost dodává, že podle §248 tr. zák. trestný čin zpronevěry spáchá ten, kdo si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku minimálně škodu nikoli nepatrnou. Trestný čin podvodu podle §250 tr. zák. však spáchá ten, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. V případě nyní aktuálně souzeného skutku pod bodem 13 rozsudku soudu prvního stupně (bod 11 napadeného rozhodnutí odvolacího soudu), a v případě právních závěrů, které vyvodil soud prvního i druhého stupně ohledně jeho právní kvalifikace jako trestného činu podvodu podle §250 tr. zák., je ze skutkových zjištění jasně patrno, jak ostatně zdůraznil i soud odvolací ve svém rozhodnutí, že obviněný předstíral určité okolnosti a tím vylákal předmětnou částku, ač od samého počátku neměl v úmyslu plnit podmínky uzavřené smlouvy. Správně tedy oba soudy uzavřely, že toto jednání je od jednání obviněného, za něž byl odsouzen citovaným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8, odlišné již v tom, že obviněný chtěl primárně od poškozené leasingové společnosti vylákat předmětný finanční obnos, a bez uvedení poškozené společnosti v omyl by tohoto nedosáhl, taktéž předmět leasingu mu nebyl svěřen, neboť ze skutkových zjištění vyplynulo (str. 25 a násl. rozsudku soudu prvního stupně), že nebyl vlastníkem vozidla (vozidlo mu nebylo vydáno z důvodu nezaplacení kupní ceny – srov. výpověď svědka K. citovanou na str. 25 rozhodnutí soudu prvního stupně), vozidlo neužíval on sám, ale společnost N. R., s. r. o. Tímto svým jednáním tedy obviněný zcela zřetelně naplnil skutkovou podstatu trestného činu podvodu podle §250 tr. zák., jak správně uzavřely soudy obou stupňů, a námitky obviněného jsou v tomto ohledu neopodstatněné, neboť jím deklarovaný dovolací důvod nemohl být a nebyl po věcné stránce naplněn. Dále obviněný uplatnil též dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v němž je stanoveno, že tento důvod dovolání je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotně právního posouzení. Z takto vymezeného dovolacího důvodu vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být pouhé samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho Odůvodnění:. V rámci dovolání podaného z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je totiž možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolatel ve vztahu k tomuto dovolacímu důvodu především zpochybnil právě správnost skutkových zjištění, když polemizoval s popisem některých skutků a následně z těchto svých odlišných závěrů, ke kterým dospěl, vyvodil skutečnost, že předmětné útoky se ve skutečnosti ani nestaly. Dále pak vznesl výhradu proti formulacím předmětných skutků, kdy soud uvedl, že vlastníkem vozu v případech skutků pod body 2 až 10, 21 až 24, 35 až 43, 44, 59, 61 rozsudku odvolacího soudu nebyl, ani se za něj v těchto případech jako fyzická osoba nevydával, a přesto jej soud jako vlastníka uvedl a opomenul přitom skutečnost, že vlastníkem byla některá ze společností, ve kterých obviněný v rozhodné době vykonával funkci jednatele. K tomu Nejvyšší soud pouze podotýká, že z výroku o vině předmětnými skutky i Odůvodnění:napadeného rozhodnutí je jasně patrno, že sice obviněný nevystupoval jako fyzická osoba a uváděl jako vlastníky předmětných vozidel obchodní společnosti, a v toto směru byla použita i formulace ve skutkových větách výroků rozhodnutí obou soudů „kdy vystupoval jako majitel vozidla …“, kterou není možno z tohoto hlediska sice považovat za „šťastnou a zcela přesnou“, nicméně nelze v té souvislosti přehlédnout, že v těchto společnostech s ručením omezeným byl obviněný jednatelem – tedy statutárním orgánem - a že tyto společnosti proto jednaly (vystupovaly navenek) jeho prostřednictvím, a v tomto smyslu byla nepochybně použita i zmíněná formulace skutkových vět ve shora uvedených bodech napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. Z tohoto pak rozhodně nelze dovodit, že soud měl obviněného zprostit ohledně těchto skutků obžaloby ve smyslu ustanovení §226 písm. a) tr. ř., z důvodu, že nebyl prokázán skutek, pro nějž byl obviněný stíhán. Další námitkou v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolatel vznesl výhradu proti způsobu výpočtu výše škody. Pokud se především domáhá toho, aby výpočet vzniklé škody byl proveden na základě znaleckého posudku znalce z oboru ekonomika na skutečnou hodnotu vozidel v době uzavření jednotlivých leasingových smluv, a od takto stanovené ceny aby byla odečtena uhrazená akontace, uhrazené leasingové splátky a odečtena časová hodnota vozidel ke dni ukončení smluvního vztahu, respektive ke dni převzetí vozidla poškozenou leasingovou společností, dále, aby rozhodně nebyl do vzniklé škody zahrnut i ušlý zisk, pak je třeba uvést, že tyto jeho námitky by byly přijatelné v případě, pokud by předmětem daného trestného činu byla vozidla, která by pachatel získal od leasingových společností a posléze je zpronevěřil (srov. č. 6/2003 Sb. rozh. tr.). Nicméně, v případě obviněného šlo ve skutečnosti o podvodné vylákání finanční částky nebo plnění ze strany poškozených společností a v těchto případech nelze aplikovat judikaturu týkající se výše škody u trestného činu zpronevěry, ale naopak judikaturu týkající se výše škody u trestného činu podvodu podle §250 tr. zák., která je v zásadních směrech odlišná od uvedeného judikátu týkajícího se výpočtu způsobené škody u trestného činu zpronevěry podle §248 tr. zák. (srov. č. 27/1996 a č. 47/2002 Sb. rozh. tr.). Soudy tak správně při stanovení škody, v souladu s ustanovením §89 odst. 12 tr. zák., vycházely z výše finančních prostředků, které byly obviněnému leasingovými společnostmi vyplaceny, a od toho odečetly platby, které obviněný ve prospěch leasingových společností učinil, případně částky získané prodejem vozidel, která fyzicky prokazatelně existovala a leasingovým společnostem se je podařilo zajistit (srovnej skutkové věty jednotlivých bodů výroku o vině a Odůvodnění:rozsudku soudu druhého stupně na straně 26 a násl.). Za této situace, vzhledem ke způsobu provedení jednotlivých dílčích útoků kvalifikovaných jako pokračující trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák., dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., §250 odst. 1, 4 tr. zák. (viz shora), není potřebné vyžadovat doplnění dokazování znaleckým posudkem z oboru ekonomika ohledně ceny předmětných vozidel, nehledě k tomu, že v některých případech šlo jen o účetní machinace, kdy na fakturách předložených jednotlivým leasingovým společnostem byla uváděna vozidla, která nikdy nevlastnil (např. body č. 12, 24, 29, 31, 32, 34, 49 atd. napadeného rozsudku odvolacího soudu) nebo byla zde uváděná vozidla leasována opakovaně (např. body č. 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10 atd. napadeného rozsudku odvolacího soudu), anebo zde byla uváděna i výrobní čísla neexistujících vozidel (např. body č. 14, 15, 16, 17 atd. napadeného rozsudku odvolacího soudu). Z těchto důvodů je i tato námitka obviněného nedůvodná. Poslední dovolací důvod, který obviněný uplatnil podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. taktéž nebyl s ohledem na shora uvedené závěry Nejvyššího soudu naplněn, neboť v řízení předcházejícím vydání napadeného rozsudku nebyl dán žádný důvod dovolání uvedený v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a s ohledem na povahu rozhodnutí odvolacího soudu nepřipadá v úvahu ani druhá okolnost uvedená alternativně v tomto ustanovení, tedy že by bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí opravného prostředku bez splnění procesních podmínek. Pokud pak obviněný P. Š. ve svém dovolání poukazuje na údajné pochybení soudů obou stupňů, když nezohlednily jím zmiňované polehčující okolnosti ve výměře trestu, musí Nejvyšší soud především konstatovat, že tímto obviněný fakticky v rámci uplatněných důvodů dovolání namítl nepřiměřenost jemu uloženého trestu, což nenaplňuje ani jeden z dovolacích důvodů taxativně vyjmenovaných v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Nicméně i přes tuto skutečnost dovolací soud musí zdůraznit, že tvrzení dovolatele ani v tomto bodě není opodstatněné, neboť jednak byl obviněnému v řízení před soudem prvního i druhého stupně uložen souhrnný trest a jednak odvolací soud, který zrušil rozsudek soudu první instance a znovu ve věci sám zejména o vině i trestu rozhodl, ve svém rozhodnutí obviněnému uložil podstatně nižší trest odnětí svobody než mu byl uložen nalézacím soudem, přičemž dostatečně posoudil a zohlednil všechny u obviněného připadající polehčující okolnosti v souladu s §31 a §33 tr. zák. Obdobně je tomu také ohledně dalšího namítaného pochybení soudů obou stupňů ve věci týkající se výslechu svědka J. L., kdy dovolatel napadl použití protokolu o výpovědi svědka J. L. jako důkazu, neboť má za to, že nebyly splněny podmínky uvedené v ustanovení §212 odst. 2 písm. a) tr. ř., když svědek J. L. se v předmětnou dobu nezdržoval ani v cizině ani nebyl nezvěstný. K tomuto se již v předchozím řízení vyjádřil zejména odvolací soud, protože obviněný P. Š. vznesl tuto námitku i v rámci řízení o odvolání. Takto Vrchní soud v Praze v Odůvodnění:svého rozhodnutí na straně 24 a 25 uvedl, že svědek J. L. skutečně nebyl ani v odvolacím řízení dosažitelný, poněvadž také soud druhého stupně sám vyvinul iniciativu směřující k zajištění výslechu tohoto svědka před soudem, nicméně rovněž bezvýsledně. Předtím soud první instance předmětného svědka k hlavnímu líčení opakovaně předvolával, jeho osobní přítomnost se snažil zajistit i prostřednictvím orgánů Policie České republiky, avšak ze šetření Policie vyplynulo, že svědek J. L. se v místě bydliště podle sdělení manželky nezdržuje a nedává o sobě vědět, delší dobu také nebyl v tomto místě spatřen. Nejvyšší soud se za takové situace zcela ztotožnil se závěrem nalézacího soudu, potvrzeným i soudem druhého stupně, a konstatuje, že v tomto případě byly podmínky ustanovení §211 odst. 2 písm. a) tr. ř. naplněny a nelze tak výhradě odvolatele přisvědčit ani tehdy, pominula by se její procesní povaha neodpovídající uplatněným důvodům dovolání podle §265b odst. 1 písm. e), g) a l) tr. ř. Přitom je třeba připomenout, že i obviněný ve svém dovolání připouští, že se tento svědek často zdržoval v cizině a v důsledku toho nebylo možno zajistit jeho osobní přítomnost v hlavním líčení (viz bod V. dovolání na str. 5), avšak zároveň požaduje, aby tomuto jeho jednání soud zabránil. K tomu považuje Nejvyšší soud za nutné dodat, že oba soudy se skutečně snažily opakovaně zajistit jeho přítomnost jak v hlavním líčení, tak i ve veřejném zasedání odvolacího soudu, ale tato snaha nebyla přes všechny využité možnosti dané právním řádem úspěšná, a proto bylo postupováno podle §211 odst. 2 písm. a) tr. ř., přičemž nešlo o jediný nebo dokonce hlavní usvědčující důkaz, ale jen o jeden z mnoha takových důkazů, přičemž u ostatních byla dodržena ustanovení zaručující uplatnění zásad ústnosti a bezprostřednosti v trestním řízení. Nejvyšší soud s ohledem na všechny skutečnosti uvedené výše dospěl k závěru, že napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 11. 2002, sp. zn. 5 To 73/02, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 7. 11. 2001, sp. zn. 4 T 30/2000, nevykazují takové vady, pro které by je bylo nutno z některého z důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 písm. e), g) nebo l) tr. ř. zrušit. Soud prvního stupně jako soud nalézací objasnil a posoudil všechny otázky a skutečnosti rozhodné z hlediska skutkových zjištění a s jeho skutkovými závěry se pak v zásadě ztotožnil i soud druhého stupně, který jen upřesnil některé skutkové závěry a zčásti po změnil z tohoto hlediska výrok o vině v rozsudku soudu prvního stupně, když rozhodnutí podle §258 odst. 1 písm. b), c), e), f) odst. 2 tr. ř. zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu sám ve věci rozhodl. Současně se odvolací soud bez pochybností a logicky, byť poněkud stručně, vypořádal se všemi pro uvedené dovolací důvody relevantními námitkami obviněného uplatněnými v rámci odvolacího řízení. V té souvislosti je nutno zdůraznit, že ná mitky uvedené obviněným v dovolání jsou v podstatě totožné s námitkami uplatněnými v tomto směru v rámci řízení před soudem druhého stupně. Z obsahu dovolání a po porovnání námitek v něm uvedených s námitkami uplatněnými v odvolání, a s tím, jakým způsobem se s nimi vypořádal odvolací soud v návaznosti na závěry nalézacího soudu, je patrné, že rozhodnutí dovoláním napadené a řízení jemu předcházející netrpí vytýkanými vadami. Z těchto důvodů je třeba jednoznačně dospět k závěru, že v případě dovolání obviněného P. Š. jde o dovolání zjevně neopodstatněné, neboť v podstatě jen opakuje námitky uplatňované obviněným již v řízení před soudem druhého stupně, se kterými se tento soud již správně vypořádal, a proto je Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný. V Brně dne 13. září 2006 Předseda senátu: Doc. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D.