ECLI:CZ:NS:2006:5.TZ.88.2006.1
sp. zn. 5 Tz 88/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 2. srpna 2006 ve veřejném zasedání v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Púryho a soudců doc. JUDr. Pavla Šámala, Ph. D., a JUDr. Jindřicha Urbánka stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného V. W., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. 6. 2005, sp. zn. 5 To 219/2005, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 15 T 383/2001, a rozhodl podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §271 odst. 1 tr. řádu takto:
Výrokem rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. 6. 2005, sp. zn. 5 To 219/2005, jímž byl podle §259 odst. 2, 3 tr. řádu doplněn rozsudek Okresního soudu v Hodoníně ze dne 21. 1. 2005, sp. zn. 15 T 383/2001, o výrok, kterým byl obviněný V. W. podle §226 písm. b) tr. řádu zproštěn obžaloby pro dílčí útok pokračujícího trestného činu porušování autorského práva podle §152 odst. 1 tr. zák. (ve znění účinném do 30. 11. 2000), b y l v neprospěch obviněného V. W. p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §2 odst. 8 a §220 odst. 1 tr. řádu.
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 8. 6. 2005, sp. zn. 5 To 219/2005, se v citovaném výroku zrušuje .
Zrušují se také další rozhodnutí na zrušenou část napadeného rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §226 písm. b) tr. řádu se
obviněný V. W. ,
z p r o š ť u j e o b ž a l o b y státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Hodoníně ze dne 2. 7. 2001, sp. zn. Zt 2341/99, která mu kladla za vinu spáchání dílčího útoku pokračujícího trestného činu spočívajícího v tom, že „jako soukromý podnikatel s předmětem podnikání organizování veletrhů a výstav pořádal A. W. ve dnech 24. až 27. 4. 1997 v B., na kterém používal reprodukovanou hudbu v rozporu s autorským zákonem č. 35/1965 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a včas neohlásil pořádání této akce spojené s užitím hudby Ochrannému svazu autorskému se sídlem v P., eventuálně pobočka B., a tomuto řádně následně neuhradil podle tarifu této organizace poplatky s tím spojené“,
tedy že s dílem, které je předmětem ochrany podle práva autorského, neoprávněně nakládal způsobem, který přísluší autoru, a dopustil se takového činu ve značném rozsahu,
čímž měl spáchat dílčí útok trestného činu porušování autorského práva podle §152 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. (ve znění účinném do 30. 11. 2000),
p r o t o ž e v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem.
Odůvodnění:
Obviněný V. W. byl rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 21. 1. 2005, sp. zn. 15 T 383/2001, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 8. 6. 2005, sp. zn. 5 To 219/2005, uznán vinným dvěma trestnými činy porušování autorského práva podle §152 odst. 1 tr. zák. (v rozsudku citováno ve znění zákona č. 112/1998 Sb., který se ovšem nijak netýká ustanovení §152 tr. zák.; správně má být ve znění účinném do 30. 11. 2000). Prvního z nich se podle výroku o vině pod bodem 1. v rozsudku soudu prvního stupně obviněný dopustil tím, že jako soukromý podnikatel s předmětem podnikání organizování veletrhů a výstav pořádal A. W., a to nejméně od roku 1996 ve dnech 18. 4. až 21. 4. v O., 8. 5. až 11. 5. v J., 29. 8. až 1. 9. ve F.-M. a 31. 10. až 3. 11. v H., v roce 1997 ve dnech 17. 4. až 20. 4. v O., 17. 10. až 19. 10. v H. a 25. 10. až 28. 10. v H., v roce 1998 ve dnech 24. 4. až 26. 4. v O., 16. 10. až 18. 10. v H. a 23. 10. až 25. 10. v H., v roce 1999 ve dnech 23. 4. až 25. 4. v O., 15. 10. až 17. 10. v H. a 29. 10. až 31. 10. v H. a v roce 2000 ve dnech 5. 5. až 7. 5. v O., na kterých používal reprodukovanou hudbu v rozporu s autorským zákonem č. 35/1965 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jelikož včas neohlásil pořádání těchto akcí spojených s užitím hudby Ochrannému svazu autorskému se sídlem v P., eventuálně pobočce v B., a tomuto řádně následně neuhradil podle tarifu této organizace poplatky s tím spojené.
Druhého trestného činu porušování autorského práva podle §152 odst. 1 tr. zák. (v rozsudku opět nesprávně citováno ve znění zákona 112/1998 Sb.) se obviněný V. W. podle bodu 2. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně dopustil obdobným jednáním, jak je popsáno po bodem 1. v tomto výroku, když ve dnech 27. 10. až 29. 10. 2000 uspořádal 10. S. autosalon v Kulturním domě v H., kde opětovně užíval reprodukovanou hudbu v rozporu se shora citovaným autorským zákonem, přičemž tak neuhradil Ochrannému svazu autorskému poplatek s tím spojený.
Za to byl obviněnému V. W. uložen podle §152 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. a §53 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zák. úhrnný peněžitý trest ve výši 50 000,- Kč, přičemž podle §54 odst. 3 tr. zák. pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené době vykonán, byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 4 měsíců.
Současně byl obviněný V. W. podle §226 písm. b) tr. řádu zproštěn obžaloby pro dílčí útok pokračujícího trestného činu porušování autorského práva podle §152 odst. 1 tr. zák., kterého se měl podle obžaloby dopustit jako soukromý podnikatel s předmětem podnikání organizování veletrhů a výstav, když ve dnech 17. až 19. 10. 1997 v B. pořádal A. W., neboť podle odvolacího soudu tento skutek označený v žalobním návrhu není trestným činem.
Citovaný rozsudek Krajského soudu v Brně byl vydán z podnětu odvolání obviněného V. W. podaného proti rozsudku soudu prvního stupně, když odvolací soud podle §258 odst. 1 písm. e), f), odst. 2 tr. řádu zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody a sám znovu rozhodl podle §259 odst. 3 tr. řádu popsaným způsobem, přičemž současně podle §259 odst. 2, 3 tr. řádu doplnil napadený rozsudek o výše uvedený výrok o zproštění obžaloby.
Dne 27. 9. 2005 napadla rozsudek odvolacího soudu nejvyšší státní zástupkyně dovoláním, které opřela o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu. Dne 24. 10. 2005 pak podal proti citovanému rozhodnutí soudu druhého stupně dovolání i obviněný V. W. prostřednictvím svého obhájce, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Nejvyšší soud odmítl obě dovolání svým usnesením ze dne 11. 1. 2006, sp. zn. 5 Tdo 1620/2005.
Proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. 6. 2005, sp. zn. 5 To 219/2005, podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného V. W. stížnost pro porušení zákona. Vytkl v ní, že napadeným rozhodnutím byl porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 8, §120 odst. 3 a §220 odst. 1 tr. řádu, a to v neprospěch obviněného V. W. Podle názoru ministra spravedlnosti měl Krajský soud v Brně jako soud odvolací zprostit obviněného V. W. obžaloby podle §226 písm. b) tr. řádu pro skutek, kterého se měl obviněný dopustit jako soukromý podnikatel s předmětem podnikání organizování veletrhů a výstav tím, že v rámci pořádání A. W. ve dnech 24. 4. až 27. 4. 1997 v B. používal reprodukovanou hudbu v rozporu se zákonem č. 35/1965 Sb., autorský zákon, ve znění pozdějších předpisů. Pokud odvolací soud postupoval podle §259 odst. 2, 3 tr. řádu a zprostil obviněného obžaloby pro skutek spočívající v tom, že při pořádání A. W. ve dnech 17. 10. až 19. 10. 1997 v B. měl obviněný použít reprodukovanou hudbu v rozporu s citovaným zákonem, je tento postup podle názoru ministra spravedlnosti v rozporu s trestním řádem. Ministr spravedlnosti v této souvislosti poukazuje na novelu trestního řádu provedenou zákonem č. 265/2001 Sb., která upravila s účinností od 1. 1. 2002 procesní nakládání s pokračujícími trestnými činy, když jednotlivé dílčí skutky se v procesně právní rovině považují za samostatné skutky a lze o nich rozhodovat odděleně. Podle názoru ministra spravedlnosti popis skutku ve zprošťujícím výroku rozsudku odvolacího soudu obsahuje pouze částečně správné vymezení skutku, jehož se zproštění týká. Nesprávnost vymezení skutku spatřuje stěžovatel ve vymezení doby, kdy mělo dojít k tomuto dílčímu útoku, jakož i v určení konkrétního způsobu porušení autorských i jim příbuzných práv, jejich okruhu a specifikace nositelů těchto práv. Ministr spravedlnosti je přesvědčen, že odvolací soud porušil ustanovení §120 odst. 3 tr. řádu, neboť do svého rozsudku nezahrnul skutkovou větu obsahující úplný a správný popis skutečností v souladu s podanou obžalobou. Nesprávnou časovou lokalizací skutku a jeho nedostatečným popisem vznikla podle ministra spravedlnosti situace, v níž nebylo ukončeno trestní stíhání obviněného V. W. pro skutek, kterého se měl podle podané obžaloby dopustit jako soukromý podnikatel s předmětem podnikání organizování veletrhů a výstav tím, že ve dnech 24. 4. až 27. 4. 1997 v B. pořádal A. W. a v průběhu této akce používal reprodukovanou hudbu v rozporu se zákonem č. 35/1965 Sb., autorský zákon, ve znění pozdějších předpisů. Závěrem podané stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že napadeným rozsudkem Krajského soudu v Brně byl porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 8, §120 odst. 3 a §220 odst. 1 tr. řádu v neprospěch obviněného V. W., a to v té části rozsudku, v níž byl podle §259 odst. 2, 3 tr. řádu doplněn rozsudek Okresního soudu v Hodoníně ze dne 21. 1. 2005, sp. zn. 15 T 383/2001, o výrok, jímž byl obviněný podle §226 písm. b) tr. řádu zproštěn obžaloby z dílčího útoku pokračujícího trestného činu porušování autorského práva podle §152 odst. 1 tr. zák. Dále ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. řádu zrušil napadenou část rozsudku Krajského soudu v Brně, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. řádu nebo podle §271 odst. 1 tr. řádu.
Nejvyšší soud před svým rozhodnutím doručil opis podané stížnosti pro porušení zákona Nejvyššímu státnímu zastupitelství, obviněnému a jeho obhájci s tím, že mají právo se vyjádřit k podané stížnosti pro porušení zákona, což žádná z uvedených osob předem neučinila a využila tohoto práva až u veřejného zasedání Nejvyššího soudu.
Nejvyšší soud především zdůrazňuje, že je ve smyslu §267 odst. 3 tr. řádu vázán podanou stížností pro porušení zákona a jejími důvody, neboť z jejího podnětu je povinen a současně oprávněn přezkoumat zákonnost a odůvodněnost jen těch výroků napadeného rozhodnutí, proti nimž byla podána stížnost pro porušení zákona, a to v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení předcházející této části napadeného rozhodnutí. Napadeným rozhodnutím je zde rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 8. 6. 2005, sp. zn. 5 To 219/2005, v tom jeho samostatném a oddělitelném výroku, jímž byl podle §259 odst. 2, 3 tr. řádu doplněn rozsudek Okresního soudu v Hodoníně ze dne 21. 1. 2005, sp. zn. 15 T 383/2001, o výrok, kterým byl obviněný V. W. podle §226 písm. b) tr. řádu zproštěn obžaloby z dílčího útoku pokračujícího trestného činu porušování autorského práva podle §152 odst. 1 tr. zák.
Nejvyšší soud tudíž z podnětu podané stížnosti pro porušení zákona přezkoumal v uvedených intencích zprošťující výrok v rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. 6. 2005, sp. zn. 5 To 219/2005, jakož i předcházející část řízení, která se ho týká, a dospěl k závěru, že jím byl porušen zákon.
Ze spisu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 15 T 383/2001 Nejvyšší soud kromě jiného zjistil, že dne 4. 7. 2001 podala státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Hodoníně obžalobu sp. zn. Zt 2341/99 na obviněného V. W. mimo jiné pro skutek uvedený pod bodem 1. této obžaloby, kterého se měl obviněný dopustit tím, že jako soukromý podnikatel s předmětem podnikání organizování veletrhů a výstav pořádal ve dnech 24. až 27. 4. 1997 v B. a ve dnech 17. až 19. 10. 1997 v H. A. W., na kterém používal reprodukovanou hudbu v rozporu se zákonem č. 35/1965 Sb., autorský zákon, ve znění pozdějších předpisů. Těmito skutky a dalšími skutky popsanými v citované obžalobě měl obviněný V. W. spáchat trestný čin porušování autorského práva podle §152 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. (ve znění účinném do 30. 11. 2000). Jak je patrné z rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 21. 1. 2005, sp. zn. 15 T 383/2001, kterým bylo rozhodnuto o uvedené obžalobě, skutek, jehož se měl obviněný dopustit při pořádání A. W. ve dnech 24. až 27. 4. 1997 v B., nebyl pojat do výrokové části rozsudku tohoto soudu. Na podkladě provedeného dokazování totiž soud prvního stupně dospěl k závěru, podle něhož tento případ není trestným činem, takže ho jen tzv. vypustil z popisu skutku, jehož spácháním jinak uznal obviněného vinným. Krajský soud v Brně, který rozhodoval ve věci o odvolání obviněného, se mimo jiné ztotožnil s uvedeným závěrem soudu prvního stupně, pokud jde o beztrestnost obviněného ohledně pořádání autosalonu ve výše zmíněném případě, ale odvolací soud považoval za nutné, aby o něm bylo rozhodnuto samostatným zprošťujícím výrokem, protože jde o dílčí útok pokračujícího trestného činu (§89 odst. 3 tr. zák.), který se považuje za samostatný skutek (ve smyslu §12 odst. 12 tr. řádu).
Odvolací soud tedy napadeným rozsudkem doplnil rozsudek soudu prvního stupně výrokem, jímž zprostil obviněného V. W. obžaloby, ovšem pro skutek, kterého se měl obviněný dopustit „jako soukromý podnikatel s předmětem podnikání organizování veletrhů a výstav, když ve dnech 17. až 19. 10. 1997 v B. pořádal A. W.“. Jak je zřejmé ze srovnání popisu skutku (skutků) podle obžaloby a z citovaného popisu obsaženého v rozhodnutí odvolacího soudu, zprošťujícím výrokem rozhodl odvolací soud o skutku, pro který nebyla podána obžaloba. Podle obžaloby totiž obviněný V. W. sice pořádal A. W. za nelegálního použití reprodukované hudby i ve dnech 17. až 19. 10. 1997, ale nikoli v B., nýbrž v H., resp. učinil tak i v B., ovšem nikoli ve dnech 17. až 19. 10. 1997, ale ve dnech 24. až 27. 4. 1997. Popis skutku ve zprošťujícím výroku rozsudku soudu druhého stupně tudíž obsahuje jen částečně správné vymezení skutku, jehož se zproštění týká, a to pokud jde o místo jeho spáchání (B.) a dílem i o způsob jeho spáchání (pořádání autosalonu spojené s porušováním autorského práva). Uvedená doba spáchání tohoto skutku je pak nesprávná (17. až 19. 10. 1997) a evidentně se týká jiného dílčího útoku, přičemž zde chybí vymezení bližšího způsobu porušení autorských či jim příbuzných práv, jejich okruh a specifikace nositelů těchto práv. K tomu Nejvyšší soud připomíná, že – jak vyplývá z ustanovení §2 odst. 8 a §220 odst. 1 tr. řádu – soud je vázán podanou obžalobou, takže nemůže rozhodovat o jiném skutku, než jaký byl vymezen v obžalobě. Rozhodne-li soud o skutku, pro který nebyla na obviněného podána obžaloba, jde o porušení zákona v citovaných ustanoveních (viz např. rozhodnutí pod č. 18/1966-I. Sb. rozh. tr.).
Na základě popsaných důvodů Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že napadeným zprošťujícím výrokem rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. 6. 2005, sp. zn. 5 To 219/2005, byl porušen zákon v neprospěch obviněného V. W. v ustanoveních §2 odst. 8 a §220 odst. 1 tr. řádu. Podle §269 odst. 2 tr. řádu potom Nejvyšší soud zrušil vadný výrok citovaného rozsudku a zrušil současně další případná rozhodnutí, která obsahově navazují na zrušenou část uvedeného rozsudku, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jeho zrušením, pozbyla podkladu.
Nejvyšší soud poté postupoval podle §271 tr. řádu a sám rozhodl ve věci, neboť takové rozhodnutí mohl učinit na podkladě skutkového stavu, který byl v napadeném rozhodnutí správně zjištěn. Proto Nejvyšší soud podle §226 písm. b) tr. řádu zprostil obviněného V. W. obžaloby, která mu kladla za vinu spáchání dílčího útoku pokračujícího trestného činu porušování autorského práva podle 152 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. (ve znění účinném do 30. 11. 2000), neboť tento dílčí útok pokračujícího trestného činu (§89 odst. 3 tr. zák.) je třeba považovat za samostatný skutek (§12 odst. 12 tr. řádu) a již soudy nižších stupňů při jeho právní kvalifikaci dospěly k závěru, že není trestným činem. Nejvyšší soud pak odstranil pochybení odvolacího soudu a vymezil popis skutku ve zprošťujícím výroku v souladu s podanou obžalobou.
Přitom na podkladě podané stížnosti pro porušení zákona nepřicházelo v úvahu již žádné další rozhodnutí a Nejvyšší soud zejména nemohl jakkoli přezkoumávat odsuzující část rozhodnutí soudů obou stupňů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není další opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. srpna 2006
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y