ECLI:CZ:NS:2006:7.TDO.19.2006.1
sp. zn. 7 Tdo 19/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 11. 1. 2006 o dovolání obviněného D. Z., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 9. 2005, sp. zn. 3 To 609/2005, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 1 T 425/2004 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného D. Z. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný D. Z. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 9. 2005, sp. zn. 3 To 609/2005, jímž byla podle §256 tr. ř. zamítnuta odvolání tohoto obviněného a obviněného P. M. proti rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 6. 5. 2005, sp. zn. 1 T 425/2004. Obviněný D. Z. napadl výrok, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání, a to v rozsahu odpovídajícím výroku o vině a v důsledku toho i výroku o trestu. Odkázal přitom na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zahrnul námitky proti skutkovým zjištěním soudů, proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, a proti tomu, že k objasnění věci nepřibraly znalce. Nesprávné právní posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odvozoval z toho, že soudy podle jeho názoru nezjistily správně skutkový stav, a v této souvislosti označil judikaturu Nejvyššího soudu, která nepřipouští skutkový přezkum pravomocných rozhodnutí v dovolacím řízení, za nesprávnou. Odkázal přitom na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 4/04 a IV. 565/02. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. byl podle obviněného naplněn tím, že jeho odvolání bylo zamítnuto, aniž byly splněny procesní podmínky pro takové rozhodnutí. Obviněný D. Z. se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud ohledně něho zrušil napadené usnesení a aby přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný D. Z. podal dovolání ve skutečnosti z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z citovaného ustanovení je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení (viz dikci „… nebo jiném nesprávném hmotně právním …“). Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je podřazení skutkových zjištění soudu pod ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. Otázka dodržení procesních ustanovení, tj. zejména ustanovení trestního řádu včetně ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů, tu nemá žádný význam, protože není kritériem uvažovaného dovolacího důvodu. Předmětem právního posouzení je skutek, tak jak byl zjištěn soudem. V dovolání lze namítat, že skutkový stav, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným, ale nelze namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy a jaká skutková zjištění z nich vyvodil, proti tomu, jak soud postupoval při dokazování a že neprovedl určité důkazy, apod. Jinými slovy řečeno, v dovolání je možné vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu, který zjistil soud, avšak není možné vytýkat s k u t k o v é vady s cílem dosáhnout primárně změny či dokonce zvratu ve skutkových zjištěních soudu, nahradit tato zjištění jinou verzí skutkového stavu a teprve v návaznosti na to usilovat i o jiné právní posouzení. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který je z hlediska důvodů koncipován tak, že nepřipouští, aby jeho cestou byl napadán skutkový základ rozhodnutí.
Obviněný D. Z. byl uznán vinným trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák., a to jako spolupachatel podle §9 odst. 2 tr. zák. Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu v Jindřichově Hradci, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil i Krajský soud v Českých Budějovicích, spočíval v podstatě v tom, že obviněný D. Z. a obviněný P. M. dne 7. 5. 2004 v Z., okr. J. H., okolo 04:00 hodin v součinnosti nejméně s jednou další osobou záměrně založili požár v objektu bývalého kulturního domu tak, že zapálili na devíti místech ve všech podlažích budovy hořlavou látku, v důsledku čehož došlo k výbuchu, a na objektu způsobili škodu ve výši nejméně 2.200.000,- Kč jeho majiteli L. K.
V podaném dovolání obviněný D. Z. nenamítal nic v tom směru, že by uvedený skutkový stav nenaplňoval znaky trestného činu poškozování cizí věci podle §257 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák., resp. znaky spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. Pouze takto koncipované námitky by korespondovaly se zákonným dovolacím důvodem uvedeným v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Polemika obviněného s tím, jak soudy hodnotily důkazy, jaká zjištění z nich vyvodily a že nepřibraly znalce, je v podstatě jen opakováním námitek uplatněných v odvolání, stojí mimo rámec zákonného dovolacího důvodu a není pod dovolací důvod podřaditelná. Námitky obviněného nekorespondují s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. proto, že se nevztahují k otázce právního posouzení skutkového stavu, který zjistily soudy, ale směřují k tomu, aby obviněný prosadil svou vlastní verzi skutkového stavu založenou na tvrzení, že na místě činu v době požáru sice byl, ale žádného jednání spočívajícího v založení požáru se nedopustil.
Nejvyšší soud si je vědom některých rozhodnutí Ústavního soudu, v nichž byl uvedený výklad ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. označen za příliš restriktivní. Na druhé straně však existují i rozhodnutí, v nichž se Ústavní soud s tímto výkladem ztotožnil. Stalo se tak např. v rozhodnutích sp. zn. I. ÚS 332/03, I. ÚS 22/04, II. ÚS 160/03, II. ÚS 231/05, III. ÚS 296/04, III. ÚS 481/04, III. ÚS 78/05.
Na podporu výkladu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který vychází z toho, že toto ustanovení neskýtá podklad ke skutkovým námitkám, považuje Nejvyšší soud za vhodné poukázat na srovnání dovolacích důvodů podle trestního řádu s dovolacími důvody podle občanského soudního řádu. Obdobou dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je v občanském soudním řádu dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., podle něhož dovolání lze podat z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Vedle tohoto „právního“ důvodu je však v občanském soudním řádu zakotven i „skutkový“ důvod, a to v ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., podle něhož lze ve vymezeném okruhu případů podat dovolání z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Pokud by se připustilo, že dovolací důvod, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, lze naplnit i námitkami zaměřenými proti skutkovým zjištěním soudu, bylo by ustanovení, které vedle toho výslovně upravuje skutkový dovolací důvod, nefunkční, bezpředmětné a nemělo by žádný smysl. Jestliže občanský soudní řád připouští jak právní, tak skutkový dovolací důvod, a to v podobě dvou různých dovolacích důvodů, zatímco trestní řád připouští jen právní dovolací důvod a nemá žádné ustanovení o skutkovém dovolacím důvodu, logicky z toho plyne, že skutkový přezkum pravomocného rozhodnutí na podkladě dovolání nepřichází v trestním řízení v úvahu.
Obviněný D. Z. odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ve variantě, která se na posuzovaný případ vůbec nevztahuje. Ta část ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., podle které lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, se týká pouze případů, kdy odvolání bylo zamítnuto podle §253 odst. 1 tr. ř. nebo odmítnuto podle §253 odst. 3 tr. ř. Jde o případy, kdy odvolání bylo podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již předtím výslovně vzala zpět (§253 odst. 1 tr. ř.), resp. o případy, kdy odvolání nesplňuje náležitosti obsahu odvolání (§253 odst. 3 tr. ř.). V těchto případech odvolací soud zamítne nebo odmítne odvolání z důvodů, které mají povahu p r o c e s n í c h důvodů, aniž meritorně přezkoumává rozsudek soudu prvního stupně podle §254 tr. ř. Jestliže odvolací soud rozhodne v těchto případech o zamítnutí nebo odmítnutí odvolání nesprávně, znamená to, že obviněnému odejme přístup k druhé soudní instanci a že obviněný nedosáhne meritorního přezkoumání rozsudku soudem druhého stupně. Účelem dovolání pak je umožnit obviněnému, aby dosáhl meritorního přezkumu rozsudku soudem druhého stupně. V posuzované věci však o takový případ nešlo, protože odvolání obviněného bylo zamítnuto jako nedůvodné podle §256 tr. ř. po meritorním přezkoumání rozsudku podle §254 tr. ř.
Na posuzovanou věc se vztahuje ta část ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., podle které lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku a v řízení tomuto rozhodnutí předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k), tj. v ustanoveních §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Tam, kde bylo odvolání zamítnuto jako nedůvodné po meritorním přezkoumání rozsudku, je možné uplatnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. jen ve spojení s některým z ostatních dovolacích důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak zahrnul pod něj námitky, které ho obsahově nenaplňují a stojí mimo jeho rámec. Z toho logicky plyne, že takové námitky svým obsahem nenaplňují ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. a že stojí i mimo rámec tohoto dovolacího důvodu.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného D. Z. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž z jeho podnětu přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení z hledisek stanovených v §265i odst. 3, 4, 5 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. ledna 2006
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec