ECLI:CZ:NS:2006:7.TDO.244.2006.1
sp. zn. 7 Tdo 244/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 22. června 2006 v neveřejném zasedání o dovolání obviněné Ing. A. M. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. června 2004, č. j. 6 To 128/2003-4332, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 3 T 14/99, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. června 2004, č. j. 6 To 128/2003-4332, zrušuje.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Vrchnímu soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 14. prosince 2001, č. j. 3 T 14/99 3539, byli obviněná Ing. A. M. společně s obviněným PhDr. J. M. uznáni vinnými trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 4 tr. zák. na tom skutkovém základě (zkráceně), že v časovém rozmezí od 29. 3. 1996 do 10. 7. 1996 v P. vyvedli akcie z majetku investičního fondu C. I., a. s., prostřednictvím majetkových účtů JUDr. J. O. u S. p. c. p. a prostřednictvím převodu za pomoci společnosti G., s. r. o., a T. I., s. r. o., tak, že oba obvinění jako jednatelé a jediní akcionáři společnosti S. b., a. s., nejdříve skoupili větší množství akcií C. I., a. s., a od konce roku 1995 vyvíjeli různé činnosti směřující k cíli tento fond ovládnout, postupně různými odměnami a přesvědčováním o nezbytnosti ochrany portfolia investičního fondu přiměli členy představenstva C. I., a. s., k převodu akcií firem B. K., a. s., K. K., a. s., M., a. s., S. O., a. s., S. g. z., a. s., T., a. s., V. o. a s., a. s., S., a. s., Ž. Ž. n. S., a. s., K. K., a. s., V. M., a. s., M., a. s. a M., a. s., v rozsudku blíže specifikovaném počtu kusů, na soukromý účet JUDr. J. O. vedený na S. p. c. p., kde měly být tzv. deponovány, přičemž již dne 4. 4. 1996 byly akcie Ž., Ž. n. S., a. s., z tohoto účtu z příkazu obviněné Ing. A. M., prostřednictvím firmy G., s. r. o., prodány, dále dne 11. 4. 1996 obviněná zneužila plné moci členů představenstva C. I. Ing. A. M. a Ing. P. P., neboť na jejich základě dala pokyn společnosti G., s. r. o., k převodu akcií na účet tohoto obchodníka s cennými papíry a k jejich prodeji z tohoto účtu, následně pak došlo dne 12. 4. 1996 k prodeji akcií podniku S. g. z., a. s., přičemž částku po odečtení provize pro společnost G., s. r. o., ve výši 31.132.000,- Kč za prodané akcie Ž. a G. z. S. nechala převést příkazem dne 15. 4. 1996 na účet společnosti F., s. r. o., tyto peníze zde byly vyzvednuty v hotovosti tehdejším právním zástupcem obviněných JUDr. V. a předány obviněným proti podpisu na stvrzenky společnosti A., s. r. o., přičemž dále dne 12. 4. 1996 byly akcie společnosti K. K., a. s., bezúplatně převedeny na firmu obviněných S. b., a. s., odkud byly rozprodány, peníze do fondu C. I. předány nebyly, zbývající akcie, které byly na účtu obchodníka s cennými papíry G., s. r. o., zablokovány až do dne 28. června 1996 na základě rozhodnutí odboru kapitálového dozoru Ministerstva financí ČR, po tomto odblokování nechali obvinění dne 9. 7. 1996 akcie s výjimkou akcií společnosti M., a. s., které přestaly být v mezidobí veřejně obchodovatelné, převést společností G. na nově zřízený účet JUDr. J. O. vedený u S. p. c. p., přičemž dne 10. 7. 1996 došlo za využití nosiče informací k pokynu převodu akcií z majetkového účtu J. O. na společnost S. b., a. s., prostřednictvím diskety společnosti T., s. r. o., kterou obvinění nechali zakoupit a tuto společnost řídili prostřednictvím nastrčených osob, zejména pak prostřednictvím své sekretářky V. S. a dalších zaměstnanců, přičemž společnost T. nechal ze svědkyně V. S. převést na sebe obviněný PhDr. J. M. dne 3. 6. 1996, akcie pak dále jménem S. b. prodali, peníze použili pro svoji potřebu, a takto svým jednáním způsobili investičnímu fondu C. I., a. s., škodu ve výši nejméně 71.600.000,- Kč.
Za to byla obviněná Ing. A. M. odsouzena podle §250 odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jedenácti let, pro jehož výkon byla zařazena do věznice s ostrahou. Dále byl obviněné uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu veškeré činnosti podléhající povolení podle zák. č. 248/1992 Sb. o investičních společnostech a investičních fondech (zrušeno zák. č. 189/2004 Sb.) a podle zák. č. 591/1992 Sb. o cenných papírech ve znění pozdějších předpisů a dále spočívající v zákazu výkonu veškerých funkcí statutárních orgánů v investičních fondech, investičních společnostech a ve společnostech zabývajícími se obchodováním s cennými papíry a to na dobu deseti let. Obviněné Ing. A. M. a obviněnému PhDr. J. M. byla podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně na náhradě škody poškozené organizaci C. I., a. s., částku ve výši 71.600.000,- Kč. Poškozená společnost C. I., a. s., byla podle §229 odst. 2 tr. ř. se zbytkem nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 28. června 2004, č. j. 6 To 128/2003 4332, bylo odvolání obviněné Ing. A. M. proti shora citovanému rozsudku Městského soudu v Praze podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Proti tomuto usnesení Vrchního soudu v Praze podala obviněná Ing. A. M. prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání. Odkázala na důvod dovolání uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., který v doplnění dovolání ještě rozšířila o důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. b), g), a l) tr. ř.
Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. spatřuje obviněná v tom, že ačkoli její obhájce ve veřejném zasedání konaném u Vrchního soudu v Praze dne 28. 6. 2004 sdělil, že obviněná trvá na své přítomnosti u veřejného zasedání a žádá o jeho odročení a současně její účast u veřejného zasedání omluvil, odvolací soud její omluvu vyhodnotil jako nepodloženou a rozhodl o konání veřejného zasedání v její nepřítomnosti. Obviněná na svou omluvu uvedla, že odjela na pohřeb svého otce, který jí zemřel v R. f., ve městě U., přičemž odvolacímu soudu doložila tuto skutečnost úmrtním listem a navíc předložila prostřednictvím svého obhájce potvrzení Ministerstva vnitra B. r. (R. f.) ze dne 25. 6. 2004, podle kterého v souvislosti s prověřováním úmrtí otce jí bylo přikázáno, aby se zdržovala v U. bez práva výjezdu do Č. r. Otec obviněné zemřel násilnou smrtí a svědecká výpověď obviněné k poměrům v rodině byla zřejmě považována orgány Ministerstva vnitra za důležitou. Pokud odvolací soud považoval jednání obviněné za obstrukce a její omluvu odmítl jako účelovou, shledává obviněná takový postup v rozporu s článkem 36 a článkem 40 odst. 3 Listiny základních práva svobod.
V doplnění dovolání obviněná uplatnila dovolací důvod podle ustanovení §265b
odst. 1 písm. b) tr. ř., přičemž v rámci svých námitek odkazuje v podrobnostech na své odvolání a písemné odůvodnění odvolání spoluobviněného dr. M. ze dne 23. 9. 2000, kde jsou citována pochybení soudu prvního stupně při provádění dokazování. Obviněná dále podává výčet pochybení předsedy soudu prvního stupně (uplatňuje stejné námitky jako obviněný dr. M.) spočívající ve způsobu rozhodování a provádění jednotlivých úkonů a opakuje námitky, které již uplatnila v předchozím trestním řízení. Namítá, že soudy obou stupňů jednaly zcela jednostranně a s jediným cílem a to, dospět k odsuzujícímu rozsudku, což je nutno vnímat jako neobjektivní. V pochybeních soudu prvního stupně a soudu odvolacího, který postup prvoinstančního soudu schválil, shledává obviněná porušení práva na spravedlivý proces, které upravuje článek 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, což zakládá výše citovaný dovolací důvod.
Obviněná dále uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který odůvodnila tím, že ačkoliv to bylo z hlediska naplnění objektivní stránky projednávaného trestného činu nesmírně důležité, nalézací soud se vůbec nezabýval a odvolací soud velmi okrajově otázkou, že jak ona, tak spoluobviněný PhDr. J. M., jsou akcionáři C. I., a. s., neboť nakoupili akcie za cca 40.000.000,- Kč a škoda tak vznikla rovněž jim. Naplnění tohoto dovolacího důvodu je obviněnou rovněž spatřováno v tom, že úvaha o vině trestným činem podvodu se jeví jako nepřiléhavá a neodpovídající provedenému dokazování a do úvahy přichází spíše právní kvalifikace např. podle ustanovení §248 tr. zák. či ustanovení §255 tr. zák. Podle názoru obviněné je však mylný závěr soudu, že by se nemohlo jednat o trestný čin zpronevěry z toho důvodu, že obvinění se nikdy nestali řádnými statutárními orgány C. I., a. s. Obviněný dr. M. o to nikdy neusiloval a Ing. M. byla členkou představenstva C. I., a. s., ode dne konání valné hromady dne 29. 12. 1996 a následujícího schválení MF ČR a především pak i kooptovanou členkou a zvolenou předsedkyní představenstva C. I., a. s., k čemuž byla doložena její rezignace i volba nového člena představenstva S. – Mgr. K.
Naplnění dovolacího důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., spatřuje obviněná v tom, že její odvolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2001, č. j. 3 T 14/99-3539, bylo napadeným usnesením Vrchního soudu v Praze podle §256 tr. ř. zamítnuto nedůvodně, neboť je zřejmé, že v řízení mu předcházejícím byly dány důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. b) a g) tr. ř.
Obviněná proto navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 28. června 2004, č. j. 6 To 128/2003-4332, a věc přikázal Vrchnímu soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí. Současně navrhla, aby předseda senátu Městského soudu v Praze ve smyslu ustanovení §265h odst. 3 tr. ř. podal návrh na odklad výkonu rozhodnutí uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody v trvání jedenácti let.
Ve svém písemném vyjádření k dovolání obviněné státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství uvedl, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. byl v případě obviněné Ing. A. M. naplněn. V posuzovaném případě bylo třeba hodnotit zda omluva neúčasti obviněné u veřejného zasedání odvolacího soudu spojená s žádostí o jeho odročení splňuje předpoklad řádného podkladu pro odročení veřejného zasedání. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se neztotožňuje s argumenty vrchního soudu, pokud o odvolání obviněné rozhodl v její nepřítomnosti z důvodu, že od doby pohřbu uplynula do veřejného zasedání dostatečná doba k přesunu obviněné z R. f. do Č. r. a dále, že potvrzení Ministerstva vnitra B. r., že se obviněná musí zdržovat v U. bez práva výjezdu za hranice, soud posoudil jako krajně nevěrohodné. K tomu státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství uvedl, že pokud v dané trestní věci došlo v minulosti k odročení konání veřejného zasedání, stalo se tak poté, co soud akceptoval omluvu obviněné z účasti u veřejného zasedání odůvodněnou jejím zdravotním stavem. V žádném případě však nelze s ohledem na zjevnou mimořádnost hodnotit úmrtí vlastního otce a účast na jeho pohřbu jako „postup obdobný“ omluvě účasti u veřejného zasedání ze zdravotních důvodů. Nelze rovněž souhlasit se závěrem soudu, pokud hodnotil obhájcem předložené faxové zprávy jako nepodložené s tím, že „faxovat může kdokoliv cokoliv“ a k tíži obviněné přičítal, že tyto dokumenty nedoručila poštou. Je zřejmé, že příkaz Ministerstva vnitra B. r., jímž bylo obviněné zakázáno opustit hranice této republiky až do objasnění okolností souvisejících s násilnou smrtí jejího otce, byl vydán dne 25. 6. 2004 a bylo tak technicky vyloučeno, aby bylo poštou doručeno do Č. r. tak, aby je měl obhájce obviněné k dispozici u veřejného zasedání dne 28. 6. 2004. Pokud obviněná za této situace doručila svému obhájci materiály rozhodné pro posouzení důvodnosti její omluvy formou faxové zprávy, nelze takovému postupu s ohledem na časové souvislosti nic vytýkat. Jestliže odvolací soud hodnotil potvrzení Ministerstva vnitra B. r. ze dne 25. 6. 2004 jako „krajně nevěrohodné“, neměl k takovému závěru jediný relevantní podklad, o čemž svědčí i ověřený opis originálu tohoto potvrzení, jak jej obviněná přiložila ke svému dovolání. Nelze rovněž (při respektování elementární etiky) přisvědčit stanovisku odvolacího soudu, pokud hodnotil vycestování obviněné z Č. r. do R. f. za účelem účasti na pohřbu otce jako „zahraniční cestu, kterou vykonala na základě svého svobodného rozhodnutí“. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. byl obviněnou uplatněn důvodně, neboť svoji nepřítomnost omluvila shora uvedenými důvody, které je třeba akceptovat, a které jí objektivně v účasti u veřejného zasedání zabránily.
K námitkám obviněné uplatněným v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství konstatuje, že se jedná o námitky obsahově shodné s námitkami, které v téže trestní věci uplatnil ve svém dovolání manžel obviněné PhDr. J. M., a proto v tomto směru odkazuje na své vyjádření ve smyslu ustanovení §265h odst. 2 tr. ř. ze dne 21. 4. 2004 pod sp. zn. 1 Nzo 292/2004. Námitky obviněné uplatněné v rámci tohoto dovolacího důvodu hodnotí stejně jako v případě obviněného PhDr. J. M. jako zjevně neopodstatněné.
K námitkám obviněné uplatněné v doplnění dovolání ze dne 27. 9. 2004 v rámci důvodů dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. uvádí, že je předčasné se k jejich obsahu jakkoli vyjadřovat, jelikož se jedná o námitky směřující proti rozhodnutí soudu, které bylo učiněno v řízení trpícím závažnou, podstatnou a nezhojitelnou vadou, pro kterou nemůže obstát napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil dovoláním napadené usnesení Vrchního soudu v Praze, podle §265k odst. 2, alinea 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a dále postupoval podle §265l odst. 1 tr. ř. a přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Zároveň navrhl, pokud Nejvyšší soud v souladu s jeho návrhem napadené rozhodnutí zruší, aby bylo podle §265l odst. 4 tr. ř. rozhodnuto tak, že obviněná Ing. A. M. se bere do vazby.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání obviněné Ing. A. M. je podle §265a tr. ř. přípustné, že jej podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že ta část dovolání, ve které obviněná uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. tomuto dovolacímu důvodu odpovídá, a na jeho podkladě podle §265i odst. 3, odst. 4 tr. ř. přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že dovolání obviněné je v této části důvodné.
Podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.
Nejvyšší soud se neztotožňuje s důvody, pro které se Vrchní soud v Praze rozhodl konat veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněné. Vzhledem k formulaci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., který předpokládá porušení zákonného ustanovení o přítomnosti obviněného mimo jiné ve veřejném zasedání, může k jeho naplnění dojít především porušením ustanovení §263 odst. 4 tr. ř., neboť jde prakticky o jediné ustanovení trestního řádu, které vymezuje podmínky, za nichž lze konat veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného. Přítomnost obviněného u veřejného zasedání z hlediska citovaného dovolacího důvodu může být nezbytná dále tehdy, jestliže se soud rozhodl předvolat obviněného k takovému veřejnému zasedání a tím dal jednoznačně najevo, že v nepřítomnosti obviněného nemůže jednat a rozhodovat. Konečně s ohledem na ústavní právo obviněného vyplývající z ustanovení článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod je třeba umožnit obviněnému účast u veřejného zasedání též v případě, kdy na tom on sám trvá, výslovně projeví nesouhlas s konáním veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti, ale svou neúčast u již nařízeného veřejného zasedání včas a řádně omluví takovými důvody, které lze akceptovat a které obviněnému objektivně brání zúčastnit se veřejného zasedání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. června 2003, sp. zn. 5 Tdo 442/2003, judikatura NS 26/2004 – T 621).
Nejvyšší soud zjistil, že k porušení ustanovení §263 odst. 4 tr. ř. v daném případě nedošlo, neboť obviněná nebyla v době konání veřejného zasedání vrchního soudu dne 28. 6. 2004 ani ve vazbě ani ve výkonu trestu odnětí svobody. Rovněž pokud vrchní soud obviněnou pouze vyrozuměl o konání veřejného zasedání, nepředvolal ji, a poté ve veřejném zasedání dne 28. 6. 2004 rozhodl o jeho konání v její nepřítomnosti, jednoznačně tím vyjádřil, že účast obviněné u veřejného zasedání nepovažuje za nezbytně nutnou. Zbývá tedy posoudit, zda nebylo porušeno ústavní právo obviněné vyplývající z článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že dne 23. 6. 2004 byla vrchnímu soudu doručena faxová zpráva obhájce obviněné (č. l. 4299), ve které žádá o odročení veřejného zasedání z důvodu úmrtí jejího otce a její cesty do R. na pohřeb. Dne 25. 6. 2004 byla vrchnímu soudu doručena faxová kopie úmrtního listu dokládající smrt otce obviněné. V den konání veřejného zasedání bylo soudu dále předloženo potvrzení Ministerstva vnitra B. r. (R. f.) ze dne 25. června 2004, podle kterého v souvislosti s prověřováním úmrtí otce obviněné bylo obviněné přikázáno zdržovat se v U. bez práva výjezdu za hranice republiky, o čemž rovněž informoval vrchní soud obhájce obviněné ve veřejném zasedání konaném dne 28. 6. 2004 (č. l. 4323). Jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozhodnutí, vrchní soud považoval tuto informaci za krajně nevěrohodnou a vzhledem k tomu, že originály dokumentů nebyly doručeny soudu poštou a pod vlivem názoru, že faxovat může kdokoliv cokoliv, považoval vrchní soud žádost obviněné o odročení veřejného zasedání za nepodloženou směřující pouze k dalšímu odročení a průtahům v této věci.
V projednávaném případě však nelze v neprospěch obviněné uzavřít, že pokud do doby konání veřejného zasedání nepředložila originály dokumentů, nelze její omluvu považovat za věrohodnou. Potvrzení Ministerstva vnitra B. r., jímž bylo obviněné zakázáno opustit její hranici, bylo vydáno dne 25. 6. 2004, a je proto zřejmé, že jeho doručení vrchnímu soudu, aby jej měl k dispozici u veřejného zasedání konaného dne 28. 6. 2004, bylo technicky obtížné ne-li nemožné. Nejvyšší soud se pak ztotožňuje s názorem státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, že pokud odvolací soud toto potvrzení hodnotil jako krajně nevěrohodné, neměl k tomuto závěru žádný relevantní podklad. V příloze dovolání je pak ověřený opis originálu úmrtního listu otce obviněné (č. l. 4468) a ověřený opis originálu potvrzení Ministra vnitra B. r. (č. l. 4466) oba s opatřeným úředním překladem, o jejichž pravosti nemá Nejvyšší soud pochybnosti a shledal proto skutečnosti tvrzené obviněnou za podložené. Za této situace nelze vrchnímu soudu přisvědčit, pokud hodnotil úmrtí otce obviněné a její účast na jeho pohřbu jako „zahraniční cestu, kterou vykonala na základě svého svobodného rozhodnutí“ a tuto mimořádnou událost přirovnávat k postupu obdobnému omluvě účasti obviněné u veřejného zasedání ze zdravotních důvodů, pro které byl vrchní soud v minulosti nucen odročit veřejné zasedání. S ohledem na shora uvedené skutečnosti, je třeba konstatovat, že obviněné nebyla umožněna účast u veřejného zasedání, přestože na tom trvala, včas a řádně svoji nepřítomnost omluvila takovými důvody, které měl vrchní soud akceptovat, neboť objektivně bránily obviněné v účasti u veřejného zasedání. Nejvyšší soud tak považuje dovolání obviněné v této části za důvodné.
Obviněná dále uplatnila námitky v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. Tento dovolací důvod předpokládá splnění dvou kumulativně stanovených podmínek, že ve věci rozhodl vyloučený orgán a tato okolnost nebyla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa nebo jím byla před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Ve věci rozhodl vyloučený orgán tehdy, jestliže rozhodnutí napadené dovoláním učinil soudce, který byl ve věci vyloučen z důvodů uvedených v §30 tr. ř., aniž bylo o jeho vyloučení rozhodnuto podle §31 tr. ř. Obviněná v rámci tohoto dovolacího důvodu však neuvedla nic, co by odůvodňovalo, že pro poměr předsedy senátu JUDr. K. K. k projednávané věci nebo osobám, jichž se úkon přímo dotýká, jakož i dalším osobám přímo vyjmenovaným v ustanovení §30 odst. 1 tr. ř., lze mít pochybnosti o jeho nestranném rozhodování. Námitky obviněné směřují proti způsobu rozhodování a provádění jednotlivých úkonů předsedou senátu JUDr. K., který však opakovaně podle ustanovení §31 odst. 1 tr. ř. rozhodl, že nemá žádný poměr k projednávané věci nebo osobám uvedeným v §30 odst. 1 tr. ř. a v této trestní věci mu tak nic nebrání v nestranném rozhodování. K těmto námitkám obviněné tedy Nejvyšší soud nijak nepřihlížel a meritorně se jimi nezabýval, protože jde o námitky, které jsou mimo zákonný dovolací důvod a obsahově ho nenaplňují.
Nejvyšší soud se rovněž nezabýval námitkami obviněné, které uvedla pod dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., jak to přiléhavě doporučil ve svém vyjádření i státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, protože jde o námitky, které směřují proti rozhodnutí soudu, jenž bylo učiněno v řízení trpícím nezhojitelnou vadou, pro kterou napadené usnesení vrchního soudu nemůže obstát. Jejich přezkum Nejvyšším soudem by proto byl předčasný.
Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání obviněné Ing. A. M. podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Praze a podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také všechna další rozhodnutí, která na zrušené usnesení obsahově navazovala a pozbyla jeho zrušením podkladu. Nejvyšší soud pak přikázal podle §265l odst. 1 tr. ř. Vrchnímu soudu v Praze, aby věc obviněné v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Věc se tak vrací do stadia řízení u odvolacího soudu, přičemž Vrchní soud v Praze při plném respektování práva obviněné účastnit se veřejného zasedání znovu rozhodne o jejím odvolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. prosince 2001, č. j. 3 T 14/99-3539.
Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Vzhledem k výše uvedenému rozhodnutí, jímž se věc obviněné Ing. A. M. vrací do stadia odvolacího řízení a protože jmenovaná nevykonává trest odnětí svobody, nebyly zákonné důvody pro rozhodování Nejvyššího soudu podle §265l odst. 4 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. června 2006
Předseda senátu:
JUDr. Juraj Malik